Místní migrační trasy a příroda v České republice

12.10.2025

Výstavba dopravní infrastruktury a následný provoz mají celou řadu velmi závažných negativních dopadů na živočichy i celé ekosystémy. Právě posledně jmenovanému faktoru je nyní nejen u nás, ale v celé EU, věnována mimořádná pozornost. Hlavním důvodem je skutečnost, že se stále nedaří zastavit pokles biodiverzity a narušování ekosystémů. Negativní impakty rozrůstání sídelní a dopravní infrastruktury, chemické kontaminace prostředí, průmyslového zemědělství a dalších aktivit se kumulují a postupně zeslabují populace živočichů.

Je prokázáno, že v případě, kdy populace je izolována od ostatních a rozdělována (fragmentována) na menší části, se její životaschopnost a potenciál odolávat souhrnu negativních vlivů významně snižuje. Fragmentace krajiny a populací zde působí jako katalyzátor vymírání druhů. Proto je třeba pojímat celou problematiku ochrany živočichů komplexně z hlediska všech vlivů, které zde působí, a stejně tak komplexně je třeba se dívat na roli dopravní infrastruktury.

Fragmentace krajiny a její řešení

Problematika fragmentace krajiny je velmi složitá a prolíná se zde řada dílčích vzájemně provázaných témat. K bodům (I) i (II) existuje rozsáhlá odborná literatura a bylo o nich samostatně pojednáno i na stránkách tohoto časopisu.

Metody hodnocení fragmentace krajiny

Základní používanou metodou je stanovení oblastí, které jsou považovány za nefragmentované, tzv. polygonů UAT (Unfragmented Areas by Traffic). Polygon UAT je definován jako část krajiny, která je ohraničena komunikacemi s hustotou dopravy vyšší než 1000 vozidel/den a má rozlohu větší než 100 km². Metodika je vhodná především pro větší územní celky (SEA na hodnocení dopravních koncepcí nebo územních plánů) a umožňuje sledovat časový vývoj fragmentace v minulosti i prognózu do budoucnosti.

Technické podmínky a migrační studie

Technické podmínky Ministerstva dopravy ČR č. TP 180 se zabývají základními aspekty řešení migračních objektů. Protože navrhování těchto opatření je složitým procesem, který vyžaduje komplexní ekologický, technický a ekonomický přístup, požadují Technické podmínky při návrhu a realizaci libovolné dálnice a silnice zpracování tzv. migračních studií.

Čtěte také: Klimatické podmínky a mobilheimy

Průchodnost krajiny a územní plánování

Zajištění celkové průchodnosti krajiny je koncepčním bodem protože vyžaduje součinnost s ostatními uživateli krajiny a musí být realizován nejen prostřednictvím legislativy ochrany přírody, ale především územním plánováním. Z hlediska dopravních staveb s touto koncepcí úzce souvisí efektivita vynaložených prostředků na migrační objekty. Je zřejmé, účinnost migračního objektu na dálnici může být znehodnocena výstavbou různých průmyslových nebo sídelních areálů v jeho sousedství. Takovým to situacím má nová koncepce zabránit. Na konci roku 2010 došlo k vydání důležitých materiálů souvisejících, které s ní souvisí.

Migračně významná území a dálkové migrační koridory

Ochrana průchodnosti krajiny musí být řešena koncepčně na úrovni územního plánování, protože jinak nelze zajistit kontinuitu migračních koridorů. Migračně významná území a dálkové migrační koridory byly vymezeny v rámci projektu VaV Ministerstva životního prostředí „Vyhodnocení migrační propustnosti krajiny pro velké savce a návrh ochranných a optimalizačních opatření“.

Řešitelskými organizacemi byly Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví v.v.i., EVERNIA s.r.o., Agentura ochrany přírody a krajiny. Jako modelová skupina živočichů byli zvoleni velcí savci (rys ostrovid, medvěd hnědý, los evropský, vlk obecný a jelen lesní). Tyto druhy je třeba považovat za tzv. deštníkové druhy, které reprezentují ostatní druhy lesních savců.

