Množství odpadu produkované e-shopy: Statistiky a tipy pro snížení odpadu

Domácnost bez odpadu neznamená jen to, že už nikdy si domů nepřinesete žádný odpad. Znamená to chovat se udržitelně ve všech sférách svého života. Abych vás motivovala k těmto malým změnám, sepsala jsem tyto zero waste tipy, kterými se můžete inspirovat. Protože nás ekologie obklopuje téměř všude, rozdělila jsem tento článek do několika oblastí. Podíváme se zde na ekologickou domácnost (kuchyň či třeba koupelnu), cestování a aktivismus v každodenním životě.

Ekologická domácnost a minimalizace odpadu

1. Potraviny jsou věci, které konzumujeme na každodenní bázi, proto často největší množství odpadu pochází právě z kuchyně. Vím, že je těžké okamžitě přejít na celou bezodpadovou domácnost, zkuste to ale postupně. Pokud ve svém okolí žádné bezodpadové obchody nemáte, zkuste alespoň redukovat odpad při nákupech v supermarketech. Můžete to zvládnout třeba tak, že budete nakupovat větší balení potravin nebo že si některé věci raději vyrobíte z přirozeně bezobalových surovin (třeba ovoce či zeleniny) než že koupíte celý hotový produkt.

Lokální nakupování

Myslím si, že za poslední rok pandemie se téma lokálnosti stává čím dál tím více aktuální. Pod lokálním nakupováním si spousta jedinců nejspíše představí farmářské trhy. Nicméně za poslední dobu se vynořilo několik dalších možností, přes které můžete shánět lokální potraviny. Ať už se jedná o platformu Scuk nebo třeba KPZky, jsou to skvělé možnosti, jak se nejenom dostat k obživě, ale i jak potkat podobně smýšlející lidi. Zajímavými alternativami jsou i Adresář farmářů a Kde lovíme bio. Čím menší vzdálenost zboží muselo cestovat, tím menší má uhlíkovou stopu. Proto je ideální kupovat opravdu lokální věci. Zároveň díky nakupování lokálně podpoříte malé nezávislé podnikatele místo velkých nadnárodních korporací.

Potravinový odpad

Plýtvání jídlem jde jednoduše zabránit. Základem je plánovat si, co kdy vlastně budu vařit a kolik potravin potřebuji nakoupit. Například zelí, mrkev, cibule či ředkvičky jdou jednoduše zkvasit (mrkněte, jak na to), celer a mrkev případně nakrájím na hranolky a dám zamrazit. Poté je jednoduše vyndám z mrazáku a udělám si z nich zeleninové hranolky. Pokud je plýtvání jídlem jeden z vašich problémů, mrkněte na knížku Zachraň jídlo v kuchyni, což je skvělá kuchařka plná receptů bránících zkažení jídla.

Kompostování

Kompostování může vypadat jako věda, nicméně je to poměrně důležité. Nejenom že díky kompostování získáváme nový úrodný materiál, který pak můžete použít třeba na své další pěstování, ale též to zabraňuje problémům ve směsném koši. Mnoho jedinců má dojem, že kompostování je vhodnou cestou jen kvůli humusu, který vznikne. Když totiž hodíte bioodpad do popelnice, buď skončí ve spalovně, kde ne úplně dobře hoří, nebo na skládce. Bohužel na skládce ale nemá přístup ke kyslíku, tedy zde dochází k procesu hnití, během kterého vznikají škodlivé skleníkové plyny jako methan. Tedy bioodpad se na skládce rozhodně nerozkládá jako na kompostě, ale jde o úplně jiný (a škodlivý) proces.

Čtěte také: Česká republika a recyklace

Nejenom že se na skládce z bioodpadu uvolňují škodlivé plyny, ale právě kvůli rozpadu bioodpadu je skládka nestabilní a propadá se. V kompostu naopak bioodpad má přístup ke kyslíku a jde o proces tlení. Tento proces je mnohem ekologičtěji přijatelnější a ještě z toho máte úrodný materiál jako bonus. Možností, jak kompostovat, je spousta. Mně osobně vyhovuje v bytě vermikompostér, který jsem si vyrobila na workshopu „kompostovací organizace“ Kokoza.

