Motorkáři ve volné přírodě: Pravidla a dopad na životní prostředí

S případy nelegálních vjezdů motorek a čtyřkolek do lesů a na louky se ochránci přírody setkávají stále častěji, zejména v jižní části Moravského krasu. V minulosti zaznamenali i napadení lesní stráže.

Dobrovolný strážce přírody CHKO Moravský kras Filip Chalupka uvedl: „Chtěli bychom širokou veřejnost poprosit o pomoc. Pokud uvidíte motorová vozidla řádit v přírodě, rádi uvítáme jakékoliv informace kde a kdy jste je viděli. Popřípadě fotografie a videa.“

Motorkáře je podle něj těžké zastavit a většinou jezdí bez registrační značky vozidla. V červnu podobný případ u Sentic na Brněnsku vyvrcholil dokonce napadením. Poté, co skupinu sedmi motorkářů upozornili lesní dělníci, že v místě nemají co pohledávat, jednoho z nich motoristé srazili na zem a přejeli mu nohu.

Právní pohled na účelové komunikace

Definici účelové komunikace podává zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Účelová komunikace je v prvé řadě jednou ze čtyř kategorií pozemních komunikací, které zákon v § 2 odst. 1 vymezuje.

Pohledem právní teorie jde o svým způsobem zvláštní druh pozemní komunikace; jestliže u dálnic, silnic a místních komunikací není sporu o jejich veřejnoprávní povaze, soubor práv a povinností k účelové komunikaci se téměř cele vztahuje k soukromoprávní oblasti, což někdy může být svým způsobem komplikovaný stav činící v praxi větší či menší obtíže, neboť účelové komunikaci vzhledem k její soukromoprávní povaze zákon neposkytuje takovou právní ochranu, jakou mají ostatní kategorie pozemních komunikací.

Čtěte také: Stanování na divoko: co je legální?

Záměrem zákonodárce bylo tuto oblast záměrně ponechat v soukromoprávní oblasti, neboť účelová komunikace není tzv. veřejným statkem (kde vlastník je veřejnoprávní korporací), soukromoprávní vztahy ke komunikaci jsou ovšem výrazně omezeny institutem veřejného užívání účelové komunikace a s tím spojený veřejný zájem na nezasahování či neomezování tohoto veřejného práva.

Jedinou celistvější pasáž zákona věnující se právnímu statusu účelové komunikace lze nalézt v § 7, kde se mj. podává definice účelové komunikace. Ta se zdá být zřejmá a bezproblémová.

Účelová komunikace:

• slouží k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků.
• je napojena účelovou komunikací kupříkladu na místní komunikaci v obci.
• dopravní cesta sloužící k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků je dalším typickým druhem účelové komunikace.

V praxi občas bývá problém s právní kvalifikací lesních cest. Spor je o to, zda lesní cesty jsou či nejsou účelovými komunikacemi. Podle § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 289/1995 Sb., o lesích (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, jsou totiž pozemky určenými k plnění funkcí lesa mimo jiné zpevněné lesní cesty. Neměly by tedy být považovány za účelové komunikace, čímž by se na ně mj. nevztahovalo obecné užívání účelových komunikací dle § 19 zákona, zastává názor část teoretiků.

Tento názor ovšem odmítl Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Odo 449/2005 ze dne 22. února 2006. Soud v rozsudku judikuje, že zákon se podle předmětu úpravy, jak je vymezen v § 1, vztahuje na veškeré pozemní komunikace, které naplňují znaky uvedené v dalších ustanoveních zákona, a neobsahuje žádné ustanovení, které by z této úpravy některé komunikace vylučovalo.

Čtěte také: Tipy pro kempování v Evropě

Lesní zákon pak vůbec neupravuje problematiku provozu na komunikacích, které se nacházejí na lesních pozemcích. Je tedy zřejmé, že oba tyto předpisy obstojí vedle sebe. To ostatně potvrzuje jak znění § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, který výslovně řadí mezi účelové komunikace komunikaci sloužící k obhospodařování lesních pozemků, tak i znění § 3 odst. 1 písm. b) lesního zákona, podle něhož mohou být mezi pozemky určené k plnění funkcí lesa zařazeny i zpevněné lesní cesty.

