Chov Sliepok v Prírode a Hradovanie na Stromoch

Slepice sú svojim pôvodom lesné vtáky. Väčšina plemien kura domáceho bola vyšľachtená z kura bankivského, ktorý sa dodnes voľne potuluje po lesoch juhovýchodnej Ázie. Svoj lesný pôvod v sebe sliepky nezaprú ani po tisícročiach strávených znášaním vajec pre potreby človeka.

Ak chceme dnes osamostatniť chov sliepok, nemusíme len kopírovať tradičné postupy našich predkov. Hypoteticky existuje ešte iný a prirodzenejší spôsob napojenia chovu hydiny na lokálny ekosystém: Sliačí les.

Základom kŕmneho lesa sú mimo oplotenia, kurína a sliepok predovšetkým stromy, kríky a pestrá zmes bylín, ktoré zvieratám poskytujú výživnú stravu po čo najdlhšiu časť roka. Promyslenou kombináciou všetkých týchto prvkov je možné vytvoriť ekosystém, ktorý môže do istej miery fungovať v bezúdržbovom režime.

Predstavte si poriadny výbeh husto osadený stromami, kríkmi a trvalkami, ktorých bobule, listy, semená, lusky či kvety slúžia za pokrm pobehujúcim sliepkam. V lete sa sliepky živia z niekoľkých statných moruší, ktorých plody postupne v priebehu júna až augusta opadávajú na zem a sú výtečným zdrojom bielkovín nevyhnutných pre tvorbu vajec; tu a tam si uzobnú ostružinu či narazia na bobuli muchovníku.

V priebehu septembra do hry vstupuje „podzimní krmný pás“ složený z několika odrůd jabloní hustě podsázených jedlou houštinou. Ta je tvořena jednak keři hlošiny okoličnaté, která do půdy poutá dusík podporující růst jabloní a jejíž bobule jsou pro slepice vítanou pochoutkou a dále keři čimišníku stromovitého, jehož lusky obsahují výživná semena o velikosti hrachu.

Čtěte také: Možnosti pro zmírnění dopadů klimatu

Zimný sektor sliepačieho výbehu tvoria vysoké stromy dřezovce trojtrnného, niekoľko zimných odrôd jabloní a živý plot z rakytníkov. Teměř půlmetrové lusky dřezovce začínají dozrávat v průběhu října a na stromě vydrží celou zimu až do jara. Jsou vydatným zdrojem krmiva v zimních měsících a na jaře. Podobně i oranžové bobule rakytníku vydrží na větvích celou zimu a pro slepice představují nesmírně výživnou stravu podporující růst a výkon ptáků.

Pod tlejúcim lístím, ktoré sa každý podzim vrství pod vetvami kríkov a stromov, sa darí najrôznejším červom, žížalám a hmyzu, čo sliepkam zaisťuje dôležitý zdroj bielkovín prakticky po celý rok. Na niektorých miestach sú rozstupy stromov a kríkov väčšie, aby pod nimi mohli rásť kopřivy, kostival, čekanka, vojtěška, jetel, svízel, šťovík, pampelišky a řada dalších bylin, které slouží jako pastva pro drůbež.

Nevýhodou je, že na rozdiel od dospelých stromov a kríkov môže dlhodobejší vplyv sliepok bylinné patro snadno zlikvidovat. Bezprostredné okolie kurína je preto lepšie na husto osázet stromy a keři. Bylinné patro musí být dostatečně rozlehlé a je třeba zvážit počet slepic, které ho mají využívat, aby se dokázalo samo obnovovat.

Slepice sa živí v čo najväčšej miere hmyzom, plodmi, semenami a rastlinami, ktoré samy nájdu. V podobě trusu vrací živiny zpět do půdy, čímž stromy a keře přihnojují.

