Minerální látky v přírodě

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro správnou funkci našeho těla jsou minerály naprosto nezbytné.

Minerály jsou přirozené prvky, které se nacházejí v půdě, vodě i potravě. Naše tělo si je samo nedokáže vytvořit, a proto je musí přijímat zvenčí. Právě díky nim zůstávají buňky zdravé a mohou správně fungovat.

Pomáhají nervové soustavě správně fungovat a usnadňují přenos nervových signálů. Důležité minerály v těle přispívají k regulaci svalových kontrakcí a udržují svalovou rovnováhu. Přírodní minerály poskytují stavební materiál pro zdravé kosti a zuby.

Některé z nejsilnějších minerálů na imunitu, například zinek či selen, podporují obranyschopnost organismu a snižují riziko častých infekcí. Draslík, sodík a další minerály a elektrolyty regulují rovnováhu tekutin v buňkách. Železo, jako jeden z nejznámějších minerálů na energii, podporuje tvorbu červených krvinek a zajišťuje transport kyslíku do celého těla.

Antioxidačně působící minerály, například selen či zinek, pomáhají chránit buňky před oxidačním stresem, zmírňují záněty a podporují regeneraci.

Čtěte také: Jaký Olej Vybrat?

Abyste lépe porozuměli roli minerálů v těle, pojďme si představit jejich rozdělení podle množství, které lidský organismus potřebuje. Jde o dvě hlavní skupiny, tj.

Makroelementy a mikroelementy

V současné době se minerální látky a stopové prvky rozdělují podle denní potřeby na makroelementy (denní potřeba nad 100 mg), mikroelementy (denní potřeba v řádu µg). Mezi makroelementy patří vápník, fosfor, hořčík, sodík a draslík, mezi mikroelementy např. mangan, křemík, zinek, měď, selen…

Makroprvky jsou minerály, které tělo potřebuje v relativně větším množství - obvykle více než 100 mg denně. Sodík: pomáhá regulovat rovnováhu tekutin, nervové impulzy a svalové funkce.

Mikroprvky jsou minerály, kterých tělo potřebuje méně než 100 mg denně, ale jejich dopad na zdraví a správné funkce organismu je neméně důležitý. Železo: je zásadní pro tvorbu hemoglobinu, jenž přenáší kyslík v krvi a tím dodává energii buňkám.

Ačkoliv množství minerálních látek v lidském organismu je malé s výjimkou vápníku, který se v lidském organismu vyskytuje v největším množství, přibližně 1200g, jejich význam je nesmírný. Většinou se zúčastňují metabolických a enzymových pochodů.

Čtěte také: Minerální vata: Postupy likvidace

Nedostatek minerálů

Aby lidský organismus fungoval správně, jsou podstatné všechny zmíněné makroprvky a mikroprvky. Nedostatek hořčíku může vést k únavě, svalovým křečím, poruchám spánku a zvýšenému stresu. Výpadek zinku oslabuje imunitní systém, zpomaluje hojení ran a zhoršuje schopnost obranu proti infekcím. Nedostatek železa vyvolává chudokrevnost (anémii), únavu a zhoršení koncentrace.

Nízká hladina vápníku může způsobit oslabení kostí, svalové křeče a nervové poruchy. Nedostatek selenu může oslabit imunitu a zvýšit oxidační stres. Nedostatek draslíku vede k srdečním arytmiím, svalové slabosti a únavě.

Funkce minerálů v těle

Minerály v těle fungují jako podstatné prvky pro zdraví. Díky své bioaktivitě vstupují do stovek biochemických procesů, ovlivňují stavbu kostí, enzymatické reakce, elektrolytickou rovnováhu i přenos nervových vzruchů. Na rozdíl od vitamínů, které jsou organické látky, jsou minerály anorganické elementy, tj. nacházejí se v přírodě a v těle plní unikátní funkce, bez nichž by život nebyl možný.

Minerály působí jako kofaktory enzymů - umožňují stovkám enzymatických reakcí správně probíhat, například hořčík a zinek vstupují jako kofaktory do metabolismu bílkovin, sacharidů i tuků. Plní roli elektrolytů - minerály jako draslík, sodík a chlorid pomáhají řídit rovnováhu vody v těle, ovlivňují srdeční rytmus, přenos nervových vzruchů a správnou funkci svalů.