Další tipy pro kuchyň

Pokud byste používali v kuchyni papírové ručníky místo utěrek a ručníků, v průměrné rodině byste spotřebovali dvě role ručníků týdně. To už je pěkná hromádka. Jednoduchou výměnou za papírové ručníky jsou klasické látkové utěrky. V dlouhodobém měřítku se tato změna vyplatí i finančně, protože přihodit je do pračky ke klasickému prádlu už nestojí tak moc navíc.

Osobní hygiena a kosmetika

V současnosti nejpřírodnější alternativou klasických zubních kartáčků jsou ty bambusové. Já už je používám několik let a dokonce jsem na ně „převedla“ i svého přítele, který jinak ekologický příznivec moc není (ale stálo se to zlepšuje). Oběma nám kartáčky vyhovují a už bychom to neměnili. Já sama preferuji kartáčky s tvrdostí soft či extra soft. Velké změny se často odehrávají díky malým každodenním změnám. A právě jeden z těch malých návyků může být vypínání vody, když si myjeme zuby. Zkuste si při svém příštím mytí zubů zapnout vodu jen začátek, když si namočíte kartáček a poté jen když si vyplachujete ústa či čistíte kartáček.

Přírodní kosmetika může být pro spoustu jedinců španělská vesnice. Třeba na pudr na obličej vám stačí smíchat arrowroot, skořici a kakao. Množství jednotlivých ingrediencí dejte podle odstínu vaší pleti. Na peeling využijte použitou kávovou sedlinu, trošku olivového oleje a medu. Je to neuvěřitelně jednoduché a efektivní.

Zrovna u tuhého mýdla mi připadá fascinující, jak se doba změnila. Zatímco za mého dětství jsem snad ve všech koupelnách svých blízkých, kam jsem přišla, narazila na kostku tuhého mýdla, nyní je to spíš rarita. Přitom to vlastně dává smysl po všech stránkách. Já sama používám tuhé mýdlo jak na mytí rukou, tak na celé tělo. Mýdlo na mytí rukou máme na dřevěné mýdlence. U té jsem se obávala, že po pár měsících zplesniví. Mýdlo na sprchování přechovávám v kovové krabičce, aby se mi nerozmočovalo někde položené ve sprše. Jednou z maličkatých změn, které mohou dělat velký rozdíl, je výměna jednorázových odličovacích tamponků za ty znovupoužitelné. Ty si můžete jednoduše ušít doma či si je koupit.

Čtěte také: České odpady: Statistika a trendy

Je to už několik let, co jsem přesedlala z jednorázových holítek na kovové na žiletky. Upřímně? Už bych za nic neměnila. Nejenom že se to vyplatí poměrně hodně finančně, ale taktéž je to vlastně i dost pohodlné. Není výjimkou, že dostávám dotazy od žen, jestli se tím nebojím holit všude. Jediné místo, kde žiletky nepoužívám, jsou nohy, na které už mi asi deset let slouží ten stejný epilátor. Na nohách epilace tak moc nebolí a hlavně vydrží oholené nohy déle než se žiletkou. Já sama mám značku Lord, která je nyní ale obtížnější sehnat. Oblíbené jsou ale třeba holicí strojky od značky Lamazuna. Protože je holítko kovové, aby nerezivělo, tak ho po každém holení rozeberu a otřu jak žiletku, tak samotné holítko. Díky tomu i po několika letech vypadá holítko jako nové. Jediný výdaj, který u holítka mám, jsou žiletky, které ale stojí pár korun.

Menstruační pomůcky

Spousta oblíbených menstruačních produktů je totiž nejen plná různých chemikálií (bělidel a pesticidů, které jsou používány na pěstování konvenční bavlny), ale jsou i částečně plastové. Na běžné menstruační produkty se často používá rayon, což je polysyntetický materiál. Problémem je, že v případě tampónů se mohou vlákna rayonu uvolnit a zůstat vevnitř v pochvě, kde mohou způsobit různé alergické reakce či záněty. Co se týče chemikálií, v některých klasických vložkách a tampónech se setkáme s bavlnou. Problémem je, že bavlník patří mezi nejsprejovanější plodiny na světě.

Naštěstí se těmto umělým chemickým produktům dá vyhnout, a to za pomoci přírodních menstruačních pomůcek. Já osobně nejraději využívám menstruační kalíšek. U menstruačních kalíšků bych ráda zmínila, že ne vždy musí sednout každé každá značka. Můj první kalíšek od jiné značky mi fakt neseděl: protékal, cítila jsem ho a prostě to nebylo vůbec příjemné. Ten současný mi naprosto vyhovuje a za nic bych ho nevyměnila. Kromě menstruačních kalíšků jsou i jiné alternativy, jako třeba jednorázové vložky či tampony z přírodních materiálů. Možností jsou i pratelné znovupoužitelné látkové vložky.

