Možná Ohrožení Škol: Typy a Příčiny

Pro dítě i rodiče představuje nástup do školy zásadní změnu dosavadních zvyklostí. Když jdou věci jako na drátkách, považujeme to za normální. Když jdou trochu více ztuha, napneme všechny síly, abychom svým potomkům pomohli překonat nesnadné období. Ale co když nastanou problémy a potíže, které jen tak lehce překonat nejdou? Jednoduše řečeno - potíže související se školou. Škola sama a učitelé - s nimi tráví dítě mnoho času a jejich postoje a hodnocení jsou velice důležité. Školní potíže dětí jsou navzájem provázané a často se podmiňují, řetězí a působí v nevítané spolupráci.

Školní Neúspěšnost

Problémy se školní neúspěšností jsou nejčastěji řešeny v začátcích školní docházky. Na druhém stupni základní školy se již předpokládá, že dítě základní školní dovednosti ovládá, a není-li tomu tak, problémy s učením jsou již řešitelné hůře a častěji se snoubí s problematickým chováním. Někdy dítě na vyšší výkony zkrátka nemá. Je důležitá dobrá diagnostika, aby se za nedostatek rozumových schopností nezaměnilo pouze nepodnětné prostředí, v němž dítě žije. Problémy se školní neúspěšností mohou mít ale i děti nadprůměrně nadané. Jak se k tomu postavit? Především nemít nereálná očekávání. Znemožňují dítěti získat základní dovednosti, bez kterých se ve škole neobejde. Jde o známou dyslexii (specifická porucha čtení), dysgrafii a dysortografii (specifická porucha psaní a pravopisu) a dyskalkulii (specifická porucha počítání). Jak se k tomu postavit? Vyloučit poruchy zraku či sluchu nebo jiné postižení, případně vliv nepodnětného prostředí. Využít lze i individuální vyučovací plán. Ten ale neznamená neznámkování či osvobození dítěte od učení.

Jsou to známé zkratky ADD, ADHD a ADD/ADHD. Lze je poznat již od věku šesti sedmi let. Méně známá je porucha hypoaktivity, kdy se dítě jeví jakoby „zpomalené“ a k dosažení stejného výsledku potřebuje nepoměrně více času než průměrný žák. Jak se k tomu postavit? Základem je opět diagnostika a následná systematická práce s dítětem podle doporučení odborníků.

Projevují se na počátku školní docházky jako školní nezralost a v době dospívání nejčastěji jako problémy s impulsivitou a sebeovládáním, motivací, změnou vztahu k autoritě a postoje ke škole vůbec. Jak se k tomu postavit? Jde o faktor, u kterého hraje významnou roli okolí dítěte a rodina (hodnoty, očekávání) i osobnost dítěte (např. nízké sebevědomí). Nedostatek motivace může být jak příčinou, tak důsledkem špatných studijních výsledků. Velkou roli hraje i vzájemný vztah konkrétního žáka a učitele. Jak se k tomu postavit? Dobré je přinejmenším snažit se navázat spolupráci školy s rodinou a dítě podporovat, pokud projevuje snahu.

Problémy s Chováním

Problémy s chováním ve škole jsou nejčastěji řešeny ve starším školním věku. Problémy s chováním nastávají tehdy, pokud dítě porušuje sociální normy a očekávání okolí přiměřená jeho věku. (VÁGNEROVÁ, M. Školní poradenská psychologie pro pedagogy.

Čtěte také: Problémy s igelitovými sáčky a recyklace

• Neagresivní: lhaní, podvádění, záškoláctví, toulání, útěky z domova.
• Agresivní: krádeže, vandalismus, fyzické a verbální útoky a jedna z nejhorších forem agrese ve škole, tedy šikana. Takové chování představuje tím větší problém, čím je častější.

Předškoláci mohou lhát, chovat se vztekle či negativisticky a již nyní se mohou objevit sklony k agresivitě. Ve věku zhruba do devíti let se může vyskytnout i takzvaná „porucha typu opozičního vzdoru“ - děti jsou afektivní, negativistické a odmítavé ve vztahu k autoritě, mají sníženou frustrační toleranci, jsou obtížně ovladatelné. V tomto věku se děti snaží vyhovět očekávání vrstevnické skupiny a získat tak v ní dobré postavení. Škála potíží s chováním je nyní široká: nerespektování školního řádu, záškoláctví, nevhodné, až agresivní chování ke spolužákům, provokování učitele, ničení věcí ve škole, dokonce i krádeže či násilí.

