Emise uhelného průmyslu a jejich dopad na životní prostředí v České republice

Černé uhlí je fosilní palivo, které hraje klíčovou roli v energetickém průmyslu po celém světě. I přes rostoucí tlak na přechod k obnovitelným zdrojům energie a snížení emisí skleníkových plynů zůstává černé uhlí v mnoha regionech nepostradatelným zdrojem energie.

Výhody a nevýhody černého uhlí

V tomto článku se podíváme na hlavní výhody a nevýhody, které s sebou černé uhlí přináší:

Výhody černého uhlí

• Energetická hodnota: Černé uhlí má vysokou energetickou hodnotu, což znamená, že dokáže vyprodukovat velké množství energie z relativně malého množství paliva. Tato vlastnost dělá uhlí velmi efektivním zdrojem pro výrobu elektrické energie v tepelných elektrárnách a vynikajícím topivem pro zahřáté domovy.
• Dostupnost a rozšířenost: Uhlí je jedním z nejrozšířenějších fosilních paliv na světě a vyskytuje se ve velkém množství v mnoha zemích. Tato dostupnost zajišťuje relativně nízké náklady na těžbu a zpracování, což činí uhlí atraktivním zdrojem energie pro rozvíjející se ekonomiky.
• Stabilita dodávek: V porovnání s obnovitelnými zdroji jako je vítr nebo slunce, uhlí poskytuje stabilní a předvídatelnou dodávku energie, což je klíčové pro udržení nepřetržitého provozu průmyslových zařízení a elektráren.
• Dlouhá doba hoření: Uhlí hoří mnohem déle ve srovnání se dřevem. To znamená, že uživatelé nemusí tak často přikládat, což je výhodné zejména během chladných nocí.
• Nízké náklady: Černé uhlí je často levnější než jiná fosilní paliva, jako je zemní plyn nebo topné oleje, zejména v oblastech, kde je uhlí snadno dostupné. To může vést k nižším nákladům na vytápění pro domácnosti.
• Nezávislost na dodávkách energie: Tam, kde není připojení na plynovodní síť nebo v oblastech s častými výpadky elektrické energie, může být uhlí spolehlivým zdrojem tepla, neboť nevyžaduje elektřinu pro svou funkci.
• Podpora průmyslu: Těžba uhlí a výroba energie z uhlí podporuje pracovní místa a ekonomiku v regionech, kde jsou tyto aktivity provozovány.

Nevýhody černého uhlí

• Emise skleníkových plynů: Spalování černého uhlí produkuje velké množství oxidu uhličitého, hlavního skleníkového plynu zodpovědného za globální oteplování. Uhlí také produkuje emise síry a dusíku, které přispívají k kyselým dešťům a mají negativní vliv na kvalitu ovzduší.
• Ekologické dopady: Těžba uhlí má často devastující dopady na životní prostředí, včetně degradace krajiny, kontaminace vodních zdrojů a ztráty biodiverzity. Odkaliště, zbytky po těžbě uhlí, mohou obsahovat toxické látky, které ohrožují životní prostředí a lidské zdraví.
• Náročnost na infrastrukturu: Výstavba a údržba infrastruktury pro těžbu, transport a spalování uhlí je nákladná a technicky náročná.
• Sociální a zdravotní dopady: Komunity žijící v blízkosti uhelných dolů nebo elektráren často čelí zdravotním problémům způsobeným špatnou kvalitou ovzduší. Tyto problémy zahrnují respirační onemocnění, kardiovaskulární problémy a další chronické zdravotní stavy.

Těžba hnědého uhlí v severozápadních Čechách

Povrchová těžba hnědého uhlí zanechala v krajině opravdu velké díry. Jednou z nich je třeba důl Československé armády pod zámkem Jezeří na Mostecku. Těžba hnědého uhlí se společně s provozem tepelných elektráren a těžkým průmyslem opravdu negativně podepsala na životním prostředí severozápadních Čech. V tamních městech nešlo v 80. letech pověsit prádlo na balkon. Lidé dýchali prach a síru a za znečištěné ovzduší brali příplatky, kterým přezdívali „pohřebné“.

