Množství odpadu na osobu a normy v České republice

Účelem zákona o odpadech je zajistit vysokou úroveň ochrany životního prostředí a zdraví lidí a trvale udržitelné využívání přírodních zdrojů předcházením vzniku odpadů a nakládáním s nimi v souladu s hierarchií odpadového hospodářství za současné sociální únosnosti a ekonomické přijatelnosti tak, aby bylo dosaženo cílů odpadového hospodářství stanovených v příloze č. 1.

Legislativa a definice odpadů

Pojem komunální odpad definuje zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech. Jedná se zejména o směsný a tříděný odpad z domácností.

Odpad se zařazuje pod šestimístná katalogová čísla druhů odpadů uvedená v Katalogu odpadů, v nichž první dvojčíslí označuje skupinu odpadů, druhé dvojčíslí podskupinu odpadů a třetí dvojčíslí druh odpadu.

Pokud se nenalezne žádné vhodné katalogové číslo ani ve skupině 16, přidělí se danému odpadu katalogové číslo končící dvojčíslím 99 ze skupiny odpadů vyhledané postupem podle odstavce 2. V názvu se uvede technický nebo běžně užívaný název odpadu.

Odpady, které naplní definici komunálního odpadu podle zákona, se zařazují do skupiny 20.

Čtěte také: Česká republika a recyklace

Pro účely evidence se odpady zařazené podle Katalogu odpadů jako odpady nebezpečné označují „N“, odpady zařazené jako odpady ostatní se označují „O“ a odpady, kterým byla kategorie nebezpečný odpad přiřazena v souladu s § 7 odst. 1 písm. a) a c) zákona a nemají v Katalogu odpadů katalogové číslo označené symbolem „*“, se označují jako „O/N“.

Produkce a třídění odpadů v ČR

Podle dat vycházejících z ISOH/ MŽP/ 2022 vygenerovali obyvatelé České republiky 39,9 milionů tun všech odpadů za rok 2021. Tento údaj zahrnuje 1,6 milionů tun nebezpečných odpadů a 38,3 milionů tun ostatních odpadů.

Za rok 2021 bylo v České republice vytvořeno 5,9 milionů tun komunálních odpadů. Jeden obyvatel České republiky vyprodukoval průměrně 562 kg komunálních odpadů.

Od roku 2025 musí obce vytřídit alespoň 60 %, od roku 2030 alespoň 65 % a od roku 2035 alespoň 70 % směsného komunálního odpadu.

Směsný komunální odpad nesmí obsahovat bioodpad, a to již od roku 2024. Obce jsou od roku 2025 povinny zajistit třídění textilu.

Čtěte také: České odpady: Statistika a trendy

„Pro splnění cílů nové legislativy je třeba snížit produkci směsného komunálního odpadu z obcí pod 150 kg na obyvatele a rok. U firem je to zhruba 30 kg na obyvatele a rok,“ upozorňuje Milan Havel ze společnosti Arnika, který se problematikou odpadů zabývá mnoho let.

Jako velmi dobrý systém pro navýšení míry třídění odpadu se ukázal sběr zvaný door to door. Jde o svoz papíru, plastů a bioodpadu přímo od domu. Tento způsob je velmi pohodlný pro domácnosti, proto se jejich ochota třídit zvyšuje. Docházková vzdálenost k nádobě na odpad je minimální, což má velmi dobrý vliv také na kvalitu třídění odpadu.

Produkce odpadu na osobu v ČR:

• Papír: 40 až 50 kg papírového odpadu za rok.
• Plasty: 30 až 40 kg odpadních plastů.
• Sklo: Přibližně 20 kg skelného odpadu za rok.

Produkci směsného komunálního odpadu lze nejlépe ovlivnit velikostí nádoby na odpad, kterou domácnosti využívají a omezením počtu svozů této komodity.

Pokud občané správně třídí, vyprodukují přibližně 10 l odpadu na obyvatele za týden. Ve směsném komunálním odpadu nejvíce zapáchá bioodpad, který sem však nepatří.

Plasty a recyklace

V Evropě dlouhodobě přibývá odpadu z plastových obalů, zatímco recyklace zůstává na stejné úrovni. V Česku je to podobné. Přesto je tady spotřeba plastů viditelně menší, než je průměr EU. To je pozitivní, protože prioritou odpadové hierarchie je to, aby odpad ani nevznikl. Průměrný Evropan vyprodukuje aktuálně necelých 36 kilogramů odpadu z plastových obalů. Za posledních deset let toto množství vzrostlo o více než čtvrtinu.

Čtěte také: Množství vytříděného odpadu: ČR

Zatímco však množství plastového odpadu roste, podíl toho recyklovaného zůstává v Evropě dlouhodobě podobný. V praxi to znamená, že mimo recyklaci skončí v Evropské unii více než polovina plastového odpadu. Nejčastěji je to proto, že výrobní průmysl nemá o řadu druhů plastů zájem pro použití do výroby ve formě druhotné suroviny.

Problém s recyklací nemají odpady plastů jako je PET (polyethylentereftalát) nebo HDPE (vysokohustotní polyethylen) nebo polystyren. Ty se již řadu let recyklují ve vysoké míře a zájem o ně má široká řada recyklačních provozů a aplikací. Řada jiných plastů, jako třeba PVC (polyvinylchlorid), není v recyklaci příliš častá.

Od ledna 2021 nelze v České republice ze zákona ukládat plasty ze žlutých kontejnerů na skládky.

Plastového odpadu přibývá i v České republice. Mezi roky 2003 a 2021 stoupla spotřeba plastových obalů o 60 procent na necelých 285 tisíc tun za rok. Předloni vygeneroval průměrný obyvatel Česka o necelých devět kilogramů plastového odpadu méně, než je evropský průměr. A Češi také nadprůměrně recyklují.

