Migrace Živočichů vlivem Klimatu: Měnící se Svět a Jeho Dopady

Globální oteplování se stalo obrovským politickým, ekonomickým i ekologickým tématem. Odborníci z celého světa přicházejí s novou analýzou a rovněž s varováním pro veřejnost. Globální oteplování má na svědomí nejen extrémní změny počasí, ale také neobvyklé chování a migraci živočichů a rostlin po celém světě. Tyto změny v přírodě mohou mít podle vědců velký dopad na celé lidstvo. Neustále se měnící klima narušuje naši dříve vyváženou planetu chaosem. Změny teplot se projevují na stavu oceánů, lesů a ekosystémů, což má nepříznivý dopad na zvířata, která zde žijí - na hranici vyhynutí se vlivem toho nachází až miliony druhů.

Důvody a typy migrace

Důvodů, proč lidé migrují, je pochopitelně celá řada. Nicméně mezi nejčastější se řadí důvody ekonomické. V takových případech migrace převažují dobrovolné motivace. Člověk však také může opustit domov za okolností, které nemůže ovlivnit. Dlouhodobý tlak na životní prostředí nebo přírodní katastrofa mohou zásadně zasáhnout do života lidí. Přinutí je opustit domovy a hledat obživu jinde. Nastává environmentální migrace.

Vymezení pojmu environmentální migrant postrádá jednoznačnou definici a ty nejčastěji používané trpí přílišným zjednodušením:

1. Environmentálně motivovaní migranti opouštějí místo svého bydliště relativně dobrovolně, preventivně, kvůli vážné environmentální hrozbě (např. znečištění životního prostředí). Migrace může být v tomto případě chápána jako strategie pro zvládnutí kritické situace, jako přizpůsobení novým či měnícím se podmínkám nebo jako uplatnění vyšších nároků na kvalitu života.
2. Environmentální přesídlenci jsou nuceni opustit své bydliště kvůli ohrožení života či živobytí vinou environmentálních procesů (půdní degradace, změny srážkového režimu) nebo přírodních katastrof (povodní, hurikánů, zemětřesení), popřípadě i lidské činnosti. Příkladem může být vyschnutí Aralského jezera, havárie jaderné elektrárny Černobyl (1986) nebo zemětřesení, tsunami a následná havárie jaderné elektrárny Fukušima (2011).
3. Plánovaní přesídlenci nuceně opouštějí své bydliště v důsledku plánovaného využití území, na kterém žijí nebo kde vykonávají hospodářskou činnost. Jejich území je využito k jiným účelům - pro stavbu říční přehrady, letiště, postupující urbanizaci ap.

Bangladéš jako případová studie environmentální migrace

Bangladéš leží na pobřeží Bengálského zálivu v jižní Asii. Rozlohou 144 000 km² dosahuje téměř dvojnásobku Česka. To vytváří velký tlak na přírodní zdroje, neboť Bangladéš má největší hustotu obyvatelstva - 1120 obyvatel na km². Velká část země se navíc nachází v deltě řek Brahmaputry a Gangy, takže třetina země bývá při letních monzunech velmi často zaplavována vodou z řek. Téměř 50 % ekonomické produkce země pochází ze zemědělství. Právě změna klimatu je vnímána jako významný spouštěcí faktor migračních procesů na globální úrovni, tedy včetně jižní Asie. Je jasné, že přírodní katastrofy přinášejí škody na majetku a oběti na životech.

V roce 2007 tropická bouře Sidr a související pětimetrová přílivová vlna zničily v jižním Bangladéši stovky vesnic a zabily asi 3500 lidí, dalších 40 000 lidí bylo zraněno. Do humanitárních center či jinam muselo být evakuováno 600 000 lidí. Kromě toho bylo zničeno mnoho domů, úroda i osivo a zabita hospodářská zvířata. Postižení obyvatelé byli značnou část roku odkázáni na humanitární pomoc, zemědělci dokonce celý rok. Celkové škody se odhadují na 450 milionů dolarů. Nejvíce devastují Bangladéš povodně, které vznikají především táním sněhu v Himálaji. Dokážou tuto nízce položenou zemi zaplavit až do vzdálenosti 60 kilometrů od pobřeží. Nedávný výzkum upozornil na skutečnost, že současné povodně, především do vzdálenosti 20 kilometrů od pobřeží, dosahují o 30-40 % výše ve srovnání s minulostí.