Minerály jsou anorganické prvky (jako vápník, železo, zinek), které nelze rozložit teplem, světlem ani kyselostí. Kdežto vitamíny jsou organické látky (například vitamín C, A či D), jež mohou být citlivé na zpracování potravin a skladování. Hlavní rozdíl mezi minerály a vitamíny pak tkví v jejich chemické podstatě.

Čtěte také: Kód odpadu pro minerální vatu

Zcela zásadní pro zdraví je také vzájemná spolupráce minerálů a vitamínů. Již víte, jaké jsou nejdůležitější minerály pro zdraví a jak fungují. Každý z nich má ale v organismu svou specifickou úlohu.

Zdroje minerálních látek

Pokud vás zajímá, co je nejlepší na doplnění minerálů, určitě by se vaše pozornost měla obrátit zejména na přírodní zdroje. Přirozeně se vyskytující minerální látky jsou totiž bioaktivní, lépe vstřebatelné a tělo je dokáže optimálně využít. Chlorela a spirulina představují zelené superpotraviny plné minerálů v bioaktivní formě.

Vápník je obsažen v mnoha potravinách, ale největší význam mají mléko a mléčné výrobky, které organismu poskytují více než 80% z jeho příjmu. Doporučuje se konzumace nízkotučných výrobků, aby se nezvyšoval příjem tuků a cholesterolů. Dále je vhodný konzum vybraných druhů zeleniny - brokolice, květák, zelí, kapusta i růžičková. Bohaté na vápník jsou mák, sardinky a ořechy, jejichž běžný konzum je však malý.

Hořčík se vyskytuje v sýrech, zelenině - zelí, bramborách, rajčatech, v mase hovězím, vepřovém, kuřecím a rybím a v rýži. V našich běžných potravinách je hořčíku méně, než bývalo v dřívějších dobách.

Nejvhodnějším zdrojem železa je maso, droby, hrách, petržel a plody moře. Jeho absorbce z potravin závisí na zdrojích. Z rostlinných materiálů je nízká, kolem 5%, ze živočišných zdrojů je vyšší, kolem 20%, u masa až 24%.

Doplňky stravy

Někdy se vyskytnou situace, kdy pestrý jídelníček nestačí, a tak na řadu přichází minerály v doplňcích stravy.

• Při stresu: zvýšený stres zvyšuje potřebu minerálů jako hořčík, zinek a vápník, které pomáhají uklidnit nervový systém, regulovat hladinu stresového hormonu kortizolu a podporují imunitní systém.
• Při fyzické námaze: během intenzivní fyzické aktivity roste potřeba minerálů, jako jsou sodík, draslík, hořčík a vápník, které pomáhají udržovat rovnováhu elektrolytů, správnou svalovou funkci a zabraňují křečím.
• Při rekonvalescenci: po nemoci či úrazu potřebuje organismus více minerálů pro podporu hojení, obnovy tkání a imunitní funkce.
• V těhotenství: zvýšené nároky na minerály v těle, zejména železo, vápník a zinek, jsou nezbytné pro správný vývoj plodu, tvorbu krve a zdravé kosti matky.

Až se budete rozhodovat, jaký doplněk stravy s minerály pořídit, určitě vsaďte na co nejpřirozenější varianty. Přírodní minerály obsažené v doplňcích stravy totiž mají vyšší bioaktivitu, což znamená lepší vstřebávání a využití v organismu oproti syntetickým formám.

Pokud budete mít pestrý jídelníček, zřejmě docílíte vyvážené hladiny minerálů v těle. Přesto je ale vhodné dodržovat jistá opatření, zejména když vsadíte na minerály v přírodních doplňcích stravy. Mějte na paměti, že příliš vysoké dávky minerálů mohou být toxické a mít nepříznivé účinky.

Minerály v přírodě

Minerály se rozdělují do skupin podle svého chemického složení. V přírodě existuje přes 20 minerálů tvořených samostatnými prvky. Některé chemické prvky se v přírodě nacházejí samostatně.