Pokud tedy zpevněná lesní cesta na pozemku určeném k plnění funkcí lesa vykazuje současně znaky účelové komunikace podle § 7 odst. 1 zákona, podléhá stejně jako ostatní účelové komunikace režimu tohoto zákona, včetně § 19 odst. 1 upravujícího tzv. obecné užívání pozemních komunikací, odůvodňuje Nejvyšší soud, proč lesní cesty považuje za účelové komunikace.

Obecně lze shrnout, že účelové komunikace jsou polní a lesní cesty, příjezdové komunikace k výrobním areálům, lomům, sportovištím, čerpacím stanicím, ale i například komunikace uvnitř výrobních areálů, lomů, tovární dvory, autobusová nádraží, komunikace ve vojenských újezdech apod. Účelová komunikace nemusí být zpevněná, nemusí jít ani o stavbu ve smyslu stavebního zákona (stavba realizovaná na základě určitého technologického postupu a povolená stavebním povolením či ohlášená stavebnímu úřadu).

Na rozdíl od ostatních kategorií pozemních komunikacích se komunikace do účelových komunikací nezařazuje správním rozhodnutím silničního správního úřadu. Dokonce je i nerozhodné, jak je účelová komunikace, respektive pozemek, na němž se komunikace nachází, či pozemek, který je účelovou komunikací, evidován v katastru nemovitostí, zákon v tomto smyslu nestanoví jedinou podmínku.

Účelové komunikace jsou veřejně přístupné, vyjma případu uvedenému v § 7 odst. 2 zákona (účelové komunikace v uzavřených areálech) a vyjma případu, kdy příslušný silniční správní úřad na návrh vlastníka a po projednání s Policií České republiky upraví nebo omezí veřejný přístup na účelovou komunikaci. V případě, že jde o veřejně přístupnou účelovou komunikaci, nelze ji svévolně uzavřít či omezit veřejný přístup na ni, a to ani za situace, kdy toto činí vlastník komunikace v rámci realizace výkonu svých vlastnických práv.

Čtěte také: Tipy pro kempování v přírodě

Vlastnické právo k veřejně přístupným účelovým komunikacím je omezeno veřejným právem komunikaci užívat v rámci institutu obecného užívání, které je upraveno v § 19 zákona. Upravit nebo omezit veřejný přístup na účelovou komunikaci je možno, jak bylo výše uvedeno, pouze po předchozím rozhodnutí příslušného silničního správního úřadu.

Toto je stěžejní skutečnost a je zapotřebí vždy takto argumentovat, pokud dojde k svévolnému uzavření účelové komunikace jejím vlastníkem. Jakkoli může být komunikace ve vlastnictví určité fyzické či právnické osoby, dispozice s komunikací je omezena veřejnoprávní institutem obecného užívání, která má v daném případě přednost před soukromoprávní dispozicí s věcí (s účelovou komunikací).

Neveřejně přístupné účelové komunikace se nacházejí v uzavřeném prostoru či objektu (výrobní závod, lom, zemědělská farma, sportoviště apod.) a slouží k potřebě vlastníka prostoru či objektu. Tato osoba rozhoduje o rozsahu a způsobu veřejného přístupu na účelovou komunikaci (vlastník sportoviště např. rozhodne, že otevře vstupní bránu a umožní vjezd do areálu pouze osobním vozidlům, a to jen od pondělí do soboty, od 8 do 19 hodin).

Uzavřenost areálu musí být zřejmá (např. oplocení, zeď), v opačném případě nelze o neveřejné účelové komunikaci v uzavřeném areálu uvažovat. V pochybnostech, zda se z hlediska pozemní komunikace jedná o uzavřený areál nebo objekt, rozhoduje příslušný silniční správní úřad. Toto rozhodování může přicházet do úvahy například za situace, kdy areál bude celý oplocen, ovšem vstupní brána bude trvale otevřená.

