Trestný čin ohrožení života v českém právu

Poskytnutí první pomoci má samozřejmě zejména etický rozměr, ale není na škodu mít povědomí i o platné legislativě, která se k této problematice vztahuje. Právo přitom upravuje nejen to, kdy je povinností pomoc poskytnout, ale i řadu dalších aspektů, které se k tématu vztahují.

Právní úprava neposkytnutí pomoci

V současnosti je platná následující právní úprava:

• Trestný čin Neposkytnutí pomoci podle §150 trestního zákoníku (trestní sazba až 2 léta) spáchá ten, „kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví vážné známky poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného“.
• Trestný čin Neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle §151 trestního zákoníku (trestní sazba až 5 let nebo zákaz činnosti) „spáchá řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného“.

V „běžném životě“ tedy není povinnost poskytnout první pomoc absolutní - ze zákona jsme povinni poskytnout pomoc jen při přímém ohrožení života nemocného, nebo při vážné nemoci nebo úrazu. Jako řidiči účastnící se dopravní nehody jsme ovšem povinni poskytnout první pomoc vždy. Trestné je už samo neposkytnutí, bez ohledu na to, zda postižený (nebo účastník nehody) skutečně nějakou pomoc potřeboval.

Obavy z právních problémů a zásada rozumné přiměřenosti

Obava z „právních problémů“ po poskytnutí první pomoci je - při dodržení zásady „rozumné přiměřenosti“ - zbytečná. Čím vážnější je stav, tím více si můžeme - a vlastně i musíme - dovolit. Pokud se zjevně pokoušíme zachránit život, není co ztratit a rozhodně nám to nikdo nemůže (právně ani morálně) vyčítat. Problémy by snad mohly hrozit pouze v případě poskytování „první pomoci“ násilím nebo proti vůli postiženého.

Jinými slovy - o co aktivněji bychom měli zasáhnout tehdy, pokud je postižený zjevně ohrožený na životě (silně krvácí, nedýchá, je v bezvědomí apod.), o to více „zpátky“ je dobře držet se v situaci, kdy nic z toho zjevně nehrozí a postižený jasně deklaruje, že si naši pomoc nepřeje.

Čtěte také: Rozsudek za ohrožení života

Aby mohla vzniknout trestní odpovědnost, vždy platí, že ten, kdo by měl být odpovědný, musí svým jednáním 1. naplnit skutkovou podstatu tr. činu, 2. a navíc následek zavinit, tj. úmyslně (nebo i neúmyslně, ale i z laického pohledu zjevně škodlivě) jednat tak, že právě proto k následku došlo. Pomineme-li úmyslné ublížení, i nedbalostní čin vyžaduje, aby viník buď věděl, že může následek způsobit, ale nedbal toho, anebo sice nevěděl, ale vědět měl a mohl.

Zachránci tedy sice nelze zaručit úplnou beztrestnost v případě, že se při poskytování první pomoci dopustí chyby, tato chyba by ale musela být jasně poškozující, a navíc i laikovi zřejmá. V zásadě se dá říci, že pokud na jedné straně nezůstaneme lhostejní, a na druhé straně postupujeme s dobrou vůlí a „s rozumem“, je velmi obtížné představit si jakýkoliv druh právní odpovědnosti v souvislosti s poskytnutím první pomoci.

Kdy lze při poskytování pomoci překročit zákon?

Při poskytování první pomoci se můžeme dostat do situace, kdy je nutné postupovat ne zcela v souladu se zákony či předpisy, případně kdy může při poskytnutí pomoci vzniknout škoda na cizím majetku. Zákon na tyto situace pamatuje institutem tzv. „krajní nouze“ (§28 trestního zákoníku, § 2906 a § 2907 občanského zákoníku).

V zásadě platí, že pokud někdo odvrací hrozící nebezpečí a způsobí při tom škodu (případně poruší zákony či jiné předpisy) v míře, která není nepřiměřená možnému ohrožení, trestní ani jiná odpovědnost nevzniká. V praxi to tedy znamená, že pokud je pro poskytnutí první pomoci vážně zraněnému nutné např. rozstřihnout část oděvu, rozbít okénko auta, vykopnout dveře kanceláře, kde je uložené AED apod., zachránce za tuto škodu neodpovídá.

Pokud např. pro transport postiženého do nemocnice použije vlastní automobil, protože záchranná služba není z jakéhokoliv důvodu k dispozici nebo je vytížená jinými pacienty, má právo i na náhradu nákladů, které takto vzniknou (provozní náklady, vyčištění auta apod.). Jiná věc samozřejmě je, zda v praxi zachránce takové náklady uplatní.

Čtěte také: Klíčové aspekty nálezu ÚS

Závažnost hrozícího následku ovšem musí být zjevně vyšší než způsobená škoda. Nelze tedy takto obhájit například porušování dopravních předpisů během jízdy do nemocnice s nemocným, který má „odřené koleno“, trpí průjmovým onemocněním, teplotou, má klíště apod.

Respektování vůle poškozeného

V praxi se někdy setkáme se situací, kdy my sami máme pocit, že by bylo namístě poskytnout první pomoc, ale postižený si naši pomoc nepřeje (a přitom není ve stavu, který zjevně kompromituje jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti - například poúrazový šok, závažná intoxikace omamnou látkou, psychické onemocnění včetně probíhajícího pokusu o sebevraždu apod.). Pokud není ohrožení skutečně bezprostřední a zřejmé (např. velké tepenné krvácení), první pomoc nelze poskytovat proti jasně projevené vůli poškozeného.