• uhlík (\mathrm{C}) - Vyskytuje se ve formě grafitu, který se skládá z atomů ve vrstvách, užívá se např. k výrobě tužek.
• zlato (\mathrm{Au}) - Ušlechtilý kov, vyskytuje se např. v křemenných žilách, dříve se získávalo rýžováním. Ryzí kovy jsou v přírodě nápadné barvou, vysokou hustotou, mají kovový lesk a jsou ohebné a kujné.

Sulfidy obsahují sulfidový anion (\mathrm{S^{2-}}). Sulfidy jsou soli kyseliny sirovodíkové (H2S). Slučují se jeden nebo dva atomy kovu s jedním nebo několika atomy síry. Sulfidy tvoří důležité rudy všech kovů. Vznikly většinou z horkých roztoků. Často tvoří rudní žíly a poměrně snadno se rozkládají.

Oxidy jsou sloučeniny kyslíku (ve formě oxidového aniontu \mathrm{O^{2-}}) s dalšími prvky. Patří sem minerály navzájem odlišné vlastnostmi i způsobem vzniku a výskytu. Mnoho z nich je důležitými rudami železa a cínu. Další jsou ceněné drahokamy (rubín a safír). V přírodě vznikají vylučováním z tavenin i roztoků.

• křemen (\mathrm{SiO_2}oxid křemičitý) - Nejčastější minerál, vyskytuje se ve všech typech hornin. Je důležitý např. pro výrobu skla (ve sklářském písku). Má mnohé barevné odrůdy
• korund (\mathrm{Al_2O_3}oxid hlinitý) - Vyskytuje se např. jako modrý safír či červený rubín, ze syntetického korundu se vyrábějí např.

Mezi uhličitany (karbonáty) patří kalcit (\mathrm{CaCO_3}uhličitan vápenatý). Tvoří např. horniny vápenec či mramor, vzniká krystalizací z roztoků či usazováním schránek organismů. Uhličitany jsou soli kyseliny uhličité. Mají výrazně nekovový vzhled. Nejdůležitější je kalcit, který má velké rozšíření a vyskytuje se také jako hornina (vápenec, mramor).

• sůl kamenná = halit (\mathrm{NaCl}chlorid sodný) - Krystalizuje odpařením roztoků (např. mořské vody), využití v kuchyni či např.
• živce - Obsahují různé množství vápníku (\mathrm{Ca}), sodíku (\mathrm{Na}), draslíku (\mathrm{K}). Zvětráváním se tyto prvky uvolňují do prostředí a mohou je využívat např.
• mastek - Měkký minerál, prášek z něj se užívá např.

Minerální látky jsou důležitými součástmi tisíců enzymů a dalších tělních sloučenin. Minerální látky k životu potřebujeme, ale minerály ne. Velkou chybou je, že řada organizací a osob užívá místo správného termínu minerální látky termín minerály. Je tedy na místě si objasnit, že termín „minerály“ je obecný výraz pro křemen, živec apod. Ty k životu opravdu nepotřebujeme.

Naleziště minerálů v ČR

Svou dětskou sbírku kamenů měl doma každý druhý kluk. Jen hrstka nejvytrvalejších si však svou dětskou vášeň udržela i v dospělém věku a stali se z nich amatérští, či dokonce profesionální mineralogové či geologové. Díky mravenčí práci celých generací profesionálů i amatérů je naše území z tohoto hlediska také nebývale dobře zmapováno.

Hledání překvapivě nezačíná v přírodě, ale na internetu. Pokud chcete jít na jistotu a udělat si radost novým minerálem z české přírody, je nejlepší své pátrání začít právě na internetu. Hledejte naleziště minerálů ve svém okolí. V Česku je velký výskyt křemenů, proto je nejjednodušší začít hledat naleziště křišťálů a ametystů, dál můžete zkusit i jaspisy nebo fluority.

Na internetu je k dispozici minerální mapka, podle které se můžete orientovat, stránky Zdeňka Šrota, stránky Jakuba Myslivečka, sběratele minerálů, podle kterých jsem se orientovala já ve svých začátcích nebo lokality.geology.cz, kde se dají také najít pěkná naleziště.

Až si naleziště vyberete, zkuste o něm najít co nejvíce informací, protože může jít o zašlou lokalitu, nebezpečný terén atd. Lokalita vybraná, ale víte po čem máte koukat?