Vždy půjde o poměrně složitou správní úvahu, zahrnující celou škálu rozhodných skutečností ve vztahu k charakteru areálu, účelu jeho užívání, historii užívání apod. Půjde o návrhové správní řízení, silniční správní úřad rozhodnutím určí, že z hlediska pozemní komunikace jde či nejde o uzavřený prostor nebo objekt.

Veřejně přístupné účelové komunikace je možno obecně užívat. Zákon obecným užíváním rozumí možnost v mezích zvláštních předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích a za podmínek stanovených zákonem užívat účelovou komunikaci bezplatně obecným způsobem a k účelům, ke kterým je určena. Uživatel má za povinnost přizpůsobit se stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu účelové komunikace.

Nikdo nesmí bez příslušného povolení omezit nebo zamezit obecnému užívání veřejně přístupné účelové komunikace. Vlastník veřejně přístupné účelové komunikace, chtějící veřejný přístup na ni upravit či omezit, má v podstatě jedinou možnost: požádat o uvedené opatření příslušný silniční správní úřad (obecní úřad obce, na jejímž území se účelová komunikace nachází).

To ovšem nikoli bezdůvodně, zákon zná pouze jedinou možnost: situaci, kdy je to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů tohoto vlastníka. Tak tomu bude například za situace, kdy těžká nákladní doprava účelovou komunikaci poškozuje.

Omezení nebo úprava veřejného přístupu na účelovou komunikaci je příslušným silničním správním úřadem provedena formou správního rozhodnutí. Správní řízení se zahajuje podáním již zmiňované žádosti vlastníka účelové komunikace o omezení či úpravě veřejného přístupu na ni (pokud bude vlastníků více, musí žádost podat všichni).

V řízení se věc projedná s příslušným orgánem Policie a rozhodnutím se buď omezení či úprava povolí či nikoli. Omezení či úprava veřejného přístupu na účelovou komunikaci může být povolena kupříkladu formou dopravního značení, závorou a podobně, vždy bude záležet na tom, za jakým účelem se mají oprávněné zájmy vlastníka účelové komunikace ochraňovat.

V případě, že bude rozhodnuto o omezení/úpravě formou dopravního značení, toto si stanoví (na základě citovaného rozhodnutí) přímo vlastník účelové komunikace po předchozím souhlasu příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností a předchozím stanovisku příslušného orgánu policie.

Pokud tedy silniční správní úřad dospěje v řízení k závěru, že veřejný přístup na účelovou komunikaci omezí dopravním značením, je vhodné v řízení jako dotčený orgán vyzvat k souhlasu příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností a vyžádá si písemné stanovisko příslušného orgánu policie.

Typickým správním deliktem ve vztahu k veřejně přístupným účelovým komunikacím je jejich nepovolené uzavření či umísťování pevných překážek na ně (kupříkladu umístění hromady písku, sutě, kamení, betonové nebo železné zábrany apod.). Mnohokrát v tomto příspěvku zaznělo, že bez existence příslušného správního rozhodnutí jde o nepovolenou činnost, která musí být silničním správním úřadem postižena a zároveň musejí být učiněna opatření k nápravě protiprávního stavu.

Pokud se protiprávního jednání dopustí fyzická osoba, je toto přestupkem dle § 23 odst. 1 písm. l) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, (neoprávněně uzavře veřejně přístupnou účelovou komunikaci) nebo přestupkem dle § 23 odst. 1 písm. o) téhož zákona (neoprávněně umístí pevnou překážku na veřejně přístupnou účelovou komunikaci). Za oba přestupky lze uložit pokutu až do výše 10 tis. Kč.

V případě neoprávněného umístění pevných překážek na veřejně přístupnou účelovou komunikaci a následného výkonu státního dozoru nad komunikací, může osoba výkon dozoru provádějící písemnou výzvou uložit ve stanovené lhůtě odstranění překážek. Pokud tato lhůta nebude ve stanovené lhůtě splněna, je toto přestupkem dle § 23 odst. 1 písm. p) zákona č. 200/1990 Sb. s možností uložit pokutu opětovně až do výše 10 tis. Kč.

