Příroda je pro člověka přirozeným prostředím, ve kterém se vyvíjel a které potřebuje v mnoha různých ohledech pro svůj život. O to víc je zásadní pro nás skauty, jelikož je součástí naší výchovné metody. Z toho důvodu je dobré s přírodou okolo nás vědomě pracovat a nespokojit se s ní jen jako s kulisou pro program. V přírodě realizujeme velkou část naší činnosti, jezdíme tam na výpravy a tábory. Jak s ní ale pro naše potřeby zacházet?
Příroda a člověk spolu dlouhodobě koexistují, v kontextu Česka ji lidská společnost do velké míry přeměnila. Vznikla kulturní krajina a ta se stále se proměňuje, do ní se s různou intenzitou vpisuje lidská činnost, někdy méně a někdy více harmonicky. Přírodu ale člověk potřebuje, což lze hezky ukázat na konceptu tzv. ekosystémových služeb. Ty představují přínosy, jež příroda člověku poskytuje. Může to být utržené jablko u klubovny, les zmírňující odtok vody na naše tábořiště při velké bouřce nebo západ slunce na puťáku. Navíc se koncept ekosystémových služeb snaží o vyčíslení hodnoty přírody řečí peněz, což může být pro někoho srozumitelnější.
Tento pohled na přínosy, které nám příroda a krajina poskytují, může být užitečný a návodný pro vědomé rozdělení toho, jak na ně během naší činnosti nahlížíme. V následujících odstavcích jsou popsány možné způsoby, jak k přírodě zaujmout stanovisko - a to buď pasivně, v roli pozorovatele, který na sebe nechává přírodu působit, nebo aktivně, s vlastními zásahy do ní.
Příroda pro nás může být otevřenou encyklopedií a laboratoří. Tábory a výpravy jsou ideální příležitostí pro rozumové poznávání přírody - od rozpoznávání jednotlivých druhů organismů přes pozorování jejich chování, sledování přírodních zákonitostí až po propojování dílčích znalostí, popř. využití kontextu, který příroda nabízí. Je dobré si klást otázky typu: „Proč se zrovna daná věc děje na tomto místě? Jak krajina vypadala dříve (a z jakého důvodu) a jak to ovlivňuje její současnou podobu?“ Také můžeme bádat a postupně rozkrývat celou síť vztahů a příběhů v krajině nebo v daném ekosystému.
Kromě cíleného poznávání a pozorování jednotlivých druhů lze využít i obyčejnou vycházku. Ta často vede k mnoha dotazům, jež se můžeme snažit společnými silami s oddílem nebo kmenem zodpovědět, nejlépe s povolaným průvodcem, který dokáže navést na správné odpovědi či je přímo poskytnout. Příkladem může být dotaz: „Proč daný strom tak dobře vyrostl?“ Důležité je nezapomenout i na neživou přírodu a propojit její jednotlivé pomyslné vrstvy (geologická stavba území, půda, reliéf, klima, vliv vody nebo okolní fauny, flóry a člověka) a jejich vzájemné působení. Právě v těchto vzájemných vztazích živé a neživé přírody lze pátrat dále a klást si otázky: „Jaký přístup má daný strom ke slunečnímu světlu? Jak je do krajiny zasazen? Na jaké půdě, hornině? A v jakém reliéfu roste?“ Podobné otázky lze pokládat také na další jevy běžně spatřitelné v přírodě. Propojování těchto dílčích znalostí vede k poznání provázaného systému přírody v její celistvosti. V neposlední řadě nás může naše tázání a pozorování zavést k otázkám týkajících se služeb a benefitů, které nám příroda poskytuje. Těmi může být čistá voda nebo třeba opylování rostlin.
Čtěte také: Metodika přírody: Analýza Vojtěcha Zeiska
Příroda je živlem, který lze kromě rozumu poznávat i přímou zkušeností. Vztah k přírodě lze budovat skrze emoce a smysly. Navíc budování tohoto vztahu přispívá k poznání a harmonickému rozvoji nás samotných. Emoční a smyslový vjem pomáhá zachytit přírodu v celé šíři možných projevů, jak je můžeme jako lidé pojmout. Navíc přináší podnětné, v dnešní městské uspěchané době tolik potřebné klidné prostředí. Příroda rozvíjí naše pozorovací schopnosti i trpělivost. V našich programech lze využít smysly - poslouchat klid i cvrkot na louce, pozorovat mraky, ochutnávat jedlé plody, vonět k aromatickým bylinám, trénovat hmat na různých površích (dotýkáním se hornin nebo pomocí bosonohých stezek).
