Mokré sklady dřeva v České republice

V souvislosti s letošní větrnou kalamitou se stala aktuální otázka mokrých skladů. Jde o způsob dlouhodobého skladování dříví, který - na rozdíl od některých sousedních zemí - u nás zatím není zcela běžný.

Proto chybí jak dostatek informací a zkušeností s budováním a provozem takových skladů, tak jejich administrativní či jakákoli finanční podpora. Přesto se několik větších dřevozpracovatelů a lesnických firem rozhodlo letos mokré sklady vybudovat.

Zbudovat mokrou skládku dříví napadlo bezprostředně po kalamitě či o něco později mnohé zpracovatele, vlastníky i lesnické společnosti. Pouze několika z nich se to však podařilo zrealizovat.

Kromě Story Enso Timber ve Ždírci nad Doubravou a Story Enso Timber v Plané disponují v současné době mokrými sklady firmy CE WOOD, Haas Fertigbau, LST Trhanov, LS Přimda, otázku mokrých skládek řeší i Lesy České republiky.

Redakce se vydala zjišťovat dosavadní zkušenosti s budováním mokrých skladů právě na pilu Stora Enso Timber ve Ždírci nad Doubravou (dále jen SE).

Čtěte také: Kompostování s mokrou slámou

Proč budovat mokré sklady?

Rozhodnutí vybudovat mokré sklady padlo ve Ždírci pár dní po lednovém orkánu. Vzhledem k mírnému průběhu zimy bylo jasné, že kalamita bude zpracována poměrně rychle a velmi brzy vznikne problém veškeré vytěžené dřevo umístit ke zpracovatelům, odvozní místa i kapacity zpracovatelů se totiž rychle zaplnily.

Prvním krokem bylo vytipování vhodných lokalit. Po jednáních např. se zástupci Lesy České republiky a některými lesnickými firmami vznikly nakonec 4 lokality mokrých skladů SE: Ždírec nad Doubravou (do konce června zaplněno 16 000 m3), Volary (na pronajatém pozemku, kapacita bude během několika dní či týdnů dozaplněna na 35 000 m3), dva další sklady vznikly ve spolupráci s firmami LST Trhanov a Lesní společnost Přimda (každý o kapacitě 10-15 000 m3).

Postup výstavby a technologie

Při budování skladů čerpali zaměstnanci SE informace především od svých “sesterských” závodů v Rakousku a Německu. Tam je tento způsob skladování dřevní suroviny víceméně běžný. Na významu nabyl zejména v souvislosti s kalamitou po orkánu Lothar (prosinec 1999), který postihl tato území.

Byla zvolena metoda zkrápění, resp. postřikování. Při výběru pozemku je nutné zohlednit především tyto parametry:

• vlastnictví pozemku (v případě pronájmu musí vlastník předložit povolení ke skladování dřeva, k odběru vody a předložit schválené řešení odpadních vod; pokud ho nemá, je nutné taková povolení získat, což může být velmi časově náročné),
• dostatečně vydatný zdroj vody (ideální je mít zdroj vlastní nebo přírodní v obecním či státním vlastnictví v dosahu skladu, čerpání z veřejného řadu by provoz neúměrně prodražilo);
• přípojka elektrické energie;
• povrch pozemku a možnost zbudovat obslužné komunikace - ideální je zpevněný pozemek se systémem zpětného odvodu odpadní vody do záchytné recyklační jímky (návratnost vody lze při dostatku času vyřešit až s úspěšností 60 %).

Zpevněný povrch je výhodnější také pro pozdější možnost odebírat při nepříznivém počasí dříví i z centrální části skladu. Ve Ždírci takový pozemek k dispozici nebyl, řešením bylo alespoň položení geotextilie a vrstvy štěrku tak, aby bylo možné ke skládce zajíždět s manipulační technikou.

Čtěte také: Cementárna: Rozdíly v technologiích

Konkrétní návrh postřikovací technologie navrhla a zrealizovala vybraná specializovaná firma. Po obeznámení s lokalitou navrhla systém postřikovačů. Pro zajímavost lze uvést, že u skladu ve Volarech je při 100% zaplnění skladu spotřeba vody cca 5 l/s.