Dítě samo, jeho dispozice, osobnost: zralost, fáze vývoje, biologická podmíněnost (například méně zralá nervová soustava), temperament, labilita, dráždivost či naopak nižší citlivost ke zpětné sociální vazbě. Prostředí, v němž dítě vyrůstá, rodina a výchova v ní (emoční deprivace, špatné chování jako zástupný problém zakrývající skutečné potíže v rodině, nefunkční či neúplná rodina). Vliv rodiny je tím významnější, čím je dítě menší.

Jako nesnesitelné zlobení, nevychovanost a velmi závažné problémy s chováním se může projevovat porucha autistického spektra, Aspergerův syndrom. Jde o vývojové onemocnění, poruchu komunikace, tyto děti mají problémy s navazováním vztahů a s chápáním sociálních interakcí. Mívají však i velice vysokou inteligenci.

Důsledky problémů s chováním jsou závažné pro okolí i pro dítě samo. Těžko navazuje přátelství, neudrží si kamarády, špatně se učí, má problémy se sebevědomím. Je ohrožena jeho budoucnost. Selhává stále více a nedovede situaci řešit jinak než dalším problematickým chováním. Zde je obzvlášť důležitá prevence a diagnostika včetně odkrytí motivů problémového chování, spolupráce s rodinou a s odborníky. Pokud dochází i ke konfliktům s učitelem, není nutné, aby se týž učitel snažil problém napravit. Je výhodnější využít pomoci kolegů či školního poradenského centra.

Vztahy ve Třídě

Základní jednotkou ve škole je žák, ale nejdůležitější je třída. Školní třída je specifická sociální skupina se svými vztahy, hierarchií, normami, hodnotami i vývojem. Význam třídy stoupá s věkem dětí. Je vnitřně strukturovaná, přesto vystupuje jako celek, problémové či něčím výjimečné děti jsou odmítány. Vztahy ve třídě může pomoci odhalit takzvaná sociometrie - metoda, která odhalí pozice jednotlivých dětí ve třídě a vzájemné vztahy mezi nimi.

Čtěte také: Srovnání ekologických aspektů myček

Potíže ve třídě může mít dítě s komunikací, špatnými vztahy s ostatními, nejzávažnějším problémem pak může být šikana - psychické i fyzické týrání jedince v kolektivu. Zásadní roli má učitel, a to zejména v nižších ročnících. Je důležité, aby jeho autorita nebyla pouze formální, aby byl schopen a ochoten se třídou komunikovat a aby podporoval i vzájemnou komunikaci dětí. Další významnou roli, zejména v ročnících vyšších a na střední škole, může mít školní poradenské pracoviště.

Emoční Problémy

I emoce mohou představovat pro dítě problém, který ovlivňuje jeho školní práci. Úzkost je pocit napětí, obavy neurčitého obsahu. Strach je zvýšená úzkost, obavy z něčeho konkrétního. Vztek a zlost nás přepadne hlavně tehdy, když máme dojem, že nás postihla nějaká nespravedlnost. Pro dítě je o to problematičtější, že je vůči učiteli v pozici slabšího a nemůže reagovat bezprostředně. Emoční stavy jako strach, úzkost i vztek mají své opodstatnění a nemusejí být primárně špatné. Emoční inteligence je schopnost člověka zvládat své vlastní emoce a také vcítit se do emocí druhých lidí. Je to umění dobře se ve vlastních i cizích emocích vyznat, dobře své vlastní emoce ovládat, dobře zvládat i zátěžové emoční situace.

Role Rodičů a Učitelů

Rodiče mají největší šanci přispět k řešení školních problémů malých dětí. Je dobré navázat vztah s učitelem - nechovat se k němu ani „podlézavě“, ani přezíravě, nepřistupovat k němu s předsudky, ale hlavně komunikovat. Rodiče starších dětí by si měli uvědomit jediné - škola není středobod světa ani rodinného života. Děti by se měly rozvíjet všemi směry, známky nejsou základ rodinného štěstí. Hlavní je, aby děti byly spokojené, a až dospějí, aby se o sebe uměly adekvátně postarat. Hlavně nepodceňovat problémy dětí a řešit je i tehdy, když mají kořeny jinde než ve škole. Učitel má šanci první si všimnout, že se děje něco podezřelého či negativního, může odhalit už náznaky šikany, má moc pracovat s celou třídou.

