Mezinárodní spolupráce v oblasti ekologie a ochrany životního prostředí

Česká republika je smluvní stranou několika desítek důležitých mnohostranných environmentálních smluv. Smlouvy, sjednávané velmi často v rámci mezinárodních organizací s environmentálním segmentem, jsou konkrétním projevem odpovědnosti států za stav a vývoj životního prostředí na globální, regionální a subregionální úrovni. Státy se ratifikací smluv závazně přihlašují k naplnění jejich cílů.

Česká republika svou angažovaností v mnohostranných mezinárodních smlouvách přispívá k řešení stávajících problémů environmentální dimenze udržitelného rozvoje v souladu s Rozvojovými cíli tisíciletí, Implementačním plánem Světového summitu o udržitelném rozvoji a příslušnými dokumenty EU a OECD.

Mnohostranné environmentální smlouvy mohou být členěny dle svého věcného zaměření. Česká republika je na mezinárodní úrovni aktivní v rámci smluv zaměřených na:

• změnu klimatu (Rámcová úmluva OSN o změně klimatu, Pařížská dohoda, Kjótský protokol)
• ochranu přírody a krajiny (Úmluva o biologické rozmanitosti, Nagojský protokol, Úmluva o boji proti desertifikaci, Ramsarská úmluva o mokřadech, Úmluva Rady Evropy o krajině, Karpatská úmluva, Smlouva o Antarktidě - Česká antarktická stanice)
• ochranu druhů (AEWA - Dohoda o ochraně africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků, Bernská úmluva, CITES - Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, EUROBATS - Dohoda o ochraně populací evropských netopýrů, Úmluva o regulaci velrybářství, Bonnská úmluva)
• ochranu ovzduší (Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší)
• ochranu ozonové vrstvy (Vídeňská úmluva a Montrealský protokol)
• ochranu vod (Úmluva o ochraně hraničních toků a jezer)
• chemické látky a rizika pro životní prostředí (Rotterdamská úmluva, Stockholmská úmluva, Minamatská úmluva o rtuti, Cartagenský protokol)
• odpady (Basilejská úmluva)
• průmyslové havárie (Úmluva o účincích průmyslových havárií)
• horizontální otázky - přístup veřejnosti k informacím o životním prostředí, posuzování vlivů na životní prostředí (Aarhuská úmluva, Protokol o PRTR, Espoo úmluva, Protokol o SEA)

Česká republika je také smluvní stranou několika regionálních mnohostranných smluv zaměřených na ochranu vodních toků či ovzduší.

Zdroje vydávané na ochranu životního prostředí a zdraví jsou limitované. Proto je nutné, aby byly využívány co nejlépe. Životní prostředí je podle SFŽP v současnosti jednou z priorit programového období Fondů EHP a Norska. Míří do něj největší část prostředků z celkových pěti miliard korun určených pro Česko.

Čtěte také: Ochrana přírody: Mezinárodní symbol

Nová dotační výzva Trolltunga z norských fondů podpoří vzájemnou spolupráci a výměnu zkušeností mezi Norskem a Českem v životním prostředí. Na spolupráci institucí je v první výzvě vyčleněno 2,6 milionu korun, ze kterých je možné uhradit například vzdělávací stáže či konference. Norské a české instituce by měly spolupracovat na tématech, jako jsou klimatická změna, znečištění ovzduší, zatížení vodstva mikrojedy a úbytek biodiverzity.

Žádosti přijímá SFŽP od 3. července na stránkách výzvy. Výše podpory se pohybuje od 26 do 390 tisíc korun podle zaměření a rozsahu aktivity. Dotace pomůže žadateli pokrýt veškeré náklady na iniciativu, tedy 100 procent výdajů. Podmínkou je existence norského partnera a vazba na ochranu životního prostředí, uvedl ředitel SFŽP Petr Valdman.

Slavnostní podpis Memoranda o porozumění mezi Českou republikou, Norskem, Islandem a Lichtenštejnskem dne 4. listopadu 2025 oficiálně zahájil implementaci Fondů EHP a Norska pro období 2021-2028. Státní fond životního prostředí ČR se již podruhé stal zprostředkovatelem programu životního prostředí, který získá podporu z Norských fondů. Mezi priority nově připravovaného programu navrhuje zavádění inovací v ochraně ekosystémů a biodiverzity, rozvoj mezinárodní spolupráce i podporu pilotních projektů zaměřených na CCS technologie.

