Předpisy pro ochranu ovzduší v České republice

Téma ochrany ovzduší je často diskutovanou otázkou, přičemž v mnoha situacích se může týkat i problémů každodenního života. Kvalitě ovzduší je věnována velká pozornost jak na národní a evropské, tak na mezinárodní úrovni. Vdechovaný vzduch a vše, co obsahuje, se dostává až do nitra lidského těla a přímo tak působí na zdraví člověka.

Základním kamenem české právní úpravy ochrany ovzduší je zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Základní právní normou upravující hodnocení a řízení kvality ovzduší a provoz zdrojů znečišťování ovzduší je zákon o ochraně ovzduší. Těm je potřeba předcházet a snižovat jejich stávající úroveň. Klíčovými pojmy tohoto zákona jsou znečišťování (emise) a znečištění (imise).

Ochranou ovzduší se rozumí předcházení znečišťování ovzduší a snižování úrovně znečišťování tak, aby byla omezena rizika pro lidské zdraví způsobená znečištěním ovzduší, snížení zátěže životního prostředí látkami vnášenými do ovzduší a poškozujícími ekosystémy a vytvoření předpokladů pro regeneraci složek životního prostředí postižených v důsledku znečištění ovzduší. Úroveň znečištění vnějšího ovzduší je dána především vypouštěním znečišťujících látek z různých zdrojů v důsledku lidské činnosti (lokální topeniště, doprava, průmysl a energetika, zemědělství) a dále ji mohou ovlivňovat i přírodní procesy. Znečišťující látky jsou přenášeny v atmosféře a mohou tak ovlivňovat kvalitu ovzduší jak v nejbližším okolí samotného zdroje znečištění, tak ve vzdálenějších oblastech.

Ministerstvo životního prostředí se podílí také na ochraně ozonové vrstvy Země před látkami, které způsobují její poškozování (např. freony). V důsledku ztenčování ozonové vrstvy proniká na zemský povrch nebezpečné ultrafialové záření, které může způsobovat vznik nebezpečných onemocnění.

Klíčové definice a limity

• Stacionární zdroj znečištění - nepohyblivý zdroj, např. továrna.
• Mobilní zdroj znečištění - pohyblivý zdroj, zejm. automobily.

Imisní limity

Imisní limity definují přípustnou úroveň znečištění ovzduší určitými látkami ve venkovním prostředí ve vztahu k určitému území. Zjednodušeně se dá říci, že stanovují, jak moc znečištěný vzduch na určitém území může být. Imisní limity jsou stanoveny zákonem a jejich přehled naleznete např. na webových stránkách Českého hydrometeorologického ústavu.

Čtěte také: Ekologické zemědělství v ČR: Právní předpisy

(1) Imisní limity jsou uvedeny v příloze č. 1 k tomuto zákonu. Imisní limity jsou závazné pro orgány ochrany ovzduší při výkonu jejich působnosti podle tohoto zákona a pro obce a kraje při výkonu jejich samostatné působnosti s dopadem na ovzduší. Imisní limity a úroveň znečištění znečišťujícími látkami, které mají stanoven imisní limit v bodech 1 až 3 přílohy č.

Emisní limity

Emisní limity definují přípustnou úroveň znečišťování, která musí být dodržena na každém komínovém průduchu nebo výduchu do ovzduší. Zjednodušeně lze říci, že určují, kolik konkrétních znečišťujících látek může do ovzduší vypustit konkrétní zdroj znečištění. Emisní limity jednotlivých znečišťujících látek jsou stanoveny ve vyhlášce Ministerstva životního prostředí č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování. Konkrétní emisní limity velkých stacionárních zdrojů jsou pak upraveny v tzv. integrovaném povolení.

(2) Emisní limity musí být dodrženy na každém komínovém průduchu nebo výduchu do ovzduší. (3) Pokud je pro stacionární zdroj stanoven jeden nebo více specifických emisních limitů nebo jeden nebo více emisních stropů, nevztahují se na něj obecné emisní limity. Specifický emisní limit stanovený v povolení provozu nesmí být stejný nebo vyšší než specifický emisní limit stanovený prováděcím právním předpisem pro daný stacionární zdroj. (5) Emisní stropy doplňují emisní limity s výjimkou stacionárních zdrojů uvedených pod kódy 9.1. až 9.24. v příloze č.

