Možnosti snižování emisí skleníkových plynů v České republice

Stát má k dispozici několik nástrojů pro snižování emisí skleníkových plynů. Například může něco zakázat a při porušení potrestat (tzv. přímá regulace).

„Zakazuje se spalovat uhlí!“ Je to velmi účinné, protože se pak uhlí prostě legálně spalovat nebude, ale zároveň je to dost „dřevorubecký“ nástroj. Stát se ho snaží spíš nevyužívat, protože nechce lidi a firmy moc naštvat. Navíc takový zákaz neříká, co tedy mají lidé zvyklí a závislí na fosilních palivech dělat.

Stát proto raději volí měkčí, ekonomické nástroje, které vám nic nezakážou, ale zdraží to, čímž se vás od předmětné činnosti snaží odradit. Typicky je to daň. „Za každý MJ uhlí se zaplatí XY Kč.“ To už má stát raději, protože se přitom může napakovat a tvářit se přitom, že chrání životní prostředí.

Problém je v tom, že se dá těžko říct, o kolik se emise sníží, když bude daň zrovna XY. Může se taky dobře stát, že stát vybere spoustu peněz na dani, ale emise neklesnou ani trochu. Je obtížné nastavit daňovou sazbu tak, aby byla účinná, a málokterý politik si troufne nastavit laťku vysoko.

Navíc každé odvětví má jiné náklady na snížení emisí, takže zatímco někdo nad daní mávne rukou, pro jiného to může být likvidační. Daň je jednoduchá, ale nepříliš efektivní.

Čtěte také: Jak správně ohlásit emise kotle?

Tržní mechanismy a emisní obchodování

Pak jsou tu tržní mechanismy, jako je emisní obchodování. „Za každou tunu CO2 se musí zaplatit emisní povolenka!“ Stát stanoví nějaký cíl, třeba snížení emisí o 30 % do tří let. Pokud jsou dnes emise 100 tun CO2, vydá stát na příští rok jen 90 povolenek, na druhý rok 80 a třetí rok jen 70. Cenu povolenky určí trh - čím méně je povolenek, tím víc cena roste. Nakonec se cena dostane na úroveň, kdy se někomu vyplatí svoje emise snížit - emise se snižují tam, kde je to nejlevnější.

Výhoda je, že jak stát vydává jen omezený počet povolenek, tak se vždy dostane na cílové snížení. Na různá odvětví se líp hodí jiný nástroj. EU zavedla systém emisního obchodování EU ETS na energetiku (velké elektrárny a teplárny) a těžký průmysl (ocelárny, chemičky, cementárny, sklárny…) a do roku 2020 emise v těchto odvětvích klesly o 42,4 % oproti počátečnímu roku 2005.

Chvíli se systém potýkal s přebytkem povolenek a jejich cena byla nízká, teď ale cena roste a firmy si konečně uvědomují, že musí investovat do čistých technologií. U aut se jde cestou regulace a kvót a na emise z budov by byla vhodná daň. Velmi brzy bude každý zdroj emisí nějakým způsobem zpoplatněný a bude to tak dlouho gradovat, dokud ho emitenti nenahradí klimaticky neutrální variantou.

Role státu a využití výnosů z emisních povolenek

Například ve Švédsku mají drakonickou uhlíkovou daň na topení uhlím v domácnostech, ale stát na ní nevybere nic. ČR nikdy nezavedla žádný nástroj na snižování emisí skleníkových plynů sama, vždy jen zavádí evropská harmonizovaná opatření. Alespoň je neblokujeme.

Stát má z prodeje povolenek velmi vysoké výnosy, v roce 2020 to bylo 18,9 miliard Kč. Když už stát ty peníze vybírá, měl by je využít nazpět a podpořit jimi čisté investice nebo stavět potřebnou infrastrukturu. Jediné opatření, které se ale z výnosů financuje, je ale Nová Zelená úsporám - stát na ni dal jen cca 2 miliardy Kč.

Čtěte také: Porovnání aktivity a emise

Komunikace a role spotřebitele

Žádný nástroj nebude fungovat dobře, pokud ho stát dostatečně nevysvětlí veřejnosti. Komunikace je další zásadní nástroj, stát by měl vysvětlovat lidem, co je za problém, kam to může vést, když nic neuděláme, co tedy dělat budeme a co tak lidi čeká, tzn. jak bude vypadat život v klimaticky neutrální společnosti. Kdy jste něco takového slyšeli od ústavních činitelů nebo předsedů stran? Už děláte.

Výrobci, kteří platí za povolenky nebo daně, většinu nákladů promítají do cen výrobků. Takže si zčásti sníží marži, zčásti za to platíme my všichni. Vyšší cena výrobků ale láká nějaký alternativní způsob výroby, který je dražší než fosilní, ale levnější než fosilní plus povolenka.

Když na sobě pocítíte zvýšený náklad za fosilní paliva, nebuďte naštvaní na stát nebo na Gretu. To je jen váš dodavatel zvyklý na spalování fosilních paliv a doufá, že na vás ty náklady přenese a vy to zaplatíte. Dříve nebo později se ale objeví nákladově efektivní bezemisní varianta. Porozhlédněte se po ní.

Potenciál vybraných způsobů snížení emisí v ČR

V tomto grafu srovnáváme rámcové odhady emisních úspor v různých oblastech fungování společnosti. V levém sloupci ukazujeme potenciál individuálních úspor, pokud by se zapojila velká část společnosti a společnými silami snížila celkovou spotřebu v dané kategorii na polovinu. Tento faktor snížení emisí je zvolen symbolicky, dosažení takových cílů by bylo velmi náročné (a různě náročné v různých kategoriích, viz níže). V pravém sloupci ukazujeme potenciál úspor, které přímo nesouvisí s individuální spotřebou a k jejichž dosažení je potřeba systémovější přístup. Např. vysázení 10 milionů stromů navíc by přineslo v horizontu roku 2030 úsporu jen asi 0,2 % celkových emisí v porovnání s rokem 2018.

Je důležité si uvědomit, že snižování emisí je komplexní problém, který vyžaduje kombinaci různých opatření a zapojení všech sektorů společnosti. Společenská nutnost snižování emisí CO2 je neoddiskutovatelnou skutečností z pohledu dlouhodobého udržitelného rozvoje lidské společnosti. Proto je nutné věnovat této oblasti výrazně větší pozornost a důslednost i v oblasti standardizace pro stavební materiály i konstrukce silniční infrastruktury. Jen vzájemná spolupráce jednotlivých sektorů a zejména pochopení závažnosti aktuálního stavu a nutnosti jeho bezodkladného řešení vč. zvýšení efektivity investovaných prostředků do silniční infrastruktury mohou.

Čtěte také: Postupy měření emisí 2T

tags: #moznosti #snizovani #emisi

Oblíbené příspěvky:

• Výskyt a potrava morčat
• Ceny slovenských sběratelských mincí
• Průvodce ekologickými plaketami STK
• Turistika a čištění kanálů v Nizozemsku
• Ochrana životního prostředí v ČR