Další možností je příslušná pedagogicko-psychologická poradna. Střediska výchovné péče navazují na poradenskou činnost pedagogicko-psychologických poraden a poskytují dlouhodobou terapeutickou péči, často v úzké spolupráci s oddělením sociálně-právní ochrany dětí. Klinický psycholog či terapeut je alternativa ke školnímu psychologovi či psychologovi z pedagogicko-psychologické poradny.

Záškoláctví: Příčiny a Rizika

Záškoláctví se v literatuře označuje jako projev asociálního chování, jako porucha chování únikového typu. O poruše chování mluvíme však pouze tehdy, pokud chování přetrvává alespoň půl roku. Únikový typ chování znamená, že jde v podstatě o obranný mechanismus, kterým se dítě chrání a vyhýbá se zdroji úzkosti, konfliktů, trestů a podobně. Z hlediska školství je za záškoláctví považována neomluvená absence žáka základní či střední školy ve škole. Jedná se o přestupek, kterým žák úmyslně zanedbává školní docházku. Je chápáno jako porušení školního řádu (pravidel stanovených školou), o záškoláctví hovoří zákon o sociálně-právní ochraně dětí (§ 6, písm c) a současně jde i o porušení školského zákona, který vymezuje povinnou školní docházku (§ 36 až § 43).

Čtěte také: Význam čištění nádrží

Praktická definice záškoláctví se tak ukazuje jako značně relativní a nabízí se otázka, jak rodič zjistí, že dítě chodí za školu a jde o vážný problém. Experiment a touha po dobrodružství, které mohou mít v životě dítěte pouze epizodickou úlohu, není třeba jí přikládat příliš velký význam. Strach ze střetu s vysokými nároky školy a uvědomění si vlastní neúspěšnosti. Rodiče mají často představy, které jejich děti nemohou z nejrůznějších důvodů naplnit. Nenuťte svoje děti do studia škol, které jsou mimo jejich zájem, nebo na ně nemusí svými výkony, schopnostmi či dovednostmi stačit.

Příčiny Záškoláctví

1. Problémy s Nároky Školy:
   • Subjektivně vnímané vysoké požadavky a nároky na dítě z hlediska školních povinností.
   • Snížené rozumové nadání, které má za následek obtížnější zvládání školních povinností.
   • Specifické poruchy školních dovedností (dyslexie, dysgrafie, dyskalkulie a jiné) a poruchy pozornosti.
   • Negativní vztah ke škole založený na neurotizaci dítěte.
2. Dysfunkční Vztahy v Rodině:

   Nezájem rodičů o dítě a jeho školní i osobní prospěch, zanedbávání dítěte. Problematická může být na druhé straně také přehnaná péče o dítě a kladení příliš vysokých nároků na školní výsledky i výkony v jiných oblastech, trestání za špatné známky, neakceptování selhání dítěte. Důležitou roli hrají také hodnoty rodiny.

3. Nevhodný Způsob Trávení Volného Času:

   Negativní vliv vrstevníků v partě, závislostním chováním projevujícím se zneužíváním drog a sháněním peněz na ně, ale i chudoba dítěte nebo rodiny způsobující obstarávání peněz nelegálním způsobem.

4. Osobní Problémy a Psychická Nepohoda:
   • Starost o vlastní zdraví nebo zdraví blízkých, konflikty v rodině, neshody se sourozenci, konflikty s kamarády, zklamání v nejrůznějších kontextech, stěhování nebo další důležité změny.
   • Psychické poruchy, disharmonický vývoj osobnosti a tendence k sebedestruktivnímu jednání.
   • Trauma, které způsobí zvýšenou úzkostnost, strachy, nejistotu, potíže v kontaktu s vrstevníky, dospělými nebo lidmi obecně.
   • Omezené sociální kompetence dítěte.
5. Intenzivní Věnování se Sportu nebo Umění:

   Pro dítě škola není důležitá, nepovažuje za nutné, aby se učilo, a někdy dokonce aby do školy chodilo.

6. Zdravotní Problémy:

   Dítě se snadněji může stát terčem posměchu, může mít problémy vydržet sedět, může pociťovat větší dyskomfort, může mít pocit, že ve škole nemá pochopení.

