Vzácné Druhy Rostlin Karpatských Toků a Jejich Ohrožení

10.03.2026

Beskydy a Podbeskydí jsou jedinou oblastí u nás, kde se ještě můžeme setkat se zbytky fenoménu „divočících toků“.

Příspěvek se věnuje cévnatým rostlinám, jejichž společným znakem je, že jde o druhy, které jsou dnes v hornaté krajině CHKO Beskydy již velmi vzácné. A to přesto, že mnohé z nich by se daly zařadit mezi tzv. fenomény Beskyd - např. hořeček žlutavý karpatský (Gentianella lutescens subsp. carpatica), vstavač osmahlý letní (Neotinea ustulata var. aestivalis), třtina pobřežní (Calamagrostis pseudophragmites) nebo židoviník německý (Myricaria germanica).

Jsou to rostliny, které pomalu mizí, jejich populace se zmenšují nebo stagnují, nerozšiřují se. Rozšíření a struktura populací ohrožených druhů karpatských toků a jejich specifická stanoviště nebyly doposud dostatečně prozkoumány a popsány.

V období 2013 až 2015 bylo detailně vymapováno přes 250 km úseků řek Olše, Morávky, Ostravice, Lubiny, Rožnovské Bečvy a jejich přítoků. Bylo získáno téměř 3 000 nálezů ohrožených druhů, které jsou postupně převáděny do Nálezové databáze ochrany přírody.

Třtina pobřežní (Calamagrostis pseudophragmites)

Vytrvalá až 150 cm vysoká trsnatá tráva. Společenstvo s třtinou pobřežní vzniká jako primární vegetace štěrkových a písčitých náplavů.

Čtěte také: Beskydská fauna a flóra

Porůstá štěrkové a štěrkopískové, vzácně i písčité náplavy v řečišti nebo na březích divočících podhorský řek, většinou v úrovni průměrné roční výšky vodní hladiny. Třtina pobřežní zaujímá rozsáhlý centrální Euroasijský areál od Portugalska po Korejský poloostrov a japonské ostrovy.

Kromě Beskyd a jejich podhůří se třtina omezeně vyskytuje pouze v povodí Divoké Orlice a Jizery. V ČR je druh ohrožen ztrátou biotopů, kdy převážně vohospodářskými úpravami došlo k vymizení nestabilních štěrkových náplavů.Jedná se o konkurenčně slabý druh, který osidluje lokality v raném stadiu sukcese.

Pokud na lokalitě výskytu nedochází k periodickému vytváření a obnovování náplavů, dochází k postupnému ukládání sedimentů a v sukcesi je třtina pobřežní nahrazována např. křovitými vrbami.

V rámci projektu byla třtina nalezena na řece Ostravici, Morávce a Olši. Třtina v EVL Ostravice je v posledních letech předmětem více studií. Zatímco v roce 2009 bylo nalezeno 115 populací (plošně asi 234 m2), v roce 2011 (rok po velké povodni) 112 populací, ovšem výrazně menších (plošně asi 98 m2), a v roce 2015 už jenom 51 populací (plošně 80 m2).

Pokles v EVL je dán kombinací zániku některých populací z důvodů a) oprav, šíření invazních druhů či vysychání po povodni 2010 a b) špatně navržených nebo provedených prací (celoplošné hluboké stržení) na údržbě lavic v rámci opakované simulace povodní mechanickou cestou.

Čtěte také: Přehled druhů křemene

Počty nálezů třtiny na řece Olši jsou větší než na všech ostatních řekách dohromady, nápadné je malé zastoupení velkých populací na Morávce.

V roce 2015 bude dokončena genetická analýza 300 rostlin ze 20 lokalit na všech tocích s jejím výskytem, která by měla objasnit míru generativního a vegetativního šíření, příbuzenského křížení nebo výskyt kříženců s Calamagrostis epigejos či Calamagrostis arundinacea.

Židoviník německý (Myricaria germanica)

Jednoznačně nejvzácnější ze zkoumaných druhů v rámci projektu. Výskyt židoviníku je omezen na poměrně krátký úsek toku Morávky; v červenci 2013 bylo nalezeno 72 jedinců, což je zhruba stejně jako na podzim roku 2007.

