Miliony jehličnanů v Česku jsou v ohrožení

10.03.2026

Na mnoha místech v Česku umírají jehličnaté lesy. Někde najdeme místo vzrostlého lesa jen rozlehlé holiny, jinde dosud kmeny mrtvých smrků či borovic trčí smutně k nebi. Co se to s našimi lesy děje? Jakou roli v tom hraje kůrovec a jakou klimatická změna a další faktory?

Umírání lesů ve velkých plochách neboli plošný rozpad lesa se týká především smrkových lesů v nižších polohách a částečně také lesů borových. Od roku 2016 bylo v Česku vytěženo přes 146 000 ha mrtvých jehličnanů, což odpovídá ploše čtverce o straně 38 km. Zřetelně více jsou přitom postiženy oblasti Moravy. V kraji Vysočina bylo od roku 2016 vykáceno přes 20 % jehličnatých lesů, v Jihomoravském, Moravskoslezském a Olomouckém kraji okolo 17 %.

Příčiny odumírání lesů

Roli v tom hraje několik druhů kůrovců (lýkožrout smrkový, lýkohub sosnový a další) i různé houbové nákazy, ale těm se zdravé stromy dokáží ubránit. Musíme se proto ptát, co tak výrazně snížilo imunitu stromů a umožňuje kůrovci páchat tak velké škody. Hlavní oslabující faktory jsou pro lesy v ČR tři: klimatická změna, degradace půdy a nevhodné hospodaření.

Klimatická změna

Vyšší průměrná teplota: Lesy, které jsou dnes dospělé, byly vysázeny před 80-100 lety. Během jejich života se klimatická změna začala silně projevovat: v Česku se za posledních 60 let zvýšila průměrná roční teplota o 2 °C. Zatímco kolem roku 1960 byly průměrné roční teploty na území ČR okolo 7 °C, v posledních letech běžně přesahují 9 °C. Ideální teplota pro smrkové lesy je však výrazně nižší - roční průměr do 6 °C. Jinými slovy: optimální místa pro pěstování smrků se s postupující klimatickou změnou posouvají výše.

Častější a delší sucho: Klimatická změna způsobuje sucha delší a častější. Méně vláhy v půdě ale není jen důsledkem menšího množství srážek. Vyšší teploty v zimě vedou k tomu, že více prší a méně sněží a případný sníh se udrží kratší dobu. Přitom tání nahromaděného sněhu je na jaře pro doplňování vláhy v půdě zcela zásadní, a lze tedy říci, že teplé zimy způsobují sušší jara.

Čtěte také: Miliony let vývoje života

Vyšší odpar vody: Vyšší teploty v letních dnech způsobují, že stromy svými listy a jehličím odpařují více vody (odborný název tohoto jevu, který souvisí s dýcháním rostlin, je evapotranspirace). Pokud není v takových dnech v půdě dostatečná zásoba vody, stromy strádají.

Lepší podmínky pro kůrovce: Vyšší teploty v zimě způsobují, že toto roční období přežívá více kůrovců, v létě zase teplo urychluje vývoj kůrovcových larviček a brouků, takže se v průběhu sezóny stihne vyrojit více generací.

Degradace půdy

Půda je pro zdraví lesa stejně zásadní jako pro člověka zdravá strava. Musí obsahovat správné množství živin a navíc je potřeba, aby měla i vhodné pH. V mnoha oblastech ČR je dnes půda vyčerpaná a překyselená.

Opakované pěstování smrků: Se sázením smrkových monokultur se na našem území začalo někdy koncem 18. století. A zatímco dobrý zemědělec se snaží plodiny střídat, aby se půda nevyčerpala, v lesích se smrky po dlouhou dobu pěstovaly opakovaně. Důsledkem je jednak méně živin v půdě a jednak snížené pH. Opadané jehličí smrků, borovic a modřínů, které postupně během let vytvořilo lesní půdu, má totiž pH jen okolo 4, a vzniká tak značně kyselé prostředí, jež zdraví stromů nijak neprospívá.

Kyselé deště a jejich dlouhodobé dopady: Zároveň však přinesly i méně viditelnou změnu v podobě dlouhodobého okyselení lesních půd. Okolo roku 1990 prošla většina elektráren odsířením, což lesům určitě pomohlo, nicméně i dnes se síry do půdy stále dostává poměrně hodně - z lokálních topenišť a jiných zdrojů.

Čtěte také: Miliony let přírody

Nevhodné hospodaření

Druhová skladba: Smrkové lesy dnes tvoří okolo 50 % rozlohy českých lesů. Smrky totiž byly v minulosti vysazovány i v oblastech, kde pro ně bylo příliš teplo nebo sucho, tedy mimo své tzv. ekologické optimum. Kdybychom ponechali vše pouze na přírodě, většinu ČR by pokrývaly lesy dubové (v nížinách) a bukovo-jedlové (ve vyšších polohách), zatímco smrky by tvořily jen na cca 11 % rozlohy.

Pěstování monokultur: Smrkové a borové monokultury jsou známé svou nízkou odolností - jednak jsou doslova pastvou pro škůdce a umožňují jim zlikvidovat velkou plochu lesa naráz, jednak stromy stejného druhu odčerpávají z půdy stále stejné živiny.

