Ekologie je vědní obor, který se zabývá studiem vztahů mezi organismy a jejich prostředím. Cílem tohoto článku je poskytnout ucelený přehled o základních pojmech a principech ekologie populací a společenstev. Ekologie se dělí na popisnou a funkční. Popisná ekologie se zaměřuje na popis organismů a jejich prostředí, zatímco funkční ekologie se snaží pochopit mechanismy, které řídí tyto vztahy.
Jedinec a prostředí
Jedinec je ovlivňován biotickými a abiotickými podmínkami prostředí. Mezi abiotické podmínky patří sluneční záření, teplo, atmosféra, voda a půda. Gradienty podmínek prostředí určují ekologickou valenci organismů, jejich habitat a niku. Organismy se přizpůsobují prostředí různými adaptacemi.
Ekologické faktory
Za ekologické faktory považujeme jakékoli činitele, kteří nějak ovlivňují organismy. Ekologické faktory můžeme rozdělit na faktory abiotické a biotické. První zahrnují veškeré fyzikální a chemické faktory ovzduší, půdy a vodního prostředí, druhé představují nejrůznější vztahy uvnitř populace (vnitrodruhové vztahy) i mezi populacemi různých druhů (mezidruhové vztahy). Za samostatnou skupinu faktorů bývají považovány faktory potravní (trofické).
Voda a půda jsou prapodmínkami života na zemi. Vždyť pouze k vytvoření 1 kg živé hmoty v sušině je nezbytně třeba 400-500 l vody. Půda je výsledkem činnosti půdotvorných činitelů (matečné horniny, klimatu, půdní flóry a fauny, lidské činnosti) a zásadním způsobem ovlivňuje život na ni návazných rostlinných a živočišných společenstev. Vrstva půdy vysoká 1 cm se vytvoří zvětráním podloží za 30-70 let. Vrstva životadárné ornice vysoká 1 cm se vytvoří za přispění mikroorganismů za 200-500 let.
Světlo ve svých denních a sezónních změnách významně ovlivňuje pozemský život, zejména fotosyntézu zelených rostlin, které jsou základním zdrojem potravy mnoha živočichů. V našich zeměpisných šířkách má na životní pochody živočichů největší význam délka světelného dne, kdy množství světelného požitku ovlivňuje například dobu rozmnožování, přebarvování, stěhování, atp. Většina živočichů, především ptáků, je aktivní převážně za denního světla, některé druhy jsou zase noční popřípadě soumračné.
Čtěte také: Organismy a jejich interakce
Hlavním zdrojem tepla je slunce a také tento klimatický činitel je základním předpokladem života na zemi. Také vlhkost podmiňuje život všech organismů ať již ve formě plynné, kapalné či pevné a je obvykle v nepřímém poměru k vnější teplotě. Vnitřní voda obsažená v těle každého živočicha je základem všech tělních tekutin a prostředím pro výměnu látek. Voda v podobě srážek zvěři obvykle nevadí, není-li provázena neúměrným chladem. Sněhové srážky zvěři také příliš nevadí, není-li jich příliš mnoho. Vysoký sníh nedovolí býložravcům proniknout až k zemi a prohrabat se k potravě a navíc jim znesnadňuje pohyb, čímž se zvyšuje výdej potřebné tepelné energie.
Tlak vzduchu zvěř obvykle příliš neovlivňuje. Vítr má na život zvěře vliv zcela zásadní, neboť zvěři profukuje tělesný pokryv (srst, peří), který jinak působí jako dokonalá izolace (není-li ovšem promáčen) a tím se její organismus podchlazuje. Zvěř se proto většinou obrací hlavou proti větru, který jí potom srst či peří víceméně „uhlazuje“. Navíc savci přijímají takto lépe pachy, varující je před případným nebezpečím. Také hluk je v mírném větru lépe slyšitelný.
Vztahy mezi organismy
Vztahy mezi organismy mohou být kladné, záporné nebo neutrální. Rozlišujeme vnitrodruhové a mezidruhové vztahy. Mezi významné mezidruhové vztahy patří mutualismus, parazitismus a kompetice.
Vnitrodruhové vztahy
Projevují se uvnitř populací mezi jedinci téhož druhu. Tyto vztahy mohou být pro daného jedince prospěšné i negativní. Mezi prospěšné vztahy patří například společné vyhledávání zdrojů potravy, lov, varování před nebezpečím, ochranou před predátory a péče o mláďata. Intenzita projevů uvedených vztahů závisí na několika faktorech. Životní projevy zvěře ovlivňuje prostorová konkurence, která se obvykle označuje jako teritorialita. Je příkladem negativního vnitrodruhového vztahu. Teritorium si daný jedinec (rodina, skupina) hájí proti jedincům stejného druhu. Důvodem je uspokojování potravních nároků, ev. vymezení prostoru před říjí.
