Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN)

Mezinárodní svaz ochrany přírody (anglicky International Union for Conservation of Nature, IUCN) je mezinárodní organizace zaměřená na uchování přírodních zdrojů. IUCN byla založena v roce 1948 a má sídlo ve švýcarském Glandu u Ženevského jezera.

IUCN spojuje 83 států, 108 státních institucí, 766 nevládních organizací, 81 mezinárodních organizací a kolem 10 000 odborníků.

Sdružuje nejen zástupce nevládního sektoru působící v rámci jednotlivých zemí i na mezinárodní úrovni, ale i vlády a státní instituce. Není nutné připomínat, že prosazuje ochranu přírody založenou nikoli na emocích, ale na vědeckých základech.

Hlavními zájmovými okruhy IUCN jsou biodiverzita, klimatická změna, udržitelná energie, lidský blahobyt a zelená ekonomika.

IUCN má právo vyjadřovat se k jakýmkoli otázkám, týkajícím se ochrany přírody a biodiverzity členských států. Doporučení organizace jsou vysoce odborné, nezávislé a apolitické.

Čtěte také: Ochrana přírody: Mezinárodní symbol

Činnost IUCN

Mezi velmi známé výstupy činnosti IUCN patří např. Červené knihy ohrožené fauny a flory světa.

Zelený seznam IUCN

Určitou inspirací se v tomto směru stal Evropský diplom Rady Evropy pro chráněná území, udělovaný již od roku 1965. Myšlenka ocenit významná a dobře spravovaná chráněná území dozrála v IUCN do podoby Zeleného seznamu územní ochrany IUCN. Samotná Světová komise pro chráněná území (WCPA) o seznamu hovoří spíše jako o celosvětové kampani podporující úspěšnou ochranu přírody než pouze jako o vlastním soupisu.

Musíme zdůraznit, že na zelený seznam mohou být zapsána rovněž jiná účinná opatření územní ochrany (OECM). Chráněné území nebo OECM, které je zapsáno na zelený seznam, musí jednoznačně vykazovat trvalé výsledky spravedlivé a účinné péče o ně, sloužící jak přírodě, tak lidem. Do kampaně se proto může zapojit každé chráněné území s cílem dosáhnout příslušného standardu, udržovat jej nebo jej nadále zlepšovat.

Důraz se klade na účastnický přístup, plánování činností snažících se zachovat významné hodnoty území, rozumnou péči o ně, úspěšné výsledky ochrany, viditelnou odpověď na změny podnebí a na podporu zdraví a kvality života lidí. Účastnický přístup označuje aktivní zapojení všech zainteresovaných stran (stakeholders) do procesů, které se jich týkají, ať už jde o rozhodování, nebo rozdělování jakýchkoli získaných přínosů.

Až dosud se do kampaně Zeleného seznamu územní ochrany IUCN zapojilo na 600 jednotlivých chráněných území, OECM nebo jejich soustav ze 60 zemí. I když ne všechna nakonec certifikát o zápisu na seznam získají, již tento krok napomáhá zlepšit péči o příslušný prvek územní ochrany včetně jejích společenských a kulturních aspektů tím, že se upozorní na jeho silná a slabá místa, podpoří vytváření nezbytných kapacit pro péči o něj, vyčíslí dopad ochranářských opatření a přizpůsobí je zmiňovanému standardu.

Čtěte také: Vývoj klimatických dohod

K 1. lednu 2024 bylo na uvedený soupis zaneseno 61 chráněných území: celkem zabírají 733 551 km², což představuje 0,14 % rozlohy naší planety. Na 15. zasedání konference smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti (CBD), jež se uskutečnilo v kanadském Montrealu v prosinci 2022, byl představen ambiciózní cíl mít do r. 2030 na Zeleném seznamu IUCN nejméně tisícovku chráněných území, a to rovnou ze 100 zemí.

Nicméně se ukazuje, že splnit náročná kritéria a zejména je dlouhodobě udržet není vůbec snadné, takže počet chráněných území oceněných zápisem na Zelený seznam IUCN se příliš nezvyšuje a někdy dokonce mírně klesá. K tomu připočtěme, že soupis je rozložen jen do omezeného počtu států, konkrétně 16.

Zelený seznam IUCN si zatím odpovídající postavení v mezinárodní péči o přírodní a krajinné dědictví stále ještě hledá. Méně eufemisticky řečeno, zatím zdaleka nenaplnil očekávání do něj vkládaná.

Zelený stav druhů IUCN

Po V. světovém kongresu ochrany přírody začala IUCN připravovat zelený seznam druhů, založený na objektivních, jasných a opakovatelných kritériích umožňujících systematicky hodnotit obnovu druhů a nižších taxonů. Jejich tvůrci při tom mohli vyjít právě z červeného seznamu IUCN, který přináší údaje o stavu druhu z hlediska ochrany a jeho trendech, nárocích na prostředí, rozšíření, ohrožujících činitelích a ochranářských opatřeních.