Plemená sliepok

U sliepok rozlišujeme tri základné kategórie plemien:

Čtěte také: Stavební recyklace

• Plemená ľahké (nosné), ktoré sa vyznačujú vysokou znáškou vajec a malými prírastkami mäsa.
• Plemená ťažké (mäsové), ktoré znášajú menej, ale vynahradzujú to väčšími prírastkami mäsa.
• Plemená stredne ťažké (s kombinovanou úžitkovosťou), ktoré obstojne znášajú a hodia sa aj na chov pre mäso.

Obecne platí, že ľahké plemená viac lietajú, zatiaľ čo ťažké plemená sa skôr držia pri zemi. Pre účely nízkonákladového chovu je asi najdôležitejšou vlastnosťou shánčlivost slepic, tedy jejich schopnost shánět si vlastní potravu ve volném výběhu. Najviac potlačenú shánčlivost majú ťažké plemená. Ľahké plemená sú poměrně soběstačná a dokážou si nasbírat spoustu potravy samy. Pre sliačí les sú teda najlepšou voľbou. Hned po nich následují plemena středně těžká a nejméně vhodná jsou plemena těžká.

K obzvlášť vhodnému plemenu pre nízkonákladový chov v českom prostredí patrí naša národná „slepičí rasa“, ktorej história siaha až niekam do čias Karla IV. a možno i ďalej. Česká zlatá kropenka (nebo jen „češka“) je velmi skromné a otužilé plemeno, které nese i v zimním období. Patří k lehkým plemenům. Není náročná na chov, zachovala si unikátní zbarvení, které ji maskuje proti dravcům a ve volném výběhu si dokáže sehnat velkou část své denní dávky sama i bez slepičího lesa.

Ochrana pred predátormi

Divoce žijící potkani, kuny, tchoři, lišky, norci, mývali a velcí draví ptáci vybírají vajíčka, napadají kuřata či slepice a mohou vybít i celé hejno.

Jeden z princípov permakultúry hovorí, že máme uprednostňovať biologické zdroje pred zdrojmi mechanickými či dokonca chemickými. Existujú plemená psov, ktoré boli po tisícročia šľachtené za účelom hlídání hospodářských zvířat včetně slepic. Například nádherný pyrenejský horský pes spolehlivě uhlídá před útoky zvenčí hejno volně rozptýlené drůbeže. Jakmile nějaká slepice začne vydávat nezvyklé zvuky, ihned k ní přiběhne, aby zahnal případného vetřelce.

Vzrostlý slepičí les je sám o sobě přirozenou ochranou před útoky shora a poskytuje dostatek úkrytu před dravými ptáky.

Čtěte také: Jak využít kompost

Veľká časť živočíchov nebezpečných pre sliepky, ako sú potkany, kuny, tchoři, lišky či sovy, lovia v noci. Preto má zmysel na noc kurín zavírat. Dobře oplocený výběh nebo elektrický ohradník mají rovněž svůj význam. Dále lze použít nejrůznější pasti, jestřábí koše (ty jsou ale nelegální) apod., podle toho s jakým zvířetem máme potíže.

Chemické riešenia, kam spadajú predovšetkým rôzne typy jedov či postřiků, mohou zamořit zahradní ekosystém a jeho okolí toxickými látkami. Je proto lepší se jim vyhnout. Osobně považuji za nejúčinnější biologická řešení v kombinaci s dobrým kurníkem, který se na noc zavírá.

Bažanty

Medzi najznámejšie a najpočetnejšie chované v zajatí patrí bažant diamantový, zlatý a ich mutácie. Sú to pomerne malí, polygamní vtáci. Plodní sú väčšinou už v prvom roku, do šatu dospelých sa však vyfarbujú až v roku druhom. Charakteristickým znakom tohto rodu je límec, ktorý v toku rozevírají, dle čehož se také někdy nazývají bažanty límcovými. Zimu v našich podmínkách přečkají bez problémů. Nejsou nároční a jejich chov je snadný. Kohout může mít i čtyři slípky, voliéra by měla mít rozměr alespoň 3×1×2 m, třetinu zastřešenou a část upravenou jako závětří. Uvnitř má být úkryt pro slípku pokud je kohout agresivní, dále pak několik bidel na hřadování.