Poměr pohlaví v populaci má zásadní význam, neboť je základem množivosti. Množivost populace závisí na počtu samic v populaci, dále na počtu mláďat ve vrhu a na počtu vrhů do roka. Za primární poměr pohlaví považujeme poměr samců k samicím v embryonálním stadiu. Za sekundární poměr pohlaví se považuje poměr samců k samicím těsně po narození, který bývá už poněkud pozměněný vlivem životaschopnosti obou pohlaví. Například u bažantů se líhne více kohoutů než slepic, u srnčí zvěře zase více srneček než srnečků, atp. Terciární poměr pohlaví platí v dospělosti a i když víme, že v přírodě je stále ještě optimální poměr pohlaví 1:1, tak ho obvykle sami narušujeme.
Čtěte také: Příklady světelného znečištění
Věkové rozvrstvení populace je v chovu zvěře neméně důležité jako poměr pohlaví. Pokud se má populace zdárně rozvíjet, musí mít dostatek jedinců mladých, postupně v ní ubývá jedinců dospívajících, dospělých a starých. Tato věková pyramida vyrůstá ze základny, jíž je každoroční přírůstek a jejím vrcholem je přirozená věková kulminace zvěře. Je-li základna v poměru ke své výšce úzká, populace se nerozvíjí, ale stagnuje, je-li dokonce přírůst malý, pak je další rozvoj populace vážně ohrožen.
Každá populace se na daném území, které obývá, rozptýlí tak, aby si převážná část jedinců našla optimální životní podmínky. Rozptyl (disperze) populace v prostředí ovlivňují nejen kvalita prostředí, ale například roční obdoví (období vegetačního růstu nebo klidu, období teritoriality, tlupní život apod.). Podle rozmístění jedinců populace v prostředí rozeznáváme rozptyl rovnoměrný, náhodný a skupinovitý. Rovnoměrný rozptyl je v přírodě ojedinělý.
Mezidruhové vztahy
Týkají se působení různých druhů zvěře navzájem i ostatních organismů vůči zvěři. Vztahy se projevují v životě každého dotčeného jedince, nicméně velmi významně ovlivňují vývoj celých populací. Zejména negativní vlivy okolí přispívají k testování odolnosti daného druhu. Má-li daný druh dostatečnou odolnost, má i šanci přežít a udržet svoji existenci pro další generace. Popsaný proces probíhal po celou dobu evolučního vývoje a vedl ke vzniku jednotlivých forem života. Pokračuje pochopitelně i v současnosti a vede k postupnému prosazování různých živočišných a rostlinných druhů.
Nejjednodušším vztahem mezi dvěma různými druhy je komenzalismus. Jedná se o volné spojení, které je pro jednu stranu výhodné, aniž by přitom zatěžovalo stranu druhou. Výsledkem může být uspokojování vlastních potravních potřeb prostřednictvím odpadu po krmení druhé strany nebo využití jejích lepších smyslů, což vede k větší vlastní bezpečnosti. Jiným typem vztahu mezi dvěma druhy je protokooperace. Jedná se o volné a víceméně příležitostné sdružování jedinců do velkých stád savců či hejn ptáků. Výhodou může být snazší zisk potravy nebo vzájemná pomoc při zajištění bezpečnosti.
Mezi zajímavé vztahy patří symbióza známá například u hub a některých stromů. Tento typ vztahu se však vyskytuje také v případě živočichů. Jedná se v podstatě o oboustranně prospěšné soužití, během kterého si oba druhy významným způsobem pomáhají ve vykrytí životních potřeb. V případě zvěře lze uvést jako typický příklad prvoky žijící v trávicím traktu přežvýkavců. Nejtěsnější vazba se vytváří v rámci přímé kooperace, která je známá zejména uvnitř jednotlivých živočišných druhů.
Čtěte také: Vysvětlení ekologické daně
Negativní vztahy
Mezi nejdůležitější vztahy ovlivňující společné kontakty živočichů v jednom území patří vztahy negativní. Mezi nejznámější negativní vztahy patří predace, kdy jeden živočišný druh představuje potravní zdroj pro jiný druh (hraboši vs. dravci nebo menší šelmy). V normálně nastavených ekosystémech, v nichž je dosažena přirozená biologická rovnováha, fungují tyto části potravních řetězců přirozeným způsobem. Problémy nastávají v okamžiku, kdy je přirozená rovnováha narušena. V důsledku může dojít k extrémnímu predačnímu tlaku na jinou cílovou skupinu živočichů, která se může dostat na podprahovou úroveň.