V České republice působí několik odpadových recyklačních firem, které se dlouhodobě zaměřují na recyklaci plastů do řady různých způsobů využití. V ČR se nám daří recyklovat nejen plasty typu PET (ten se recykluje prakticky všechen, který se vytřídí, protože jeho cena je vysoká) nebo HDPE, ale i folie z polyethylenu, polystyren, či zbytkové směsné plasty a dokonce také některé druhy PVC (neobalové).

Česká republika v roce 2021 skončila na pěkném sedmém místě z 19 zemí, co se podílu recyklovaných obalových plastů týče. Na prvních místech je Slovinsko (nikoli Slovensko), Belgie a Nizozemí, s cca polovinou, naopak na Maltě recyklují mírně přes pouhou pětinu plastových obalů. Ostatní země ani nemají tento parametr ohlášený do Eurostatu a lze tak očekávat, že budou spíše na konci celého žebříčku.

Významná část výrobků z produkce českých recyklačních firem jde na export do mnoha zemí světa.

V čem jistě Česká republika rezervy má, je systémová podpora odbytu recyklovaných výrobků na území ČR, a to minimálně v oblasti veřejných zakázek. Tam by se mělo zaměřovat úsilí politiků, neboť zde má národní nastavení ještě velké rezervy oproti některým jiným státům v EU.

Ve žluté popelnici je dlouhodobě cca 40 druhů různých plastů, jen o část z nich má výrobní průmysl zájem využívat je znovu v rámci recyklace. U shora uvedených plastů, které jsou dobře recyklovatelné, umí naše firmy tyto materiály kvalitně využít.

Odpadní plasty končí v ČR v široké řadě výrobků. Ať už se jedná o textilní materiály, části moderních automobilů, zahradní nábytek, dopravní značení, protihlukové stěny, izolační materiály, součásti liniových staveb, obalové materiály - vázací pásky, obaly pro nové výrobky, obaly pro potraviny, apod.

Zde obecně platí, že čím je delší životnost daného recyklovaného výrobku, tím menší nároky na opakované počty recyklačních cyklů, logistiky apod. a tím menší dopady na životní prostředí. Většina recyklovaných plastových výrobků, snad kromě obalů pro potraviny, má ze své podstaty a svého určení dlouhou životnost, a proto řada z těchto výrobků vlastní také příslušné certifikáty udržitelnosti a nízkého vlivu na životní prostředí.

S ohledem na rostoucí vědecké poznání bude v dalších letech nutné některé typy recyklačních aplikací podrobit větší míře předběžné opatrnosti, a to zejména s ohledem na nové objevy obsahu mikroplastů v některých výrobcích. To se netýká plastů používaných jako kostrukční materiály pro využití v klasickém prostředí (stavebnictví, nábytek, automotive, apod.), ale týkat se to může například plastů, ze kterých jíme, či pijeme.

Mikroplasty a nanoplasty

Stále více se vědci zaměřují na problémy s mikroplasty a nanoplasty.

Nová studie prestižních amerických univerzit zjistila, že mikroplastů je v kupovaných výrobcích, včetně potravin, mnohem více, než se doposud čekalo. Znepokojivé výsledky jsou k dispozici například u balené vody v PET lahvích.

Odborníci z Columbia University v New Yorku a Rutgers University v New Jersey zveřejnili ve druhém lednovém týdnu v odborném žurnálu Proceedings of the National Academy of Sciences výsledky výzkumu, podle kterého by měl průměrný litr balené vody obsahovat kolem 240 tisíc detekovatelných plastových úlomků.

Přestože v posledních letech poznatky ohledně mikroplastů, jejich distribuce, akumulace v různých složkách životního prostředí a přechodu mezi nimi zásadním způsobem vzrostly, existují podstatné mezery týkající se poznání jejich vlivu na lidský organismus. Obecně se uvádělo, že většina mikroplastů se z organismu vyloučí. Z nedávných výzkumů se však ukazuje, že mikroplasty v potravě se mohou dokonce zachytit na vnějších membránách červených krvinek (další článek zde) a omezit jejich schopnost přenášet kyslík.

Výzkumníci analyzovali balené vody od tří nejběžnějších výrobců prodávaných vod v USA na přítomnost plastových částic o velikosti pouhých 100 nanometrů. Zjištěno bylo množství 110 000 až 370 000 plastových úlomků v každém litru (33,8 fl oz) - tj.

Kromě polyethylentereftalátu (PET), ze kterého byly lahve vyrobeny a který se pravděpodobně dostal do vody při zmáčknutí láhve, vystavení teplu nebo při odšroubování a nasazování uzávěru, bylo nalezeno dále vyšší množství polyamidu, což je typ nylonu, pravděpodobně z plastových filtrů používaných k čištění vody před jejím plněním do lahví.

Studie dále zmapovala tvary detekovaných nanoplastů, jakožto důležitý morfologický rys určující aspekt nanotoxicity, které by mohly být relevantní pro další biomedicínský výzkum.

Česká televize nedávno přinesla reportáž o prokázaném vlivu mikro a nanoplastů na mozek savců. Vědci našli první důkaz, že vystavení mikroplastům mění chování savců. Na myších se prokázalo, že ty...

tags: #množství #odpadu #na #osobu #norma #Česká

Oblíbené příspěvky:

• Simulace běhu na eliptickém trenažéru
• Jak připojit hadici k odpadu sušičky Electrolux?
• Koš na tříděný odpad 3x 30l: Průvodce výběrem
• Výroba piva v pivovaru Český ráj
• Odvětrání odpadu s taškami Bramac