Součástí projektu je i návrh vhodných rozměrů a orientace hrání. Výhodný je tvar čtverce či obdélníku, tedy co možná nejvíce homogenní útvar. Jednotlivé hráně by měly být umístěny co nejblíže u sebe, aby nedocházelo k proudění vzduchu mezi hráněmi, a tím k vysychání. Čela sortimentů by neměla být natočena k jihu.

Omezení z hlediska skladby sortimentů v podstatě neexistují, vzhledem k nutnosti větších nadměrků je ale pro výrobce výhodnější dodávat co nejdelší výřezy. Skladovat lze i dříví v celých délkách, nevýhodou je hůře dosažitelná homogennost hráně a využití skladového prostoru.

Vliv na vlastnosti dřeva

Princip, na kterém mokré sklady fungují, je nahrazení vzduchu v buněčných a mezibuněčných prostorách vodou. Tím chybí jeden významný předpoklad pro rozvoj dřevokazných hub. Jejich růst ve dřevě je limitován 60% vlhkostí dřeva, při postřikování přitom stoupne vlhkost na 70-80 %.

Nárůstem vlhkosti dřeva je jeho pořez snazší a opotřebování řezných nástrojů nižší; SE proto zvažuje postřik dřeva i před běžným pořezem.

Čtěte také: Metody recyklace nápojových kartonů

Podle R. Pecky, vedoucího skladu kulatiny SE ve Ždírci, by měl být vliv na fyzikální a mechanické (tedy i konstrukční) vlastnosti dřeva zanedbatelný. Mění se pouze estetické vlastnosti, a to začernáním dřeva v místě jeho přímého styku s vodou.

Začernání nastane hned první den zkrápění, podle zkušeností jeho zahraničních kolegů jde asi 2-3 cm do hloubky. S tím musí být počítáno už při výrobě sortimentů - nutný je větší nadměrek, než je obvyklé. Takové dřevo proto musela SE u dodavatelů dříví zadat jako speciální zakázku. Např. LČR to vyřešily výjimkou v zadání sortimentace pro smluvní partnery.

Ekonomika mokrých skladů

Při úvahách o ekonomice takového skladování dříví je nutno brát v úvahu pořizovací a provozní náklady. Investice do zbudování skladu nelze obecně vyjádřit ve vztahu ke kubickému metru, protože jejich výše je velmi individuální případ od případu (pronájem pozemků a jeho stav, charakter vodního zdroje, nutnost ostrahy apod).

Společně s provozními náklady znamená ale mokré skládkování pro SE náklad zhruba 200-550 Kč/m3. Značnou část tvoří náklady na manipulaci, překládku skladovaného dříví a následnou dopravu dříví do závodu, ale např. i ostraha objektu.

Na ceně finálního produktu se tyto vícenáklady samozřejmě projeví, závisí to do značné míry na dohodě mezi dodavatelem a zpracovatelem dřeva o tom, jak se o toto finanční zatížení podělí.

Za ideální objem tímto způsobem zaskládkovaného dříví pro pilaře považují představitelé SE zhruba 10 % ročního objemu pořezu, tedy zhruba měsíční množství zpracovávaného dříví. Např. mokrý sklad ve Ždírci ale představuje při 100% zaplnění pro tento závod zásobu pouze na 5 dnů.

Překážky a problémy

Zástupci SE shrnují hlavní problémy a překážky při realizaci mokrého skladu následovně:

