Mužské zdraví v ohrožení: Příznaky a psychické problémy, které by neměly být ignorovány

Posttraumatická stresová porucha (Posttraumatic stress disorder), často označována zkráceně jako PTSD, je jednou ze závažných úzkostných poruch. Je charakteristické, že se vyvíjí v návaznosti na traumatizující zážitek, jehož můžeme být obětí, ale stejně tak svědkem. PTSD může významně ovlivnit každodenní život a vztahy zasaženého. Včasné rozpoznání a odborná pomoc jsou klíčové pro úspěšné zvládnutí traumatu a zlepšení kvality života. Příznaky se mohou objevit krátce po traumatické události nebo i s delším odstupem.

Co je to PTSD?

Posttraumatická stresová porucha, zkráceně PTSD vycházející z anglického názvu Posttraumatic stress disorder, je úzkostná porucha. Jejímu vzniku předchází prožití traumatického zážitku. Nepostihuje jen ty, kteří byli přímými oběťmi, ale také svědky události nebo další přihlížející. Příznaky, kterými se PTSD vyznačuje, mohou zásadně ovlivňovat každodenní život a sociální vztahy zasaženého.

Traumatický zážitek během svého života zažije velké množství lidí. Pravděpodobnost výskytu syndromu se liší v závislosti na mnoha faktorech. Mezi události, které se typicky uvádí jako příčiny PTSD, patří válečné konflikty, závažné nehody, znásilnění či přepadení. Není přitom nutné, aby člověk sám byl obětí. Porucha se může rozvinout i u lidí přihlížejících, nebo nepřímo zapojených. Například u někoho, kdo byl náhodným svědkem autonehody, nebo u záchranáře, který u ní zasahoval.

U koho hrozí rozvoj PTSD?

Předpokládá se, že v průběhu celého života se tento syndrom objeví asi u 2-9 % lidí. Přičemž výskyt PTSD v jakémkoliv čase je kolem 3 %. Riziko rozvoje PTSD je například u lidí, kteří zažili válečný konflikt, přibližně dvakrát vyšší. Pomoc s PTSD vyhledá v rozvinutých vysokopříjmových krajinách až 2krát více lidí než v ekonomicky méně rozvinutých zemích. Obecně však platí, že většina lidí má velmi dobré schopnosti se s traumatickými událostmi vyrovnat. U většiny z nich se PTSD nerozvine. Významnou roli při zvládání traumatu může sehrát také úroveň sociální podpory.

Příznaky PTSD

Narozdíl od jiných psychiatrických diagnóz se k PTSD váže nástup příznaků na konkrétní událost. Ty se nemusí dostavit bezprostředně po této události. Obvykle se rozvíjí v odstupu týdnů až několika měsíců. Mezi typické projevy patří následující znaky:

Čtěte také: Ohrožení života: prevence

• Vtíravé, intruzivní vzpomínky, flashbacky: Objevuje se znovupřehrávání traumatických událostí. Často se opakují noční můry. Jsou zvýrazněny tělesné i duševní příznaky v reakci na podněty související s traumatickou událostí. Mezi tělesné patří třeba bušení srdce nebo pocení. Duševním příznakem je například intenzivní strach.
• Vyhýbání se podnětům spojených s traumatickou událostí: Lidé s PTSD mají často snahu vyhnout se situacím, místům, lidem, nebo aktivitám, které událost připomínají. Vyhýbání se také projevuje v myšlení a vzpomínkách - pacient tedy často o traumatické události spontánně nebude mluvit. Nebo ji může popisovat zjednodušeně ve snaze vyhnout se přemýšlení o ní.
• Zvýšená ostražitost, podrážděnost a citlivost: Často přetrvává zvýšená ostražitost, která bývá doprovázena podrážděností, zvýšenou citlivostí vůči ohrožujícím podnětům, například hlasitým zvukům, a zvýrazněnou úlekovou reakcí. Časté jsou pocity ‚‚odpojení od reality‘‘, které odborně nazýváme disociativními příznaky. Může jít například o pocit, že okolní svět není reálný, člověk se cítí jako ve snu, nebo ve filmu. To nazýváme odborně derealizací. Jiný podobný příznak se nazývá depersonalizace a jde o odcizení vlastního těla. Člověk může mít pocit, jako by mu jeho tělo nepatřilo.