Bažanty krmím po celý rok granulovaným kompletním krmivem BŽ3 a směsí zrnin (pšenice, řepka, kardi, hrách, peluška, proso), v období od října do konce roku přidávám i slunečnici a kukuřici. V období únor až do konce snášky nahrazuji BŽ3 směsí BŽN. Dále přidávám před snáškou naklíčené zrniny. Jinak trávu, salát, jablka, jeřabiny a další ovoce a zeleninu podle toho, co mi zahrada v tu kterou dobu poskytne.

Ani odchov bažantů tohoto rodu není náročný. Pokud má kohout jen jednu slípku, pak je velmi pravděpodobné že ta zasedne a sama kuřátka vysedí a odvodí. Pokud tomu tak není, vejce se podloží pod kvočnu zdrobnělého plemene slepic. Já používám zakrslé kočinky, s nimiž mám ty nejlepší zkušenosti.

Křepelky

Křepelky se vyskytující ve Starém světě, v Austrálii a na Novém Zélandu. Žijí od ryze tropických oblastí např. Nová Guinea, Sri Lanka až po Himaláje. Vyhledávají nejčastěji hustá travnatá a křovinatá území, některé druhy obývají okraje džungle, jiné druhy dávají přednost suchým vysokohorským oblastem nebo dokonce okrajům pouští.

Jsou to plaší, poměrně drobní, zavalití ptáci dosahující délky od 15 do 25 cm. Bývají nevýrazného zbarvení, ani samci nemívají většinou nápadnější šat, výjimkou je u některých doba páření. Mnohé druhy létají poměrně dobře, např. křepelka polní z evropských hnízdišť odlétá před příchodem zimy na sever Afriky.

Převážnou část svého života křepelky tráví na zemi, při ohrožení odběhnou se rychle ukrýt do houštin nebo odlétnou. Stravu tvoří semena, mladé rostlinky, bobule a ostatní dostupné plody a různí bezobratlí živočichové, které lapají na povrchu nebo larvy vyhrabávané z půdy.

V závislosti na druhu žijí buď monogamním životem v párech, nebo v hejnech a teprve krátce před obdobím páření se vytvářejí polygamní harémy, kdy jeden kohoutek si hlídá "své" slepičky. Hnízdo, jen důlek vystlaný suchou trávou a listím, bývá umístěno skrytě v hustém porostu, snůška obnáší až 20 vajec. Na vejcích sedí samička v průměru 17 až 20 dnů.

Vylíhlá mláďata jsou od druhého dne schopna samostatně zobat. Dokud nelétají (nemají peří) kvočna se stará o jejich bezpečnost a za chladu je zahřívá, u některých druhů jim přináší vodu v zobáku. Jsou druhy, které jsou dlouhodobě považovány za lovné. Střílejí se na honech nebo tažné se lapají do sítí.

Koroptve

Koroptev pochází z Evropy, Afriky a Asie kde je také druhově nejvíce rozšířena. Dva druhy byly zhruba před 100 léty dovezeny do Severní Ameriky, kde se úspěšně uchytily a staly se součásti tamní fauny. Její přirozený areál výskytu je velmi široký, od světlých tropických lesů po sporé, kamenité louky v Himalájích až do výše 4000 m n. m.

Jsou to většinou zavalití ptáci s délkou děla do 35 cm. Barva jejich peří je většinou nenápadná, bývá přizpůsobena podmínkách v nichž žijí, jen samci bývají o málo pestřejší. Jejich křídla jsou malá, široká a zakulacená. Hlavu mají malou, podlouhlou, zobák krátký a silný se zaoblenou špičkou, horní čelist je mírně konvexní.