Ekologické dopady a rekultivace: Lidé v dnešní době považují za samozřejmost, že k těžbě patří i následná rekultivace krajiny. Přitom ta je poměrně novým výdobytkem. Za Rakouska - Uherska ani za první republiky se uzákonit povinnost obnovy krajiny nepodařilo. Podle něj je už při každém otvírání lomu připraven plán na jeho rekultivaci.

Od hnědého uhlí, jako zdroje energie, se pomalu ustupuje. V roce 1991 se vláda usnesla na limitech těžby hnědého uhlí, za které už rypadla nepojedou. Připravují se i další využití rekultivovaných území.

Čtěte také: Vše o emisních normách

Ekonomické a zdravotní dopady těžby

Na druhou stranu povrchová velkolomová těžba hnědého uhlí a následně využití této energetické suroviny při výrobě elektřiny a tepla působí četné negativní efekty, které ovlivňující zdravotní stav obyvatel a kvalitu životního prostředí zejména v Podkrušnohoří. Z ekonomického pohledu představují tyto dopady dodatečné náklady společnosti.

Začátkem 90. let minulého století patřila oblast Severočeské hnědouhelné pánve (SHP) mezi postižené oblasti se zhoršenou kvalitou životního prostředí. V souhrnu za proces těžby a užití uhlí pro výroby elektrické energie a tepla se výše odhadu externích nákladů podle jednotlivých variant pohybuje v rozmezí 14 až 39 mld. Kč. Ve variantě 1 jsou celkové externí náklady z těžby a užití uhlí ve velkých stacionárních zdrojích odhadovány ve výši 14 mld. Kč, ve variantě 2 ve výši 24 mld. Kč.

Současná situace a budoucnost

Ještě v roce 2022 se podle ministerstva průmyslu u nás vytěžilo víc než 33 miliónů tun hnědého uhlí. Čím ho nahradíme, to zatím není jasné. Uhlí je hlavní zdroj znečištění ovzduší a zároveň emisí skleníkových plynů v ČR. Propočty potvrzují: Česká republika se může postupně zbavit závislosti na povrchové těžbě uhlí, pokud rozhýbeme zelené inovace a investice do chytrých domů. Je to ekonomicky i ekologicky výhodné a postaráno bude i o pracovníky uhelného sektoru.

Přestože se výhledově obejdeme zcela bez hnědého uhlí a uhelné elektrárny budeme moct zavřít v průběhu příštího desetiletí, nějakou dobu bude ještě těžba a využívání uhlí (zejména v teplárnách) pokračovat.

Na topení uhlím v domácích kotlích a kamnech si ve většině vyspělých zemí už nikdo nevzpomíná. Ale v Česku je to stále realita v několika stovkách tisíc domácností. Je to jedna z hlavních příčin toho, že většina z nás musí dýchat špinavý vzduch.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Plánovaná těžba hnědého uhlí

Plánovaná těžba hnědého uhlí do roku 2050 v současných činných těžebních lokalitách Sokolovské a Severočeské hnědouhelné pánve za předpokladu dodržení těžebních limitů (varianta 1) se podle studií VUPEK (2015) a MPO (2015) odhaduje na 761 mil. tun hnědého uhlí. Při zrušení územních ekologických limitů na dole Bílina (varianta 2) se produkce hnědého uhlí odhaduje na 885 mil. tun, při variantě 3 - zrušení ÚEL na lomu Bílina a částečné prolomení na dole ČSA - se jedná o 928 mil. tun a při zrušení ÚEL na obou lomech (varianta 4) by plánovaná těžba umožnila produkci 1 031 mil.

Největšími znečišťovateli loňského roku jsou v Česku uhelné elektrárny. Vedle emisí oxidu uhličitého a jiných skleníkových plynů jsou zodpovědné za největší množství toxických těžkých kovů vypouštěných do ovzduší, a to včetně rtuti.

Na nejvyšších místech v žebříčku znečišťovatelů za rok 2022 figurují hlavně provozy z Ústeckého, Pardubického, Středočeského a Moravskoslezského kraje. Za nejvýznamnějšího lze označit uhelnou hnědouhelnou elektrárnu Chvaletice patřící společnosti Sev.En Energy vlastněné miliardářem Pavlem Tykačem. Na dalších místech jsou Spolana Neratovice a elektrárna Počerady.

