Mezidruhové vztahy jsou důležitou součástí terestrické ekologie, jíž je jednou z integrálních součástí ekosystému. Jedná se o širší kategorii nežli množina udávající vztahy mezi prvky x z třídy M. Studia vegetace oproti jiným skupinám organismů (např. zemí) a synthesou nejzávažnějších částí těchto teorií jsou předmětem následující úvahy.
Problému klasifikace ekosystémů jako funkčních celků a jejich strukturu je složitou záležitostí. Je třeba brát v potaz, že se maximální počet organismů resp. taxocenos podílí na společenstva vyšších rostlin, většinou však nepřímo. Skutečnosti nejsou tak jasné, existuje řada přechodů mezi těmito skupinami.
Základní typy mezidruhových vztahů
Mezi nejdůležitější vztahy ovlivňující společné kontakty živočichů v jednom území patří vztahy negativní. Nicméně, vztahy se projevují v životě každého dotčeného jedince, nicméně velmi významně ovlivňují vývoj celých populací. Zejména negativní vlivy okolí přispívají k testování odolnosti daného druhu. Má-li daný druh dostatečnou odolnost, má i šanci přežít a udržet svoji existenci pro další generace.
Nejjednodušším vztahem mezi dvěma různými druhy je komenzalismus. Jedná se o volné spojení, které je pro jednu stranu výhodné, aniž by přitom zatěžovalo stranu druhou. Výsledkem může být uspokojování vlastních potravních potřeb prostřednictvím odpadu po krmení druhé strany nebo využití jejích lepších smyslů, což vede k větší vlastní bezpečnosti.
Jiným typem vztahu mezi dvěma druhy je protokooperace. Jedná se o volné a víceméně příležitostné sdružování jedinců do velkých stád savců či hejn ptáků. Výhodou může být snazší zisk potravy nebo vzájemná pomoc při zajištění bezpečnosti.
Čtěte také: Česká studie o klimatu
Mezi zajímavé vztahy patří symbióza známá například u hub a některých stromů. Tento typ vztahu se však vyskytuje také v případě živočichů. Jedná se v podstatě o oboustranně prospěšné soužití, během kterého si oba druhy významným způsobem pomáhají ve vykrytí životních potřeb. V případě zvěře lze uvést jako typický příklad prvoky žijící v trávicím traktu přežvýkavců.
Nejtěsnější vazba se vytváří v rámci přímé kooperace, která je známá zejména uvnitř jednotlivých živočišných druhů.
Mezi nejznámější negativní vztahy patří predace, kdy jeden živočišný druh představuje potravní zdroj pro jiný druh (hraboši vs. dravci nebo menší šelmy). V normálně nastavených ekosystémech, v nichž je dosažena přirozená biologická rovnováha, fungují tyto části potravních řetězců přirozeným způsobem. Problémy nastávají v okamžiku, kdy je přirozená rovnováha narušena.
Jiným konkurenčním mezidruhovým problémem je kompetice, která se týká různých živočišných druhů. Kompetice je vztah, kdy dva druhy vzájemně soupeří o životní podmínky. Může se přitom jednat jak o potravu, tak o životní prostor, místo k ukrytí apod. Typickým příkladem jsou větší sudokopytníci (jelen lesní a jelen sika, srnec a muflon) nebo šelmy (liška a rys).
Velmi nepříjemným vztahem je z pohledu hostitele parazitismus. Ten je založen na tom, že jeden z druhů (parazit) žije na (nebo v) těle svého hostitele a živí se jeho produkty. Tím mu může znepříjemňovat existenci (dýchací či zažívací potíže, svědění, záněty), způsobit zdravotní újmu a v krajním případě smrt. Spektrum parazitů je velmi pestré.
Čtěte také: Ekologické Vztahy
Vliv lidské činnosti
Mezi nejvýraznější činitele ovlivňující stavy a kondici zvěře v honitbách patří vlivy mající původ v lidské činnosti. Většina z nich má, bohužel, charakter vlivů negativních. Přímé vlivy zahrnují faktory, které způsobují ztráty, ev. poškození zdraví nebo zhoršení kondice zvěře. Pro souhrnné působení člověka se obvykle používá pojem antropogenní vlivy.
Pytláctví je úmyslná trestná činnost, která nepatří do historie, ale je nepříjemnou realitou současné doby. Pohyb člověka v honitbě z důvodů pracovních činností, turistiky a sportu vyvolává rušení klidu zvěře s důsledky na její zdravotní stav. Zemědělská výroba působí na zvěři přímé ztráty využitím výkonné mechanizace. Střety zvěře s vozidly jsou dnes, v období silného rozvoje silniční dopravy, významným vlivem, který místně doslova decimuje stavy lovné zvěře.
Člověk uskutečňuje v krajině celou řadu činností, z nichž mnohé sice nezpůsobují přímé ztráty na zvěři, nicméně významně zhoršují její životní podmínky. Obhospodařování krajiny jako celek vede k významné změně prostředí, která sleduje jediný cíl - získat více přírodních zdrojů pro své potřeby a maximalizovat zisk. Člověk přitom snižuje druhovou pestrost a mění původní přírodní prostředí v umělé, kterému se živočišné druhy často obtížně přizpůsobují.
Zemědělská výroba patří svým plošným vlivem k nejvýznamnějším faktorům. Druh a intenzita zemědělské výroby v plné míře zasahuje především polní honitby. Při intenzívním velkoplošném hospodaření dochází ke snižování druhového zastoupení rostlin, úbytku krajinné zeleně i vody. Průmyslová výroba představuje nepřímý vliv na zvěř v podobě produkce cizorodých látek, kontaminaci vod i ovzduší, spadu popílku a kyselých deštích.
Čtěte také: Vztahy v ekosystému: přehled
tags: #mezidruhové #vztahy #v #lesních #ekosystémech #příklady
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]