Čtěte také: Řešení pro environmentální migraci

Dalším problémem je zvyšující se hladina moře. Například jihozápadní bangladéšská provincie Khulna zaznamenává od začátku minulého století vzestup hladiny moře v průměru o víc než 5 milimetrů ročně. Roku 2050 by nárůst dosáhl celkové hodnoty 85 centimetrů a moře by trvale zaplavilo významnou část regionu. Studie Světové banky zabývající se dopadem zvýšení hladiny moře na Bangladéš poukazuje na fakt, že nárůst hladiny moře o jeden metr do konce tohoto století způsobí trvalé zaplavení 15-17 % země (22 až 26,5 tisíce km²). Právě environmentální faktory (společně s ekonomickými) hrají v Bangladéši nejvýznamnější úlohu při rozhodování, zda migrovat, či nikoliv.

Nejvíce obyvatel Bangladéše proto směřuje do Indie, s níž Bangladéš sdílí drtivou většinu hranice. Výsledkem jsou konflikty s místními obyvateli nebo další znehodnocování prostředí (odlesnění, zábor posledních zbytků úrodné půdy ap.). Navíc Bangladéšané v severovýchodním indickém Ásámu tvoří dnes již třetinu šestadvacetimilionové populace. Někteří indičtí geografové hovoří o „demografické agresi“. Přestože Bangladéšané v Ásámu nemají lehký život, proudy migrantů v posledním desetiletí ukazují, že podmínky v Indii jsou pro ně v mnohém příznivější.

Přes veškerou snahu bangladéšské vlády a rozvojových agentur o zavedení preventivních i adaptačních programů je vysoce pravděpodobné, že bude nadále pokračovat migrace obyvatel do sousední Indie a dalších zemí. Řešení situace environmentálních migrantů je v nedohlednu nejen v Bangladéši. Role klimatických změn v migraci obyvatel je v podstatě na začátku výzkumu a dosavadní odhady rozsahu environmentální migrace nemají mezi vědci všeobecnou podporu. V této chvíli se jeví jako nejdůležitější stanovení obecně přijatelných metod, na jejichž základě by se mohly mnohem přesněji zjistit nejohroženější oblasti (zdrojové i cílové) i počet jednotlivých typů environmentálních migrantů (citované odhady se pohybují mezi 25 miliony v roce 2010 až 200 miliony pro rok 2050).

Dopady na zvířata: Zmenšování a změny v chování ptáků

To, jak klimatická změna pomalu ale jistě mění svět kolem nás, dokazuje nová ornitologická studie publikovaná v časopise Ecology Letters. Zkoumání několika desítek tisíc ptáků na severu Spojených států ukázalo, že se jejich těla zmenšují a naopak se prodlužuje rozpětí křídel. Podle studie vědce z Michiganské univerzity se vlivem změny klimatu mění stavba těla stěhovavých ptáků. Za 40 let se mu jich spolu s kolegy a dobrovolníky podařilo shromáždit na 70 tisíc. Ornitolog tak zjistil, že se ptáci zmenšují. Mezi roky 1978 a 2016 zjistil průměrné zmenšení ptačích těl skoro o 2,5 procenta. Délka křídel se oproti tomu zvýšila, a to o 1,3 procenta.

Tím, proč se ptáci zmenšují, si zatím Weeks není úplně jistý. Pravděpodobně to ale souvisí s ochlazováním organismu. Čím větší a hlavně těžší tělo je, tím obtížněji se chladí. Lehčí živočichové s velkým povrchem těla tak dokážou předávat přebytečné teplo okolí lépe. Pokud totiž nebudou mít dost velká těla, nezvládnou obtížnou cestu dlouhou tisíce kilometrů. Větší tělo totiž zpravidla znamená i větší zásoby energie, a proto se jim zvětšuje rozpětí křídel. Podle Weekse mají ptáci s delšími křídly statisticky vyšší šanci na úspěšné dokončení migrace.