Koroptev je plachý pták, při nebezpečí se přikrčí a splyne s okolím, nebo hbitě odběhne skrýt se do houští nebo za kameny, případně odletí. Let bývá krátký a hlučný, mávání křídel je prostřídáno plachtěním. Je-li vyplašeno hejno, odlétá jedním směrem.

Živí se semeny, výhonky mladých rostlin a nejrůznějšími plody, včetně hmyzu a ostatních drobných živočichů. Převážnou část svého života tráví na zemi, většinou žije v průběhu roku v rodinných nebo větších hejnech, ta se rozdělují až před pářením. Jsou převážně monogamních, páry si při hnízdění hlídají svá území. Hnízdo tvoří prohlubeň vystlaná listím a suchou trávou umístěna v hustém porostu nebo mezi kameny, někdy má ze suché trávy i upletenou stříšku.

Samička snese až do 20 vajec, na kterých sedí okolo 20 až 25 dnů. Vylíhnutá mláďata jsou brzy schopná sama zobat a za 2 až 3 týdny i létat. Samička, většinou společně se samečkem, kuřata dále ochraňuje a dokud jim nedoroste peří i zahřívá. Mláďata se s rodiči dále zdržují v tzv.

V jídelníčku koroptví najdeme převážně traviny, jetel, semena i lístky plevelů a také měkkýše, pavouky a hmyz, který je důležitý zejména pro koroptví kuřátka. V zimě se často ukrývá potrava koroptví hluboko pod sněhem a koroptve se k ní musí obtížně prohrabávat.

Hnízdí na zemi v polích a lukách, na mezích, stráních, na okraji polních cest a v ruderálních (zaplevelených) plochách kolem železnice. Hnízdění probíhá 1x ročně v období od konce března do června. Do stébly a listím vystlaného důlku snáší 8-24 olivově zelených nebo hnědavě zbarvených vajíček. Následná inkubace trvá 23-25 dní. Mláďata opouští hnízdo do 24 hodin po vylíhnutí (většinou do 2 hodin) a po 13-16 dnech jsou schopna létat.

Hejnka jsou tvořena rodiči, mláďaty a popř. i nespárovanými jedinci a páry bez mláďat. Chladné noci přečkává hejnko na chráněném místě, kde se koroptve přitulí k sobě v takzvaných dýchánkách. Zahrabávají se i do sněhu a často se sněhem nechají zcela zavát.

Pávi

Pávi sú síce krásni, ale celkom dosť nároční - potrebujú hlavne klid - který by ale pokud je chcete mít dohromady s husami moc neměli. Určitě pořídit od kuřete, aby si na všechna ostatní zvířata v klidu zvykla. Ceny se pohybují u kuřat nebo alespoň dříve pohybovaly - kolem 1000/ks.

Na zimu je nejlepší je mít třeba ve stodole, kde se budou moci projít a přitom nenastydnou. Nebo jim odházet cestičky. Klidně se šel do sněhu projít, ale nesměl být moc hluboký. Spíš pokud máte blízko les bych se asi bála, aby se nerozhodli nocovat na stromech.

Pávi ,,řvou´´ jen v toku (cca měsíc na jaře). Jinak jsou ticho, že o nich člověk ani neví. Máme doma, jak jsem již psala, perličkya těm se hlasem nevyrovná ani naštvaná husa. zas na druhou stranu, upozorní když se něco v sadu u drůbeže děje. Jednou nás tak přivolali, když nám tam vlítli psi(špatně jsme zavřeli vrata). Pár kusů drůbeže nepřežilo, ale škody mohly být opravdu vysoké.

tags: #chov #slepic #v #přírodě #a #hřadování

Oblíbené příspěvky:

• Recenze ekologických zápisníků s reklamním potiskem
• Likvidace odpadu z obrábění
• Metody ochrany před znečištěním
• Ochrana opylovačů v Česku
• Ochrana přírody a udržitelný rozvoj