Příroda je galerií a tělocvičnou zároveň. Působí na nás její estetika, krása i různé tvary skal, kopců nebo stromů. Je pro nás inspirací pro osobní život, zdrojem jak pro fyzický, tak duchovní rozvoj. Umělecky lze vjemy a inspirace zpracovávat různými způsoby. Zapojíme tím představivost a rozvíjíme svoje tvůrčí dovednosti. Může jít o používání přírodních materiálů ke ztvárnění všemožných obrazů, domečků a spousty dalších výtvorů. Příroda se svým nekonečným množstvím tvarů a materiálů může posloužit také jako dobrá tělocvična. Kdo nikdy neházel šiškami, nepřeskakoval potoky, nelezl po stromě nebo skále, nerozběhl se z kopce, nebo si nezaplaval v říčce, jezeru či rybníku?
Přírodu můžeme poznávat různými způsoby a zároveň se k ní při naší činnosti postavit aktivně. Příroda je hodnotou sama o sobě, kterou bychom měli chránit. Je pro nás nezbytná a už jen z tohoto pragmatického důvodu si zaslouží naši pozornost a nebýt ničena. Proto je dobré ostatním vysvětlovat, jak se v přírodě chovat a být ohleduplní, což vyžaduje potřebné znalosti. V dalších krocích lze přiložit ruku k dílu a zapojit se do aktivit, které přírodě pomáhají. K tomu jsou zapotřebí hlubší znalosti (např. v jakých lokalitách má smysl sázet konkrétní dřeviny, kde jsou naopak nežádoucí, nebo jaká opatření jsou potřeba ke zlepšení vodního režimu či fungování krajiny).
K tomu vhodně slouží program patronátů zaštítěný Skautským institutem, v rámci kterého se oddíl s odborným průvodcem stará o vybranou přírodní lokalitu (skautskyinstitut.cz/patronaty). Dále pak v rámci programu může jít o nahlédnutí do vztahu člověka, jeho aktivit a přírody - ať už přímo v „terénu“ (např. přílišné rekreační využití území, zástavba zemědělské půdy, či naopak péče a ochrana cenných lokalit), nebo teoretičtěji (ve vztahu k větším celkům přírody, jako je klima či biodiverzita) - a zamyšlení se nad ním, třeba prostřednictvím simulačních her jako Prales (tinyurl.com/pralse‑hra), ve které jde o střet zájmů ohledně jeho dalšího využití (těžba dřeva, zemědělství, původní domorodí obyvatelé, ochrana biodiverzity).
Příroda je zdrojem a může být také dílnou. Intenzivně ji využíváme a jsme na ní závislí. Můžeme se zdokonalovat ve využívání a zpracování přírodních materiálů pro svoje potřeby (táborové stavby), přitom je ale nutné k přírodě přistupovat udržitelně. Na akcích je dobré přemýšlet nad tím, jak se v přírodě chováme, jak táboříme. Zdali se k našemu tábořišti a jeho okolí chováme šetrně a citlivě nakládáme s přírodními zdroji, aby byly využitelné i v dalších letech táboření, zvládly se v dostatečné míře obnovovat, a zároveň aby naše táboření negativně nezasahovalo do krajiny a neblaze ji neovlivňovalo v době, kdy na tábořišti nejsme.
Čtěte také: Terénní environmentální výchova
Příroda je pro člověka prostředí, ze kterého vzešel, a zároveň je to přirozené prostředí pro skautskou výchovu, byť se nám ho naším stále probíhajícím stěhováním do větších a větších sídel dostává v bezprostředním okolí čím dál tím méně. V tomto ohledu je vhodné ji využívat pro program, jezdit pokud možno co nejčastěji na výpravy. Příroda může být vhodným prostředím pro rozmanité hry, při kterých se schováváme za skály a stromy. Její vrtochy a vůně můžeme poznávat při puťácích a přespávání v přírodě, při východu slunce či následování azimutu.
Při činnosti bychom měli vědomě pracovat s okolím a zamýšlet se, které oblasti členové našeho oddílu mají v malíku a které je dobré zařadit do programu ve větší míře pro prohlubování perspektivního chápání.
Jak na to? Je to jednoduché - ať už jsi sám nebo s přáteli, můžeš využít přírodní ruletu umístěnou na této dvoustraně. Najdi si kamínek a hoď jej na ruletu. Přečti text z políčka, na které dopadl, otázku zkus zodpovědět a úkol splnit či naplánovat. Pokud kamínek překrývá více políček, snaž se vybrat takové, které ještě nepadlo. K hraní rulety je možné využít třeba také dvojici kostek či špendlíkem připíchnutou sirku roztočenou jako v pravé ruletě. Poslední možností hraní hry, kterou zde nabídnu, je vybírání náhodných otázek a jejich pokládání ve skupině navzájem. Kreativitě se meze nekladou.
Čtěte také: Více o teorii a metodice ekologické výchovy
tags: #metodika #skauting #příroda