Musím třídit odpad nebo ne? Absolutní nutnost dnešní doby

Třídit odpad není cool záležitost, z mnoha důvodů je to absolutní nutnost dnešní doby, která je zcela běžnou součástí života pro 73 % z nás. I když je u nás třídění odpadu dostupné, ještě stále je mezi námi nemalý počet netřídičů. Pojďme si říct, jak jsme na tom. Přidáme tipy, jak může ještě lepšímu třídění odpadu napomoct každý z nás.

V Česku snad není člověka, který by si na ulici ještě nestihl všimnout barevných kontejnerů na tříděný odpad. Dalo by se říct, že všichni o nich vědí, všichni je vidí a chodí kolem nich, ale ne všichni je využívají.

Aby taky ne, když to ke kontejnerům máme průměrně už jen 90 metrů! V tomhle směru to u nás máme opravdu snadné, ale co víc?! Přináší to i mnohé výhody! V neposlední řadě je to obrovská pomoc přírodě a životnímu prostředí.

Vytříděný odpad totiž můžeme recyklovat nebo alespoň zlikvidovat ekologičtěji než ten směsný. Třídit odpad bychom měli také proto, že šetříme zdroje, ať už v podobě těch vytěžených, které potřebujeme pro výrobu (ropa - plasty, křemičité písky - sklo, nebo třeba bauxit pro výrobu hliníku), nebo také přírodu, která musí těžbě ustoupit. Další zátěž představuje doprava a energeticky je mnohem náročnější výroba z primárních surovin než ta z druhotných surovin.

Čísla nejsou špatná, ale mohla by být lepší…

Potěšit nás může, že díky třídění a recyklaci odpadu u nás zachráníme každý rok 30 km2 přírody nebo snížíme zátěž životního prostředí o 942 000 tun CO2 ekv. Například díky třídění papíru u nás nemuselo být vloni pokáceno 2 345 638 stromů. Co se týče třídění skla, každý z nás ho loni vytřídil 15,1 kg, přesto ho třídíme málo a střepy na výrobu nového skla musíme aktuálně dovážet ze zahraničí. I přesto, že je v ČR k dispozici více než 560 000 sběrných nádob na tříděný odpad, ještě celá čtvrtina lidí je vůbec nevyužívá, což je velká škoda. Třídit odpad by mělo být samozřejmostí pro všechny, nikoliv „něco navíc“.

Čtěte také: Stavební povolení a OZE: Je to nutné?

Podle nejnovějších dat o třídění a recyklaci odpadu se v této oblasti neustále zlepšujeme, podrobněji v článku Jak jsme v ČR třídili a recyklovali odpady v roce 2020?.

Každoročně jsou za třídění odpadu oceňovány obce v rámci soutěže O Křišťálovou popelnici. Letos si prvenství odnáší obec Choceň, vítěz Křišťálové popelnice 2020.

Obecně nejpilnější třídiči žijí na Vysočině, kde každý obyvatel loni vytřídil průměrně 80,3 kg odpadu, celorepublikový průměr na obyvatele byl přitom 66,8 kg.

Tipy, jak pomoci zlepšit třídění odpadu

• Nejlepší cestou je odpad neprodukovat, ale pokud už nějaký vytvoříme, pak bychom jej měli vytřídit vždy a všude.
• Výjimku tvoří odpad mastný, znečištěný - tipy v článku Čistý, nebo špinavý? Jak správně třídit různé druhy odpadů?.
• Důležité také je nepodléhat mýtům týkajícím se třídění, a že jich je! Právě z tohoto důvodu vznikla celá série filmových spotů na podporu třídění odpadu, které měly za cíl vyvrátit zavádějící informace - nenech si ujít třeba Třídily nebo Jednoho statečného.

Taky si můžeme říct: „Já třídím a třídit budu, tak to stačí, ne?“ Dost možná tohle napadne nejednoho čtenáře a ano, je skvělé, že sami třídíme odpad a neseme si svůj díl zodpovědnosti. Na druhou stranu, je to jako se vším - téměř vždycky jde udělat víc.