Udržitelné nakupování a sdílená ekonomika

Není neobvyklé si v domácnostech zapnout pračku a myčku jen kvůli pár kouskům ať už nádobí či oblečení, které potřebujeme co nejdříve. Bohužel tento zvyk je obrovsky neekonomický a i neekologický. Například u barev oblečení, kde nemám moc kusů (v mém případě bílá), tak čekám vždy delší dobu, než danou barvu vyperu, abych kusů oblečení této barvy měla více. Proto vždy, když využíváte tyto domácí spotřebiče, se ujistěte, že ho máte naplněný a využíváte ho naplno.

Místo toho, abychom kupovali nové věci, často stačí využít něco, co už doma dávno máme. Zkuste například ze starých prostěradel vytvořit hadry na úklid, kapesníky nebo třeba i ubrousky či tašky. Staré záclony mohou skvěle posloužit jako látkové pytlíčky na nákup.

Čtěte také: Množství vytříděného odpadu: ČR

Máte plný šatník a potřebujete pár věcí už vytřídit? Jsou vaše kuchyňské šuplíky nacpané k prasknutí a už nevíte, kam dávat další potřeby do domácnosti? Zkuste věnovat tyto věci dál, nejlépe do nějakého charitativního obchodu. Ty fungují tak, že tam své věci zadarmo věnujete a daná charita je poté ve svém obchůdku prodává dál a podporuje z výdělků buď svoji činnost či činnost spřátelené organizace.

Nakupování pro spoustu jedinců může fungovat jako terapie. Já osobně se snažím každé věci, po které zatoužím, dát 30 dní času na rozmyšlení. Pokud poté danou věc pořád chci, koupím si ji. Často je to ale jenom můj nahodilý rozmar, že si něco myslím, že chci, a pak si na to ani nevzpomenu. Ať už se stěhujete či jen byste rádi pár věcí z domácností vyhodili, zkuste se nejdříve poptat svých blízkých, jestli něco nepotřebují, a uspořádat s nimi „swap“ (tedy výměnu věcí). Možná třeba vaši blízcí zjistí, že mají doma taky pár věcí, které už jim úplně nevyhovují a rádi by je poslali dál. Tyto výměnné „swapovací“ akce případně často fungují i ve větším.

Spousta věcí, které lidé vyhazují, by se dala poměrně jednoduše opravit. Ať už se jedná o elektroniku nebo třeba oblečení. Pokud umíte šít, kousky ze šatníku si můžete jednoduše opravit na šicím stroji. Jedna z dalších maličkostí, co dělá velký rozdíl. Notebooky, nabíječky na mobily či tablety… věci, které často visí v zásuvce, aniž by byly zrovna používány. Pokud zrovna tyto věci nepoužíváte, zkuste je vždy ze zásuvky vytáhnout, aby zbytečně nevysávali elektřinu.

Asi to znáte… schránka plná letáků z obchodů, kam stejně nechodíte, a jeden „normální“ dopis, který vám dorazil, se tam kvůli tomu ani pořádně nevejde. Jak tomu předejít? Dejte si jednoduchou cedulku na schránku, že nechcete žádné letáky či propagační materiály. Chápu to, neber to, když je to zadarmo. Bohužel spoustu reklamních předmětů není nic jiného než jen další odpad. Bohužel ani třeba látkové tašky jako reklamní předměty nemusí být vždy nejvhodnější: motivuje to lidi brát si další, ačkoliv už jich mají doma několik a stejně je neunosí. Proto i na první pohled ekologický reklamní předmět není ekologický, pokud je to jen další věc, kterou nepotřebujete.

