Oceány a moře hrají klíčovou úlohu při vytváření podnebí a udržování biodiverzity a celá tisíciletí poskytují lidstvu potravu a další zdroje. Dobře známá skutečnost, že moře zabírají 70,8 % zemského povrchu, často vyvolává pochopitelnou představu, že světový oceán, největší souvislý ekosystém na světě (při průměrné hloubce téměř 4 kilometry vytváří 95 % oživeného prostoru naší planety, UN 2021), zůstává i nadále prostředím jen minimálně, pokud vůbec, pozměněným lidskou činností.
Ekologie je biologická věda zabývající se organismy a jejich prostředím. Soustřeďuje se také na vztah mezi jednotlivými organismy. Toto označení jako první použil Ernst Haeckel v roce 1866. Příroda sestává ze živých i neživých složek. Mezi živé složky přírody patří organismy: rostliny, živočichové, houby, mikroorganismy aj. Mezi neživé složky přírody náleží např. vzduch, voda či horniny a minerály (nerosty). Ucelené součásti přírody se označují jako ekosystémy. Ekosystémy lze rozdělovat např. na suchozemské (les, louka) a vodní (rybník, jezero).
Základ mořského života tvoří takzvaný fytoplankton, který je tvořen malými, volně se pohybujícími řasami. V těchto rostlinách žijí drobní živočichové, jejichž označení zní zooplankton. Jsou to nepatrní dospělí korýši, larvy korýšů a také malé medúzy. Mořští živočichové živící se zooplanktonem jsou sami potravou pro větší dravce a mořské ptáky.
Většinu kyslíku, který dýcháme, produkuje oceán. Ten také absorbuje velké množství oxidu uhličitého, čímž pomáhá před skleníkovým efektem a také udržuje stabilní teplotu atmosféry. Pro mnoho lidí jsou živočichové získané z moře jediným zdrojem obživy a potravy. Oceán je také velmi důležitý z ekonomického hlediska, velké množství zboží se převáží námořními cestami.
Podle nejnovějších odhadů přitom lidé již ovlivnili 87 - 97 % světového oceánu a na 59 % jeho rozlohy působí současně hned několik vnějších činitelů, jako je nadměrný rybolov (přelovování), znečištění pocházející ze souše, změny podnebí a lodní doprava. Rozsáhlá přeměna a ničení mořských a přímořských biotopů lidskou činností, kupř. hlubokomořským rybolovem vlečnými sítěmi taženými po dně, těžbou korálů, fosilních paliv a kovů a budováním zařízení pro chov mořských živočichů, vyvolávají úbytek mořské bioty (Knapp et al. 2017).
Čtěte také: Vše o mořských konících
Změny podnebí vedou ke zvýšení průměrné teploty nejen atmosféry, ale i oceánu, zejména ve vrstvě do dvou kilometrů pod hladinou. Navíc od konce 80. let 20. století moře reaguje na zvýšený příjem CO2 okyselováním (acidifikací) a od začátku 70. let 20. století ve vodním sloupci kilometr pod hladinou ubývá kyslík (IPCC 2018, 2019, IPCC & IPBES 2021). V mořích se ve velkém množství ukládají nespotřebované živiny, zejména dusík a fosfor, přinášené vodními toky. Všechny uvedené procesy dopadají na koloběh živin a primární produkci a přímo či nepřímo ovlivňují mořské organismy od fytoplanktonu po mořské savce, což se projevuje mj. blednutím korálů a šířením invazních nepůvodních druhů směrem od rovníku k pólům.
Světový oceán dnes obsahuje více než 150 milionů tun umělých hmot, představujících nejméně 5 bilionů jejich různě velkých částí (Eriksen et al. 2014, STAP 2018). Bez omezujících opatření by nejpozději do roku 2080 mohlo být v mořích, pokud jde o hmotnost, více plastů než ryb (EMF 2016, Borrele et al. 2020). Konzumací mořských živočichů se umělohmotné částice dostávají do lidského organismu, přičemž jejich působení na zdraví je dosud jen málo známé (Danopoulos et al.
V současnosti již v mořích naší planety, a to nejen u pobřeží, převládají zvuky vyvolané lidskou činností nad přírodními. Nejvíce jsou jimi ovlivněni mořští savci, u nichž dochází ke změnám v chování a fyziologii (Plesník 2020, Duarte et al. Počet rybářských lodí ve světovém oceánu se od roku 1950 zdvojnásobil, takže v roce 2015 čítala světová rybářská flotila 3,7 milionu plavidel, provozujících rybolov na nejméně 55 % rozlohy světového oceánu (Rousseau et al. 2019). V současnosti sužuje přelovování, v jehož důsledku již populace nejsou schopné se obnovovat, celou třetinu všech hejn mořských ryb, zatímco ještě v roce 1974 se jednalo jen o 10 %. Ilegální, nehlášený a nekontrolovaný rybolov se odhaduje na 26 milionů tun ročně, což představuje 31 % oficiálního světového úlovku ryb (UN 2021).