Doporučuji si předem na internetu prohlédnout minerál, který jdete hledat, v surovém stavu. Ideálně si najděte fotky vzorků minerálů přímo z lokality. Dál už potřebujete jen vhodné oblečení, pevnou obuv, batoh a láhev s vodou, abyste mohli minerály na místě omýt. Minerály totiž budou celé od hlíny až je vytáhnete ze země a kolikrát nejde poznat, o co se jedná. Když minerál opláchnete vodou, vykouknou jeho barvy a budete si jistí, co jste právě našli.

Teď už opravdu nezbývá nic jiného než zadat do navigace kam máte namířeno a najít si minerál. Koukejte po krystalkách v jakékoliv barvě, protože mám spoustu ametystů pokrytých železitou vrstvou, které před úpravou nevypadaly ani trošku jako ametysty.

O píli a odborné úrovni českých mineralogů svědčí mimo jiné i to, že celých 85 druhů minerálů bylo poprvé popsáno právě u nás.

Nyní se seznámíme s místy, která na mineralogické mapě vyryla nejhlubší brázdu:

• Horu Cínovec (Zinnwald): Svůj název získala jak hora, tak nedaleké městečko podle dlouholeté tradice těžby kovů, zejména cínu, ale i stříbra a wolframu. První zmínky o těžbě pocházejí z roku 1378, naposledy se ruda těžila ještě v roce 1990 na lokalitě Cínovec-jih. Mezi nerudnými minerály dominuje tradiční křemen i v řadě krásných krystalových podob (zejména záhnědy), topaz, draselné živce a jílovité materiály (např. dickit či kaolinit).
• Krkonošský Černý důl (Schwarzenthal): Patřil po dlouhou dobu k významným českým rudným ložiskům. Železná ruda se zde dobývala již od konce 14. století, v polovině 16. K vytěžení však došlo již roku 1624. Od té doby byly doly víceméně opuštěné. Poslední pokus o znovuoživení těžební činnosti se odehrál v letech 1951-1958, kdy zde byla ověřována možnost těžby uranové rudy. Specialitou Černého dolu jsou vzácné nerosty, které vznikly v prostředí chudém na síru. Z Černého dolu byly díky tomu poprvé popsány čtyři arsenidy mědi. Kromě minerálů chudých na síru se zde však vyskytují i typické rudné nerosty, jako je např. galenit, sfalerit, pyrit, pyrhotin, tetraedrit.
• Oblast Karlovarska: Patří k v očích mineralogů k vůbec nejatraktivnějším místům dnešního Česka. V nedalekém Jáchymově probíhala těžba stříbrné a později i uranové rudy (1939-1962). Horní Slavkov, který leží opačným, tedy jižním směrem od Karlových Varů, byl zase od 10. století centrem těžby cínové rudy, k níž se v 16. Z hlediska milovníka minerálů je okolí Krásna místem až překrásným: patří totiž k lokalitám nejbohatším na druhovou pestrost minerálů. Významný podíl mají též obvyklé sulfidické minerály jako je arsenopyrit, sfalerit, chalkopyrit či stanin. Jejich rozpadem vzniká i řada sekundárních minerálů, např. skorodit, olivenit či libethenit.
• Oblast Jihlavy: S těžbou stříbronosných rud se v oblasti dnešní Jihlavy začalo ve 13. století. Zlaté časy jihlavského dobývání drahých kovů končí definitivně rokem 1783, kdy se úřad hormistra stěhuje do Brna. K hlavním rudným nerostům jihlavského revíru patřily tzv. »kyzy« (z německého Kies), tedy nerosty kovového vzhledu (zejména sulfidy, arsenidy a sirné soli). S velkým štěstím zde bylo k nalezení i ryzí stříbro či zlato, dnes už takový nález patří spíše do říše snů. V současnosti je mineralogicky jedinečné okolí Jihlavy pro amatérské, ale i profesionální mineralogy prakticky uzavřenou kapitolou.
• Velká jizerská louka: Dvě z jeho odrůd byly z tohoto místa dokonce popsány jako samostatné minerály. Jedná se iserín a iserit.
• Okolí Kutné Hory: S dolování se zde začalo již ve 14. století, svého naprostého vrcholu dosáhlo v polovině století šestnáctého. Haldy u Kaňku, vzniklé vytěžením žilných kyzových ložisek (tradiční pyrit, sfaletit, arsenopyrit, chalkopyrit, galenit atd.), jsou tzv. Prvním a nejstarším odtud popsaným je bukovskýit, dříve známý jako kutnohorská jedová hlinka, který vzniká zvětráváním arsenopyritu. Své jméno získal na počest prof. Další 3 místní originály - kaňkit, zýkait a paraskorodit - patří také k sekundárním arsenovým minerálům, dlužno říci, že celosvětově velmi vzácným.
• Východní okolí Písku: V době, kdy probíhala aktivní těžba, proto na milovníky minerálů zajímavé objevy jen pršely. Důl U obrázku je proslulý především nádhernými krystaly. K běžným nálezům patřily krystaly skorylu, berylu, monazitu, xenotimu či rutilu. Místní specialitou byl také minerál písekit, který zde vytvořil až 4 cm velké krystaly. Dnes však již písekit není považován za platný minerální druh, ale za odrůdu samarskitu.
• Příbram: Hlavními rudnými nerosty jsou zde tradiční stříbronosný galenit a sfalerit, díle pak např. Mezi nerudnými minerály dominuje křemen, siderit, ankerit, kalcit, dolomit či baryt. Z místního přebohatého naleziště byly poprvé popsány minerály cronstedtit, diaforit, zoubekit a znucalit.