Výstupem projektu je vymezení migračně významných území, které pokrývá 42 % ČR a dále cca 10 000 km dálkově migračních koridorů. Jejich základní charakteristikou je průchodnost na velké vzdálenosti, přerušeny mohou být pouze v tzv. kritických místech. Jedná se o místa, u kterých je reálné v budoucnosti zajistit překonání bariéry (celkem bylo vymezeno 29 kritických míst). Dále bylo vymezeno cca 130 problémových míst, kde je současná průchodnost na hranici přijatelnosti a která je třeba chránit před další zástavbou. MVÚ i DMK budou vydávány AOPK jako územně analytické podklady.

Vymezení MVÚ a DMK představuje pro přípravu dálnic a silnic nový podkladový materiál, který je třeba zhodnotit v rámci migračních studií. MVÚ reprezentují území, ve kterém je třeba problematice migrací věnovat zvláštní pozornost a kde je třeba klást důraz na podrobné zpracování migračních studií. DMK představují liniový prvek nadregionálního významu, jehož nepřerušení dopravní stavbou musí být vždy zajištěno odpovídajícím migračním objektem.

Čtěte také: Ekologické produkty

Vymezení MVÚ a především DMK představuje pozitivní prvek pro přípravu nových pozemních komunikací a pro zajištění efektivity vynaložených prostředků na migrační objekty. DMK jasně vymezují prioritní zájmy z hlediska migrace a umožňují kategorizaci migračních objektů podle důležitosti a s tím související kategorizaci podle požadavků na technické parametry. Vymezení DMK v žádném případě neznamená, že na jiných místech nebude problematika migrace řešena. Ta musí být zohledněna na všech nových stavbách silnic a dálnic.

Příklad migrační trasy: Červenohorské sedlo

Západovýchodně orientovaný hlavní hřeben Jeseníků představuje významnou migrační bariéru pro létající živočichy. Zdálky viditelná výrazná sníženina Červenohorského sedla jim umožňuje tuto bariéru překonat s menším úsilím, než kdyby letěli přes výše položené jesenické hřebeny, a není tedy divu, že zejména v období podzimní migrace je do poměrně úzkého koridoru sedla kanalizováno obrovské množství táhnoucích ptáků, netopýrů i různých skupin tažného hmyzu. Toho je od roku 2010 využíváno k monitoringu táhnoucích ptáků, ke kterému se v posledních letech postupně přidalo i sledování průtahu netopýrů a vybraných skupin tažného hmyzu.

Historie výzkumu migrace ptáků v horských oblastech

Pozorování intenzivní denní ptačí migrace v alpských průsmycích, dříve spojené zejména s lovem opeřenců pro konzumační účely, vedlo v r. 1958 k ustavení výzkumné základny ve švýcarském sedle Col de Bretolet, kde probíhá pravidelné sledování spojené s odchyty a kroužkováním migrujících ptáků dodnes. Každý podzim je zde v průměru kroužkováno kolem 20 tisíc ptáků a k denním odchytům se postupně přidaly i odchyty noční.

Počátkem 70. let 20. století si velké koncentrace ve dne migrujících ptáků v průběhu podzimní migrace v západních Krkonoších v oblasti mezi vrcholem Tvarožníku a masivu Trzi Świňki všiml polský tým ornitologů v čele s profesorem vratislavské univerzity Andrzejem Dyrczem a studiem tohoto fenoménu se zde následně zabývali několik let. Postupně zde kromě vizuálních pozorování probíhaly i odchyty a kroužkování ptáků, při kterých bylo v průběhu tří sezon (1971-1973) odchyceno téměř 4000, vizuálně zaznamenáno přes 130 000 jedinců 91 druhů ptáků, a z výsledků vyplynuly i první zákonitosti o povaze migrace, její fenologii a díky zpětným nálezům kroužkovanců také o původu či destinaci některých protahujících druhů.

Sledování noční migrace ptáků

Průlom do sledování ptačí migrace na horách přinesl objev možnosti sledování v noci táhnoucích ptáků pomocí silného zdroje světla. Počátkem 80. let 20. století se čeští ornitologové, inspirováni anekdotickými literárními záznamy pozorování nočního masového příletu ptáků ke světlům majáků či lodí na mořích severní a západní Evropy, pustili v Krkonoších a posléze i v Orlických horách do série experimentů s využitím této možnosti ke sledování ptačí migrace v rámci tzv. akce Balt, což byl první koordinovaný program sledování ptačí migrace na území střední, severní a východní Evropy.

