Ekologie: Mezidruhové a Vnitrodruhové Vztahy a Faktory

16.03.2026

Ekologie se zabývá vztahy v přírodě, respektive vztahy mezi organismy navzájem a organismy a jejich prostředím. Její název je odvozen z řeckého oikos = dům, obydlí. V pravém slova smyslu slova je ekologie exaktní vědní disciplínou, studující vztahy živých organismů a jejich prostředí, včetně vztahu živých organismů navzájem.

Termín ekologie často bývá nesprávně používán pro ochranářské aktivity a tvorbu životního prostředí. Ucelené součásti přírody se označují jako ekosystémy. Ekologie není věda vzniklá v posledních letech, definoval ji badatel Ernst Haeckel již v roce 1866. Haeckel charakterizoval tuto disciplínu jako "podstatnou část vědomostí, které se týkají hospodářství přírody".

Objekty studia vědní disciplíny ekologie mohou být na různé biologické úrovni: živý organismus, populace (jako soubor jedinců téhož druhu na určitém území), společenstva (z většího či menšího počtu populací) a ekosystémy. Studiem populací se zabývá populační ekologie (demekologie), ve vztahu k lidské populaci demografie. Vědní disciplína, studující celá společenstva, jejich složení, vývoj, vzájemné vztahy mezi jednotlivými populacemi tvořícími společenstva atd. se označuje jako synekologie. Například, rostlinami se zabývá fytocenóza a dále dělíme na entomocenózy, ichtyocenózy, ornitocenózy apod.

Ekologické Faktory

Za ekologické faktory považujeme jakékoli činitele, kteří nějak ovlivňují organismy. Ekologické faktory můžeme rozdělit na faktory abiotické a biotické. První zahrnují veškeré fyzikální a chemické faktory ovzduší, půdy a vodního prostředí, druhé představují nejrůznější vztahy uvnitř populace (vnitrodruhové vztahy) i mezi populacemi různých druhů (mezidruhové vztahy). Za samostatnou skupinu faktorů bývají považovány faktory potravní (trofické).

Abiotické faktory: zahrnují veškeré fyzikální a chemické faktory ovzduší, půdy a vodního prostředí (např. světlo, teplo, vlhkost).
Biotické faktory: představují nejrůznější vztahy uvnitř populace (vnitrodruhové vztahy) i mezi populacemi různých druhů (mezidruhové vztahy).

Mezi abiotické faktory patří například voda a půda, světlo, teplo, vlhkost, tlak vzduchu a vítr. Biotické faktory zahrnují vztahy mezi jedinci stejného druhu a vztahy mezi různými druhy.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

Ekologická Nika

Ekologická nika definuje jako soubor nároků určitého druhu na podmínky prostředí. Působí jako rozměry niky. Druh obsazuje v ekosystému určitý prostor a současně je do něho zapojen. Je tedy funkční začlenění druhu do struktury a funkcí ekosystému. Habitat nazývají naleziště (lokality), které poskytuje vhodné podmínky pro život.Označujeme schopnost živočichů snášet určité rozpětí libovolného faktoru jako ekologická valence druhu. Druhy, které obývají různá stanoviště, např. euryvalentní, jsou rovněž různě citliví na celkový charakter stanoviště a obývaného prostředí. Limitující faktory jsou ty, na které je typ prostředí velmi těsně vázány.

Vnitrodruhové Vztahy

Vnitrodruhové vztahy existují mezi jedinci stejného druhu. Jedinci mohou napodobovat své chování, soutěžit o pohlavní partnery či si vymezovat teritorium. V rámci 1 druhu, 1 populace existují vztahy sexuální (reprodukční) - souboje o samice a vztahy asexuální (mimoreprodukční) - souboje o zdroje (teritorium, potrava, postavení ve smečce,…). Prostředí s dostatkem zdrojů vede ke vztahům pozitivním (synergickým), zatímco prostředí s nedostatkem zdrojů a vysoká populační hustota vedou ke vztahům záporným (antagonistickým).

Mezidruhové Vztahy

Organismů dochází v přírodě k rozmanitým formám soužití. Žádný organismus není schopen existovat samostatně, izolovaně od ostatních. Vzájemné ovlivňování dvou populací je základem evolučního vývoje, který nazýváme koevoluce. Vzájemné působení je tedy evolučně významné a může vést ke změnám jedné nebo obou zúčastněných populací. Dvě populace mohou obývat tentýž biotop, ale vůbec do interakce nevstupují, tzn. nedochází k jakémukoli vzájemnému působení (mají zcela odlišné ekologické niky).

Mezidruhové vztahy mohou být:

Potravní: populace jednoho druhu je potravou jiné populace.
Parazitismus: parazit sice hostitele poškozuje, ale obvykle nelikviduje.

Jako symbióza se v biologii označuje jakýkoli úzký mezidruhový vztah, nehledě na jeho (ne)výhodnost pro zúčastněné strany. Organismy mohou na symbióze být zcela či částečně závislí: mutualismus (+/+), komenzalismus (+/0).U živočichů se rozlišují vnější parazité (např. klíště, veš, komár sající krev) a vnitřní parazité (např. parazitoidi zabíjejí svého hostitele, např. lumci, kuklice). U rostlin se klasicky rozlišují poloparazité, kteří sami fotosyntetizují (např. jmelí) a berou hostiteli hlavně vodu a minerální látky.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Populační Ekologie

Populační ekologie zkoumá vliv ekologických faktorů na populace (demekologie). V populaci jsou jedinci rozmístěni tak, aby každý měl pravděpodobnost podílet se na reprodukci potomstva populace. Jedná se tedy o živý sytém, v němž se neprojevují jenom biologické vlastnosti jedinců, ale i biologické vlastnosti celé skupiny.

Velikost populací je dána natalitou (porodností) a mortalitou (úmrtností). Velikosti populací mohou kolísat v čase (např. zvětšení populace kořisti vede ke zvětšení populace predátora). Růst populace je obvykle omezen podmínkami prostředí. Populace může mít určitý rozptyl (rozmístění jedinců v prostoru). Další charakteristikou populace je její věková struktura.

Ekosystém

Ekosystémem je např. les, rybník. Ekosystém představuje homeostatický systém. Ekologická sukcese je vývoje biocenózy, kterému říkáme klimax. Ekosystémy dělíme na původní (primární) biocenózy (např. tropický deštný les) a umělé (druhotné).