Minerály pojmenované podle míst v České Republice

Mineralogie má v Čechách a na Moravě letitou tradici. Není proto divu, že řada minerálů přímo svítí z učebnic jménem, v němž rozeznáme český původ. Některé získaly svůj název po místě, z něhož byly poprvé popsány, jiné vděčí za svůj česky znějící název některému ze slavných českých vědců, na jejichž počest byly pojmenovány.

• Bílinit: Původně byl popsán z lokality Světec u Bíliny v severních Čechách.
• Heyrovskýit: Byl poprvé popsán z křemenných žil z lokality Hůrky u Čisté nedaleko středočeského Rakovníka.
• Cyrilovit: Jeho název je odvozen od vesničky Cyrilov v okrese Žďár nad Sázavou.
• Čechit: Svůj název nezískal po naší zemi, ale po českém...

Systém minerálů

Tak jako v každém přírodovědném oboru vyvstala i v mineralogii nutnost uspořádat jednotlivé druhy nerostů do přehledného systému, i když tři tisíce známých minerálů není ve srovnání např. s desítkami tisíc druhů v biologii nijak velké množství. Ukázalo se, že bude účelné třídit nerosty podle jejich chemického složení a vnitřní stavby. Tento přehledný třídicí princip najdeme téměř v každé sbírce minerálů.

Základní systematické jednotky jsou třídy (9), skupiny, minerální druhy a jejich odrůdy. Počty minerálních druhů v jednotlivých třídách jsou různé. Druhově nejbohatší jsou křemičitany, dále následují fosfáty a po nich sulfidy.

Systematické třídění minerálů lze provést dle různých fyzikálně-chemických kritérií. Systém používaný v kategorizaci na wikipedii vychází z tzv.

