Muchomůrka růžovka (Amanita rubescens Pers.) je oblíbená jedlá houba, známá také jako masák. Vyskytuje se hojně v červnu až listopadu v listnatých, smíšených i jehličnatých lesích, v parcích a alejích, od nížin až vysoko do hor. Rozšířená je na celé severní polokouli a v severní Africe.
Masitý klobouk má v průměru 5-20 cm, v mládí je polokulovitý, později nízce vyklenutý, ve stáří plochý, mírně zvlněný, na okraji lehce rýhovaný. V mládí je zbarven světle růžově nebo má pleťové odstíny, později je až červenohnědý. Povrch klobouku je pokryt bělavými nebo načervenalými bradavkami.
Lupeny jsou vysoké a husté, volně připojené ke třeni. V mládí jsou zakryté bílým závojem, mají bílou barvu, později růžoví, ve stáří mohou být červeně skvrnité.
Třeň je vysoký až 20 cm, do 2,5 cm silný, v mládí plný, později s vatovitou výplní až dutý. Má bílou, narůžovělou nebo nažloutlou barvu. Dole je hlízovitě rozšířený s několika řadami bradavek, hlíza má většinou načervenalou barvu, jak se zabarvuje při poškození larvami hmyzu. Pochva chybí.
Prsten je velký, umístěný v horní části třeně, je bílý, široký, blanitý, na svrchní straně hustě podélně rýhovaný.
Čtěte také: Krásy přírody Velely na fotografiích
Dužnina je bílá, na řezu slabě červenající. Chuť i vůně je příjemně houbová.
Při sběru muchomůrky růžové je třeba dbát zvýšené opatrnosti, protože laik si ji může splést s muchomůrkou panterovou (tygrovanou). Ať tak či onak, muchomůrka panterová (neboli tygrovaná) nemá rýhovaný prstenec, disponuje jasným hnědým kloboukem a nemá ani náznak po růžové barvě, která je charakteristická pro muchomůrku růžovou. Růžovka se také po naříznutí zbarvuje do růžova.
Také muchomůrka růžová je velmi podobná muchomůrce šedivce (Amanita spissa), která také neobsahuje ani ždibec růžové barvy. Růžovka a šedivka mají rýhovaný prstenec, muchomůrka tygrovaná ho má hladký.
Možnou záměnu lze předpokládat i u dalšího málo známého druhu, který byl vyobrazen z německé strany hor. Jedná se o muchomůrku ošemetnou (A. pseudorubescens), která je považována za jedovaté dvojče. Tento druh ovšem neustále není uznáván.
Důležité znaky pro odlišení:
Čtěte také: Ochrana sovy pálené
Muchomůrka růžovka je za syrova jedovatá - obsahuje hemolysin, který rozkládá červené krvinky. Hemolysin je termolabilní, při tepelné úpravě se ničí. Tepelně zpracovaná růžovka je vynikající jedlá houba.
Úprava muchomůrky růžovky:
Očištěné masové čepičky rozčtvrtíme, menší rozkrojíme napůl a opečeme je na rozpáleném oleji nebo tuku téměř na 2 minuty z obou stran, osolíme, ochutíme grilovacím kořením a pepřem. Hodí se k různým kuchyňským úpravám: třeba do omáček, klobouky je možné obalit jako řízek, osmahnout je s kmínem a solí, nebo se připravuje jako „dršťkovka“.
Česká republika je houbařskou velmocí. Houbaření je u nás velmi oblíbené, každý třetí Čech vyráží na houby pravidelně. Podle statistik z posledních let si čeští houbaři odnesou z lesa každý rok více než 20 tun hub! Občas se jim mezi ně vloudí také některá jedovatá houba a pak dochází k otravám.
Pokud chceme sbírat jedlé houby, je velmi důležité naučit se je poznávat. Velmi je to baví. Kdyby to bylo jen na nich, chodili by na houby skoro pořád. Houbaření může být skvělým způsobem, jak trávit čas v přírodě. Je ale důležité sbírat pouze houby, které dobře poznáte.
Čtěte také: Příroda fotky
Mnohem častější jsou otravy muchomůrkou zelenou, muchomůrkou tygrovanou nebo žampionem zápašným. Až polovinu otrav má na svědomí muchomůrka tygrovaná, kterou si lidé pletou s oblíbenou jedlou houbou muchomůrkou růžovkou.
K identifikaci hub jsou kromě klasických atlasů dostupné i mobilní aplikace. „Velmi rozšířená je například aplikace ‚Na houby‘. Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) i letos pravidelně aktualizuje mapu pravděpodobnosti růstu hub na našem území.
tags: #muchomurka #ruzovka #identifikace