• nedostatečná znalost problematiky ze strany státní správy a samosprávy - celý proces schvalování trvá neúnosně dlouho (první dříví se začalo navážet na určené lokality zhruba 2,5 měsíce poté, co padlo rozhodnutí sklad vybudovat), a to především kvůli administrativním průtahům. Přitom právě v tomto období bylo zapotřebí jednat operativně a rychle (např. v Rakousku je získání povolení ke zbudování mokrého skladu otázkou 14 dnů až měsíce. Existují i finanční podpory, ovšem nikoli pro zpracovatele, ale pro vlastníky lesa, a to formou dotací na likvidaci kalamit). Problém tkví především v nezkušenosti úředníků s podobnou záležitostí, absencí podkladů, a tudíž v přirozené obavě schvalovat něco, s čím zatím nepřišli do styku. Kromě toho neexistuje jakákoli politická, legislativní či finanční podpora tohoto způsobu skladování dříví tak, jak je tomu v některých sousedních zemích;
• nepřipravenost a nedůvěra ze strany dodavatelů dříví a lesnické obce obecně (chybějící ochota podílet se na nákladech navíc);
• nejvýznamnějším problémem při samotné realizaci je vyhledání vhodné lokality, která by byla přijatelná jak po technologické, tak ekonomické stránce;
• logistika - při zavážení skladu je třeba sehnat značné množství kamionů v krátkém čase (vyplatí se svážet dříví pouze z okruhu 30-40 km). Doprava po železnici je efektivní pouze v případě, že je lokalita skládkování přímo zavlečkována.

Regionální ředitel SE Wood Supply M. Mašek zdůraznil, že otázkou řešení kalamitních stavů v budoucnosti by se měla začít velmi intenzivně zabývat příslušná ministerstva ve spolupráci s LČR a samozřejmě se zástupci vlastníků lesů a zpracovatelského průmyslu - tedy KLDS. Je třeba nastavit jasná pravidla pro řešení takových situací, aby reakce byly efektivní a produktivní. Nejedná se pouze o mokré skladování, ale zejména o řešení kalamit jako celku - postup v zadávání likvidace, skladování a povolení k nim nutná, dotace pro postižené subjekty, logistika atd. Všechny tyto kroky jsou nutné ke snížení finančních ztrát a předcházení dalším nebezpečím hrozícím lesu.

Mokrá ochrana dřeva jako metoda prevence

Chránit dřevo je nutné ihned po jeho pokácení před různými škůdci a houbami až do doby, než bude zpracováno na konkrétní výrobek. Jednou z rozšířených metod je mokrá ochrana dřeva, která se často využívá i v dnešní době, kdy v našich lesích řádí kůrovec. Přečtěte si v článku více o principu této metody.

Způsobů, jak chránit dřevo a dřevěné konstrukce, existuje celá řada. Podstata všech způsobů ochrany dřeva spočívá ve vytvoření nepříznivých podmínek pro život jeho biotických škůdců (dřevokazné houby a hmyz). Pokud mají škůdci pro svůj život ideální podmínky, dřevo znehodnocují. Těmito určujícími podmínkami jsou především teplota vzduchu a vlhkost dřeva.

Podstata mokré ochrany dřeva spočívá ve zvýšení vlhkosti ve dřevě, pomocí které se vytěsní ze dřeva kyslík. Ten je důležitou podmínkou pro rozvoj hub a plísní. Pokud má tato ochrana dřeva správně fungovat, musí být dřevo dostatečně nasyceno vodou do takové míry, aby ve dřevě zůstalo maximálně 10-15 % vzduchu, čímž se znemožní rozvoj škůdců.

Způsoby mokré ochrany dřeva

Postřik je nejpoužívanějším způsobem mokré ochrany dřeva v našich dřevozpracujících závodech. Využívá se pouze v teplém období roku při teplotách nad 15 °C. Dřevo je uloženo do těsných hrání bez prokladů a jeho povrch a především čelní plochy jsou trvale v kontaktu vodou. Takto uskladněné a ošetřené dřevo vydrží několik měsíců a závisí také na druhu dřeviny.

Druhou variantou je máčení neboli uložení dřeva pod hladinu vody, které se u nás využívá. Skladovat takto dřevo pod vodou je možné až několik let, vždy je ale podmíněna okolními podmínkami, ve kterých bude dřevo dlouhodobě umístěno. Pro skladování dřeva pod vodou se hodí jenom ty dřeviny, které mají dostatečnou trvanlivost. Dřevo musí být také čerstvě pokácené a nemělo by vykazovat větší viditelné poškození. Pak také rozlišujeme, jestli dřevo uložíme do sladké, nebo slané mořské vody. V našich zemích je ochrana dřeva pod vodou používána pouze ojediněle. Její využití ale najdeme například ve Švédsku nebo Finsku.