Po řadě konzultací probíhajících v letech 2012-2018 byl navržen koncepční rámec Zeleného seznamu druhů IUCN. Již tehdy padlo rozhodnutí nenazývat nové hodnocení úspěšnosti obnovy druhů označením „zelený seznam“, a to hned ze dvou důvodů. Jednak proto, aby zařazení určitého taxonu na něj nevyvolalo mylnou představu, že již nevyžaduje žádná ochranářská opatření, jednak proto, že se uvedené sousloví začalo používat pro zmiňované globální ocenění po všech stránkách mimořádně kvalitních chráněných území a OECM.

Čtěte také: Recyklace a její mezinárodní den

Je nezbytné zdůraznit, že nepředpokládáme, že by se podařilo dosáhnout úplné obnovy všech druhů. U mnohých totiž byly velké plochy areálu rozšíření nevratně pozměněny činností člověka. Hodnotitel proto pro klasifikované taxony vypočítá dosažený zelený výsledek (green score) pohybující se v rozmezí 0-100 % a naznačující míru, kterou se blíží k úplné obnově: druhy jsou tak roztříděny do devíti kategorií úspěšnosti obnovy.

Zelený stav druhů IUCN byl slavnostně představen na zahájení VII. světového kongresu ochrany přírody konaného v září 2021 ve francouzské Marseille. Uvedenou metodiku, hodnotící fungování druhu v celém areálu rozšíření a jeho obnovu vyvolanou úsilím ochrany přírody, ověřovalo více než 200 odborníků ze 171 institucí.

Zelený stav druhů IUCN se stal nepovinnou součástí třídění druhů a dalších taxonů pro zařazení do červených seznamů teprve od roku 2020: týká se tedy pouze nejnověji hodnocených taxonů. V případě ekosystémů Mezinárodní unie ochrany přírody rozpracovává vědecké podklady pro sestavení zeleného seznamu těchto entit.

Nicméně bezvýhradně platí, že objektivní přehled úspěchů územní a druhové ochrany v záplavě pesimistických zpráv o stavu životního prostředí, často až katastrofického charakteru, potřebujeme již dnes, a to možná více než onu pověstnou sůl.

Kategorie chráněných území IUCN

Mezinárodní svaz ochrany přírosy (IUCN) definuje několik kategorií chráněných území na základě jejich hospodářského plánu:

1. Kategorie Ia: Přísně chráněná území za účelem ochrany biodiverzity a eventuálně i geologických či geomorfologických celků, do kterých je přístup člověka či jeho působení striktně regulováno a omezováno tak, aby nedocházelo k narušování chráněných hodnot. Takto chráněná území poskytují nezbytné srovnávací podklady pro vědecký výzkum a sledování životního prostředí.
2. Kategorie Ib: Nedočená nebo mírně ovlivněná území, zejména větší rozlohy, která si zachovávají svůj přírodní charakter a vlivy, jsou bez trvalého či významného osídlení člověkem a jsou obhospodařována tak, aby se zachoval jejich přirozený stav.
3. Kategorie II: Velká území přírodního či přírodě blízkého charakteru určená k ochraně přírodních procesů ve větším měřítku společně s doplněním druhů a ekosystémů charakteristickými pro danou oblast, a která poskytují základy pro ekologicky a kulturně slučitelné duchovní, vědecké, vzdělávací, rekreační a návštěvnické aktivity. V této kategorii je vyhlášen např. severoamerický Yellowstonský národní park (rozloha 8.991 km²), či vietnamský Cat Tien (rozloha 720 km²) či ugandský Bwindi Impenetrable Forrest (rozloha 331 km²). Obecně je zde velký akcent na spíše větší rozlohu nutnou k průběhu přírodních procesů.
4. Kategorie III: Chráněná území zřízená za účelem ochrany specifické přírodní památky, kterou může být charakter terénu, podmořská hora či jeskyně, geologický prvek jako např. jeskyně nebo dokonce i živý prvek jako např. prastarý háj. Obecně se jedná o relativně malé, návštěvnicky atraktivní chráněné oblasti.
5. Kategorie IV: Chráněné oblasti cílené na ochranu druhů a přirozeného prostředí, což je i hlavní prioritou jejich plánu péče. V mnoha chráněných územích této kategorie dochází k pravidelným a aktivním zásahům za účelem zajištění požadavků určitých druhů nebo ochrany přirozeného území.
6. Kategorie V: Oblast, ve které dlouhodobou interakcí člověka a přírody vznikla krajina ekologické, biologické, kulturní a estetické hodnoty, a kde zabezpečení celistvosti této interakce ve své tradiční podobě je nezbytné pro ochranu a udržení této oblasti včetně přidružených hodnot.
7. Kategorie VI: Chráněná území uchovávají ekosystémy a přirozená prostředí spolu s přidruženými kulturními hodnotami a tradičními systémy hospodaření. Jsou to velká území, jejichž převážná část je přirozeného charakteru a jsou obhospodařována tak, aby se zajistila dlouhodobá ochrana a správa biologické rozmanitosti za současného udržitelného využívání přírodních produktů. Svým obsahem i systémem hospodaření hodně připomínají Standard lesnických parků, modelových lesů, nebo biosférických rezervací, což ovšem v naší legislativě nejsou kategorie chráněných území ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb.