U pacientů s posttraumatickou stresovou poruchou se často objevují pocity viny a studu, mnohdy dochází k jejich izolaci od okolí a potíže negativně ovlivňují vztahy s blízkými i pracovní výkon. Kromě samotných příznaků PTSD se často vyskytují i další problémy, například depresivní porucha nebo závislost na alkoholu a jiných návykových látkách. Velmi časté jsou také psychogenní tělesné příznaky a pacienti jsou ve zvýšeném riziku rozvoje některých tělesných onemocnění.

Rizikové faktory ovlivňující rozvoj PTSD

Existují faktory, které zvyšují riziko, že se u člověka PTSD v návaznosti na traumatizující událost rozvine. To, jak intenzivní byl pocit ohrožení života nebo míra násilí v průběhu traumatické události, hraje významnou roli v rozvoji PTSD. Čím drastičtější zážitek byl, tím je riziko vyšší. Pokud již člověk nějakou traumatickou událost zažil v minulosti, riziko se taktéž zvyšuje. Mezi rizikové faktory se zahrnuje i nižší vzdělání, roli hraje výše socioekonomického statusu. K rozvoji PTSD jsou obecně náchylnější ženy než muži. Rozhodující mohou být předchozí psychiatrické potíže a osobnostní faktory. Pokud člověk trpěl psychiatrickými potížemi již před prožitím traumatizující události, riziko rozvoje PTSD je vyšší. Klíčová je míra sociální podpory. Lidé, kteří mají podporu v rodině a ve svém okolí, se s traumatickou událostí vypořádávají lépe. Horší průběh PTSD bývá zaznamenán u pacientů, kteří v průběhu traumatu utrpí poranění mozku.

Mužské zdraví a rizikové faktory

Nikdy jste neslyšeli, že by mohlo být pánské pohlaví rizikovým faktorem. Především muži by takovou možnost ani nezvažovali, a přesto to může být pravda. Pokud si odmyslíme vztahové problémy, zůstávají ty zdravotní. A o těch by měli vědět nejen muži, ale i jejich ženy. Jsou samozřejmě nemoci, o kterých se ví, že ohrožují výhradně jen muže, jako je například rakovina prostaty nebo poruchy erekce. Potom jsou tu choroby, které postihují obě pohlaví, ale muže výrazně více.

Zdravotní problémy v různých věkových kategoriích

V tomto věku jsou obvykle muži v plné síle, drobné zdravotní problémy neřeší a k lékaři chodí jen v nejnutnějších případech. Myslí si, že všechno zvládnou, při sportu se přetěžují, hodně riskují. Nejčastěji se proto v ordinacích objevují s úrazem a bolestivými stavy páteře. V tomto období si také mohou nastartovat nevhodným životním stylem nebo jen neznalostí potenciální nemoci z rodinné anamnézy. Například cukrovku, kornatění tepen, nádorová onemocnění, plicní choroby atd. Muži stárnou a také u nich se začínají projevovat zdravotní problémy, na které nebyli zvyklí. Velmi často to bývá vysoký krevní tlak, obezita, cukrovka 2. Zdravotní problémy v tomto věku narůstají. Kromě výše zmíněných potíží se objevují ve větší míře problémy s prostatou. Mezi varovné příznaky patří časté močení po menších dávkách, noční močení, opakované infekce močových cest, nemožnost se vymočit. Také se zvyšuje riziko nemocí oběhového systému.

Onemocněním srdce a cév (kardiovaskulárními chorobami) jsou více ohroženi muži s větším počtem tzv. rizikových faktorů. Mezi základní faktory kardiovaskulárních onemocnění patří, jak už bylo řečeno, mužské pohlaví, věk, vysoký krevní tlak, poruchy metabolismu lipidů, kouření a porucha metabolismu glukózy. Z těchto faktorů můžeme odhadovat tzv. kardiovaskulární riziko, tj. pravděpodobnost v procentech, že vyšetřovaný jedinec bude v nejbližších deseti letech postižen akutní kardiovaskulární příhodou.