Čtěte také: Migrace, válka a životní prostředí

Změny v rozšíření a chování ptáků v Evropě

Aktuálně můžeme být svědky zajímavých změn rozšíření mnoha druhů živočichů, včetně ptáků. Ti, jelikož mají křídla, mohou pružně reagovat na sebemenší komplikace či příležitosti v zavedeném životním cyklu. Jejich novodobá evoluce tedy probíhá velmi rychle- často v řádu pouhých pár generací! Mnohé tažné druhy migrují jinam a jinudy (např. pěnice černohlavá), nebo nemigrují vůbec (např. rehek domácí). Nápadně se mění také areály hnízdního výskytu. Česká republika má ke sledování těchto změn doslova strategické umístění. V centru Evropy se totiž nacházíme na hranici rozšíření mnoha „chladnomilných“ i „teplomilných“ druhů.

U nás se stávající populace často stěhují k severu nebo do vyšších poloh, zatímco do nížin a jižních oblastí se šíří nové druhy z jihu Evropy. Ptáci reagují nikoli na oteplení samotné, nýbrž na změny v populacích rostlin a bezobratlých- základních stavební kamenů všech biotopů. Potřebují tedy podmínky, kde přežijí nejen oni, ale i jejich oblíbená potrava. Dále potřebují vhodný biotop. Každý ptačí druh má více či méně specifické představy, jak by měl vypadat jeho domov.

Ohrožené druhy a dálkoví migranti

Zatímco některým ptákům dopady globálního oteplování v naší přírodě svědčí, jiným stěžují samotné přežití. Jde zejména o dvě skupiny. První z nich tvoří někteří ptáci našich hor, jako je tetřev, tetřívek, kos horský, pěvuška podhorní, linduška horská a podobně. Za mnohem vážnější považuji synchronní úbytek desítek dálkových migrantů, zejména z řad pěvců. Dlouhodobé výsledky Jednotného programu sčítání ptáků (jpsp) ukázaly, že právě dálková migrace je společným jmenovatelem většiny ubývajících druhů ptáků v posledních 20 letech.

Hnízdit ve střední Evropě a migrovat do subsaharské Afriky je dnes o poznání horší nápad, než před nějakými 500 lety. Jednak se rok od roku rozšiřuje Sahara. Největší poušť světa, jejíž přelet byl odnepaměti extrémním výkonem, jenž mnoho ptáků nepřežije. Dále se vlivem oteplování urychluje jarní líhnutí a vývoj hmyzu. Avšak mnohé pěnice, lejskové, cvrčilky a další to nemají šanci stihnout. Mnozí dálkoví migranti jsou zároveň biotopoví specialisté. Potřebují určité konkrétní typy stepní, lesostepní, mokřadní či lesní krajiny. A tak se (na rozdíl třeba od sýkor, strakapouda velkého a holuba hřivnáče) nedokážou pružně přizpůsobovat změnám krajiny způsobeným lidským hospodařením. Klimatická změna dálkovým migrantům vysloveně nesvědčí.

Nové hrozby pro migrující živočichy

Do severních zeměpisných šířek každoročně migruje velké množství divokých zvířat. Vědci předpokládají, že oproti tropickým a subtropickým oblastem stěhovaví živočichové po náročné migraci na sever využívají výhody v podobě sezónně bohaté a lehce dostupné potravy, nižšího výskytu parazitů a menšího predačního tlaku. Jak ale ukazuje studie, využívající příklady 25 konkrétních problémů migrujících živočichů (zahrnující např. Příčin je hned několik - snížená dostupnost potravy v důsledku trofického/fenologického nesouladu, což je proces, kdy reprodukce stěhovavých zvířat není dobře sladěna s obdobím maximální rostlinné produkce nebo výskytu hmyzu.