Záškoláctví znamená výraz nespokojenosti dítěte, a to ve velmi širokém pojetí. Záleží samozřejmě na věku, intuitivně chápeme, že je něco jiného, když jde za školu osmileté dítě a když patnáctileté. U dospívajících dětí to můžeme vnímat jako snahu o autonomii a popírání pravidel, která nastavili dospělí, zejména rodiče a učitelé.

Rizika Záškoláctví

Může se stát, že pokud bude dítě chodit za školu dlouhodobě a nebude se to řešit, začnou se u něj rozvíjet tendence k delikventnímu chování, dítě může postupně ztrácet respekt k jakýmkoli pravidlům a autoritám. To může v budoucnu znamenat rozvoj některého ze sociálně patologických jevů (závislosti, prostituce, bezdomovectví, vandalismu, chronické nezaměstnanosti atd.).

Syndrom Vyhoření u Pedagogů

Nekázeň žáků, stres, nedostatečné finanční ohodnocení i nefungující kolektiv - to je jen pár faktorů, které mohou u pedagogů přispět k syndromu vyhoření. Právě školské profese jsou jím vysoce ohrožené, proto je velice důležité dbát na prevenci.

Zdroje Stresu u Učitelů

• Nekázeň žáků a jejich špatné postoje ke školní práci.
• Nedostatečné finanční ohodnocení.
• Nové nároky s sebou přinášejí také inkluzivní vzdělávání.
• Nepředvídatelnost a složitost nejrůznějších situací.
• Nepřiměřené nároky ze strany vedení školy či rodičů.
• Neřešené konflikty ve škole.
• Nadměrná míra hluku, špatné vybavení kabinetů, časový tlak.
• Přetíženost školního vzdělávacího programu.
• Konflikty s kolegy.

Důsledky Stresu a Vyhoření

• Nepříznivě ovlivňuje imunitní, endokrinní nebo nervový systém.
• Snížení výkonu, ztráta uspokojení z práce, snížení motivace.
• Zhoršené vztahy s okolím, kdy přibývají konflikty učitele s novou generací dětí.
• Špatná komunikace a kritické naladění rodičů žáků.
• Mentální rovina: ztráta původního nadšení, schopnosti nasazení, odpovědnosti, v nechuti k práci a v potížích se soustředěním, stejně tak jako se zapomínáním.
• Citová rovina: sklíčenost, bezmoc, popudlivost, agresivita, nespokojenost, zmar, nedostatek uznání.
• Tělesná rovina: náchylnost k úrazům, bolestem hlavy, třasu končetin, nevolnosti, napětí a bolesti svalů, šíje, zad, chronické únavě, poruchám spánku, děsivým snům, předrážděnosti, refluxům, vředům a další chronickým onemocněním.
• Sociální rovina: omezení kontaktu se žáky, kolegy, k problémům v soukromí, neangažovanosti, neúčasti, neochotě pomoci druhým, nedostatečné přípravě na práci.
• Spirituální rovina: neoprávněnému sebeobviňování až ke skrupulozitě, tj. k přehnaně úzkostnému svědomí, celkové ztrátě smyslu.

Dovednosti pro Život

Tyto dovednosti vám pomohou dobře zvládat práci i život celkově:

1. Také ostatní - kolegové - mají svých potíží dost a dost. Proto je důležité k jejich projevům přistupovat s určitou dávkou shovívavosti a pokory.
2. Fungující rodinný život je alfa a omega.
3. Vyplácí se osvojit si asertivní techniky komunikace a být konstruktivní.
4. Pokud jde o vztahy a komunikaci s rodiči žáků, je dobré komunikovat otevřeně. Slušnost v jednání s rodiči se vždy vyplácí.
5. Je dobré pěstovat zájmy a záliby, které rozšiřují váš rozhled a dochází v nich k regeneraci sil.
6. Je důležité dopřát si i dostatek pasivního odpočinku - spánku, ten je přirozeným způsobem nabývání psychických a fyzických sil.
7. Relaxace a tělesná cvičení jsou velmi důležité.

tags: #mozna #ohrozeni #skol #typy #a #priciny

Oblíbené příspěvky:

• Informace o památce Bílý kopec
• Matěj Čermák a odpadové hospodářství
• Informace o Lučkovicích JZS
• Půda a Změna Klimatu v ČR
• Příspěvek za likvidaci auta