Stejnověké lesy: V hospodářsky využívaných lesích najdeme převážně stromy stejného věku. Byly většinou vysázeny naráz ve stejném roce, a pokud se mezi nimi později vysemenily mladší stromy jiného druhu, lesníci je odstranili. Různověké lesy jsou výrazně odolnější - například mladé smrky jsou schopny se proti kůrovci ubránit mnohem lépe než staré, obvykle přežijí kůrovcové kalamity a nedochází pak k plošnému rozpadu lesa a úplné ztrátě lesního mikroklimatu. Podobně si stromy různého stáří dovedou lépe poradit s delším obdobím sucha.

Pěstování nahusto: V hospodářsky využívaných lesích se stromy pěstují nahusto, což ekonomického hlediska dává smysl: stromy, které mezi sebou soutěží o světlo, se snaží místo do prostoru kolem sebe vyhnat do výšky a výsledkem jsou dlouhé rovné kmeny bez větví, tedy lépe využitelné dřevo bez suků.

Kůrovec jako jeden z hlavních problémů

Česko se potýká s největší kůrovcovou kalamitou v historii. Loni napadl tento brouk zhruba 18 milionů metrů krychlových smrkového porostu. Letos to může být i dvakrát tolik.

Čtěte také: Recyklace a její úskalí

Kůrovci představují velmi různorodou skupinu hmyzu vyskytující se po celém světě. Většina druhů žije jen v mrtvých nebo umírajících stromech a nejsou pro zdraví lesa nijak ohrožující. Existuje však několik málo druhů (mezi nimi i náš lýkožrout smrkový), které sice většinou žijí pod kůrou oslabených či umírajících stromů, nicméně za příznivých podmínek se dokážou mnohonásobně rozmnožit a ve velkých počtech pak zabíjejí i zdravé stromy.

Schopnost usmrtit i zdravý strom přitom spočívá v tom, že brouci jsou schopni koordinovat svůj útok chemickou signalizací, takzvanými agregačními feromony. Brouci vyhlodávají komůrky ve vnitřních vrstvách kůry, kde se rozmnožují a kladou vajíčka. Z nich vylíhnuté larvičky se živí lýkem, které je pro strom klíčové, neboť mu umožňuje transportovat vodu a živiny - bez něj strom postupně chřadne a umírá.

Když má kůrovec optimální podmínky, může se během jedné generace zvýšit počet jedinců patnáctkrát. Takzvané kalamity, tedy období přemnožení kůrovců, bývají většinou krátké a jsou přerušovány dlouhými obdobími, během nichž jsou počty brouků jen malé. Ve srovnání s tím je kalamita, kterou zažívají české lesy od roku 2016, výjimečná jak svým rozsahem, tak i délkou trvání.

Jak zvrátit negativní trend?

Potřebné kroky vyplývají už z výše uvedeného: je nutné změnit způsob hospodaření v lesích a usilovat o zastavení postupující klimatické změny.

Svoboda říká, že klíčem ke zvýšení odolnosti lesa je hospodaření bližší přírodě. Tento způsob hospodaření představuje daleko větší rozmanitost, a to věkovou i druhovou. Více spoléhá na mechanismus přirozené obnovy, tedy na to, že mladé stromy nejsou vysazovány, ale klíčí přímo v lese ze semen svých rodičů, a pokud možno i v zástinu pod jejich ochranou.

Je nezbytné změnit lesní zákon tak, aby zajistil větší výsadbu listnatých stromů a omezil holosečnou těžbu. Také je třeba certifikovat státní lesy ekologickým standardem FSC, který vyžaduje šetrnější přístupy - a navíc po tomto dřevu roste poptávka.

Český národní standard FSC pro lesní hospodaření důrazem na větší zastoupení smíšených porostů snižuje pravděpodobnost kalamit, zaručuje uchování nebo zlepšení vodního režimu v lesích, kvality půd, prevenci eroze, posílení biologické rozmanitosti lesů. Omezuje holoseče a používání nebezpečných pesticidů.

Modřín jako naděje pro české lesy

Modřín je podceňovanou dřevinou, která by měla zvýšit odolnost českých lesů v následujících dekádách při globální změně klimatu. V současnosti se modřín opadavý podílí na skladbě českých a moravských lesů jen necelými čtyřmi procenty. Jeho podíl by se měl zásadně zvýšit, Světlík hovoří až o pětinovém zastoupení ve smíšených porostech.

Výhody modřínů jsou v tom, že se hodí do smíšených lesů, které jsou obecně vhodnější než smrkové nebo borové monokultury. V současné době se oceňuje především jeho klimatická odolnost vůči extrémům. Navíc může sloužit jako dřevina přípravných porostů, jež mají za úkol zlepšit mikroklima stanoviště. A například po deseti letech umožnit výsadbu dalších dřevin, které potřebují stín, jako je buk, jedle, javor.

Současná situace a opatření

V Česku je zhruba deset milionů rozpěstovaných smrků, které zřejmě letos skončí v kompostu nebo v plamenech. Může za to snížení výměry, na níž může být smrk vysázen, a také zrušení státních příspěvků, které majitelé lesů pobírali při jeho vysazování v nižších nadmořských výškách, kam se příliš nehodí.

Lesy ČR letos vyčlenily na boj proti kůrovci 172 milionů korun, tedy o 30 milionů více, než tomu bylo loni. Nyní se připravují na jarní rojení kůrovce. Po zimě také začínají aplikovat první ochranná opatření.

Lesy České republiky letos sníží počet vysazených stromků při jarním a podzimním zalesňování o desetinu na 45 milionů sazenic. Hlavními důvody je to, že podniku kvůli církevním restitucím ubylo přes deset procent lesní plochy a snaha zvyšovat podíl přirozené obnovy lesa.

Podíl jehličnanů a listnáčů na celkové letošní výsadbě bude půl na půl.