• Tohle téma můžeme probrat s těmi, o nichž víme, že netřídí nebo k tomu mají rezervovaný postoj.
• Možná se o tuhle problematiku až tak nezajímají, protože je k tomu nikdo nevedl nebo neměli čas nad tím přemýšlet.
• Třeba je přesvědčí i láska k přírodě nebo konkrétní čísla a informace.

Třídit se musí dycky! (Zdroj: Samosebou.cz)

Čtěte také: Placení poplatků za odpad

• Sdílejme své „třídičské já“ na sociálních sítích.
• Pomoci mohou i dobré třídičské tipy, které přesvědčí, že třídění může být nejen snadné, ale i hravé.
• Někoho možná přesvědčí i pravidelné ekonovinky ze světa, které přehledně informují o tom nejžhavějším, co se odpadu a ekologie týká.
• Můžeme se ale taky kromě procházek nebo sbírání hub vydat na některou z akcí Ukliďme Česko, aneb proč vlastně nespojit příjemné s užitečným?
• A babičku, tetu nebo kamarádku třeba nadchne upcyklace…

Láska a třídění odpadu prostě nikdy nevyjdou z módy.

Jak třídit?

Dvě třetiny Čechů odpad třídí. Nepovažují to za nijak složitou věc - do zelených kontejnerů patří sklo, do modrých papír a do žlutých plast. Jenže není papír jako papír a není plast jako plast. Konkrétní informace o třídění odpadu, co kam patří a nepatří, jsou na popiskách přímo na jednotlivých barevných sběrných kontejnerech. O systému sběru tříděného odpadu totiž rozhoduje každá obec sama, a proto se všude třídí jiným způsobem. Záleží na dohodě mezi obcí a svozovou firmou a technickém vybavení třídících linek v okolí.

V některých obcích se spolu s plastem do žlutých nebo s papírem do modrých nádob vhazují i nápojové kartony. Někde se z plastových obalů sbírají jen PET lahve, jinde plastová všehochuť. Zkrátka jiný kraj, jiný mrav.

Do kontejnerů na směs plastů je možné kromě PET láhví vhazovat často také fólie, sáčky, plastové tašky, obaly od CD disků a mnoho dalších výrobků z plastů. Včetně obalů od potravin, pokud v nich nejsou zbytky jídla. Častým omylem je, že tyto plastové odpady musí být dokonale čisté. Drobné znečištění plastových obalů nevadí.

Je však dobré mít na paměti, že mastnota a zbytky obsahu omezují recyklaci vytříděných obalů. Problém ale je mastnota. Plastovou lahev od rostlinného oleje je potřeba pořádně vymýt. „Do plastů patří tento obal až po pečlivém vymytí teplou vodou a přípravkem na mytí nádobí. Pokud někdo nechce lahev od oleje vymývat, ať ji raději dá do směsného odpadu,“ doporučuje Lucie Paseková, zastupující odpadovou společnost REMA Systém. Proto je lepší před vhozením do žlutého kontejneru vymýt nebo alespoň pořádně vyškrábat i plastový kelímek od jogurtu. Naopak se není třeba bát do tříděného odpadu vyhodit prázdné obaly od mýdel nebo šamponů a dalšího běžného drogistického zboží. Obaly od žíravin, barev a jiných nebezpečných látek do žlutého kontejneru nepatří vůbec.

Čtěte také: Emise a STK - povinnosti

Patří. Ať už jde o termoobaly, do kterých vám v restauraci zabalí jídlo, nebo o výplně krabic pro spotřební elektroniku. Pozor ale na polystyren, který byl použit jako stavební izolace. Pokud je na něm omítka, pak do plastů nepatří a měl by se vyhodit jako stavební odpad.

Poznat, jaký obal je ze skla, asi nedělá problém nikomu. Vhodit do zeleného kontejneru můžete také tabulové sklo z oken a ze dveří. Autosklo už do něj ale nepatří. Ani zlacená a pokovená skla, a tedy ani zrcadla. Pokovení dělá při tavení skla problémy. Také s keramikou a porcelánem si při recyklaci ve sklárnách neporadí. Takže rozbitou keramickou mísu a slepé zrcadlo vyhoďte do směsného odpadu.