Korálový útes je podmořský ekosystém charakteristický svou barevností a životem. V současné době je podle odhadů na 280 000 m² mořského dna pokryto korálovými útesy. To pro představu odpovídá velikosti zhruba 39 fotbalových hřišť. Tvoří sice jen zlomek oceánu - méně než 1 %, poskytují ale domov a útočiště 4 000 různých druhů (25 %) mořských živočichů.
Korálové útesy jsou také jedním z nejvíce zasažených ekosystémů znečištěním. Jedním z velkých rizik ohrožující korálové útesy je zvyšující se teplota vody a UV záření, které způsobuje jejich blednutí. Mezi nejvíce ohrožující vlivy patří činnost člověka. Ta se negativně podepisuje především chemickým znečištěním, škodami způsobenými loděmi a čluny, ilegálním sběrem korálů a nadměrným rybolovem, který často používá dynamit.
Čtěte také: Ekosystémy pod hladinou
Zatímco soustavné vyhlašování chráněných území v suchozemském prostředí má již téměř dvousetletou tradici a k 1. 6. 2021 oficiálně vyhlášená chráněná území pokrývala 15,7 % souše, v případě mořských ekosystémů je situace naprosto rozdílná. K témuž datu na naší planetě existovalo 17 852 mořských chráněných území, zabírajících plochu více než 28 milionu km2, tedy území téměř třikrát větší než Evropa. Nicméně toto na první pohled ohromné číslo představuje jen 7,9 % celkové rozlohy světového oceánu. Navíc mořské plochy, kde není povolena žádná činnost člověka, tvoří jen 2,7 % rozlohy světového oceánu.
Ukazuje se ale, že pokud mají být mořská chráněná území skutečně účinná, měl by v nich být zakázán rybolov a těžba nerostných surovin, měla by být dobře střežena, fungovat déle než 10 let, zabírat plochu větší než 100 km2 a být izolována hlubokou vodou nebo pískem. Mezinárodní vody, které nepatří žádnému státu, tvoří více než 64 % povrchu světového oceánu a 95 % jeho objemu.
Po třinácti letech úmorných diskusí o tom, jak zlepšit ochranu mořské biodiverzity a udržitelné využívání jejích složek v mezinárodních vodách, rozhodlo Valné shromáždění OSN na Štědrý den 2017 zahájit vyjednávání směřující k uzavření mezinárodní právně závazné dohody v rámci UNCLOS, mj. nastavující jasná pravidla pro vyhlašování a správu chráněných území v oceánu nespadajícím do jurisdikce jednotlivých států.
Proto uznávané prognózy tvrdí, že ve 21. století dojde jak k snížení biomasy společenstev mořských živočichů včetně ryb, tak ke změnám jejich druhového složení. Zejména přísně chráněná, dobře obhospodařovaná, dostatečně velká a prouděním vzájemně propojená území zůstávají důležitým prostředkem, jak snížit dopady lidské činnosti na mořské a pobřežní ekosystémy. Proto by měla být rozumným způsobem kombinována s nejdůležitějšími metodami zabraňujícími nadměrnému, necitlivému a místy zcela predátorskému využívání zdrojů, jehož dopady bývají méně viditelné než na souši.
Uvedený přístup by přispěl nejen k ozdravení moří, ale současně by pomohl zmírnit dopady změn podnebí a podporovat potravinovou bezpečnost lidstva zdroji z moře. Prostředkem k dosažení uvedeného cíle zůstává na vědeckých poznatcích založená integrovaná péče o moře využívající mj. ekosystémový přístup. Prvním krokem v tomto smyslu zůstává nezbytná změna chápání moře jako citlivého ekosystému významně ovlivňujícího existenci lidstva jako celku, a nikoli jako nevyčerpatelného zdroje.
Čtěte také: Stabilita mořských ekosystémů
O záchranu životního prostředí se může aktivně snažit každý z nás. Snažte se také snížit spotřebu přibalením vlastní láhve na vodu a nerezových boxů na jídlo.
Pokud se během dovolené rozhodnete, že byste rádi zkusili potápění, vyhledejte si kurzy, které pracují zodpovědně a které podporují udržitelnou ochranu korálových útesů.
tags: #mořský #ekosystém #definice