Co je to muzeum historie přírody?

Nezřídka se lze setkat s kostrbatými překlady názvů slavných muzeí zaměřujících se na fenomény živé i neživé přírody, jako jsou například londýnské Natural History Museum, newyorské American Museum of Natural History nebo vídeňské Naturhistorisches Museum. Přírodopisná muzea (museums of natural history) jsou tak dnes běžně nazývána muzei přírodovědnými (museums of natural science), přičemž mnohdy dochází k záměně jednotlivých výrazů v překladech. V češtině se pak nezvykle znějící pojem museum of natural history nezřídka překládá doslovně jako „muzeum přírodní historie“, což je však v současném jazyce přinejmenším těžko srozumitelné, ba je tím opomíjen původní význam slova.

Rozdíl mezi přírodovědnými a přírodopisnými muzei

Jaký je rozdíl mezi přírodovědnými a přírodopisnými muzei? Co označuje pojem natural history, Naturgeschichte nebo histoire naturelle? Latinský výraz historia naturalis má na rozdíl od pojmu biologie či přírodověda dlouhou tradici a obvykle se pojí se jménem římského učence Plinia Staršího (23 n.l. - 79 n.l.) a jeho monumentální encyklopedií starověkého vědění o přírodě s názvem Naturalis Historia.

Výraz je tak souborným označením pro popis jevů v přírodě, které člověk může kolem sebe pozorovat. V období renesance následně došlo k odlišení tohoto popisného přístupu od experimentálního zkoumání přírody, které se nazývalo philosophia naturalis, tj. přírodní filozofie, a jež pracovalo s matematickým zobecněním jevů v přírodě. Pojem historie tudíž nebyl nikterak spojen s dnešní představou časového vývoje jednotlivých druhů - ostatně teorie evoluce je věcí až 19. století. Význam se vztahuje čistě k popisu stavu věcí, neboť původní význam řeckého slova historia bylo „zkoumat“, tedy popisovat události, které pozoruji.

Až v 18. a 19. století došlo k zformování a definici vědeckých oborů, jak jsou známy v současnosti. Nové pojmosloví proto odlišovalo popisné nauky, které získaly příponu grafie od řeckého gráphein (psát), zatímco experimentální vědy zaměřující se na porozumění jevům, původně pracující také s matematickým zobecněním, získaly příponu logie od řeckého slova logos (věda, řeč, rozum), případně nomie od řeckého slova nomos (zákon). V tomto dělení již lze vnímat dnešní rozdíl mezi tzv. vědami „měkkými“ a „tvrdými“.

Až na konci 19. století díky hlavně tzv. novokantovské filozofii, předně filozofů Wilhelma Windelbanda (1848-1915) a Heinricha Rickerta (1863-1936) došlo k de facto dnešnímu rozdělení věd. Tzv. nomotetické byly ty, které pracují se zobecnitelnými zákonitostmi, tj. přírodní vědy, a vědy idiografické, které pracují s popisem jedinečných a nezobecnitelných jevů, tj. kulturní/společenské vědy.

Čtěte také: Rožnov pod Radhoštěm muzeum

Česká tradice je historicky nedílně spjata s německým kulturním a filozofickým prostorem, a proto též terminologie se zde odvíjí od německé odpovědi na formování moderního vědeckého pojmosloví. V tomto případě byl jednou z určujících osobností Immanuel Kant (1724-1804), který ztotožnil pojem Naturgeschichte (Naturalis Historia) s pojmem Naturbeschreibung, tedy česky přírodopisem. Během 19. století se pak v německém prostoru etablovaly pojmy jednak pro přírodopis, tj. Naturgeschichte, případně Naturkunde, jednak pro přírodní vědy zabývajícími se pochopením přírodních zákonitostí, tj. Naturwissenschaft.