IUCN a Česká republika

Někdejší Československo se sice aktivně podílelo na přípravě založení IUCN v letech 1946 - 1947, na samotné zakládací konferenci v r. 1948 však přítomno nebylo. V roce 1958 se jako první československou členskou organizací IUCN stal Státní ústav památkové péče a ochrany přírody, později se zapojily Slovenský ústav pamiatkovej starostlivosti a ochrany prírody a správy národních parků Tatranského a Krkonošského.

Čeští a slovenští odborníci byli zváni k práci v odborných komisích a v letech 1984 - 2001 pracovali zástupci České republiky nepřetržitě v nejvyšším voleném orgánu - Radě IUCN, dva z nich po dvě funkční období ve funkci viceprezidenta IUCN. V Praze byl až do konce roku 2001 vydáván bulletin Newsletter IUCN pro Evropu. Jeho další vydávání bylo přesunuto do Bruselu z organizačních důvodů a v současné době v původní podobě neexistuje.

Postupně se řádnými nebo přidruženými členy IUCN staly ještě AOPK ČR, MŽP, STUŽ, Hnutí Brontosaurus, ČSOP a Unie českých a slovenských zoologických zahrad. Některé z nich své členství po určité době ukončily (STUŽ, Hnutí Brontosaurus).

Státní členství ČR v IUCN

Dne 16. února 2000 schválila vláda ČR svým usnesením č. 190 státní členství ČR v IUCN. Garancí státního členství bylo pověřeno Ministerstvo životního prostředí. V praxi to znamená zajistit plnění závazků vyplývajících z členství, tj. podpora cílů, aktivit a řízení IUCN, zajišťování požadovaných informací týkajících se aktivit IUCN.

Dvoustranná spolupráce MŽP

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) podporuje ochranu životního prostředí také prostřednictvím dvoustranné spolupráce s mnoha státy v Evropě i ve světě. Ve vzájemné spolupráci je aktivně prosazována ochrana životního prostředí, boj proti změně klimatu, podpora adaptačních opatření, cirkulární ekonomika, ochrana biologické rozmanitosti, udržitelné využívání přírodních zdrojů a podpora uplatňování moderních environmentálních technologií.

V Evropě se MŽP zaměřuje na dvoustrannou spolupráci se:

• sousedními státy (Slovenskem, Polskem, Německem a Rakouskem), jelikož životní prostředí v ČR nelze chránit bez úzké spolupráce s našimi sousedy.
• zeměmi V4 a často také ve formátu rozšířeném o další státy (Bulharsko, Rumunsko, Slovinsko a Chorvatsko), které jsou z regionálního hlediska blízcí partneři, byť názory na vybrané otázky se mohou lišit.
• dalšími vybranými státy EU (Belgie, Francie, Švédsko, Dánsko, Portugalsko a Španělsko).
• zeměmi usilujícími o vstup do EU (zejména Ukrajinou, Moldavskem, Gruzií, Srbskem, Bosnou a Hercegovinou, Albánií, Severní Makedonií, Černou Horou a Tureckem).

Spolupráce se státy mimo EU je zaměřena zejména na:

• vybrané státy Východního partnerství (Ukrajina, Gruzie, Moldavsko, Arménie) a VP jako celek.
• vybrané státy Asie (Izrael, Indonésie, Vietnam, Thajsko, Kambodža, Filipíny, Indie).
• vybrané státy Afriky (Egypt, Maroko, Etiopie, Keňa, Zambie, Gabon).
• vybrané státy Latinské Ameriky (Peru, Kolumbie, Chile, Mexiko, Brazílie, Kostarika, Uruguay).

Klíčem k určení prioritních zemí pro spolupráci jsou:

• existující smluvní úprava mezi MŽP ČR a ministerstvy životního prostředí partnerských zemí.
• priority zahraniční rozvojové spolupráce ČR, kde hraje ochrana životního prostředí a klimatu důležitou roli.
• existující dohody o hospodářské spolupráci s vybranými státy, jejichž naplňování je primárně v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu.

tags: #mezinarodni #svaz #ochrany #prirody #IUCN

Oblíbené příspěvky:

• Co je sociální znečištění?
• Odpad s odbočkou na myčku
• Duševní pohoda a les
• Česká republika a klimatická strategie
• Omezení světelného znečištění Vysočina