Motta o přírodě a psychologii

05.04.2026

Příroda a psychologie jsou hluboce propojené oblasti, které se navzájem ovlivňují. Vnímání přírody a její zákonitosti se odráží v lidské psychice a naopak. Následující myšlenky a úvahy se dotýkají tohoto vzájemného vztahu.

„O kráse, o přírodě, o peklu, o ráji. Přírodní krása to je vnímání přirozené krásy. Prostě jak to zrodila příroda takové jaké to je nepozměné neupravené a to muže být i hodně děsivé. A to i to myšlení být sám sebou to znamená přijmutí se tak že znáš peklo svých myšlenek i ráj svojí duše když člověk zná jen jeden dobro ráj nebo nebe nemůže pochopit peklo zlo to je neautentické nepřirozené nebo to popírat to je samo o sobě zlé a zaslepené. A proto jsou andělé a čerti, dobro a zlo, jing a jang, býlá a černá, smrt a život, naděje a skáza, radost a smutek, mládí a stáří, voda a oheň, země a vzduch, deprese a euforie.

V knize "Známe sami sebe? Člověk v zajetí moderní civilizace" Bohumil Ždichynec analyzuje moderní společnost a především vnitřní svět současného člověka a to nejen coby odborný lékař a vědec, ale také jako duševně probuzený umělec. Poukazuje na extrémní nátlak a nesoulad v životě jedince a snaží se pro něj hledat řešení pomocí celostní medicíny. Zároveň odpovídá na složité aktuální otázky a pro jejich řešení se obrací k fyzice, psychologii, filosofii, antropologii a samozřejmě k současné medicíně a psychosomatice.

Ždichynec zde představuje hrstku osobností, které byly schopny chápat okolní svět vědecky i umělecky zároveň a právě tito lidé byli považování za největší génie. Byli jimi například Albert Einstein, nebo Leonardo Da Vinci. Ačkoliv je dnešní společnost zaměřena spíše na vědu a logiku, umění má nenahraditelnou úlohu pro obrodu naší duše.

Autor se kromě poukazování na chyby snaží hledat i jejich řešení. Stěžejní je pro něj současná morálka všech lidí, především jejich neschopnost chovat se empaticky k ostatním. Současné emoce a city jsou pokřiveny konzumním a mediálním stylem života, a my proto ztrácíme základní instinkt držet pospolu za účelem zachování nejen svého vlastního druhu, ale i celé planety.

Čtěte také: Příroda Motta hor

Přemíra stresu je denní chléb současného člověka. V knize se ale dočkáme poměrně optimistického názoru, který tvrdí, že jsme na cestě k uzdravení, stačí jen začít sami u sebe. Mezi velmi důležité rady jak změnit svůj životní styl patří například meditace, která pomáhá člověku zklidnit mysl a naučit se koncentrovat. Kromě těchto cvičení je klíčem ke skutečným změnám více investování lásky do všeho, co ve svém životě děláme.

Čtení této knihy pro mě bylo opravdu velkým zážitkem. Ačkoliv byla psána poměrně náročným jazykem, který odpovídá vědeckému a filosofickému myšlení autora, kapitoly byly velice čtivé a přehledně oddělené. Texty byly obohaceny o velké množství citací, které i přes svou četnost utkví v hlavě čtenáře pro svou skutečnou hloubku.

„Není-li bohyně (božské ženství) uctívána, dochází k přespřílišné mechanizaci, politizaci a militarizaci sociálních a psychických struktur. Vládne myšlení, úsudek a racionalita. Potřeby vytvářet a chránit vztahy, potřeby citového života, péče a pozornosti vůči přírodě zůstávají bez povšimnutí. V jednotlivém člověku i ve vnějším světě mizí rovnováha a harmonie. Bez respektu k archetypickému obrazu, který je výrazem vášnivé lásky, dochází k rozštěpení hodnot a jednostrannému zaměření psýché.

„Prožil jsem toho hodně a myslím si teď, že již vím, co je třeba pro štěstí. Tichý život v ústraní na venkově, s možností být užitečný lidem, pro které je snadné konat dobro a kteří nejsou zvyklí na to, že by je někdo konal pro ně; potom pracovat a zabývat se něčím, o čem lze doufat, že to je k nějakému užitku, potom odpočinek, příroda, knihy, hudba, láska k bližnímu- taková je moje představa štěstí.

„Na začátku jsme byly zoufalé druhy. Potřebovali jsme věci, a když jsme je měli, byli jsme spokojení; byli jsme najezení a přežili jsme. Tyto věci nás zachránily, věci jako jídlo, zbraně, přístřeší. Ale po věcech bojů, které jsme vyhrávali, nás staří nebožtíci nechali samotné. Naši předkové zemřeli na zkažené zuby a hladovění a nemoci. Naši předkové se tlačili dozadu a vyhráli. Ale my jsme dál jedli více, jako kdybychom se chystali hladovět! Nadále jsme bojovali, i když staří nepřátelé už byli pryč! Nepřestali jsme ničit životní prostředí, přestože jsme ničili především sebe. Stavěli jsme velká města, velké průmysly, velké systémy. Tyto systémy nás měly krmit, ale místo toho zabíjejí zvířata, půdu a nás. Tyto systémy nás měly chránit, ale místo toho ničí naše ovzduší a naši vodu. Tyto systémy nám měly sloužit, ale místo toho nás zabíjejí. A my stále jednáme jako jednali naši předkové; jsme chamtiví pro jídlo, ničíme přírodu, zabíjíme zvířata a sami sebe! Udržujeme systémy, které nefungovaly příliš dlouho. Tyto systémy nás zabíjejí. Tyto systémy zabíjejí vše. Tyto systémy selhávají.

Čtěte také: Příroda a láska podle Motty

Čtěte také: Příroda pro tělo a mysl

tags: #motta #o #prirode #a #psychologii