Udělené výjimky zhoršily situaci

Zmíněná elektrárna Chvaletice vypustila do ovzduší více než dvojnásobné množství arsenu a o 70 procent více rtuti oproti předchozímu roku a je největším zdrojem těchto dvou látek v Česku. Elektrárna Chvaletice přitom stále znečišťuje na základě výjimek, které posvětilo ministerstvo životního prostředí ještě za ministra Richarda Brabce (ANO) a vlády bývalého premiéra Andreje Babiše.

Ekologizace Chvaletic je klamavá reklama

Devět z deseti největších zdrojů úniku rtuti do ovzduší představují uhelné elektrárny a teplárny (na prvním až devátém místě). Na prvním místě je elektrárna Chvaletice následovaná elektrárnou Počerady (obě patří Sev.En Energy) a elektrárnami Prunéřov a Ledvice (obě ČEZ). Pokud by čtyři největší znečišťovatelé dodrželi v roce 2022 emisní limit platný od srpna 2021, pak by vypustili o 60 procent méně této toxické látky. Na páté místo se dostala teplárna Plzeňské teplárenské. Na šestém místě je elektrárna ČEZ Tušimice, která v roce 2022 limit na dvou blocích již plnila a na dvou dalších téměř a díky tomu srazila emise rtuti o 62 procent oproti roku 2021. Desáté místo obsadila huť Liberty Ostrava.

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

Spolana Neratovice předala loni v odpadech téměř sedm tun rtuti, což je sice desetkrát méně než za rok předchozí, ale ukazuje se, že se stále vypořádává s dědictvím výroby chloru s pomocí rtuti, která v ní probíhala několik desetiletí. Amalgámová elektrolýza pro výrobu chloru, největší zdroj rtuti, byla ve Spolaně ukončena již v roce 2017, odpadu s obsahem rtuti z této výroby se však společnost zbavovala ještě v minulém roce.

Celkové množství dioxinů v hlášeních do Integrovaného registru znečišťování meziročně narostlo především kvůli zvýšení u několika spaloven odpadů, konkrétně Termizo Liberec a tří spaloven nebezpečných odpadů firmy Suez CZ (dnes Recovera ze skupiny Veolia). Třinecké železárny množství dioxinů v odpadech sice meziročně snížily, ale v žebříčku zůstaly na prvním místě. K nebezpečným praktikám spaloven odpadů i metalurgických provozů patří snaha odpady s obsahem dioxinů takzvaně recyklovat do různých stavebních materiálů.

Za prachem na Ústecko

Šest z deseti největších zdrojů skleníkových plynů představují uhelné elektrárny. Na prvním místě skončila elektrárna Počerady, na druhém elektrárna Chvaletice. Vedle elektráren jsou v první desítce huť Liberty, chemička Unipetrol patřící skupině Orlen, Třinecké železárny a papírna Mondi Štětí. Emise skleníkových plynů meziročně nejvíce zvýšily elektrárny Počerady a Chvaletice, přičemž elektrárna Počerady o více než 700 tisíc tun a elektrárna Chvaletice o více než 1,1 milionu tun za rok. Celkově však množství ohlášených skleníkových plynů mírně pokleslo.

Emise prachu v Česku setrvale klesají, ale ne u všech podniků. Rekordmanem v této kategorii je huť Liberty Ostrava, která meziročně sice snížila emise prachu, ale z první příčky ji to nesesadilo. Mezi další významné zdroje emisí polétavého prachu patří uhelné elektrárny Počerady, Chvaletice, Prunéřov, Mělník a Ledvice. Čtyři z nejvýznamnějších znečišťovatelů prachem působí v Ústeckém kraji. Elektrárna Chvaletice emise prachu zvýšila o více než 40 tun.