Čtěte také: Nakládání s odpady Dobronice

Postupně se ukázalo, že pomocí silného reflektoru lze zejména za nocí se sníženou viditelností protahující ptáky nejen přilákat do blízkosti světelného zdroje, ale při vhodném umístění odchytových zařízení, nejčastěji klasických ornitologických sítí, je lze takto i odchytávat za účelem kroužkování.

Není bez zajímavosti, že zcela nezávisle byla tato metoda objevena a využita minimálně na dvou dalších, geograficky velmi vzdálených místech naší planety. V africké Keni je na lokalitě Ngulia Lodge v NP Tsavo od roku 1969 pomocí reflektoru za mlžných nocí v listopadu a prosinci pravidelně odchytáváno a individuálně značeno obrovské množství (v letech 1969-2012 cca 500 000 ex.) zejména palearktických migrantů. Na opačném konci světa, v Daltonském průsmyku na filipínském ostrově Luzon, využívali od nepaměti místní domorodci k odchytu migrujících ptáků ohňů zapálených ve vchodech jeskyní. Tím se inspirovali kolem roku 2010 britští ornitologové a následně se jim zde podařilo prokázat existenci migrační cesty řady velmi vzácných ptačích druhů.

Výzkum na Červenohorském sedle

Hned první pokusná sezona v roce 2010, zaměřená na ověření vhodnosti lokality a metodickou optimalizaci, potvrdila správnost tohoto předpokladu, neboť se tady v průběhu zhruba třiceti dnů podařilo na podzimní migraci odchytit a kroužkovat přes 5000 jedinců téměř 70 druhů ptáků, z toho zhruba polovinu v průběhu noci. Odchytová akce spojená s kroužkováním ptáků zde podle časových možností několika kroužkovatelů probíhala do r. 2014 v období srpen až listopad přerušovaně v rozsahu zhruba 60-70 odchytových dnů a nocí a od r. 2015 se i díky navázání spolupráce s katedrou zoologie PřF UK podařilo poprvé pokrýt celou sezonu v rozmezí od poloviny srpna až do počátku listopadu a od r. 2016 běží monitoring soustavně po dobu tří měsíců od počátku srpna do počátku listopadu.

Díky tomu se podařilo pokrýt i tahové období druhů, u nichž migrace vrcholí na přelomu července a srpna, jako např. slavík obecný, cvrčilka říční či rákosník zpěvný. V průběhu let 2010-2018 se na Červenohorském sedle podařilo odchytit a kroužkovat téměř 100 000 jedinců 125 druhů ptáků, z toho zhruba polovinu v průběhu nočního tahu. Tak velký materiál již umožňuje postulovat řadu dílčích závěrů, heuristický potenciál celého výzkumu navíc dále vzrůstá s délkou časové série.

Projekt má přinejmenším od metodické standardizace v r. 2015 charakter monitoringu, kromě samotných změn početnosti, struktury a fenologie tahových společenstev jsou cíleně sbírána i základní biometrická data a data o kondici protahujících ptáků. Samozřejmostí je i sběr meteorologických údajů, neboť aktuální stav počasí se přímo odráží nejen v intenzitě migrace, ale také v úspěšnosti odchytů přinejmenším některých ptačích druhů.

Kromě samotných odchytů je početnost protahujících ptáků sledována i vizuálně, neboť odchyty ne vždy odrážejí početnost protahujících ptáků, zejména při konkrétních klimatických podmínkách a u některých skupin druhů. Pozorovatelný denní tah zde zejména v říjnu bývá spektakulární, během jediného dopoledne často proletí i mnoho desítek tisíc ptáků, zejména pěnkavovitých pěvců.

Velmi dobře je v materiálu z odchytů podchycen tah druhů, které se pohybují v porostech a dobře reagují na lákání pomocí hlasové reprodukce (např. králíček obecný, pěvuška modrá, střízlík obecný, sýkory), zatímco většina druhů denních migrantů, protahujících otevřeným prostorem ve větší výšce nad zemí, je výrazně podhodnocena. To dobře ilustruje např. pěnkava obecná, která představuje přes 50 % ve dne protahujících ptáků, přitom ve vzorku z denních odchytů jsou zastoupena pouze zhruba 3 %.