O sdílené ekonomice jste už asi někdy slyšeli. Jedná se o způsob fungování společnosti, kde místo toho, aby lidé věci vlastnili a každý používal jen své věci, tak místo toho věci cestují mezi lidmi. K čemu je to dobré? Díky tomu, že lidé nevlastní věci, které používají třeba jen jednou za rok, ale raději si je příležitostně půjčí, tak je potřeba mnohem méně těchto věcí. Spousta z nás to asi zná. Potřebujeme zrovna lyže, stan nebo třeba vrtačku a ačkoliv tu věc pravděpodobně několik dalších let nebudeme potřebovat, protože tu aktivitu neprovozujeme tak často, tak si tu věc koupíme „co kdyby náhodou“. Často se mnohem více vyplatí danou věc půjčit, než pořídit. Díky tomu pak nemusíte řešit uskladňování, péči o věc a též se to finančně vyplatí. Je to nejenom environmentálně vhodnější, ale taktéž to dává smysl právě i finančně. Za věci se často platí poměrně nízký poplatek, který se vyplatí mnohem více než si danou věc koupit. Půjčit si můžete spoustu různých věcí, ať už hudební nástroje, lyže či třeba vrtačku.

Spousta jedinců žije v domnění, že snižovat svůj odpad znamená recyklovat víc. Vyměníte přeci ty obtížně recyklovatelné věci za ty lépe recyklovatelné. Tak to ale vůbec není. Ideálním stavem je produkovat méně jakéhokoliv odpadu. Ať už se jedná o dárkové karty, staré mobilní telefony, baterie či nefunkční nabíječky, mno... Kolik typů lidských činnosti, tolik typů odpadu.

Bioodpad a jeho význam

My se dnes zaměříme na kategorii, která je členitá jako kořenový systém, kterému může pomoci vyrůst, když se nestane odpadem. Biologicky rozložitelný odpad (dále bioodpad) pod sebou skrývá materiály, které se rozkládají aerobně nebo anaerobně pomocí mikroorganismů. Komunální bioodpady vznikají například při údržbách obecní zeleně, na zahradách, ale patří sem i bioodpad z domácností, včetně potravinového odpadu. Další samostatnou kategorii tvoří biologicky rozložitelný odpad z kuchyní a stravoven, tzv. gastroodpad. Dalšími kategoriemi bioodpadu jsou odpady z papíru, dřeva a přírodních textilií. Každá kategorie má své specifické podmínky pro rozklad, a proto je důležité věnovat pozornost správnému třídění a likvidaci těchto materiálů.

Vysoká produkce bioodpadu a nesprávné nakládání s ním představuje celosvětový problém. Odpadové hospodářství se významně podílí na produkci skleníkových plynů, a to zejména metanu. Celosvětově je zodpovědné za 3,3 % emisí skleníkových plynů, ale až 20 % emisí metanu. Metan je 28 x silnějším skleníkovým plynem než oxid uhličitý. V České republice se v současné době skládkuje 41 % odpadů (Zdroj: Český statistický úřad, 2023). V tomto článku se zaměříme na bioodpad nacházející se v našich černých popelnicích. Tento bioodpad nejčastěji končí svou cestu právě na skládce nebo ve spalovně.

Množství bioodpadu ve směsném komunálním odpadu

Ve směsném komunálním odpadu skončilo za rok 2023 téměř 3,2 tun odpadu. Z něho je přibližně 30 % tvořeno právě bioodpadem. Další významnou složkou našich černých popelnic je tzv. podsítná frakce. Té je v našich popelnicích okolo 20 % (Zdroj: Ministerstvo životního prostředí, 2022). Jsou to všechny malé odpadky, které propadnou sítem o určité velikosti ok (40 mm, 20 mm a 10 mm). Podsítnou frakci tvoří zejména bioodpad. Proto konzervativně připočítáváme ještě nějakou část podsítné frakce k celkovému množství bioodpadu ve směsi a počítáme se 40 % (hm.) bioodpadu v našich popelnicích.

Celkem tedy ročně do směsi vyhodíme 1,28 tun bioodpadu. To představuje 96,4 kg bioodpadu/os./rok (Zdroj: Český statistický úřad, 2023). Potravinový odpad na jednoho člena domácnosti v České republice přitom představuje až 70 kg (Zdroj: FOOD WASTE INDEX REPORT 2021). To je odpad, kterému se dá do velké míry předejít, např. plánováním jídelníčku, uvědomělým nakupováním a správným skladováním potravin.

Složení bioodpadu

Složení bioodpadu v našich popelnicích se liší podle typu zástavby. Bioodpad od obyvatel z rodinných domů obsahuje převážně zelený odpad ze zahrad a v menší míře pak kuchyňský odpad z domácností. U bytové zástavby je to především kuchyňský odpad. Kuchyňský odpad můžeme pomyslně rozdělit na kompostovatelný a nekompostovatelný. Jejich poměr je víceméně 1:1. Ve směsném komunálním odpadu od občanů v dlouhodobém průměru nacházíme 17 % kuchyňských bioodpadů. V odpadu z hotelů a restaurací bývá tento podíl mnohem vyšší (i nad 50 %). (Zdroj: Fyzické analýzy odpadu 2021 a 2022, INCIEN a JRK).