Předchůdci těchto muzeí byly kabinety přírodnin (Naturalienkabinett), případně kabinety kuriozit (Wunderkammer), které jako svědectví Božího stvoření byly prestižní součástí královských a šlechtických dvorů. Spolu se systematizací zvířecího i rostlinného názvosloví Carla Linného (1707-1778) taktéž docházelo k roztřídění těchto sbírek. Moderní přírodopisná muzea tak začala vznikat od konce 18. století ať již ze sbírek univerzit, učených společností, nebo i ze soukromých kabinetů naturálií - např. muzeum Charlese Wilsona Peala v Pensylvánii.

Jedním z prvních velkých a dodnes fungujících přírodopisných muzeí bylo pak pařížské Národní přírodopisné muzeum (Muséum national d'Histoire naturelle) založené spolu s Muzeem Louvre v Paříži roku 1793. V druhé polovině 19. století pak vznikaly dnes všeobecně známé instituce. V roce 1869 bylo založeno Americké přírodopisné muzeum v New Yorku, v roce 1881 došlo k oddělení Přírodopisného muzea od Britského muzea, v roce 1889 se staly habsburské sbírky základem muzea ve Vídni, stejně jako četné německé sbírky se začaly proměňovat v moderní přírodopisná muzea.

Zatímco kabinety kuriozit a vědecké sbírky byly omezeny na úzký okruh elit, moderní přírodopisná muzea hrála klíčovou roli ve zprostředkování moderního vědeckého poznání širokým vrstvám společnosti. Tato muzea popisující jevy živé i neživé přírody perspektivou různých přírodovědných oborů by bylo tedy správné oddělovat od muzeí vlastních věd. V tomto smyslu přírodovědná či přírodovědecká muzea jsou muzeí cílícími na zprostředkování znalostí vědeckého způsobu zkoumání přírody, vědecké metody jako takové.

Nicméně v současné praxi je již chápání a užívání výrazů jako přírodovědné či přírodopisné dosti volné, navíc přetrvává implicitní představa o větší důležitosti výrazu „přírodověda“ oproti „přírodopisu“. Jindy zase výraz přírodovědný bývá volen z důvodu jeho odkazu na svébytnou roli muzea jako vědecké instituce.

Čtěte také: Archeologické nálezy se sluneční symbolikou

Příklady muzeí historie přírody

Svět

• Steinhardt muzeum přírodní historie: V izraelské metropoli Tel Avivu bylo otevřeno Steinhardt muzeum přírodní historie (Steinhardt Museum of Natural History). Má tvar Noemovy archy a obsahuje 5,5 milionu exponátů z celého světa, mezi nimi například lebky nejstarších lidí a vycpané vzácné živočichy. Pětipodlažní budova pokrývá plochu o celkové rozloze 9 620 m2. Toto největší muzeum přírodní historie na Blízkém východě poukazuje na ekologickou rozmanitost země ležící na křižovatce tří kontinentů a na vliv městského rozvoje, změn klimatu a zásahů člověka do ekosystémů regionu. Hlavním cílem muzea podle kurátorů je zvýšit povědomí veřejnosti o přírodním světě a životním prostředí v místním a globálním měřítku. V muzeu je 8 stálých expozicích s tisíce exponáty.
• Natural History Museum (Londýn): Budovu Muzea přírodní historie (Natural History Museum) postavil Alfred Warehouse v roce 1880 speciálně pro výstavní potřeby. Hlavním vchodem vejdete přímo do síně Života, ve které vás zaručeně nadchne expozice Ecology. Realistická replika deštného pralesa, pohyblivé exponáty dinosaurů, nebo tzv. V síni Země pro změnu poznáte historii naší planety a její nerostné bohatství. Velice oblíbený je simulátor zemětřesení, kde zažijete skutečné otřesy v replice japonské samoobsluhy. Poslední částí je nové Darwinovo centrum, které bylo otevřené v roce 2002. Návštěvníky vždy oslní exponát osmimetrové olihně (hlavonožec), kterou rybáři vylovili nedaleko Falklandských ostrovů.

