Sběratelství jako kumulace, recyklace a posedlost

Sborník Mít a být: Sběratelství jako kumulace, recyklace a obsese se věnuje otázkám sběratelství, sbírání a sběračství a těm, kteří tuto činnost vykonávají. Odborná literatura reflektující tuto rozmanitou a mnohotvářnou činnost a její protagonisty se výrazně rozvíjela od konce 19. století v důsledku sílící sběratelské mánie, která zachvacovala jednotlivce bez ohledu na jejich sociální příslušnost a finanční kapitál.

Jelikož ale v současném světě předměty již nehrají tak důležitou roli jako v minulosti, vedle materiálních věcí, tedy předmětů, se dnes sbírají také věci nehmotné povahy. Lidé sbírají informace, zážitky, vzpomínky, smyslové požitky, polibky či milostné avantýry.

Je-li podstatou sběratelství vášeň, obsese či dokonce závislost a je-li jejím motorem rovněž touha vlastnit, pak se objektem této činnosti mohou stát i ne-věci nebo dokonce živé bytosti.

Například světle žíhaný perleťovec. Je tedy patrné, že sběratelství je nejen o předmětech, ale také o vztazích a lidech.

Nejde však jen o sbírky. Lidé nesbírají jen proto, aby vytvářeli unikátní kolekce, ale také proto, že nemají na výběr, nebo proto, že v dnešním světě konzumu hledají jiné, alternativní způsoby života a namísto spotřeby a vyhazování volí sběr a recyklaci.

Čtěte také: Recenze článku: Sběratelství jako kumulace

Řeč je samozřejmě o těch, kteří sbírají to, čeho se ostatní zbavují - co považují za zbytečné, neužitečné, zastaralé…: sběrači odpadků a přebytků, jejichž činnost má blízko k původnímu sběračství. Sbírají organické odpadky i průmyslově vyrobené předměty.

Ačkoli je v souvislosti s tímto tématem nemožné zcela ignorovat institucionalizované sběratelství, tedy muzejní či galerijní sbírkové akvizice umění a artefaktů, hlavním smyslem tohoto sborníku je reflexe soukromého sbírání a to především v mimouměleckých a mimoinstitucionálních oblastech.

Jednotlivé příspěvky odhalují důvody, které člověka vedou ke sběru a kumulaci předmětů (obsesivní, ekonomicky spekulativní, sentimentální, vědecké, volnočasové, patologické, statutotvorné, existenční apod.), a zaměřují se na různorodost sbírek dle povahy sbíraných předmětů i dle zájmu samotných sběratelů a způsobů jejich práce.

Základem sborníku jsou příspěvky studentek 2. ročníku navazujícího magisterského programu Dějiny a teorie designu a nových médií na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, na nichž pracovaly v rámci dvousemestrálního Týmového projektu. Ke spolupráci jsme společně vyzvaly i několik odborníků, kteří buď problematikou sběratelství ve své práci zabývají nebo jejichž zájem o člověka a jeho vztah ke světu (včetně světa předmětného) může přinést osobitý pohled na sbírání jako jednu ze základních lidských potřeb či, jak uváděl již Sigmund Freud, instinktů a pudů.

Kromě autorských studií a esejů je do sborníku zařazeno několik rozhovorů se sběrateli, které Walter Benjamin přiléhavě nazval „fyziognomisty předmětného světa“, nebo těmi, kteří se sběratelstvím ve své odborné práci zabývají. Fenomén sběratelství v minulosti fascinoval mnoho osobností literárního i humanitního světa.

Čtěte také: Znečištění ovzduší: role rostlin

Sbírat se dá v podstatě cokoli - obrazy, poštovní známky, obaly od žvýkaček, staré knihy, plechovky od piva, odznáčky, míšeňský porcelán, kaktusy, hračky z Kindervajíček, ferrari, ubrousky, motýli, autogramy, falešné zuby, léčivé byliny, vlajky, oblečení, svíčky do zapalování, fajfky, fotografie se stínem fotografa, panenky Barbie, háčkované ubrusy, hrací karty, rtěnky, pivní tácky, psi s rodokmenem, staré mince, secesní ornamenty, figurky Dobrého vojáka Švejka, zlaté šperky, relikvie svatých, malované truhly, sýrové etikety, Renčíkovy kreslené vtipy, komiksové sešitky Wonder Woman, suvenýry ze Světové výstavy v roce 1933, reklamní letáky, Bible, víno, odpadky, prach… Výčet by byl bez konce.

Hlavní hrdinkou filmu Tokyo Trash Baby je plachá mladá žena, která je bezhlavě zamilovaná do extravagantního mladíka ze sousedství. Namísto toho, aby svůj cit otevřeně projevila, si ve svých volných chvílích skládá jeho identitu z odpadků. Od kontejnerů ve vnitrobloku domu si každý den do svého bytu přináší plastový pytel plný odpadků, které „vyprodukoval“ objekt její skrývané lásky. Vášnivě se prohrabuje vajgly z cigaret, slupkami z ovoce, nedojedenými zbytky jídla, útržky ručně psaných poznámek a dopisů, fotografiemi, kondomy se spermatem… Předměty pečlivě třídí, některé vyhazuje a jiné si fetišisticky uchovává ve sbírce. Její byt se postupně mění ve svatostánek zasvěcený sousedovi. Jsou to předměty, do nichž mladá žena otiskuje svou vášeň a díky nimž se majetnicky zmocňuje života nic netušícího mladíka.

„V době, kdy je těžké manifestovat vlastní individualismus skrze módu (…) a kdy jen málokterého (člověka) uspokojí vymezovat se na základě všednodenní práce, jíž vykonává, může sběratelství sloužit jako mimořádně uspokojující způsob sebedefinování.

Čtěte také: Klidný spánek jako v přírodě

tags: #co #je #sběratelství #jako #kumulace #recyklace

Oblíbené příspěvky:

• Světelné znečištění a Evropa
• Obnovitelné zdroje v Česku
• Informace o Janu Lacinovi
• Asijská recyklace odpadu
• Přírodní látky a jejich význam