Emisní stropy

Emisní stropy definují maximální povolenou míru znečišťování stanovenou pro stacionární zdroj, skupinu stacionárních nebo mobilních zdrojů, provozovnu nebo vymezené území za určité období.

Přípustná tmavost kouře

Přípustná tmavost kouře je ukazatel, který se zjišťuje na základě tzv. Ringelmannovy stupnice.

Čtěte také: Národní úprava odpadového hospodářství

Povinnost dodržovat stanovené emisní limity a neobtěžovat nikoho kouřem mají provozovatelé všech spalovacích zdrojů znečištění ovzduší bez rozdílu (tedy nejen provozovatelé významných zdrojů znečištění, ale i vlastníci kotlů určených k vytápění rodinných domů). Ať už vás tedy obtěžuje kouřem soused nebo máte podezření, že stanovené emisní limity nedodržuje nedaleká továrna, můžete se bránit. Především máte možnost obrátit se s podnětem na orgán oprávněný kontrolovat dodržování povinností provozovatelů stacionárních zdrojů znečištění.

Tyto orgány jsou oprávněny uložit provozovateli opatření ke zjednání nápravy. Pokud toto opatření provozovatel neprovede, mohou vydat i rozhodnutí o zastavení provozu příslušného zdroje znečištění. Za účelem provedení kontroly musí provozovatel stacionárního zdroje znečištění umožnit pověřeným osobám přístup k tomuto zdroji i k jeho příslušenství.

Každý vlastník se totiž podle občanského zákoníku musí zdržet toho, aby jakékoli imise (mezi nimi i prach, kouř a pach) vnikaly na cizí pozemek, pokud k tomu dochází v míře nepřiměřené místním poměrům a způsobem podstatně omezujícím obvyklé užívání pozemku. Pokud tedy takové imise vnikají na váš pozemek, můžete se bránit žalobou a požadovat, aby se vlastník zdroje znečištění nebo kouře zdržel činnosti, která přivádí imise na váš pozemek. Jsou-li ale imise důsledkem provozu závodu nebo podobného zařízení, který byl úředně schválen (př.

Jestliže zvolíme tuto cestu obrany, je nutné si uvědomit, že žalobce nese důkazní břemeno. Na podporu svých tvrzení je žádoucí opatřit si důkazy jako např. odbornou studii, autorizované měření nebo svědectví. Jak již bylo zmíněno, nezanedbatelný vliv na stav ovzduší mají také domácí kotle. Kontroly provádějí odborně způsobilé osoby uvedené ve speciální databázi Ministerstva životního prostředí. Pokud vznikne opakované důvodné podezření, že nepodnikající fyzická osoba, která je provozovatelem stacionárního zdroje znečištění (např. váš soused, který topí v domácím kotli) nedodržuje své povinnosti (př.

Fakt, že si obec vyhrazuje právo kontrolovat, čím občané topí, představuje jistý zásah do soukromí. Otázkou kontroly tohoto typu spalování se tak zabýval i Ústavní soud. Zákon o ochraně ovzduší upravuje také otázku spalování v otevřených ohništích (zahrnují se sem rovněž v zahradní krby nebo otevřená grilovací zařízení). Konkrétní regulace spadá do pravomoci obcí. Vydání vyhlášky můžete jako občan iniciovat.

Čtěte také: Stavba domu a ekologie

Programy zlepšování kvality ovzduší

Preventivním prostředkem k dosažení cílů ochrany ovzduší jsou tzv. Programy zlepšování kvality ovzduší. Programy zlepšování kvality ovzduší vyhlašuje MŽP ve svém věstníku. Do 12 měsíců od vyhlášení programu musí příslušná obec a kraj v návaznosti na vyhlášený program zpracovat svůj časový plán provádění opatření uložených programem. Tento plán musí obec a kraj zveřejnit dálkovým způsobem, tj.

S účinností od 1. 1. 2018 byla novelou zákona o ochraně ovzduší vypuštěna právní úprava formy programů. Před novelou zákon o ochraně ovzduší stanovil výslovně, že programy mají formu opatření obecné povahy. To zajišťovalo, že programy musely být přijímány zákonem předvídaným způsobem, vč. Na základě judikatury nejvyšších soudů se u nás uplatňuje princip materiálního pojetí opatření obecné povahy. To znamená, že opatřením obecné povahy je každý akt, který splňuje charakteristiky opatření obecné povahy, ačkoliv jej zákon za opatření obecné povahy výslovně neoznačuje.