„Fondy EHP a Norska představují pro Českou republiku významný zdroj podpory v ochraně životního prostředí a adaptace na změnu klimatu. Z Norských fondů budeme mít k dispozici 30 milionů euro, projekty budou také kofinancovány z prostředků SFŽP ČR v hodnotě 5,3 milionů euro. Memorandum o porozumění mezi Českou republikou a Norskem potvrzuje náš společný závazek pokračovat v této úspěšné spolupráci a dále rozvíjet sdílení zkušeností a znalostí v oblasti zlepšování kvality ovzduší, ochrany vodních zdrojů a posílení biodiverzity. Tento rámec zároveň přirozeně doplňuje agendu Ministerstva životního prostředí zaměřenou na posílení odolnosti ekosystémů, podporu inovací a udržitelný rozvoj na národní i mezinárodní úrovni,“ uvádí ministr životního prostředí Petr Hladík.

Hlavním cílem Fondů EHP a Norska, které financují projekty v patnácti přijímacích státech, je snižování hospodářských a sociálních rozdílů v Evropě a posilování mezinárodní spolupráce. V České republice podporují projekty v oblastech jako životní prostředí, věda a výzkum, zdraví, kultura, vzdělávání či ochrana lidských práv již od roku 2004, kdy jsme vstoupili do Evropské unie. Během tří již dokončených dotačních období bylo v České republice podpořeno několik tisíc úspěšných projektů a bilaterálních iniciativ.

Čtěte také: Vývoj klimatických dohod

Státní fond životního prostředí ČR je zprostředkovatelem programu životního prostředí Norských fondů od dotačního období 2014-2021. V tomto období se též stal iniciátorem k založení tzv. Green Hub, který rozšířil mezinárodní spolupráci také na další přijímací státy.

„Předešlé období programu Norských fondů považujeme za velmi úspěšné a těší nás, že implementace programu byla znovu svěřena Fondu. Pozitivní hodnocení jsme zaznamenali nejen od našich kolegů z Norské environmentální agentury, která bude i nadále partnerem programu, ale také od zástupců z dalších přijímacích států. Ti dokonce projevili zájem nejen o výsledky našich projektů, ale zajímají je i možnosti bližší spolupráce,“ říká Petr Valdman, ředitel Státního fondu životního prostředí ČR.

„V tuto chvíli již aktivně vyjednáváme o zaměření a cílech nového programu životního prostředí. V uplynulých letech byl program velmi různorodý. V novém období bychom rádi Norské fondy alokovali na užší okruh témat a více podpořili bilaterální spolupráci na projektech,“ vysvětluje Ivo Marcin, ředitel Sekce strategie Fondu a mezinárodní spolupráce. „Významným přínosem Norských fondů bylo zavádění inovací do oblasti ochrany ekosystémů a biodiverzity. Na tyto úspěšné výzvy bychom rádi navázali. Nově je otevřená diskuse o možnosti podpory technologií zaměřených na zachytávání, transport a ukládání oxidu uhličitého, kde by bylo možné čerpat norské zkušenosti,“ přibližuje očekávané zaměření programu.

Jednání o programových prioritách budou probíhat mezi Státním fondem životního prostředí ČR a jednotlivými mezinárodními partnery v následujících týdnech. „S ohledem na termíny jednotlivých kroků na naší a donorské straně přepokládáme, že k podpisu Dohody o programu dojde v druhé polovině příštího roku. Pokud bude vyjednávání pokračovat dle našich předpokladů, první výzvy z Norských fondů bychom rádi otevřeli na konci roku 2026. Připravena bude také výzva z přidruženého Bilaterálního fondu, která umožní rozvoj česko-norské spolupráce,“ uzavírá Petr Valdman. Doposud bylo zrealizováno 165 projektů v oblasti ochrany vod, ovzduší, adaptace na změnu klimatu a ochrany biodiverzity a ekosystémů.