Toxické těžké kovy jsou novinkou

Za skokana roku z negativního pohledu přírůstku rakovinotvorných látek lze označit Saint-Gobain Adfors CZ v Litomyšli, meziročně totiž více než zešestinásobila množství vypoušteného formaldehydu do ovzduší. Před ní skončila Spolana Neratovice, které uniklo téměř totožné množství trichlorethylenu a o něco nižší množství vinylchloridu než v předcházejícím roce.

Novinkou letoška je žebříček největších znečišťovatelů toxickými těžkými kovy, konkrétně kadmiem, olovem, rtutí, niklem a arsenem. Tuto tabulku bezkonkurenčně vede elektrárna Chvaletice, která meziročně zvýšila emise arsenu o téměř 3,5 tuny, tedy o více, než ho vypustila do ovzduší v předchozím roce (2,1 tuny). Kvůli emisím těžkých kovů se v první desítce žebříčku umístily čtyři čistírny odpadních vod, co do množství vypuštěných těžkých kovů však nemohou konkurovat čtyřem uhelným elektrárnám. První desítku doplňují také dva hutní provozy - Liberty Ostrava a Třinecké železárny.

Žebříčky znečišťovatelů sestavuje spolek Arnika devatenáct let a vychází přitom z veřejně dostupných údajů v Integrovaném registru znečišťování, který vede ministerstvo životního prostředí.

Podle dat z Integrovaného registru znečišťování (IRZ) za rok 2024 pokračovalo snižování emisí rakovinotvorných a potenciálně rakovinotvorných látek, reprotoxických látek, skleníkových plynů, plynů způsobujících kyselé srážky, rtuti a dalších těžkých kovů. Výjimkou z celkového poklesu jsou emise rakovinotvorného a mutagenního formaldehydu a látek nebezpečných pro vodní organismy. Provozy ze zákona hlásí úniky a přenosy některých nebezpečných látek samy.

V žebříčcích znečišťovatelů za rok 2024 dominují provozy z Ústeckého, Moravskoslezského, Pardubického kraje a Vysočiny. Největšími znečišťovateli jsou Spolana Neratovice a elektrárna Počerady.

Huť Liberty Ostrava ze žebříčků vypadla, protože nebyla v provozu.

Arnika žebříčky největších znečišťovatelů na základě dat z IRZ připravila letos již po dvacáté. K výročí IRZ proto vydala v loňském roce brožuru, která shrnuje historii tohoto zásadního nástroje pro sběr a zpřístupňování informací o emisích a přenosu znečišťujících látek do životního prostředí. V tomto roce také prošel thajským parlamentem zákon o zavedení registru znečišťování v této zemi. Arnika se na přípravě zákona podílela společně s thajskou organizací EARTH.

Devět z deseti největších zdrojů emisí rtuti do ovzduší tvoří uhelné elektrárny a teplárny. Celkové emise rtuti v roce 2024 meziročně klesly o 14 % (asi 300 kg). Největší pokles (-44 %) zaznamenala Sokolovská uhelná díky výraznému snížení spotřeby uhlí. Naopak největší nárůst (+140 %) evidovala Teplárna Kladno (skupina Sev.En Energy Pavla Tykače), pravděpodobně kvůli vyššímu podílu méně kvalitního uhlí.

Celkové množství dioxinů v hlášeních do IRZ meziročně narostlo ze 111 na 116 gramů TEQ/rok, ale může za to i výrazná chyba v hlášení emisí z cementárny Cemex v Prachovicích, která podle dat dostupných na stránkách ČHMÚ (sice zvýšila emise dioxinů z nuly na 28,5 mg TEQ, ale nikoliv na 28,5 g TEQ ohlášených v IRZ. Třinecké železárny sice množství dioxinů v odpadech meziročně snížily ze 40 na 30 g TEQ, což je hodně, ale v žebříčku zůstaly na prvním místě. K nebezpečným praktikám spaloven odpadů patří snaha odpady s obsahem dioxinů takzvaně recyklovat do různých stavebních materiálů.

Emise styrenu ohlášené do IRZ meziročně výrazně poklesly o více jak 20 tun/rok z téměř 103 tun na 82,5 tuny. Zcela ze žebříčku znečišťovatelů touto látkou zmizel Synthos Kralupy nad Vltavou, který v roce 2023 vypustil přes 11 tun této látky a zdá se tedy, že dodržel slovo a výrazně snížil úniky styrenu ze svého provozu.