Většina z nás by karton od vajíček s čistým svědomím vhodila do modrého kontejneru určeného ke sběru papíru. Jenže papírové obaly od vajec už se dost dobře recyklovat nedají. Jsou sice z papíru, ale již tolikrát recyklovaného, že jde o poslední uplatnění hmoty. Je proto lepší je vyhodit do směsného odpadu. Nebo ještě lépe zkompostovat. V případě obalu od vajíček a ruliček od papíru proto nemusíme být ve třídění tak svědomití. Podobné je to s roličkami od toaletního papíru. Papír lze totiž recyklovat pouze sedmkrát. Poté už je jeho vlákno příliš krátké a nelze z něj papír opět vyrobit.

Papírové kapesníčky jsou sice z kvalitního papíru, po jejich použití ale do do kontejneru na papír z hygienických důvodů nepatří. Recyklaci papíru navíc ztěžuje jakékoli znečištění, a proto není vhodné do modrého kontejneru obecně vhazovat mastné nebo jinak zašpiněné papírové obaly. Nepatří do něj ani laminovaný a voskovaný papír. Papírové pleny většinou kromě papíru obsahují také plast. Proto do kontejneru na papír nepatří ani ty nepoužité. Naopak, sběru papíru nijak nevadí obálky s fóliovými okénky ani papír s kancelářskými sponkami, během dalšího zpracování vytříděného papíru dojde k jejich oddělení. Akorát z bublinkové obálky je dobré odstranit plastový vnitřek.

Pokud je na obalu nebo výrobku symbol přeškrtnuté popelnice, obal nepatří do žádného kontejneru, ani do toho na směsný odpad. Jedná se totiž o nebezpečný odpad, jeho konkrétní nebezpečné vlastnosti popisují další grafické symboly v oranžovém poli, například lebka nebo symbol ohně. „Ty prozradí, zda je konkrétní věc či látka toxická, žíravá, hořlavá, dráždivá, výbušná či jinak škodlivá. K takovým a v domácnostech běžně se vyskytujícím nebezpečným odpadům patří třeba elektroodpad nebo nedobrané či prošlé léky všeho druhu. Pokud skončí v koši nebo v záchodové míse, mohou kontaminovat vodu či půdu. Ani čistírny odpadních vod si totiž s kontaminovanou vodou nemusejí stoprocentně poradit. Léky je nejsnazší odnést zpátky do lékárny, v některých od vás převezmou i použitý zdravotnický materiál. Nebezpečným odpadem jsou také zbytky syntetických barev, ředidel, lepidel, laků, nátěrů a mořidel i jejich obaly. Často mají hned několik nebezpečných vlastností. Dráždivé či jedovaté látky obsahují i některé čisticí a úklidové prostředky. Nejčastějším doporučením je odložení na místo sběru nebezpečného odpadu. Tím jsou především sběrné dvory. Nebezpečné odpady ale můžete odevzdat i v rámci mobilního sběru, pokud je ve vaší obci organizován.

Kam s tím?

Putování odpadu se po vhození do kontejneru různí v závislosti na materiálu. Cesty plastu a papíru se v prvních krocích shodují. Vytříděný odpad putuje na pásové linky k dotřídění. Z papírového odpadu jsou nejprve vytříděny výrobky z recyklátů, které jsou dále použity pro směs nižší kvality. Následně se papír máčí ve vlažné vodě, z rozmáčené směsi jsou odstraněny prvky z jiných materiálů jako například svorky z časopisů. Za pomoci pumpování vzduchu se z papírové kaše dostává též inkoust, který se zachytává v bublinách na povrchu.

Plast, například plastové láhve, se během recyklace nejprve očistí, další proces probíhá v závislosti na druhu plastu. Zvlášť jsou tříděny PET láhve, duté obaly z pevných plastů a polystyren. Méně kvalitní plasty se rozdrtí na malé vločky a pečlivým propráním je následně recyklát zbaven neplastových příměsí. Recyklovaný plast se používá zejména ve stavebnictví při výrobě izolací kabelů, koryt či krytek nebo jako náhrada stavebních betonových prvků, jako jsou například zatravňovací dlaždice, protihlukové stěny či plotovky. Ve stavebnictví najde využití i recyklát z polystyrenu, používá se například k výrobě omítek či lehčeného betonu. Více možností existuje u výrobků z kvalitnějších plastů, jakými jsou PET láhve či kelímky od jogurtů. Z rozemletých a rozdrcených láhví je možné vyrábět nové.

