Dlouhodobým problémem českých lesů je nedostatek myslivců, kteří jako jediní mohou zvěř legálně regulovat. Mnoho myslivců navíc patří do starších věkových kategorií a nezvládají plnit zadaný odstřel.
„Tento trend je patrný napříč celou Evropou, kdy populace myslivců stárne a chuť mladých lidí zapojit se do provádění výkonu práva myslivosti je malá.
Ministerstvo se dlouhodobě snaží podporovat vyšší odstřel dotacemi a finančními odměnami, chybí ale myslivci.
Jednou z funkčních motivací by ale mohla být další změna, ke které se v novele schyluje. Jinými slovy, vlastník či nájemce pozemku bude při splnění podmínek smět na svém spravovaném pozemku lovit. Tato výsada byla doposud určena pouze myslivcům.
Vlastník si tak nově bude smět chránit svůj les či plodiny na poli před případnými škodami způsobenými okusem zvěří. Ve chvíli, kdy splní zákonem dané podmínky pro udělený lovecké povolenky, je za stav zvěře na svém (či svěřeném) pozemku zodpovědný sám.
Čtěte také: Ochrana přírody v Mladé Boleslavi
Všechny osoby, které budou žádat o loveckou povolenku, budou muset mít lovecký lístek, tedy myslivecké zkoušky, zbrojní průkaz a další zákonem dané náležitosti.
„Škoda, že se to nebude týkat i drobných honiteb, kolem dvou, tří hektarů. Právě velikost jednotlivých honiteb je dalším projednávaným bodem novely. Minimální velikost honitby je v současnosti 500 hektarů. To je i v porovnání se sousedními státy poměrně hodně.
Asociace soukromých zemědělců by zmenšení honiteb uvítala, stejně tak jako Picura.
„Byl by to rozhodně pozitivní faktor, protože by to umožnilo více lidem starat se o jednotlivé honitby. Jeden myslivec na 500 nebo i 250 hektarů je málo,“ říká.
Českomoravská myslivecká jednota je ale dlouhodobě proti, podle jejích výzkumů velikost honitby na zvěř spárkaté zvěře nemá v ani v zahraničí vliv.
Čtěte také: Příroda a queer identita
Protože ne všichni myslivci dokázali plnit plány lovu, nebyl tak problém záznamy upravit a nedodržení plánu lovu nepřiznávali.
„Držitelů loveckých lístků je 88 793, takže na jednoho držitele loveckého lístku připadá 77,57 hektarů. Odhaduji, že minimálně polovina držitelů loveckých lístků lovit nechodí, takže poměr je mnohem horší. K tomu věkový průměr lidí věnujících se myslivosti je někde kolem 60 let a myslivci každý rok ubývají.
Cílem novely je podle ministerstva zemědělství snížit vysoké stavy spárkaté zvěře a škody, které působí v lesích, na zemědělských pozemcích a plodinách. Resort už dříve uvedl, že přemnožená zvěř poškodí až třetinu mladých lesů a za deset let způsobila v Česku škody minimálně za 25 miliard korun.
„Jsme limitovaní daty o poškození, která sbíráme v rámci Národní inventarizace lesů. Neumožňují vytvořit více oblastí než rámcově desítky,“ řekl ředitel ústavu Jaroslav Kubišta.
Výborný připustil, že některá opatření se v připravované novele mysliveckého zákona mohou ještě změnit. Počty ulovené zvěře podle něj nebudou určovat úředníci, čehož se vlastníci lesů, zemědělské půdy a vodních ploch obávají.
Čtěte také: Jak bojovat se znečištěním oceánů
Výborný ale uvedl, že ministerstvo ve vyhlášce zohlední situace, kdy nebude nutné plán lovu dodržovat, a také mimořádné události.
„Aby nedošlo k situacím, že bude v honitbě stanoven plán lovu, který nebude realizovatelný, protože tam je například vlčí smečka,“ nastínil.
Pokud bude podle Výborného některý z hospodářů nebo myslivců evidovat škody po zvěři do tří procent, plán lovu se stanoví velmi mírně, aby byl splnitelný.
Další posun v projednávané myslivecké novele prosadil ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL). Asociace soukromých zemědělců novelu vítá a vnímá jako kompromis.
„Selhání poslanců v předchozím volebním období, když nakonec neschválili novelu mysliveckého zákona, se našim lesům i nám všem krutě vymstilo. Přemnožená spárkatá zvěř na většině území republiky nadále spásá všechno přirozené zmlazení a neochráněné sazenice listnáčů a jedlí, takže lesy se na mnoha místech obnovují zase jenom smrkem, který zvěři tolik nechutná. Celkové roční škody se pohybují kolem sedmi miliard korun.
Kromě velmi přemnožených prasat, za které ministerstvo zemědělství nyní vyplácí dva tisíce korun za dospělý kus, je v českých lesích velkým problémem zavlečený a invazivní jelen sika, který decimuje populaci místního jelena evropského a také daněk evropský.
Že by pouze digitalizace starého systému byla platnou motivací mysliveckého řemesla rozporuje například lesník a myslivec Karel Picura. „Digitalizace spíš odradí těch pár starších, a mladé rozhodně nenažene,“ kritizuje.
Zhruba před 170 lety si dovezli angličtí osadníci ze své domoviny na Nový Zéland různé druhy zvířat, mimo jiné i jeleny. Ti zde našli velmi příznivé podmínky, jejich stavy rychle narůstaly a začaly ničit unikátní přírodu.
Od roku 1986, kdy bylo na Novém Zélandu chováno 400 tisíc jelenů, stoupl jejich počet během deseti let až na dva miliony. Od té doby stavy poněkud klesly, ale stále přesahují milion kusů.