Čtěte také: Co dělat, když pes spolkne kamínek?

Krize středního věku

Krize středního věku není chyba v systému. Je to signál, že systém dospěl do další fáze. Že to, co dlouho fungovalo, už nestačí - a že vnitřní svět potřebuje nová slova, nové uspořádání, někdy i nové ticho. Pokud jí procházíš ty sám, možná máš pocit, že jsi ztratil půdu pod nohama. Jako by se rozpadl obraz, o který ses opíral - práce, vztah, identita, představa o sobě. To, že se ptáš, neznamená, že jsi selhal. Znamená to, že bereš svůj život vážně. Odvaha v této fázi nespočívá v rychlých řešeních, ale v ochotě zůstat u otázek o něco déle, než je příjemné.

A pokud stojíš vedle muže, který krizí prochází, je v pořádku, že je to těžké. Je v pořádku být unavená, zmatená, někdy i rozzlobená. Jeho krize není tvůj úkol k vyřešení - a zároveň máš právo nebýt v tom sama. Laskavost k druhému nemá znamenat nelaskavost k sobě. Krize středního věku může být bodem zlomu. Ne vždy k lepšímu, ale často k pravdivějšímu. K životu, který není jen splněním očekávání, ale vědomou volbou. Ať už tato cesta povede kamkoli, jedna věc zůstává důležitá: nikdo by jí neměl procházet beze svědků.

Pomoc není slabost. Rozhovor není ohrožení. Krize středního věku není psychiatrická diagnóza, ale vývojový přechod, který popsal už Erik Erikson v teorii psychosociálního vývoje. V tomto období se střetává potřeba generativity (tvořit, předávat, mít smysl) s obavou ze stagnace.

Současné výzkumy ukazují, že nejde nutně o dramatickou krizi, ale spíše o období zvýšené sebereflexe, kdy si člověk uvědomuje konečnost času, limity vlastních možností a rozdíl mezi životními ideály a realitou. U části lidí proběhne tiše, u jiných se projeví výraznou nespokojeností, změnami chování nebo vztahovými otřesy. Důležité je, že krize sama o sobě není patologická.

Paranoia

Paranoia je psychický stav, který se vyznačuje nedůvěrou a podezřívavostí vůči ostatním lidem, často bez opodstatněného důvodu. Lidé trpící paranoiou mohou věřit, že jsou sledováni, že je někdo ohrožuje na zdraví, i když k tomu neexistují žádné důkazy. Paranoia se ale může také projevovat tím, že nemocný má pocit nadměrného významu vlastní osobnosti. Paranoia může být součástí různých duševních poruch, jako jsou schizofrenie nebo paranoidní porucha osobnosti.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Příznaky paranoie

• Nadměrná podezřívavost
• Pocit ohrožení nebo pronásledování
• Sklon k obviňování druhých
• Izolace od ostatních
• Přehnaná reakce na běžné situace

Typy bludů při paranoii

• Blud perzekuční: Víra, že je jedinec sledován nebo pronásledován.
• Blud megalomanický: Přesvědčení o vlastní mimořádné důležitosti nebo schopnostech.
• Blud kverulační: Obsedantní potřeba stěžovat si nebo bojovat proti domnělým nespravedlnostem.
• Blud žárlivecký: Neopodstatněná víra v nevěru partnera.
• Blud reformátorský: Víra, že má jedinec zvláštní poslání reformovat společnost.
• Blud vynálezecký: Přesvědčení, že je jedinec autorem zásadních vynálezů nebo objevů.
• Blud rodokmenový: Víra, že pochází z významné nebo královské rodiny.
• Blud erotomanický: Přesvědčení, že je do něj někdo významný zamilovaný.

Terminální stadium nevyléčitelných onemocnění

Terminální stadium (fáze) nevyléčitelných onemocnění se vyznačuje častější destabilizací onemocnění, akcelerací některých symptomů, je zřetelné, že se nemoc vyvíjí k závěru. Většinou hovoříme o posledních měsících života. S pacientem v terminálním stadiu choroby je vhodné prodiskutovat vývoj nemoci a případné postupy v situacích ohrožení života. Formulace dříve vysloveného přání ve smyslu „neresuscitovat, nenapojovat na přístroje (DNR, DNI)“ může být zásadním usnadněním závěru života jak pro nemocného, tak pro jeho rodinu a pečující tým.