Česká republika

• Národní zemědělské muzeum: Národní zemědělské muzeum (NZM) patří mezi nejvýznamnější instituce svého druhu ve střední Evropě. Jeho kořeny sahají až do roku 1891. Ovšem v roce 1918 vzniklo toto muzeum jako samostatná instituce. Muzeum prošlo detailní rekonstrukcí a zároveň otevřelo další nové moderní expozice, které přibližují vývoj zemědělství, tradičních řemesel a ekologii. Aktuálně je Národní zemědělské muzeum moderní institucí, která spojuje historii se současnými trendy. Národní zemědělské muzeum nenabízí jen pohled do minulosti. Je to akční a živé místo, kde se setkávají technika, příroda, gastronomie a tradiční řemesla na jednom místě. Muzeum v Praze se zaměřuje nejen na vystavování sbírek, ale také na velmi poutavé interaktivní a zážitkové vzdělávání.
• Blatské muzeum: Blatské muzeum představuje pobočku Husitského muzea v Táboře zaměřenou na regionální přírodovědu, historii a národopis. Návštěvníkům nabízí stálé expozice, výstavy, přednášky, exkurze a další akce konané v Soběslavi, Veselí nad Lužnicí a dalších místech Táborska.
• Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích: Přírodovědné oddělení sídlí u nemocnice: L.B. Pracovníci oddělení spravují, ochraňují a rozšiřují přírodovědné sbírky. Náplní jejich práce je výzkum živé i neživé přírody jižních Čech. V rámci výzkumu provádějí sběr nových sbírkových předmětů převážně v jižních Čechách a i mimo tento region, v ČR i v zahraničí, zejména během terénních pobytů, expedic a konferencí. Spolupracují s řadou badatelů a výzkumných organizací. Poznatky z výzkumu popularizují formou přednášek a výstav. Pracovníci přírodovědného oddělení zajišťují redakci časopisu Sborník Jihočeského muzea v Českých Budějovicích, Přírodní vědy. Pro veřejnost pracovníci oddělení zajišťují určování přírodnin, konzultace a i další informace o donesených přírodninách. V sezóně, vždy pondělí odpoledne, je otevřena poradna pro houbaře. Je možné prezenční studium přírodovědných sbírek předem ohlášenými badateli. Zároveň je možné přírodovědné sbírky zapůjčovat institucím na výstavy nebo i badatelům pro studium, samozřejmě po předběžné domluvě s příslušným kurátorem podsbírky.
• Národní zemědělské muzeum v Praze: V této expozici najdete unikátní sbírkové předměty, včetně mnoha preparátů hospodářských zvířat. Hlavní dominantou je býk Cesar, což je nejlepší plemeník z první české inseminační stanice. Dále zde najdete významné ruchadlo bratranců Veverkových, které v 19. Expozice s názvem Traktory představuje vystavené traktory vyrobené v letech 1917 až 1953. Na některé z nich si mohou návštěvníci vylézt a vyzkoušet si, jak se na nich sedí. K dispozici je také interaktivní traktorový simulátor. Tato expozice potěší všechny milovníky jídla. Najdete zde kuchyně našich babiček a prababiček, dobové pochoutky i historická pravidla stolování. Expozice Rybářství se zaměřuje na práci rybářů a chov ryb v České republice. Návštěvníci se seznámí s tradičními i moderními metodami rybolovu. Expozice mapuje historii myslivosti a ukazuje její význam pro krajinu a ochranu přírody. Návštěvníci se dozvědí o tradicích, vybavení i roli myslivců v ekosystému. Toto místo je určené pro všechny zvídavé návštěvníky. Střešní zahrada muzea je vybavena včelími úly, políčkem se zemědělskými plodinami a odpočinkovou zónou. Tato venkovní expozice se zaměřuje na chov drobných hospodářských zvířat. Národní zemědělské muzeum v Praze se nachází v ulici Kostelní 44, Praze 7. Muzeum je otevřeno od úterý do neděle od 9:00 do 17:00 hodin.

Čtěte také: Přečtěte si o historii hnutí výchovy v přírodě

tags: #muzeum #historie #prirody #co #to #je

Oblíbené příspěvky:

• Nařízení vlády o klimatu
• Výzvy recyklace ve stavebnictví
• Techniky survivalu
• Diplomová Práce: Ekosystém Vzor
• Inovace v recyklaci potravin