1. Prvky jsou minerály, které jsou tvořeny pouze jedním chemickým prvkem. Patří sem 20 minerálů, z toho 10 geologicky signifikantních. Dělí se na kovové a nekovové (případně i polokovové). Kovové se dělí na křehké a tvárné.
2. Sulfidy sestávají ze sloučeniny síry (aniont S2−) s kovy nebo metaloidy. K sulfidům patří asi 600 minerálů.
3. Je jich asi 140 a sestávají ze sloučenin fluoru (aniont F−), chloru (aniont Cl−), brómu (aniont Br−) nebo jódu (aniont I−) s kationty kovů jako jsou sodík nebo vápník.
4. Hematit Sestávají ze sloučeniny kovů nebo nekovů s kyslíkem (aniont O2−) nebo hydroxylovými skupinami (skupiny OH−) vzniká asi 400 oxidů resp. hydroxidů. Mineralogicky se k nim řadí i jodáty (chem. jodičnany; [IO3]3−), vanadáty (chem. vanadičnany a vanadany; i se složitější strukturou aniontového komplexu), arsenity, antimonity a bizmutity (chem. arsenitany; [AsO3]3− resp. antimonitany a bizmutitany) a sulfity, selenity a telurity (chem. siřičitany; [SO3]2− resp.
5. Je jich přes 200 a jsou to kyslíkaté soli s aniontovým komplexem [CO3]2−. Mineralogicky se sem řadí i nitráty (dusičnany; [NO3]−) a boráty (boritany; [BO3]3−).
6. Zařazují se sem i chromáty (chromany), molybdáty (molybdenany) a wolframáty (wolframany), tedy sloučeniny kovů s aniontovým komplexem [CrO4]2−, [MoO4]2− resp.
7. Fosfáty jsou kyslíkové soli aniontovým komplexem [PO4]3−. Mineralogicky se sem zařazují i arzenáty (arzeničnany; [AsO4]3−) a vanadáty (vanadičnany; [VO4]3−).
8. Křemičitany představují asi 500 sloučenin, v nichž čtyřstěn [SiO4]4− tvoří základní stavební kámen, buď v izolovaných ostrůvcích po jednom (nesosilikáty), ve dvojicích (Si2O76−; sorosilikáty) i ve složitějších strukturách uzavřených kruhů ([SinO3n]2n− - cyklosilikáty), jednoduchých či dvojitých lineárních řetězců ([SinO3n]2n− resp.

Vlastnosti minerálů

Z fyzikálních vlastností se nejprve zkoumá barva, lesk a vzhled (habitus). Pak se určuje tvrdost, specifická hmotnost - hustota a barva vrypu. Štěpnost a lom bývají převážně dobře viditelné zejména na čerstvém úlomku minerálu.

Chemické vlastnosti jsou základem dělení minerálů (viz výše). Chemické vlastnosti závisejí na chemickém složení a krystalové struktuře. Při zjišťování chemických vlastností minerálů se zjišťuje, jak se minerály rozpouštějí ve vodě (halit se rozpouští, zlato ne), jak reagují s kyselinami, s roztoky hydroxidu apod. Minerály jako platina, zlato, křemen jsou velmi odolné proti působení kyselin či hydroxidů, některé minerály se rozkládají i při vysoké teplotě (např.

Vznik minerálů

Endogenní (vzniklé uvnitř) minerály vznikají díky uvolňování tepelné energie z nitra Země. Minerály takto vzniklé jsou v širším slova smyslu produkty magmatické činnosti. Horniny a ložiska vznikají krystalizací samotného magmatu.

Na Zemi podléhá všechno neustálým proměnám. I minerály vznikají, rostou a mění se. Většina z nich vznikla i dnes vzniká uvnitř Země, kde jsou vysoké teploty (přibližně 900-1300 °C) a tlak tisíců atmosfér. V těchto hloubkách se nachází oblast žhavé tekuté silikátové taveniny, kterou nazýváme magmatem.

Exogenní (vzniklé venku) minerály vznikají při procesech probíhajících díky vnější sluneční energii, která dopadá ve formě záření na zemský povrch. Zdrojem materiálu jsou rozličné horniny a rudy, které se obnažují a rozrušují na povrchu Země.

Využití minerálů

Lidstvo využívá minerály k ozdobným a rituálním účelům od nepaměti. V pravěku byly minerály využívány k výrobě nástrojů, sošek, jednoduchých šperků a amuletů, které byly vyjádřením moci a ochrany před zlými silami. Od těchto dob se jejich využití příliš nezměnilo. I v současnosti nacházejí minerální kameny uplatnění jak v módě (náramky z minerálů, náhrdelníky, náušnice, prsteny aj.), tak ve spirituální rovině, přičemž tyto oblasti propojují. Pro tyto šperkařské účely se používají neopracované krystaly (např.

V esoterice jsou minerálům přisuzovány také léčivé účinky. Například pestrobarevný achát je považován za nejstarší léčebný kámen vůbec. Ametyst (fialová odrůda křemene) byl využíván už ve starověku jako talisman proti následkům nadměrného pití. Pro představitele církve byl symbolem duševní síly a mravní čistoty.

tags: #minerální #látky #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Spravedlivý obchod a udržitelnost
• Průhonice: Podnebí
• Praktické a odolné černé kontejnery
• Ochrana životního prostředí v ČR
• Nakládání s komunálním odpadem v ČR