Za terminální stav chronických onemocnění označujeme období, ve kterém onemocnění ve svém vývoji dospěje k situaci, kdy nemocného může přímo ohrozit na životě. Klinicky je zřetelná destabilizace orgánové rovnováhy, resp. závažné dekompenzace některých životně důležitých orgánů. Je to období, kdy vrcholí snaha nemocného, rodiny a zdravotníků důstojně a kvalitně nemocného provést úskalími nevyléčitelné nemoci. Některé symptomy se akcelerují (únava, slabost, nechutenství), jiné naopak léčené zůstávají často stacionární (například to bývá také bolest, zvláště v křehké geriatrii). V definovaném (a dokumentovaném) terminálním stavu umožňuje zákon legálně (i bez předchozího vyjádření nemocného) odstoupit od život zachraňujících postupů (tedy legitimní je použití modelu DNR, DNI).

Obecná symptomová charakteristika terminálního stavu:

• Celková slabost
• Bolest - v 25 % roste, v 50 % zůstává stejná, v 25 % klesá při nezměněné intenzitě léčby
• Nechutenství, zvracení, porucha perorálního příjmu
• Dušnost
• Častá úzkost či deprese, možné hypo- či hyperaktivní delirium

Bezvědomí, porucha vědomí

Jedná se o jeden z nejzávažnějších stavů poruchy zdraví, který bezprostředně ohrožuje postiženého na životě a vyžaduje okamžitou první pomoc. Jde o selhání jedné ze tří takzvaných životních funkcí organismu - mezi základní životní funkce patří dýchání, krevní oběh a vědomí.

Projevy

• Postižený neovládá svaly, proto tělo bezvládně padá z polohy, v jaké se právě nachází (Pozor! - riziko závažných úrazů bez obranných reflexů)
• Podle hloubky bezvědomí:
  • Nereaguje na oslovení
  • V další fázi na dotek
  • V nejhlubším bezvědomí ani na bolestivý podnět (štípnutí do ušního lalůčku apod.)
• Mohou se vyskytnout „křeče“- nekontrolované rychlé záškuby svalstva celého těla, nebo jeho částí (obvykle provázeny zaťatými zuby a pěnou u úst)
• Dýchání, pokud je zachováno, bývá nepřirozené, pomalé a hlučné - chrčení, chrápání
• Za poruchu vědomí jsou považovány i změny kvality vědomí - dezorientace, zmatenost (postižený neví kde je, co se s ním děje, jak se jmenuje, kde bydlí apod.)

Příčiny

• Úrazy hlavy, nebo jiná těžká poranění související s rozvojem šokového stavu
• Onemocnění mozku (takzvané mozkové mrtvice, nádory, krvácení, epilepsie a mnoho dalších)
• Otrava (náhodné nebo v sebevražedném úmyslu - nejčastěji alkohol, drogy a průmyslové látky)
• Všechna postižení způsobující nedostatek přívodu kyslíku do mozku (srdeční, cévní choroby nebo masivní krvácení apod.)
• Nemoci postihující metabolismus (nejčastěji diabetes - cukrovka)

Psychická onemocnění

Schizofrenie

Schizofrenie je duševní nemoc, která ovlivňuje myšlení, vnímání i prožívání nemocného a výrazně zasahuje do jeho života i života jeho blízkých. Blud je falešná představa, která se nemocnému zdá být skutečná a pravdivá a nelze mu ji vyvrátit. Například představa spiknutí, při níž je nemocný přesvědčen, že je sledován a že se na něj chystá nějaký útok. Jindy může mít schizofrenik bludnou představu, že je nadán nějakými nadpřirozenými schopnostmi a že jimi může zachránit svět. Halucinace jsou poruchy vnímání. Nemocný člověk slyší, vidí nebo cítí věci, které jiní nevnímají.