V Evropě začaly vznikat první jelení farmy v 70. letech ve Velké Británii a dančí v Německu. Také zde byly hlavními důvody změny v zemědělství - vznikla nadprodukce obilí, začala se snižovat plocha orné půdy a naopak zvyšovat plocha trvalých travních porostů.
Maso s vyšším obsahem tuku začalo být ze zdravotního hlediska vnímáno negativně (obezita, choroby srdce aj.) a zvýšila se poptávka po dieteticky vhodnějších potravinách. A to maso mladých jelenů splňuje složením i chuťovými vlastnostmi.
Dnes je v Evropě přibližně 10 tisíc farem s 300 tisíci kusy zvěře, nejvíce v Německu a Rakousku.
U nás začal farmový chov jelenovitých v 80. letech vybudováním čtyř experimentálních chovů jelenů v Lučanech n. N. a Vimperku a daňků v Čejči a Sedmihorkách.
Z tohoto důvodu byla 25. května 1992 založena v Čejči Asociace farmových chovů jelenovitých ČSFR a po rozpadu federace se změnila na Asociaci farmových chovů jelenovitých ČR. V jejím čele stál od založení až do roku 2003 právě profesor Luděk Bartoš.
Na Ministerstvu zemědělství i Státní veterinární správě jsme naráželi nejen na nepochopení jednotlivých úředníků, ale někteří dokonce bránili rozvoji farmových chovů zvěře zcela programově.
Zlom nastal v roce 1999, kdy byla novelou veterinárního zákona farmově chovaná zvěř zařazena mezi hospodářská zvířata a schválen „Řád farmových chovů jelenovitých AFCHJ“.
Bohužel diskriminace chovatelů farmové zvěře pokračuje! Státní veterinární správa požaduje po našich chovatelích jelenů a daňků na farmách zvláštní povolení a hlášení i pro domácí porážku.
Antibyrokratické komisi přišla zajímavá odpověď ze SVS - povolení a hlášení od chovatelů jelenů potřebuje, aby mohla kontrolovat welfare při porážce na farmě. Jak ale kontroluje welfare u ostatních druhů zvířat, když toto hlášení nemá? Je to jasná diskriminace a úmysl ztěžovat práci chovatelům jelenů.
Naše členská základna se dlouhodobě pohybuje kolem 150 chovatelů. O registraci pro farmový chov zvěře požádalo v Centrální evidenci Ministerstva zemědělství dodnes přes 600 chovatelů.
Farmové chovy zvěře vznikaly v procesu diverzifikace chovatelství a změny hospodaření s půdou (zatravňování). Jsou velmi různorodé dle podmínek, ale nejvýznamnějším efektem je údržba pastvin, i velmi extenzivních, kde se jeleni a daňci uplatňují lépe než jiné druhy přežvýkavců.
Maso zvěře z farem splňuje požadavky zdravé výživy svým složením - nízký obsah tuku, vyšší poměr příznivých nenasycených mastných kyselin, vyšší obsah železa, ale i stravitelností, protože se poráží mladá zvířata.
Hlavní zásadou chovu je nenarušit pohodu stáda v průběhu celého roku. K tomu jsou nutné určité znalosti, které si chovatelé postupně osvojují a z nich se potom postupně rodí uspokojení z této práce, což v dnešní době rozhodně není zanedbatelný efekt.
Činnost asociace řídí šestičlenný výbor, který je volený na tři roky. Jedenkrát ročně svoláváme valnou hromadu, přičemž pravidelně střídáme místa jejího konání v jednotlivých krajích a na tyto akce zveme nejrůznější zástupce státní správy.
Členové výboru naší organizace zastupují asociaci na jednáních týkajících se legislativy oboru (vnější připomínková řízení na MZe), ale i aktivně ovlivňují chovatele, přinášejí nové poznatky a propagují farmový chov zvěře.
Naše asociace se věnovala od počátku metodice chovu jednotlivých druhů farmové zvěře a můžeme konstatovat, že dnes již není problém získat poznatky - většina farmářů předává své zkušenosti dál i začátečníkům a asociace se tak může začít věnovat i jiným věcem. Jedná se například o obchodní kontakty.
Vztahům se zahraničím se vaše organizace věnuje velmi intenzivně již mnoho let, a to nejen obchodně.
Federace evropských asociací farmových chovů jelenovitých, která byla založena v roce 1990 s cílem hájit zájmy chovatelů jelenovitých na evropské úrovni, v současnosti reprezentuje šestnáct evropských zemí a více než deset tisíc farmářů organizovaných v národních asociacích s přibližně 300 000 daňky, jeleny evropskými a sika.
Paradox, proč se farmové chovy jelenovitých nerozvinuly v Evropě za posledních 40 let tak dynamicky jako na Novém Zélandu, je dán určitým evropským konzervatismem jak v uvažování, tak tradicionalismu a neochotě veřejné správy k podpoře inovativního a nekonvenčního zemědělství.
Ano, k podpoře farmových chovů jelenovitých hledáme podporu i skrze výzkum ve spolupráci s Výzkumným ústavem živočišné výroby v Praze Uhříněvsi (VÚŽV), Českou zemědělskou univerzitou v Praze a výživářskou firmou VVS Verměřovice, ale i zahraničními institucemi jako je např. Univerzita Castilla La Mancha ve Španělsku (minerální výživa, parožení), nebo Univerzita Stellenbosh v Jihoafrické republice (kvalita masa).
Zejména maso jelenů a daňků, tedy druhů, které jsou nejčastěji chovány na farmách, by mělo vyžadovat pozornost nejenom spotřebitelů/konzumentů, ale i národních státních orgánů dbajících na zdraví a bezpečnost potravin.
| Rok | Počet farem |
|---|---|
| 2008 | 14 |
tags: #mladí #myslivci #a #ochránci #přírody #unanov