Kůrovcové dřevo je z pohledu skladování ve vodě vyhovující pouze takové, které bylo vytříděno a vyhodnoceno jako nezávadné pro další zpracování. Toto dřevo lze využít pro běžné použití formou například stavebního řeziva.

S umístěním dřeva ve vodě úzce souvisí také přeprava kmenů stromů po vodním toku, která se nazývá plavení dřeva. Ta má na území České republiky velkou tradici. V průběhu dvacátého století tyto plavební trasy začaly postupně zanikat s příchodem železniční dopravy a také následným budováním kaskád na českých řekách. Samotné plavení dřeva byla náročná práce, která vyžadovala velké soustředění a časovou náročnost. Plavení dřeva po řece se provádělo formou vorů. Jedná se o svázané kmeny stromů k sobě v několika řadách.

Suchá ochrana dřeva

Suchá ochrana dřevařských výrobků a konstrukcí v době jejich služby úzce souvisí s expozičními podmínkami dřeva zabudovaného v každém konkrétním místě, které musejí být pokud možno takové, aby vlhkost dřeva nemohla nikdy (ani krátkodobě) převýšit 10 až 20 %.

Rozvoj biotických škůdců lze podstatně omezit řádnou údržbou a konstrukční ochranou, jejíž podstatou je zamezení dlouhodobé vysoké vlhkosti dřevěných konstrukcí. To znamená, aby dřevo bylo uloženo v takové expozici, ve které je působení biotických činitelů omezené nebo vyloučené. Ve stavbách se prakticky vždy jedná o zajištění takových podmínek, aby byla vlhkost dřeva nižší než kritická.

Důležitá je již vlhkost zabudovaného materiálu. Pro každý druh materiálu používaného pro stavební účely - tedy i pro dřevo a aglomerované materiály na bázi dřeva - je předepsána jeho výrobní vlhkost. V průběhu transportu a uskladnění je třeba dbát na to, aby nedošlo ke zvýšení vlhkosti. Zvýšení vlhkosti na volném prostranství může být způsobeno zemní vlhkostí a vlhkostí vzduchu. Dále je nutné zabránit dodatečnému zvlhnutí zabudovaných dřevěných konstrukcí.

U dřevěných konstrukcí vystavených přímému dešti je nutné zabránit zatékání, zadržování vody a umožnit její odtok. Vlhké a mokré prostory musí mít stálou možnost větrání za účelem snížení vysoké relativní vlhkosti vzduchu.

Dalším nebezpečím je vlhnutí dřevěných konstrukcí při styku s jinými stavebními materiály, zejména se zdivem. Vhodné je oddělit dřevo od stavebního materiálu (zdiva) vzduchovou mezerou. Např. při zabudování stropních nosných trámů by měl mít vzduch k trámům přístup mezerou širokou 1-2 cm, a to seshora i z obou bočních stran.

Vlhnutí dřevěných konstrukcí způsobuje též kondenzovaná voda. K její kondenzaci dochází na povrchu stavebních konstrukcí při nedostatečné tepelné izolaci, klesne-li povrchová teplota konstrukce pod teplotu rosného bodu okolního vzduchu.

Dokonalá izolace dřevěných konstrukcí od zdrojů vlhkosti je velmi důležitá. Jedná se o zásadní opatření proti napadení biotickými škůdci.

Sterilizace dřeva

Sterilizace dřeva patří ke krátkodobým metodám ochrany, protože po jejím skončení není dřevo - v podmínkách příznivých pro rozvoj biotických škůdců - chráněno proti jejich novému ataku.

• zvýšenou teplotou - umělé sušení dřeva; kontaktní, mikrovlnný, dielektrický aj.

Ke sterilizaci dřeva se výjimečně používá též rentgenové záření. To má podobné vlastnosti jako gama záření a vyžaduje nákladné aparatury. UV záření vzhledem ke skutečnosti, že do dřeva proniká minimálně, se využívá pouze k povrchové sterilizaci, např.

tags: #mokra #skladka #dreva

Oblíbené příspěvky:

• Dopady globálního oteplování na klima
• Vliv geografické polohy na klima v ČR
• Vše o hnědých kontejnerech na bioodpad
• Charakteristika klimatu Poodří
• Recyklace plastů zkapalňováním