Deprese

To jsou některé projevy deprese, každý z nás jistě někdy něco z toho zažil. Považujeme to za normální, pokud jde například o reakci na ztrátu blízkého člověka nebo to souvisí s vyčerpáním z přepracování. Příčinou depresí mohou být dlouhodobě neřešené problémy ve vztazích, v práci, dlouhodobé přetěžování se (neschopnost odpočívat), obtížné vyrovnávání se se ztrátou blízkého člověka nebo užívání návykových látek. Člověk v depresi nejen že ztrácí schopnost učit se či pracovat, ale také prožívat vztahy. Záleží také na „hloubce“ deprese. Dlouhodobá deprese jednoho z rodičů je velmi nebezpečná pro celou rodinu.

Bipolární porucha

Pro tyto potíže se dříve užívalo názvu maniodepresivní psychóza. Jde o opakované střídání stavů mánie a deprese. Při mánii je člověk celkově zrychlený, má nadmíru energie, nemá potřebu spánku (nespí několik dní), má euforii (nadnesenou náladu), která se může střídat s podrážděností, nesoustředí se, má sklony utrácet peníze, může mít větší sexuální touhu. Tento stav je pro nemocného dočasně příjemný, posléze přechází ve zmatek, úzkost, neklid, následuje vyčerpání a stav deprese. Toto onemocnění má tendenci vracet se, kvalitní léčba u odborníka (psychiatra, psychoterapeuta) je nutná. Nemoc velmi zatěžuje rodinu ve fázi mánie i deprese.

Poruchy osobnosti

Obecně jde o sníženou schopnost přizpůsobení se okolí, sníženou schopnost snášet stres, sníženou schopnost ovládat své emoce, větší zaměření se na sebe. Pokud jsou tyto „zvláštnosti“ přítomné v menší míře, říkáme tomu akcentovaná osobnost či osobnost s určitými rysy - takový člověk si své potíže uvědomuje a bývá ochotný s tím něco dělat. Poruch osobnosti existuje celá řada.

Úzkostné poruchy

Úzkostné poruchy patří k nejčastějším psychickým potížím, a to zejména u žen. Fobie zaměřené na konkrétní objekty strachu jsou asi nejrozšířenější a v porovnání s ostatními nejméně zatěžující dotyčného i jeho okolí. Patří sem strach z výšek, z uzavřených prostor, z konkrétních zvířat, ze tmy, ze zubního lékaře, prostě z čehokoliv, na co si vzpomenete. Komplikovanější je to s takzvanou sociální fobií. Jde o pocity úzkosti na veřejnosti, zejména pokud se tam máte nějak projevovat, má tam na vás být upřena z nějakého důvodu pozornost, máte s někým komunikovat. Tento problém dokáže dotyčného izolovat, jde o prožívání značné nejistoty v kontaktu s lidmi mimo rodinu. Panická porucha popisuje návaly úzkosti doprovázené bouřlivými tělesnými příznaky - bušením srdce, potížemi s dechem, pocity na omdlení. Takto nemocný mívá při atace panické úzkosti strach o svůj život. Generalizovaná úzkost je určitá připravenost reagovat nepřiměřenou úzkostí i na menší podněty.

Obsedantně kompulzivní porucha

Obsese jsou nutkavé myšlenky - nápady, představy, impulzy, které se opakovaně vtírají do mysli, přinášejí tíseň a potřebu nějak jim vyhovět. Kompulze je ritualizované chování reagující na vtíravé myšlenky. Například stále dokola můžu mít pocit, že mám špinavé ruce, a proto se stále dokola myji, až mám kůži na rukou poničenou. Je to poměrně těžká porucha vzhledem k utrpení, které nemocnému přináší i vzhledem k obtížnosti léčby. Může jít také o projev osobnostní poruchy. Okolím jsou pak tito lidé vnímáni jako upjatí, pedantičtí, rigidní (ztuhlí, nepoddajní).

Poruchy příjmu potravy

Jde o okruh onemocnění, k nimž se řadí mentální anorexie (odmítání jídla), bulimie (záchvaty přejídání a zvracení) a také přejídání spojené s jinými psychickými poruchami, například se stresem. Jde o nemoc - to znamená, že chování spojené s anorexií či bulimií není nemocný člověk od určitého stadia schopen ovládat, a tedy se sám bez pomoci druhých tohoto onemocnění zbavit. Nemoc bývá doprovázena ztrátou zájmu o kontakt s vrstevníky (především u anorexie), nesoustředěností a náladovostí. Neléčená porucha příjmu potravy se obvykle stává chronickým problémem, který zatěžuje celou rodinu, a je zde riziko předání negativního vztahu k jídlu a ke svému tělu z rodiče na děti.