Důležité je, že se se tento akt vztahuje ke konkrétní situaci (př. překračování imisních limitů na určitém území) a neurčitému okruhu adresátů (reguluje např. Vzhledem k výše uvedenému, jsou dle našeho právního názoru programy zlepšování kvality ovzduší i nadále opatřeními obecné povahy. Vyjdeme-li z předpokladu, že program zlepšování kvality ovzduší je opatřením obecné povahy, jeho přijetí má probíhat následujícím způsobem. Návrh programu se zveřejňuje na úřední desce minimálně po dobu 15 dní a kdokoli, jehož práva, povinnosti nebo zájmy mohou být tímto programem dotčeny, k němu může uplatnit písemné připomínky.

Pokud by MŽP zastávalo jiný právní názor ohledně právní formy programů zlepšování kvality ovzduší, hrozí, že by účast dotčené veřejnosti (tj. podávání připomínek) z jeho strany nebyla akceptována. Proti přijatému programu se nelze odvolat. Lze ale zahájit přezkumné řízení, a to nejpozději do 1 roku ode dne nabytí účinnosti programu. Zahájení přezkumného řízení může každý iniciovat podáním podnětu. O zahájení přezkumného řízení však vždy rozhoduje správní orgán dle svého uvážení.

Přípustný je také soudní přezkum programu, a to na základě návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části. Návrh může podat ten, kdo tvrdí, že byl programem zlepšování kvality ovzduší zkrácen na svých právech. Typicky se bude jednat o zkrácení práva na podnikání nebo práva vlastnického, pokud bude navrhovatelem provozovatel zdroje. I kdyby program zlepšování kvality ovzduší neměl právní formu opatření obecné povahy, mohl by se každý člověk dotčený tím, že Česká republika neplní své závazky na ochranu ovzduší stanovené evropským právem (např.

Taková žalobu podal i Frank Bold spolu s dalšími spolky zabývajícími se ochranou ovzduší. Informace k aktuálnímu stavu znečištění ovzduší naleznete na webových stránkách Českého hydrometeorologického ústavu. ČIŽP může rozhodovat také v případech, kdy se jedná o porušování zákona podnikající fyzickou osobou v zařízení uvedeném v příloze č. 2 zákona o ochraně ovzduší. Viz § 22 odst. Více se o tomto přelomovém rozsudku dozvíte zde.