Zajímavé je, že oděvy z takto získaných vláken už se tak snadno recyklovat nedají. Čeští vědci z Ústavu chemických procesů Akademie věd však vyvinuli novou metodu recyklace za pomoci mikrovln. Ta se dá použít nejen pro zpracování PET láhví, ale i textilií vyrobených z PET materiálů.

Trochu jinak je to se sklem, které se nejprve skladuje a na třídicí linku je sváženo, až když se ho nashromáždí větší množství. Příčinou je podle společnosti Eko-kom méně linek v ČR. Sklo je separováno na bílé a barevné, následně je zbaveno nečistot a doplňků, jako jsou například špunty a etikety z láhví. Recyklace skla probíhá poměrně jednoduše, po roztřídění a očištění je rozdrceno na střepy, ty jsou pak znovu předány jako materiál do výroby.

Nápojové kartóny, které jsou vyrobeny z více složek, tedy krabice typu C/PAP, jsou rozebrány na „prvočinitele“. Nejsnazší je recyklace papírové části, kterou je možné provést i mimo specializované linky. Papírová vlákna používaná v kartónech jsou navíc podle serveru www.jaktridit.cz obzvláště kvalitní a mezi zpracovateli žádaná.

Dalším speciálním případem je bioodpad. Sváží se do profesionálních kompostáren, kde se nadrtí, provzdušní a nechá několik měsíců uležet. Dále se z něj míchají různé zahrádkářské substráty či hnojiva.

Zatímco většina odpadu se recykluje tak, že původní výrobek je rozdrcen, rozmočen či rozemlet, u textilu je to jinak. Jeho recyklace se spíše drží přístupu „reuse“, tedy opětovného využití. Sebraný textil tak míří na charitu, případně je prodán do second-handu, většinou v jiné zemi. Takto například v těch českých často končí oblečení z britských kontejnerů. Neznamená to však, že by charitativní organizace uvedená na kontejneru sloužila jen jako prázdná vějička na nebohého „třídiče“, z prodeje oblečení profituje i ona. Rozemlety na vlákna jsou pouze ty oděvy a látky, které již nejsou vhodné pro další použití.

Kromě dotazníku jsme k tématu třídění odpadu připravili i online vědomostní kvíz. Ke dni uzávěrky nám na něj přišlo přes 14 tisíc odpovědí a poněkud překvapivé je, že pouhých 5 % respondentů odpovědělo správně na všech 11 otázek. Největším oříškem se ukázalo být zařazení halogenové žárovky. Správnou odpověď zvolilo jen 11 % respondentů. Někdy se skutečně může zdát správný postup třídění naprosto nelogický. Žárovky včetně halogenových totiž nepatří do elektroodpadu, kam by je většina respondentů odnesla, ale do běžného směsného.

Jen necelá třetina respondentů by správně zamířila s bezpečnostním sklem a autosklem do směsného odpadu či sběrného dvora místo ke kontejneru na sklo. Mezi běžným sklem ale nemají co dělat ani nádoby z varného skla a zrcadla. Do sběrného dvora patří rovněž „plastové“ podlahové krytiny. To vše shodně kvůli přítomnosti chemických příměsí, která recyklaci znesnadňují. Když už jsme u chemických látek, mnoho spotřebitelů si také láme hlavu nad znečištěnými obaly a otázkou, zda je musí před vyhozením vymývat. Pravdou je, že pokud se jedná o potraviny či o běžnou kosmetiku, stačí obal vyjíst či vypotřebovat a zcela bez obav vyhodit do plastu. Jinak tomu ovšem je u obalů nebezpečných látek, jako jsou například různé čističe, bělidla a žíraviny. Zde je nejlepší číst informace na obalu.

Do kontejnerů na plasty a papír byste také neměli házet mastné obaly nebo použité papírové kapesníky či odličovací ubrousky. Na první pohled rovněž není logické, že do bioodpadu nepatří olej či kosti z masa. V současnosti najdete na internetu mnoho stránek, které se tříděním odpadu zabývají. Například na adrese www.trideniodpadu.cz/kam-s-tim naleznete přehled všech možných chytáků, seřazených podle abecedy. Dětem jsou zase určeny stránky www.tonda-obal.cz (pozn.