Zkušenosti z naší práce při ochraně přírody předáváme kolegům z dalších zemí. Spolupracujeme především se státními institucemi, ale také s neziskovými organizacemi či vědeckými institucemi a univerzitami. Naší snahou je vytvářet dlouhodobou spolupráci založenou na vzájemné důvěře. Velmi cenné jsou zkušenosti s budováním institucí na ochranu přírody, vytváření sítě chráněných území a různé přístupy k péči o ohrožené druhy, biotopy a krajinu. Využíváme také nejmodernější technologie v oblasti zpracování a vyhodnocování dat o ochraně přírody získané z monitoringu druhů. V těchto oblastech je úroveň ochrany přírody v České republice na předních místech v celosvětovém měřítku.

Čtěte také: Recyklace a její mezinárodní den

Biodiverzita (neboli biologická rozmanitost) představuje pestrost a různorodost života ve všech jeho formách, ve vzájemných vazbách a na všech úrovních, od genů přes druhy po celé ekosystémy. Příznivý stav biodiverzity je základním předpokladem pro naši existenci. Díky ní můžeme využívat přírodní zdroje jako potraviny, energii či léčiva. Závisí na ní také fungování přírodních procesů, které regulují klima a ovlivňují kvalitu ovzduší, vody a půdy.

Úmluvu ICRW (International Convention for the Regulation of Whaling) sjednaly samy velrybářské státy, aby nastavily opatření pro udržitelný lov velryb, který nebude ohrožovat jejich populace. Od roku 1986 platí dočasné moratorium na komerční lov velryb. (Norsko a Island podaly proti moratoriu námitku, a nadále v lovu velryb pokračují.) K úmluvě byla zřízena Mezinárodní velrybářská komise (IWC), která přijímá opatření regulující velrybářství a sleduje jejich dodržování.

Na základě této úmluvy mají smluvní strany povinnost zařadit alespoň jeden ze svých mokřadů na tzv. Seznam mokřadů mezinárodního významu, pokud splňuje přísná kritéria v oblasti ekologie, botaniky, zoologie, limnologie či hydrologie, a přispět tak k celosvětové ochraně všech typů mokřadů.

Tato mezinárodní smlouva v rámci Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization, UNESCO) stanovuje pravidla pro určování přírodních a kulturních památek výjimečné světové hodnoty, jež mohou být posléze zařazeny na Seznam světového dědictví. Úmluva definuje, jaké povinnosti při ochraně těchto lokalit smluvní státy mají. Vytváří také Fond na ochranu světového kulturního a přírodního dědictví, který se využívá ke správě památek již chráněných a k určování památek nových.

Cílem úmluvy CITES (Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora) je ochrana ohrožených druhů živočichů a rostlin před hrozbou vyhubení v přírodě z důvodu nadměrného využívání pro komerční účely.

Úmluva (Convention on Migratory Species) se zasazuje o ochranu stěhovavých druhů živočichů i jejich stanovišť, a to v celém areálu jejich rozšíření. Seznam druhů, na něž se úmluva vztahuje, je uveden v přílohách. Příloha I zahrnuje ohrožené stěhovavé druhy a příloha II pak druhy, na jejichž ochranu je nutné nebo vhodné uzavírat mezinárodní dohody.

Úmluva o biologické rozmanitosti (Convention on Biological Diversity, CBD) byla přijata v červnu 1992 na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiru (známé též jako Summit Země), kde se sešli zástupci 172 států, aby se dohodli na principech udržitelného rozvoje. CBD ratifikovalo všech 195 členských zemí OSN, včetně České republiky, jedinou výjimkou je USA.

Cartagenský protokol o biologické bezpečnosti byl přijat v roce 2001, v platnost vstoupil v roce 2003. Jeho cílem je chránit biodiverzitu a zdraví člověka před riziky geneticky modifikovaných organismů (GMO). Zabývá se přepravou živých GMO, nakládáním s nimi a jejich využíváním, zejména při transportu přes hranice.