Potěšující je nález 21 ks židoviníku na Kněhyni, přítoku Bečvy. Níže po jejím toku (spojená Bečva u Choryně) je potom znám výskyt dvou keřů. Milým terénním překvapením byl nález jednoho keře židoviníku na štěrkovém náplavu u Bystřice nad Olší.

Oměj tuhý moravský (Aconitum firmum subsp. moravicum)

Zejména na prameništích najdeme karpatský endemit a naturový druh - oměj tuhý moravský. Vedle něj se v Beskydech vyskytuje i oměj pestrý Aconitum variegatum subsp. variegatum.

Čtěte také: Ohrožené děti a znečištění ovzduší

Oměj tuhý moravský byl nalezen v celkově 16 typech vegetace. V terénu bylo hodnoceno celkem 571 vzorků z různých rostlin omějů, z toho oměj tuhý moravský byl zastoupen 326 vzorky, oměj pestrý 213 a kříženci 32 vzorky.

Na základě genetické analýzy 331 vzorků bylo stanoveno 7 spolehlivých znaků pro rozlišení v terénu.

Invazní rostliny

Povodí karpatských řek patří mezi silně zasažené invazními rostlinami. První výskyt křídlatky v oblasti byl doložen na Rožnovské Bečvě (Krist, 1933) a od té doby činilo tempo invaze kolem 15 % ročně.

Plocha zasažená křídlatkou na studovaných karpatských tocích byla vyčíslena na 570 ha a na její eliminaci bylo (či je) realizováno několik projektů (2007-2010 povodí Morávky, 2009-2011 povodí Lubiny, 2013-2015 povodí Ostravice a Rožnovské Bečvy).

Rok po skončení projektu v povodí Morávky činila rozloha křídlatky pouhé 1 % původní rozlohy a její eliminace znamenala na 18 trvalých plochách průměrný nárůst druhů bylin z 23 na 44 (Lacina 2010). Zatímco hodnota netýkavky silně kolísá, zvýšenou pozornost bude třeba věnovat zlatobýlu (Solidago sp.) a nově i trnovníku akátu (Robinia pseudoacacia), který se z břehových porostů začíná šířit na náplavy.

Geomorfologické změny a regulace toků

Geomorfologický režim vodních toků karpatské oblasti byl v posledních sto letech vlivem lidské činnosti velmi výrazně měněn - již od konce 19. století probíhá regulace toků (zužování, napřimování a hrazení) za účelem ochrany majetku a obyvatelstva před účinky eroze či akumulací splavenin.

Karpatské řeky přišly v důsledku regulací za posledních 170 let minimálně o 3 600 ha náplavů. Důsledkem této regulace je hloubková eroze.

V rámci projektu byl zhodnocen vývoj morfologie koryta řeky Olše v úseku od Bystřice nad Olší po obec Jablunkov. Na řece Morávce je hloubková eroze dlouho známa z dolního toku (PP Profil Morávky), nově se objevila i v horní části, na začátku NPP Skalická Morávka, a to v důsledku nepovedeného spádového stupně (tzv. hrušky), dokončeného v roce 2007.

Nezastupitelnou roli ve fungování říčního systému hraje říční dřevo. Beskydské toky se posouvají z varianty větvících se koryt se štěrkovým dnem do formy jednoduchých koryt se skalnatým dnem. Pro zpomalení tohoto jevu je zásadní kompenzace úbytku sedimentů.

Pokud dochází v povodí v rámci managementových úprav k odtěžování sedimentů, měly by být vráceny do toku nad úseky se zjištěnou hloubkovou erozí - to platí zejména pro funkčnost spádového prvku na Morávce.

Každá řeka, každý druh, mají své specifické problémy. Návrhy řešení těchto problémů, zohledňující výsledky projektu i nejnovější poznatky, budou zahrnuty v závěrečné zprávě projektu, která by měla sloužit jako podklad pro aktualizaci plánů péče o jednotlivé EVL.

Výzkumy a článek vznikl v rámci projektu „Program péče o ohrožené druhy rostlin karpatských toků“ (12/FEO/11), realizovaného ČSOP Salamandr z Programu švýcarsko-české spolupráce a spolufinancovaného ArcelorMittal Ostrava.