Legislativa

• Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění zákona č. 64/2014 Sb., č. 87/2014 Sb., č. 382/2015 Sb. a zákona č. 369/2016 Sb.
• Vyhláška č. 312/2012 Sb., o stanovení požadavků na kvalitu paliv, používaných pro vnitrozemská a námořní plavidla z hlediska ochrany ovzduší. Účinnost od 1.října 2012. Novela č 154/2014 Sb.
• Vyhláška č. 330/2012 Sb., o způsobu posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění, rozsahu informování veřejnosti o úrovni znečištění a při smogových situacích (tzv. imisní vyhláška). Účinnost od 15.října 2012.
• Nařízení vlády č. 351/2012 Sb., o kritériích udržitelnosti biopaliv. Účinnost od 1. listopadu 2012.
• Vyhláška č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší. Účinnost od 1. prosince 2012. Byla novelizována a to vyhláškou č. 155/2014 Sb., 406/2015 Sb.
• Nařízení vlády č. 56/2013 Sb., o stanovení pravidel pro zařazení silničních motorových vozidel do emisních kategorií a o emisních plaketách. Účinnost od 23.3.2013.
• Zákon č. 73/2012 Sb., o látkách poškozujících ozónovou vrstvu a o fluorovaných skleníkových plynech.
• Vyhláška č. 257/2012 Sb., o předcházení emisím látek, které poškozují ozonovou vrstvu, a fluorovaných skleníkových plynů.
• Nařízení Evropského parlamentu a Rady č.
• Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 ze dne 17. května 2006 o některých fluorovaných skleníkových plynech (použije se od 4. července 2007, vyjma článku 9 a přílohy II, které se použijí od 4. července 2006). Změna Nařízení č. 517/2014 ze dne 16. dubna 2014 o fluorovaných skleníkových plynech a o zrušení nařízení (ES) č.
• Vyhláška č.
• Nařízení vlády č.
• Zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů, ve znění zák. č. 227/2009 Sb., zák. č. 281/2009 Sb. a zák. č.
• Nařízení vlády č. 295/2011 Sb., o způsobu hodnocení rizik ekologické újmy a bližších podmínkách finančního zajištění.
• Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění zák. č. 521/2002 Sb., zák. č. 437/2004 Sb., zák. č. 695/2004 Sb., zák. č. 444/2005 Sb., zák. č. 222/2006 Sb. (úplné znění zákona vyhlášené ve Sbírce zákonů pod č. 435/2006 Sb.), zák. č. 25/2008 Sb., zák. č. 227/2009 Sb., zák. č. 281/2009 Sb., zák. č. 85/2012 Sb., zák. č. 69/2013 Sb. a zák. č.
• Vyhláška č.
• Zákon č. 25/2008 Sb., zákon o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí a o změně některých zákonů, ve znění zák. č. 227/2009 Sb., zák. č. 281/2009 Sb., zák. č. 77/2011 Sb., zák. č. 201/2012 Sb. a zák. č. 169/2013 Sb.
• NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 166/2006, ze dne 18.
• Nařízení vlády č. 145/2008 Sb., kterým se stanoví seznam znečišťujících látek a prahových hodnot a údaje požadované pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování životního prostředí, ve znění nařízení vlády č. 450/2011 Sb., kterým se mění nařízení vlády č.
• Zákon č. 383/2012 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, ve znění zákona č.
• Zákon č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů. Novelizován byl zákonem č. 212/2006 Sb., 315/2008 Sb., 227/2009 Sb., 292/2009 Sb., 164/2010 Sb., 85/2012 Sb., 201/2012 Sb.
• Nařízení vlády č. 80/2008 Sb., o Národní alokačním plánu pro obchodovací období roků 2008 - 2012.
• Vyhláška č.
• Nařízení komise (EU) č. 600/2012, o ověřování výkazů emisí skleníkových plynů a výkazů tunokilometrů a akreditaci ověřovatelů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady č.
• Nařízení komise (EU) č. 601/2012, ze dne 21.6.2012, o monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů podle Směrnice Evropského parlamentu a Rady č.
• Zákon č.
• Zákon č. 17/92 Sb., o životním prostředí, ze dne 5.12.1991, vstoupil v platnost 16.1.1992., ve znění zákona č. 123/1998 Sb.
• Zákon č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, ve znění zák. č. 309/2002 Sb., zák. č. 149/2003 Sb., zák. č. 222/2006 Sb., zák. č. 167/2008 Sb., zák. č. 227/2009 Sb., zák. č. 64/2014 Sb. a zák. č.
• Zákon č. 388/91 Sb., o státním fondu životního prostředí České republiky, ve znění zák. č. 334/1992 Sb., zák. č. 254/2001 Sb., zák. č. 482/2004 Sb., zák. č. 227/2009 Sb., zák. č. 346/2009 Sb., zák. č. 239/2012 Sb. a zák. č. 250/2014 Sb.
• Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění zák. č. 132/2000 Sb., zák. č. 6/2005 Sb., zák. č. 413/2005 Sb. a zák. č. 380/2009 Sb. (úplné znění zákona vyhlášené ve Sbírce zákonů pod č.
• Vyhláška č.
• Zákon č. ze dne 22. kterým se mění zákon č. Čl.
• Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění zákona č. 64/2014 Sb., zákona č. 87/2014 Sb., zákona č. 382/2015 Sb., zákona č. 369/2016 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 225/2017 Sb., zákona č. 172/2018 Sb., zákona č. 403/2020 Sb., zákona č. 261/2021 Sb., zákona č. 284/2021 Sb., zákona č. 382/2021 Sb., zákona č. 142/2022 Sb., zákona č. 432/2022 Sb. a zákona č.

tags: #predpisy #ochrana #ovzdusi #Česká #republika

Oblíbené příspěvky:

• Inženýrská činnost
• Záruky pro projekty odpadového hospodářství
• Klára: Recenze
• Ekologické spolky v ČR
• Příčiny a důsledky znečištění podzemních vod