Kam s bioodpadem?

Odpověď na příslovečnou otázku „Kam s ním?“ není vždy jednoznačná. Tam, kde je to možné, bioodpad kompostujeme. Týká se to především bioodpadu rostlinného původu. Všechny odřezky z ovoce a zeleniny, zahradní odpad nebo květiny či uschlé listy z pokojovek patří na kompost! Na kompost mimo to patří i strukturní uhlíkatý materiál. Ani pro ten nemusíte v domácnosti chodit daleko. Vítaným přídavkem do kompostu jsou natrhané ruličky od toaletního papíru, proložky od vajíček, natrhaný či skartovaný karton, hobliny, piliny nebo i kuchyňské papírové utěrky. Umaštěné papíry, které nepatří do kontejneru na papír můžeme rovněž zkompostovat!

Pokud rostlinný bioodpad nemůžete kompostovat, třiďte jej a pořiďte si hnědou popelnici. Ve většině obcí je poskytována občanům zdarma. V Praze si o biopopelnici můžete požádat zde. Pokud nejste vlastníkem nemovitosti a jste obyvatelem bytového domu, požádejte vlastníka objektu.

S kuchyňským odpadem obsahujícím živočišnou složku a zbytky jídel na kompost raději nechoďte, pokud si nejste jistí, že ve vašem kompostu probíhá tzv. horká fáze. Zkušení mistři kompostáři, kteří se horkým kompostováním zabývají, zvládnou doma kompostovat i tyto materiály. Pokud tuto možnost nemáte nebo máte na zahradě jen klasický plastový kompostér, raději se kompostování kuchyňského odpadu živočišného původu vyhněte. Tento odpad nepatří ani do komunitního kompostéru!

V některých obcích a městech se již rozbíhají pilotní projekty svozu veškerých kuchyňských odpadů. Ty pak putují na kompostárnu s hygienizační jednotkou nebo do bioplynové stanice. Pokud tato možnost ve vaší obci není, bohužel nezbývá nic jiného, než takový odpad vyhodit do směsi.

Je tedy zřejmé, že správné nakládání s bioodpadem je klíčové pro snížení produkce skleníkových plynů a pro udržení zdravého životního prostředí. Kompostování a třídění bioodpadu jsou efektivními způsoby, jak zmírnit negativní dopady nesprávného nakládání s odpadem. Dobrá zpráva je, že každý z nás může přispět ke změně tím, že bude plánovat nákup potravin, správně skladovat jídlo a třídit odpad. Pokud máte zahradu, kompostujte rostlinný bioodpad a využívejte hnědé popelnice pro zbylý bioodpad. Pokud byste se rádi zapojili do komunitního pěstování a kompostování, můžete se porozhlédnout na mapko.cz. Společnými silami můžeme vytvořit udržitelnější budoucnost pro naše komunity a planetu.

Průměrné složení směsného komunálního odpadu (2019-2022)

Podle studie OODP-Prumerne_slozeni_SKO_MZP-20221114.pdf, průměrné složení směsného komunálního odpadu v letech 2019-2022 vypadá následovně:

Ekologické značení a greenwashing

Nová studie, kterou zveřejnily Evropská spotřebitelská organizace (BEUC) a Evropský úřad pro životní prostředí (EEB), podrobně mapuje významné rozdíly v dostupnosti, ceně a kvalitě produktů s ekologickou značkou v supermarketech třinácti evropských zemí. Výzkum odhalil, že produkty s ekologickou značkou jsou v průměru o 9 až 27 % levnější než nekvalifikované alternativy, což lze přičíst nižším distribučním nákladům a rostoucí efektivitě výroby certifikovaných produktů. Například v Dánsku jsou ekologické produkty o 15 % levnější než běžné varianty, ve Švédsku je rozdíl ještě patrnější, pohybující se kolem 18 %. Dostupnost těchto výrobků je však značně nerovnoměrná. Zatímco Dánsko nabízí ekologické produkty v přibližně 80 % případů v supermarketech, na Kypru a v Řecku tvoří ekologické produkty jen asi 2 % sortimentu. V ostatních skandinávských zemích, jako jsou Švédsko a Finsko, je podíl ekologických produktů mezi 65 a 75 %, což je nadprůměrná hodnota pro Evropu. Další zajímavý aspekt studie ukazuje, že v zemích s lepší dostupností ekologických produktů je vyšší i počet kategorizovaných a certifikovaných produktů, což vede k širšímu výběru a různé diverzitě produktů pro různé spotřebitelské potřeby.