Zatímco emise styrenu v roce 2024 výrazně poklesly, zaznamenaly emise formaldehydu výrazný nárůst, a to o téměř 9 tun/rok.

Za rok 2023 ohlásily naše průmyslové provozy méně skleníkových plynů než za rok 2020, tedy v období covidu, a v roce 2024 došlo k jejich dalšímu snížení (o dalších cca 7 milionů tun/rok). Ze zdrojů skleníkových plynů v první desítce jejich emise zvýšily meziročně jen elektrárny Tušimice, Prunéřov a papírna Mondi štětí. Ostatní elektrárny oznámily jejich pokles. Mimo elektrárny jsou v první desítce také chemička Unipetrol patřící skupině Orlen, Třinecké železárny a papírna Mondi Štětí. Zcela z ní vypadla huť Liberty Ostrava a.

Emise prachu v ČR setrvale klesají.

Spolana Neratovice, která se drží na nechvalném prvním místě tohoto žebříčku, zvýšila meziročně emise vinylchloridu, a to o zrhuba 1,5 tuny/rok. Emise trichlorethylenu, další rakovinotvorné látky, u ní zůstaly na zhruba stejné úrovni jako v roce 2023, tedy 32 tun/rok.

Za největšího znečišťovatele roku 2023 označily ekologické organizace Arnika, Hnutí Duha a Greenpeace uhelné elektrárny, stejně jako v předešlém roce. Loni nicméně podle ekologů kleslo množství nebezpečných látek vypouštěných do životního prostředí, například rtuti, což vysvětlují mimo jiné evropskou snahou nahrazovat elektřinu z uhlí obnovitelnými zdroji. Mezi nejvýznamnější firmy, které se podílely na znečištění, patří Spolana Neratovice nebo elektrárny Počerady a Chvaletice.

Mezi největší znečišťovatele patří podle prezentovaných dat hlavně provozy z Ústeckého, Moravskoslezského a Pardubického kraje.

Ekologové nicméně upozorňují na to, že uhelné elektrárny Počerady a Chvaletice jsou stále největší znečišťovatelé toxickou rtutí, protože mají rozsáhlé výjimky z emisního limitu. Elektrárna Počerady vypustila v emisích do ovzduší, vody a půdy 306 kilogramů rtuti a jejích sloučenin. Oproti předchozímu roku jde o pokles o dvacet tři procent. Elektrárna Chvaletice vypustila v porovnání s rokem 2022 téměř o polovinu méně rtuti.

Největším zdrojem emisí skleníkových plynů je podle žebříčků Elektrárna Počerady, která vypustí více než čtyři miliony tun. Meziroční snížení činí dvacet procent. Na druhém místě jsou s 3,5 milionu tun Elektrárny Tušimice. Ty vypustily o pět procent více skleníkových plynů.

Nejnižší množství vypuštěného formaldehydu od roku 2004: Na meziročním snížení emisí se podle Jindřicha Petrlíka ze spolku Arnika významně podílí formaldehyd. Zatímco v roce 2022 provozy vypustily přes třicet tisíc kilogramů formaldehydu, loni to bylo osm tisíc. Jde o nejnižší množství od roku 2004. „Přes osm tun za rok odpovídá tomu, co minulý rok ohlásil jediný znečišťovatel,“ uvedl Petrlík.

Provozy ze zákona hlásí úniky a přenosy nebezpečných látek samy. Arnika sestavuje žebříčky dvacet let a vychází z veřejně dostupných údajů v Integrovaném registru znečišťování, který vede ministerstvo životního prostředí.

Tabulka: Plánovaná roční bilance těžby hnědého uhlí pro jednotlivé varianty úpravy ÚEL (v mil. tunách)

tags: #emise #uhelný #průmysl #dopad #na #životní

Oblíbené příspěvky:

• Bio zemědělství: Český pohled
• O skladbě Flóra brassy práce
• Udržitelnější cyklistika
• Veganství a dopad na klima
• Historie Svatováclavského dukátu