Rarity a ikony Červenohorského sedla

Kromě druhů, které lze během migrace běžně zaznamenat i jinde, jsou na Červenohorském sedle pravidelně zaznamenávány i druhy velmi vzácné či jen obtížně zjistitelné, zejména díky nočním odchytech. K těm prvním patří více druhů vzácných zatoulanců z oblastí ležících daleko na sever či východ od našeho území, jako jsou například budníček temný (Phylloscopus fuscatus, 1. záznam pro ČR), budníček tlustozobý (Phylloscopus schwarzii, 2. záznam pro ČR), budníček zlatohlavý (Phylloscopus proregulus, 3 z 9 záznamů pro ČR), budníček pruhohlavý (Phylloscopus inornatus, téměř polovina všech záznamů pro ČR!), sedmihlásek malý (Iduna caligata, oba první záznamy pro ČR), strnad bělohlavý (Emberiza leucocephala, 3. záznam pro ČR) či pěvuška horská (Prunella montanella, druhý záznam pro ČR).

Do druhé skupiny patří např. emblémový druh Červenohorského sedla - sluka lesní (Scolopax rusticola), té zde bylo dosud okroužkováno přes šest set, což je naprostá většina všech sluk, které kdy byly v ČR označeny.

Další aspekty ptačí migrace

Značně zajímavé poznatky přinášejí i údaje o změnách intenzity migrace, která neprobíhá po celou dobu se stejnou intenzitou, ale je soustředěna do výrazných tahových vln, kdy po delším období klidu dochází v některých dnech k masové migraci většiny druhů typických pro dané období a poté opět následuje několik dnů až týdnů relativního klidu. Studium příčin těchto výkyvů přinese zajisté ještě řadu zajímavých zjištění, i když mnoho faktorů bylo v poslední době dobře prostudováno v jiných oblastech světa díky rozvoji využití radarového sledování.

Velmi cenné jsou rovněž poznatky o fenologii průtahu cizích populací přes naše území, neboť sledováním v jiných oblastech (typicky v nížině) často nelze odlišit příslušníky našich populací od příslušníků populací ležících mimo naše území, navíc u řady druhů je podzimní průtah velmi nenápadný. To se týká např. lelka lesního, slavíků, cvrčilek, králíčků, lejsků, ale třeba i sýkor a pěnkav.

Migrace netopýrů a vybraných skupin hmyzu

Protože se lokalita na základě odchytů do sítí ukázala být významnou i pro jinou skupinu létajících obratlovců - netopýry -, bylo k monitoringu ptačí migrace od r. 2015 doplněno i sledování letové aktivity netopýrů s využitím automatických záznamníků letové aktivity (tzv. batcorderů), protože i mezi netopýry existuje více druhů, podnikajících dálkové migrace, a řada dalších, které podnikají sezonní přelety na kratší vzdálenosti.

Celkem bylo kombinací odchytů a záznamů echolokace na Červenohorském sedle zjištěno minimálně 21 druhů netopýrů, včetně největšího evropského netopýra obrovského (Nyctalus lasiopterus), jehož pravidelná přítomnost naznačuje možnost existence jeho trvalé populace v širším okolí.

Aby bylo spektrum létajících migrantů doplněno i o bezobratlé, jsou na lokalitě od r. 2015 v průběhu podzimní migrace pravidelně zaznamenávány i vybrané skupiny tažných nočních motýlů (někteří lišaji a další můry), kteří jsou rovněž známi pro své dálkové sezonní přelety.

Díky tomu je zde pravidelně každoročně ve velkém množství zaznamenávána migrace lišaje svlačcového, pravidelně je zjišťován průtah u nás velmi vzácného lišaje smrtihlava a např. v roce 2016 zde byl zaznamenán i zálet středomořského lišaje vinného. Od r. Celý projekt je odborně zaštítěn katedrou zoologie PřF UK, probíhá na platformě spolupráce mezi Správou CHKO Jeseníky, AOPK, Kroužkovací stanicí Národního muzea v Praze, Lesy České republiky a Ski-areálem Červenohorské sedlo a nebyl by možný bez velkého množství dobrovolných spolupracovníků z řad kroužkovatelů ptáků, studentů a pedagogů několika našich univerzit a řady dalších zájemců a také dobrovolných přispěvatelů, kteří mají na průběhu akce velmi významný podíl.