Čtěte také: Dopady ekologické migrace

V důsledku globálního oteplování se na sever šíří řada patogenů a parazitů, jež jsou původci chorob a v některých případech způsobují hromadný úhyn zvířat. Roste také míra predace hnízd a mláďat stěhovavých ptáků. S globálním oteplováním se na sever šíří noví predátoři (například liška obecná) a odpad z rozšiřujících se lidských sídel zase přispívá k vyššímu počtu oportunistických predátorů. Díky změněným potravním řetězcům a nedostatku dříve hojné hlavní kořisti, například lumíků nebo hrabošů, jejichž počty negativně ovlivňují oscilace klimatických jevů, místní predátoři zvyšují tlak na hnízda a mláďata.

Vzhledem k rychlému tempu změn nejsou migrující živočichové schopni na všechny nové hrozby adekvátně reagovat a celá řada jejich populací má sníženou reprodukci nebo větší úmrtnost dospělců a tudíž i klesající populační trendy. Autoři studie závěrem zdůrazňují, že hnízdiště v severních oblastech mírného pásma a v Arktidě vyžadují značnou ochranářskou pozornost, stejně jako u již dobře rozeznávaných problémů na zimovištích a tahových zastávkách.

Dopady na jelenovité

Změna klimatu ovlivňuje jeleny a další jim blízké druhy mnoha způsoby. Nemění se totiž jen teplota, ale i srážky a další povětrnostní jevy. Vědci analyzovali 218 článků, 20 let výzkumu vlivu klimatických změn na fyziologii, chování, populační dynamiku a rozšíření hlavních druhů jelenovitých v boreálních a mírných oblastech Severní Ameriky, Evropy a Asii. Díky mírnějším, teplejším, zimám sice tyto druhy spotřebují na udržení tepla méně energie a většina z nich si snáze najde potravu. U sobů žijících v chladnějších podnebích však mohou zimní teplotní výkyvy způsobit tání a opětovné zamrzání sněhu, čímž se vegetace přikryje těžko prostupným ledovým příkrovem. Horká a sušší léta mohou vyvolávat u jelenů a dalších příbuzných savců tepelný stres. Takové počasí navíc vyhovuje jejich parazitům. Změny v areálu rozšíření jsou už nyní zaznamenávány v případě losa, největšího druhu jelenovitých, který je nejlépe přizpůsoben chladnému klimatu a zároveň nejvíce citlivý na teplo. Ostatně vyšší jarní a podzimní teploty, menší sněhová pokrývka mění už dnes načasování migrace a trasy jelenů evropských i karibu.

Migrace jako mechanismus pro udržení zdravé populace

Běžně se předpokládá, že migrace ve světě zvířat, stejně jako lidí, rozšiřuje patogeny na dlouhé vzdálenosti a může představovat vážnou hrozbu. Pro každý migrující organizmus dlouhé putování nebo let představuje enormní zátěž. Ale všechno zlé je k něčemu dobré, praví lidová moudrost. Trojlístek ekoložek z americké University of Georgia prokazuje, že každoroční stěhování za teplem a potravou může mít i jiné pozitivní důsledky: pomáhá udržovat zdravou populaci. Vyvíjí tlak na selekci těch nejodolnějších a nejzdatnějších s nejlepší imunitou, omezuje výskyt a šíření nakažlivých nemocí a dokonce může podporovat méně virulentní kmeny patogenů na úkor těch nebezpečnějších.

Na druhé straně migrace umožňuje zvířatům ze zamořených lokalit uniknout a populaci sice drastickým, ale pro celé společenství prospěšným způsobem zbaví nemocných a slabých jedinců, kteří náročnou pouť nepřežijí. Na dlouhou dobu opuštěná domovská území získají čas na revitalizaci a jistý samočistící proces, v němž většina nebezpečných patogenů bez svých hostitelů a vlivem sezónních změn počasí vymizí.

Ztráta biodiverzity a role biotopů

Jsme přímými svědky procesu, kdy život na Zemi s nebývalou rychlostí ztrácí svoji pestrost - navždy mizí různé druhy rostlin, živočichů i hub a kvapem ubývá mnoha dalších. Tempo tohoto vymírání je přitom o jeden až dva řády rychlejší než v posledních deseti milionech let. Biotop označuje prostředí, které k životu potřebuje určitý konkrétní druh (například biotopem konipasa horského jsou rychle plynoucí vodní toky). Všechny živé organismy jsou závislé na prostředí, kde žijí, a zároveň jej spoluutvářejí - proto když uvažujeme o biodiverzitě, je třeba dívat se na celek, ne pouze izolovaně na jednotlivé druhy. Ty totiž nemohou přežít bez vhodných podmínek neživé přírody a jemného přediva vztahů s jinými druhy. Jestliže zanikne biotop, velká část druhů přijde o místo, které potřebuje ke svému životu.