Závislost

Závislost rodiče na alkoholu, drogách či lécích představuje velice závažný problém pro celou rodinu. Působí destruktivně jak na partnerský vztah, tak i na vývoj dítěte. Je-li některý z rodinných příslušníků závislý, je nutné vyhledat odbornou pomoc, a to i navzdory tomu, že dotyčný nemusí od začátku na léčbě spolupracovat.

Statistiky a rizika spojená s mužským zdravím

Muži věnují lepší péči svému autu či oblíbenému přístroji než vlastnímu tělu. Alespoň to vyplývá z jednoho z průzkumů organizace Men’s Health Network. Světová zdravotnická organizace (WHO) zase poukazuje na to, že globálně je zdravotnictví zaměřeno především na ženy a děti, přičemž muži jsou spíše v pozadí. Důsledkem může být mimo jiné fakt, že se dožívají nižšího věku než ženy a během života bývají obecně i nemocnější. Odhaduje se, že ve světě kouří zhruba 36 procent mužů a 8 procent žen (údaj WHO z roku 2015). Mnohem více mužů také holduje alkoholu, stravuje se méně zdravě a i v dalších ohledech má větší sklon k rizikovému chování. Také přicházejí méně často k lékaři, prevenci příliš neřeší.

Další statistiky poukazující na to, že muži mají prokazatelně vyšší morbiditu i mortalitu v důsledku kardiovaskulárních poruch, hypertenze, diabetu i rakoviny. Mnoho ukazatelů svědčí o tom, že z celkových 15 hlavních příčin úmrtí vůbec vedou muži takřka ve všech kromě Alzheimerovy choroby.

Studie EHES (2014) - Zdraví dospělé evropské populace v ČR:

• Hypertenze byla zjištěna u 47 procent mužů a 26 procent žen. O svém zdravotním problému nevědělo 40 procent mužů a 24 procent žen.
• Dyslipidémie (zvýšený cholesterol) byla odhalena u 77 procent mužů a 66 procent žen.
• Diabetes byl zjištěn u 8,6 procent mužů a 5,7 procent žen.
• Nad hranicí normální hmotnosti se dle hodnot BMI pohybuje 73 procent mužů a 55 procent žen.
• Zeleninu konzumuje denně cca 57 procent evropských mužů a cca 62 procent žen, v Česku je to asi 57 procent mužů a 67 procent žen.

Ve stravovacích zvyklostech se muži a ženy výrazně liší. Ženy dodržovaly zásady zdravé výživy lépe než muži, častěji jedly ovoce a zeleninu, celozrnné pečivo a mléčné výrobky. Zároveň méně často konzumovaly fritované a smažené pokrmy a uzeniny.

Kardiovaskulární riziko podle metody SCORE. Riziko vzniku fatální kardiovaskulární příhody v příštích 10 letech v populaci 40-64 let se u mužů a žen také liší. Pouze 24 procent mužů spadá do kategorie nízkého rizika, u žen je tento podíl výrazně vyšší - 63 procent.

Mrtvice je pátá hlavní příčina úmrtí mužů. Zanedbaná cukrovka může vést k erektilní dysfunkci a dalším urologickým problémům, neuropatii, poškození očí, ledvin i sluchu. Rizikové faktory jako vysoký krevní tlak, obezita či kouření zvyšují možnost chronického onemocnění ledvin, které potažmo způsobuje další problémy. Vysoký cholesterol může být ovlivněn jak genetikou, tak životním stylem. Rakovina prostaty je nejčastější rakovina u mužů a po rakovině plic druhý typ smrtelného onkologického onemocnění.

tags: #muž #může #být #v #ohrožení #života

Oblíbené příspěvky:

• Překročení doby jízdy: Podrobný rozbor
• Tapety s přírodními motivy
• Čištění ucpaného odpadu
• Žďár nad Sázavou: Klima
• Ekologie živočichů RNDr. Linharta