Jestliže na veřejně přístupnou účelovou komunikaci neoprávněně umístí pevné překážky právnická osoba či tato ji neoprávněně uzavře, je toto správním deliktem dle § 42 odst. 1 písm. f), respektive odst. 3 písm c) zákona o pozemních komunikacích, kdy pokuta za správní delikt uložená může být v prvním případě až do výše 200 tis. Kč, ve druhém případě až do výše 500 tis.

Novelou zákona vyhlášenou pod číslem 80/2006 Sb. účinnou od 1. 1. 2007 se výčet správních deliktů (tj. i přestupků) sjednocuje pouze do zákona o pozemních komunikacích (7). Významným způsobem se zvyšuje pokuta, kterou lze za uvedené přestupky uložit fyzické osobě, a to až do výše 500 tis. Kč (neoprávněné uzavření veřejně přístupné účelové komunikace) či až do výše 300 tis. Kč (neoprávněně umístěné pevné překážky na veřejně přístupné účelové komunikaci).

Přirozeně, že uložení pokuty za neoprávněně uzavřenou veřejně přístupnou účelovou komunikaci či za neoprávněné umístění pevných překážek na ni je sice svým způsobem efektivní a účinné řešení (především jím bude od 1. 1. 2007), ve výsledku ovšem nemusí nutně znamenat, že na základě uložené pokuty dotčená osoba dobrovolně pevné překážky či uzavírku odstraní.

V těchto případech silniční správní úřad postupuje dle § 29 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, kdy správním rozhodnutím nařídí v určené lhůtě odstranit pevné překážky z veřejně přístupné účelové komunikace.

Pohledy a názory na jízdu v přírodě

Čím dál tím více motorkářů si pořizuje endura nebo motokrosové motorky, které většinou ani nemají registrační značky. Své dovednosti tak místo na veřejných silnicích trénují v lesích či na loukách, což je zaprvé ilegální a zadruhé tím poškozují přírodu.

Jak jsme již zmínili v úvodu článku, jízda na motorce či čtyřkolce je v lese nebo na polních cestách z pohledu legislativy zakázána. Dokonce ani samotní majitelé zalesněných pozemků si nemohou dělat, co se jim zamane. Podle zákona musí dodržovat několik pravidel ohledně rušení klidu a s motorovými vozidly smí vjet do lesa jen v případě, že jde o hospodářskou činnost, správu nebo těžbu dřeva.

Takže i když řidič endura dostane povolení od samotného majitelem pozemku, neznamená to, že do lesa smí a že na něho ruka zákona nedosáhne. Navzdory tomu je to stále přijatelnější varianta, než jezdit po lesích a loukách bez jakéhokoliv povolení.

Pokud by řidič endura či "krosky" na zákon nebral ohled a jízdu v přírodě s i tak dopřál, musí počítat s ním, že mu za jeho jednání hrozí vysoké sankce. Podle lesního zákona sice může dostat pokutu pouze ve výši pět tisíc korun, avšak novela zákona schválená soudem říká, že za vjezd do lesa hrozí viníkovi sankce až ve výši 100 tisíc.

Naše pneumatiky napáchají takové škody že snad dokážou trhat kořeny ze země a trhat asfalt od vozovky. Co? Mám prosbu na všechny z vás kteří brázdite lesy louky pole na svých motorkách...

Snažíte se jezdit spíš po motocrossovych tratích nebo k tomu určených enduro tratích? nebo bezhlavě hoblujete kdejaký lesík? pište zkušenosti s myslivcema, setkal se někdo s nějakým extrémem např natáhlý drát, přes vašu oblíbenou trasu?? Prosím o nějaké vlastní názory na tuto problematiku.

Snažíte se brát trochu ohledy, nebo to v lesích ryjete jak stádo prasat... a co třeba hluk... napadne někdy někoho z vás omezit vyjíždky v době, kdy zvířata vyvádí mladé?