Ačkoliv celkem tři čtvrtiny výrobků v EU nesou některou formu zeleného označení, více než polovina z nich je podle studie BEUC a EEB obsahem zavádějících nebo nepodložených environmentálních tvrzení. Současné evropské zákonodárství se intenzivně připravuje na revizi směrnice o environmentálních tvrzeních (tzv. Podle nejnovější verze návrhu směrnice publikované v lednu 2025 Evropskou komisí musí výrobci doložit svá environmentální tvrzení všeobecně přijímanými, vědecky podloženými daty. Evropská komise odhaduje, že tyto kroky povedou během pěti let k omezení počtu klamavých zelených tvrzení o 65 % a zároveň zvýší důvěru spotřebitelů o 30 %. Segment ekologického oblečení v Evropě zaznamenal v roce 2024 meziroční růst o 12 %. Ochota spotřebitelů platit více za eko produkty se výrazně liší podle země.

Greenwashing není jen otázkou nevědomých marketingových chyb, ale často zcela úmyslnou strategií firem, která má především zvýšit prodej za cenu zkreslení skutečné environmentální hodnoty produktu. Jedním z méně známých fenoménů greenwashingu je tzv. „halo efekt,” kdy jedna malá ekologická charakteristika produktu (například certifikát na obal) je využívána k vytvoření obecně pozitivního ekologického dojmu, i když jiné části produktu či jeho výroby nemají žádný pozitivní dopad na životní prostředí. Kombinace těchto praktik s nejasnou legislativou, která teprve čeká na zpřísnění podmínek, vytváří trh, kde se spotřebitelé musí orientovat v moři neúplných a někdy záměrně zavádějících informací.

Jedním z klasických příkladů je společnost BP (British Petroleum), která je známá používáním zelených barev a symbolu slunečnice v kampaních, čímž vytváří dojem ekologické zodpovědnosti. V automobilovém průmyslu patří k příkladům greenwashingu například BMW a Škoda Auto, které propagují „zelené“ modely či technologie, jako například elektrická vozidla nebo motory s označením „green line“. Přitom však stále masivně prodávají vozidla se spalovacími motory, která výrazně zvyšují emise. V oblasti obalů se často setkáváme s takzvaným „lakováním na zeleno“, kdy výrobek má papírový obal s ekologicky působícím designem, ale uvnitř je klasická plastová lahev či vícevrstvý obal, který výrazně komplikuje recyklaci. Tento trik zneužívá omezenou environmentální gramotnost spotřebitelů.

Dalším příkladem greenwashingu je využívání offsetů, tedy náhradních opatření, jako je sázení stromů za produkované emise. I když se jedná o pozitivní aktivity, často jsou přehnaně vyhodnocovány a vykazují dlouhodobou neefektivitu, protože není možné ihned kompenzovat škody způsobené emisemi. Kriticky sledované jsou také klimatické závazky mnoha korporací. Studie New Climate Institute a Carbon Market Watch ukázala, že ze 25 předních světových firem pouze 13 předložilo konkrétní a reálný plán ke splnění svých cílů uhlíkové neutrality, přičemž jejich snahy často vedou ke snížení emisí pouze o 40 % namísto slibovaných 100 %. Některé firmy přitom plánují snížení emisí pouze o méně než 20 %, ačkoli veřejně deklarují uhlíkovou neutralitu. Velké skandály jako „dieselgate“ Volkswagenu jsou dalším příkladem, kdy firma lhala o emisích škodlivých látek, což vedlo k pokutám za desítky miliard eur a ztrátě důvěry zákazníků.

tags: #množství #odpadu #produkované #e-shopy #statistiky

Oblíbené příspěvky:

• Vlastnosti podlah Wineo PURLINE
• Podíl obnovitelných zdrojů energie
• Sleva na manželku: Vysvětlení
• Udržitelná jízda
• Svoz odpadu Litně