Jiným konkurenčním mezidruhovým problémem je kompetice, která se týká různých živočišných druhů. Kompetice je vztah, kdy dva druhy vzájemně soupeří o životní podmínky. Může se přitom jednat jak o potravu, tak o životní prostor, místo k ukrytí apod. Typickým příkladem jsou větší sudokopytníci (jelen lesní a jelen sika, srnec a muflon) nebo šelmy (liška a rys).
Velmi nepříjemným vztahem je z pohledu hostitele parazitismus. Ten je založen na tom, že jeden z druhů (parazit) žije na (nebo v) těle svého hostitele a živí se jeho produkty. Tím mu může znepříjemňovat existenci (dýchací či zažívací potíže, svědění, záněty), způsobit zdravotní újmu a v krajním případě smrt. Spektrum parazitů je velmi pestré. Lze sem zařadit všechny druhy střevní nebo plicní červivosti, střečkovitost či parazity vnější (klíšťata, zákožky svrabové aj.).
Vliv člověka
Mezi nejvýraznější činitele ovlivňující stavy a kondici zvěře v honitbách patří vlivy mající původ v lidské činnosti. Většina z nich má, bohužel, charakter vlivů negativních. Přímé vlivy zahrnují faktory, které způsobují ztráty, ev. poškození zdraví nebo zhoršení kondice zvěře. Pytláctví je úmyslná trestná činnost, která nepatří do historie, ale je nepříjemnou realitou současné doby. Důsledkem je úbytek stavů trofejové a zvěřinou atraktivní zvěře včetně vysokého počtu zvěře postřelené a nedohledané. Největší škody může způsobit organizovaná pytlácká činnost technicky špičkově vybavených a dobře organizovaných skupin.
Neúmyslné pytláctví se projevuje neoprávněným přivlastňováním na silnicích sražené zvěře, tzv. Pohyb člověka v honitbě z důvodů pracovních činností, turistiky a sportu vyvolává rušení klidu zvěře s důsledky na její zdravotní stav. Zemědělská výroba působí na zvěři přímé ztráty využitím výkonné mechanizace. Při vysokých pojezdových rychlostech a velké šíři záběru nemají mláďata, a často ani dospělé kusy, šanci uniknout. Opatřením proti těmto ztrátám je plašení zvěře na ohrožených plochách pomocí psů, plašičů a zradidel. Nutná je spolupráce s uživateli zemědělských pozemků. Škody může zmírnit vhodná volba osevních plánů a agrotechnických postupů, obdělávání a sklízení plodin (např.
Střety zvěře s vozidly jsou dnes, v období silného rozvoje silniční dopravy, významným vlivem, který místně doslova decimuje stavy lovné zvěře. Zabránění těmto škodám není v možnostech myslivců. Kromě nejdůležitějšího faktoru - ohleduplné jízdy řidičů v rizikové době a v úsecích možného pohybu zvěře - lze bránit přístupu zvěře na komunikaci oplocením a výstavbou „zelených mostů“. Myslivci mohou iniciovat ve známých migračních zónách vyznačení úseků komunikací příslušnou dopravní značkou, příp. omezením rychlosti.
Člověk uskutečňuje v krajině celou řadu činností, z nichž mnohé sice nezpůsobují přímé ztráty na zvěři, nicméně významně zhoršují její životní podmínky. Obhospodařování krajiny jako celek vede k významné změně prostředí, která sleduje jediný cíl - získat více přírodních zdrojů pro své potřeby a maximalizovat zisk. Člověk přitom snižuje druhovou pestrost a mění původní přírodní prostředí v umělé, kterému se živočišné druhy často obtížně přizpůsobují.
Mnoho škod způsobují prvky, které do honiteb přináší hospodářská činnost. Jako příklad můžeme jmenovat výkopy, krechty, kontrolní šachty vodotečí a nezabezpečené silážní jámy, do nichž zvěř padá. Stejně nebezpečná jsou i nejrůznější oplocení, ohradníky, zanedbaná oplocení nebo provazy používané pro svazování balíků slámy. Zemědělská výroba patří svým plošným vlivem k nejvýznamnějším faktorům. Druh a intenzita zemědělské výroby v plné míře zasahuje především polní honitby. Při intenzívním velkoplošném hospodaření dochází ke snižování druhového zastoupení rostlin, úbytku krajinné zeleně i vody. Rozsáhlé plochy monokultur omezují pestrost potravní nabídky, ztrácí se hnízdní i orientační možnosti zvěře. Rychlost technologických postupů mění životní podmínky v honitbách doslova z hodiny na hodinu.
Lesnická činnost v současnosti vykazuje úsilí o zvyšování druhové pestrosti porostů a snahu o přírodě blízké hospodaření. Průmyslová výroba představuje nepřímý vliv na zvěř v podobě produkce cizorodých látek, kontaminaci vod i ovzduší, spadu popílku a kyselých deštích.
tags: #priklady #vztahu #v #ekosystemu #potravni #vnitrodruhove
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]