Podle mě nejde ani tak o devastaci krajiny, jako o hluk. Cesty si vybírám takové, kde nejsou závory, omezený vjezd značkou atp. Samozřejmě přemýšlel sem i nad znečištěním atp. ale ve finále sem došel k závěru, že lesní úsek frekventované silnice plné kamionů atp. nadělá víc škody, než jedna motorka po průletu lesem, navíc za sebou nenechávám o nic větší bordel, než tam byl.

Právě proto bych se spíše zabýval otázkou toho hluku, který zvířata plaší. Podle me lepsi jak delat vsude bordel,nicit zasety pole a litat po lesich.

Pokud si zkracuji cestu polem, tak chytám pracovní stopu traktoru. Nesnažím se nikoho srát a dlouho se někde zdržovat. Projet a zmizet. Mám origo výfuk a ani mě nemrzí že nejsem king o kterym ví celé město že jede.

Občas neprojedu a musím se odsud dostat sám. Bohužel jezdím solo a je otázkou času, kdy někde zůztanu. Gumy vostřejší, zadek používám C-02. Nedávno se mi stala taková věc, že jsem probublával po hraně CHKO a paní spejskem neuhla ani hovno.

Osobně ten předsudek lidí, že enduráci musejí být za každou cenu prasata neuznávám. Kluci ze severu maj na tričkách "Enduro není zločin". Roztrháme se na menší skupiny a není problém.

Aktuálně jedu zhruba 20% tratě 30% přejezdy po lesních cestách a polích, a zbytek bez výčitek porostem. Vybírám si zajímavý místa tj polomy, neuklizený míťáky, různý stezky po těžbě a pod, zkrátka co nejhorší terén, občas si zablbnu na skládce kulatiny nebo na pařezech po míťáku. Nicméně je třeba říct že se často dostanu do míst kde se lidi moc nepohybujou a tudíž je tam příroda zdánlivě neponičená.

Koleje sou po prvním dešti pryč, hluk jak už tu bylo řečeno je problém, otázka do jaký míry je obtěžující pro zvířata a jak dalece se na zvířata vymlouvaj lidi který chtěj mít na procházce ticho. Projedu (hezký úsek maximálně dvakrát) a pokračuji dál. Vycházkářům uhnu a zpomalím, cyklistům také, kolem pejskařů na jedničku a koňákům zastavuji. Nezastavuji myslivcům - objíždím je a pokud je větší skupenství (třeba hon) urychleně měním lokalitu.

Jezdím po cestách a nebo turistických trasách. Vždy tak, že počítám s tím, že tam nejsem sám. Učení ovládání motorky se učím buď v lomu, nebo v pískovně. Jezdím nejvíce při horším počasí - není tolik lidí v lese. A ke zvířatům.......jsou tak domestifikována, že když se někde zaseknu a chvilku tam vrčím, přijdou se sama zvědavě kouknout.

Největší problém je podle mého ježdění ve volném terénu velkých part motorkářů. Tak 2-3 motorky jsou ideál, 5 už se mi zdá moc. A je taky dobrý stanovit si nějaký pravidla... vyhýbat se rezervacím (tam je to i za pěkně mastnou pokutu), čerstvě vysázeným pasekám, osetým polím a návratům domů za soumraku. Mám spoustu známých mezi myslivci, z mojeho ježdění po okolí nejsou zrovna nadšení, ale budiž...

Pro mně je enduro prostě dobrodružství a relax s přáteli. Nejlépe skupinka max 3. Ps. každy endurák by měl ale ctít nějaké zásady tj. nejezdit v maladejch stromcích, nikde se nezdržovat zbytečně dlouho, nejezdit třeba jeden výjezd jako ocas 20x, střídat terény a místa.

tags: #motorkari #ve #volne #prirode #pravidla

Oblíbené příspěvky:

• Definice a strategie ochrany přírody
• Triumf Přírody
• Vlastnosti Vileda Stojanu Nature Plus 3
• Více o Alleeho efektu
• Pohled do světa přírody