Nagojský protokol o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání byl přijat v roce 2010 a vstoupil v platnost v roce 2014. Jeho cílem je naplnit jeden z cílů Úmluvy o biologické rozmanitosti, tedy aby se na peněžních i nepeněžních přínosech z výzkumu genetického materiálu podílely také země původu tohoto materiálu. Mnoho zemí s velkým přírodním bohatstvím totiž patří mezi rozvojové země, které postrádají dostatečné výzkumné kapacity, a o přínosy tak v minulosti přicházely.

Na zasedání konference smluvních stran (COP) v roce 2010 se kromě přijetí Nagojského protokolu rozhodlo také o strategickém plánu Úmluvy o biologické rozmanitosti na dalších deset let. Po deseti letech se žádného z cílů nepodařilo na celosvětové úrovni plně dosáhnout, šesti z nich bylo dosaženo částečně. Z vyhodnocení návazných národních cílů vyplývá, že jen asi třetina z nich směřovala ke splnění, celkově však národní plány nebyly dostatečně sladěny s plánem celosvětovým.

V roce 2012 vznikl nezávislý Mezivládní vědecko-politický panel pro biodiverzitu a ekosystémové služby (Intergovernmental Science-Policy Platform on Biodiversity and Ecosystem Services, IPBES). Jde o obdobu Mezivládního panelu pro změnu klimatu (Intergovernmental Panel on Climate Change, IPCC), který shromažďuje a publikuje nejnovější vědecké poznatky o klimatu. Také IPBES usiluje o to poskytnout vládám, soukromému sektoru a občanské společnosti nezávislé posouzení dostupných poznatků z nejnovějšího výzkumu na celosvětové úrovni. V roce 2019 vydal tento panel Globální hodnotící zprávu jako podklad pro politická rozhodnutí. Klíčovým sdělením zprávy je, že přírodu je možné chránit, obnovovat a udržitelně využívat.

Tato desetiletá strategie z roku 2020 (součást Zelené dohody pro Evropu) navazuje na předchozí strategický plán EU z roku 2011 a reaguje na kritické posouzení stavu biodiverzity z Globální hodnotící zprávy IPBES (viz výše). Stanovuje cíle EU v oblastech ochrany a obnovy přírody. Klíčová je právní ochrana nejméně 30 % pevniny a 30 % mořských oblastí EU, přísná ochrana alespoň jedné třetiny chráněných území EU a efektivní správa všech chráněných území.

Nový strategický rámec CBD pro období do roku 2030 byl přijat v roce 2022 na COP 15 v Montrealu. Oproti plánu z Aiči přesněji definuje a kvantifikuje cíle, je výrazně ambicióznější a má propracovanější metodiku vyhodnocování. Dokumentu se též přezdívá „Pařížská dohoda pro přírodu“ a je reakcí na Globální hodnotící zprávu IPBES a Iniciativu 30×30 (ochrana 30 % území na souši i v moři s nejzachovalejšími ekosystémy). Dále rámec určuje 23 krátkodobých cílů (do roku 2030), které se zaměřují na hlavní příčiny globálního úbytku biodiverzity, její udržitelné využívání, ale i na nástroje a prostředky, jak těchto cílů dosáhnout.

Dohoda v rámci Úmluvy OSN o mořském právu o ochraně a udržitelném využívání mořské biologické rozmanitosti v oblastech za hranicemi národní jurisdikce (Biodiversity Beyond National Jurisdiction, BBNJ) byla přijata v červnu 2023 a čeká na ratifikaci smluvními státy. Zabývá se ochranou oceánů v době změny klimatu s cílem zabránit dalšímu ubývání biodiverzity. Týká se mezinárodních vod, přibližně dvou třetin světového oceánu. Navazuje na Kchun-mingsko-montrealský protokol a stanovuje postup při zřizování velkoplošných chráněných oblastí na volném moři tak, aby v roce 2030 bylo chráněno nejméně 30 % mořského území na planetě.

tags: #mezinárodní #spolupráce #v #oblasti #ekologie

Oblíbené příspěvky:

• Fenomén Sběratelství: Nulové Euro Bankovky
• Aktuální kauzy Petra Hladíka
• Kořen a popularizace vědy
• Emise z bytové výstavby
• Komunální odpad a jeho likvidace