Biodiverzity na Zemi v současné době rychle ubývá. Nejde však jen o vymírání jednotlivých druhů (vyhynul například pták dronte mauricijský, známý též jako dodo), snižuje se také celková druhová pestrost v přírodě a dochází ke stírání rozdílů mezi různými místy naší planety. Mizí především specializovanější nebo náročnější druhy. Krajině více a více dominují přizpůsobiví generalisté, kteří dovedou žít ledaskde. Na celosvětové úrovni bývá hlavní příčinou ubývání biotopů zabírání půdy ve prospěch polí a plantáží - typickou ukázkou je mizení tropických pralesů kvůli pěstování palmy olejné v Indonésii. Nejrapidněji ze všech biotopů přitom mizí často právě ty, které jsou druhově nejpestřejší. Na souši je úbytek nejrychlejší hlavně u stepí, savan a některých typů lesů v tropech, subtropech či v mírném pásmu.

Další faktory ovlivňující biodiverzitu

Toxicitu prostředí zvyšují především různé přípravky používané proti škůdcům a plevelům, jako jsou insekticidy a herbicidy. Ty se v zemědělství používají stále ve velkém množství. Vážným problémem se pro biodiverzitu stává také šíření nepůvodních druhů, které v různých částech světa vytlačují domácí faunu a flóru. Z globálního hlediska sice změny klimatu zatím hlavní příčinou ubývání biodiverzity nejsou, na lokální úrovni ale může leckdy být jejich dopad na konkrétní biotop významný - uvést lze třeba biotopy pramenišť a rašelinišť, které jsou ohrožené vysycháním a nedostatkem srážek.

Adaptace a migrace jako reakce na změny klimatu

Pro organizmy, které se dokážou přizpůsobit, může však stále existovat naděje, že nezahynou jako dinosauři. Buď se budou rozmnožovat počátkem roku, když je chladněji, nebo se smrští, protože menší tvorové rychleji ztrácí teplo. Během procházení plných 10 tisíc předchozích studií, které se týkají změn klimatu a jejich dopadu na život fauny rozličných druhů, se vědcům potvrdilo, co již nějakou dobu tušili. To odhalili skrze morfologii a fenologii, což jsou dva biologické vědní obory, na které se musí badatelé podívat vždy, když chtějí zjistit, jak se určitý druh přizpůsobuje klimatu. Morfologie se týká fyziologických změn, jako je například výše zmíněné "zmenšování" různých druhů. Fenologie potom souvisí s načasováním životních událostí, jako je chov a migrace nebo výše zmiňovaná změna doby reprodukce.

Vlivem rostoucích teplot k tomu však nyní dochází mnohem dříve. Nejedná se přitom o jev, za který nese odpovědnost pouze člověk. Život na Zemi je přirozeně různorodý, a právě proto jsou některé druhy tak přizpůsobivé. Stěhují se a vyvíjejí podle stoupajících a klesajících teplot. Méně mobilní tvor, jako je třeba žába, takový luxus volby jako pták nemá. Na tak velkou rychlost zkrátka zvířata nemají odpověď, tvrdí badatelé. Znepokojující je zejména zjištění, že na rychlost změny klimatu přestávají stíhat reagovat právě ptáci.

Co z toho vyplývá pro člověka?

Že je třeba začít s tím konečně něco dělat. A chránit to, co dosud chránit můžeme a chránit bychom měli.

Tabulka: Příklady dopadů klimatických změn na migraci živočichů

tags: #migrace #živočichů #vlivem #klimatu

Oblíbené příspěvky:

• Udržitelné hospodaření s dešťovou vodou
• Příčiny znečištění vodovodního řadu
• Svoz odpadu Stadlec - léto
• Které mýdla jsou ekologické?
• Objevte krásy přírody