Otázka na použitý kuchyňský olej většinu z vás do úzkých nedostala a správně jste odpovídali, že se má odnášet do sběrných dvorů. Rozhodně by neměl končit v kanalizaci nebo v kontejneru s bioodpadem. Tu a tam se začínají na ulicích objevovat specializované kontejnery na kuchyňské oleje, ale jde spíše o vzácné výjimky, s nimiž se můžete setkat například na několika místech v Praze 2 nebo v Českém Těšíně. Obdobně se skupiny kontejnerů začínají v některých obcích a městech rozrůstat i o šedé nádoby určené pro kovový odpad. Patří do něj například konzervy, plechovky, alobal, kovová víčka od zavařovacích láhví, ešusy a další hliníkové nádobí, příbory, tyčky od stanů a lehátek nebo lyžařské hůlky.

Motivace ke třídění

Kromě skutečnosti, že převážná většina našich čtenářů a příznivců odpad třídí, vyplývají z odpovědí na náš dotazník i další zajímavé údaje. Plných 65 % z vás třídí vše, co lze. Přibližně 35 % ale odděluje pouze základní trojici materiálů - tedy papír, plasty a sklo. Nejčastěji by si přáli mít v dosahu nádoby na bioodpad, nebezpečný odpad, kovy a na použitý kuchyňský olej. Nejlépe jsou na tom ti, kteří sídlí v Ústeckém kraji. Zde to ke kontejnerům mají Češi jen pár kroků - 30 % je najde hned u vchodu do domu, do dvou set metrů pak 45 %.

Někteří ze zmíněných 116 respondentů, kteří odpad netřídí vůbec, si stěžovali, že nejsou ke třídění nijak finančně motivováni. Poplatek za odvoz odpadu je stejně vysoký, ať třídí, nebo ne a bez ohledu na vyprodukované množství odpadu. Tuto situaci by mohl řešit připravovaný zákon o odpadech, který dává jednotlivým obcím možnost nastavit výši poplatků podle objemu skutečně vyprodukovaného směsného odpadu. Obecně lze říct, že zákony nastavují mantinely, je však vždy na jednotlivé obci, jaký způsob zpoplatnění sběru a nakládání s odpadem zvolí.

Třídění odpadu má u nás dlouhou tradici. Mnozí si možná vzpomenou ještě na školní nebo pionýrské brigády, zaměřené na sběr papíru či hliníku. V sedmdesátých letech pak pozvolna přibyly kontejnery na sklo, v devadesátých pak na plast a PET láhve. Nejnověji se objevily i specializované nádoby na elektroodpad, bioodpad, kovy či textil.

Utěšeně roste i celkový objem vytříděného odpadu. Zatímco v roce 2000 podle statistik Eko-komu průměrný Čech vytřídil 12,4 kilogramu odpadu a odpad třídilo pouze 38 % obyvatel, letos to je již 42,3 kilogramu na osobu a třídí již 72 %. Je sice dobrá zpráva, že se čím dál více odpadu vytřídí a dále využije, neměli bychom však usínat na vavřínech. Samotná recyklace je až posledním prvkem ekologické zásady 4R, tedy reuse (rovnou nevyhazuj, ale používej opakovaně), repair (radši oprav), reduce (redukuj, snižuj množství) a recycle (recykluj). Není tedy důvod vyhazovat igelitky po jednom použití, funkční, ale již zastarávající techniku můžete prodat či darovat na charitu.

S náhradními díly na opravu či možností výrobek opravit sice bývá někdy kříž, a to zvláště u elektroniky, která může být napevno zalepená či uzavřená. Rozhodně byste se však neměli řídit heslem „lepší vyhazovat nežli opravovat“. Teprve věc, která již nikomu neposlouží a nedá se opravit, patří do sběru.

tags: #musím #třídit #odpad #nebo #ne

Oblíbené příspěvky:

• Jak na ostření nábytku doma
• Příroda a společnost
• Ochrana životního prostředí a odpady
• Nakládání s odpady: stavební a komunální
• Změny klimatu