Další trestné činy proti životu

Trestní zákoník upravuje i další trestné činy proti životu, jako jsou vražda (§ 140), zabití (§ 141), vražda novorozeného dítěte matkou (§ 142), usmrcení z nedbalosti (§ 143) a trestný čin účasti na sebevraždě (§ 144). Mezi trestné činy proti zdraví patří například ublížení na zdraví a těžké ublížení na zdraví.

Vražda

Vražda neboli úmyslné usmrcení člověka patří k nejzávažnějším trestným činům, neboť se jedná o největší zásah do tělesné integrity člověka, proto za ni lze uložit i trest výjimečný. Dle výše trestní sazby tento trestný čin řadíme mezi zvlášť závažné zločiny.

Jedná se o úmyslný trestný čin, který může spáchat kdokoliv, jehož následkem je usmrcení oběti, přičemž jednání pachatele může záležet jak v konání, tak v opomenutí. Pachatel spáchá vraždu opomenutím v případě, že poruší svou zvláštní povinnost zabránit smrti s úmyslem osobu usmrtit (§ 112), přičemž toto nenaplňuje porušení povinnosti, která vyplývá pouze z morálních pravidel.

Čtěte také: Co znamená bezprostřední ohrožení života?

Úmysl pachatele

Úmysl pachatele (alespoň eventuální úmysl, kdy je pachateli lhostejné, zda následek v podobě usmrcení jiného nastane nebo ne). Tyto okolnosti hodnotíme jednotlivě i ve vzájemné souvislosti (§ 2 odst. 6 tr. řádu). Přičemž k prokázání úmyslu pachatele směřujícího k usmrcení jiného člověka zpravidla nestačí jeho demonstrativní chování, teatrální příprava činu či jeho tzv. „silácké řeči“ o provedení činu. Podobně není možné tento úmysl pachatele vyvozovat z výhružky usmrcením, kterou daná osoba vyslovila během hádky.

Druhy vražd

• Vražda prostá (§ 140 odst. 1): Pachatel tedy jedná spontánně bez jakéhokoliv plánování, na základě náhlého hnutí mysli či v afektu, avšak stále se jedná o úmyslný trestný čin. Například pokud pachatel spontánně reaguje na urážku.
• Vražda spáchaná s rozmyslem nebo po předchozím uvážení (§ 140 odst. 2): V případě vraždy spáchané s rozmyslem jednal pachatel po uvážení pro a proti svého činu (krátká myšlenková činnost pachatele bezprostředně nebo v krátké době před spácháním činu) , pro který zvolil vhodné prostředky a byl si vědom důsledků svého jednání. Pachatel zde neuvažuje detailně a plánovitě. Jedná-li pachatel po předchozím uvážení, znamená to, že provedení činu plánuje nejen více detailně než v případě rozmyslu, ale také po delší časový úsek, proto je zde rozeznatelné stádium přípravy. Pojmy rozmysl a předchozí uvážení jsou „kvalifikační okolnosti v případech úmyslného usmrcení charakterizující způsob rozhodování pachatele směřující k úmyslnému zavinění“.

Okolnosti podmiňující vyšší trestní sazbu

Taxativní výčet okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby u trestného činu vraždy uvedený v § 140 odst. 3 je následující a vztahuje se jak k § 140 odst. 1 tak § 140 odst. i) zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem (jedná se o „vražedný útok s extrémně vysokou mírou brutality, která se vymyká z běžného rámce u většiny trestných činů tohoto druhu, avšak není nutné, aby útok vyvolával zvýšenou trýzeň poškozeného“ j) v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného majetkový prospěch nebo ve snaze zakrýt nebo usnadnit jiný trestný čin nebo z jiné zavrženíhodné pohnutky (= zavrženíhodná pohnutka (jedná se o „pohnutku svědčící o morální zvrhlosti, bezcitnosti, bezohledném sobectví a naprosté neúctě k lidskému životu“), avšak nepatří sem jednání v afektu či žárlivost.

Naopak za konec lidského života je považovaná tzv. cerebrální smrt mozku, tedy biologická smrt mozku, kdy je obnovení všech životních funkcí dané osoby již nenávratně vyloučeno (tzv. klinická smrt zde není relevantní). Jedná-li pachatel vůči osobě již zemřelé s úmyslem ji usmrtit, jedná se o nezpůsobilý pokus trestného činu vraždy či zabití.

V případě, že došlo k usmrcení dvou a více osob jedním jednáním (tedy jedním skutkem), lze to považovat za jeden trestný čin vraždy. Jednočinný souběh tohoto trestného činu s trestným činem vraždy je vyloučen a čin bude kvalifikován jako § 140 odst. 2, 3 písm. j), tedy jako trestný čin vraždy spáchaný s rozmyslem nebo po předchozím uvážení za účelem získání majetkového prospěchu.

Svolení poškozeného a euthanasie

Usmrtí-li pachatel jiného s jeho souhlasem nebo dokonce na jeho výslovnou žádost, trestní odpovědnost za toto jednání nezaniká. Výjimku z tohoto však obsahuje § 30 odst. 3 trestního zákoníku, kdy je možné udělit souhlas s „lékařskými zákroky, které jsou v době činu v souladu s právním řádem a poznatky lékařské vědy a praxe“. Obdobně je tomu v případě tzv. euthanasie (též nazývána milosrdná smrt či smrt ze soucitu), kterou lze definovat jako „jednání, jehož vlastním cílem je zkrácení života a rozhodujícím důvodem je soucit s trpícím“.

Euthanasie dosud není součástí našeho trestního zákoníku, ale ve výjimečných případech je možné mimořádné snížení trestu odnětí svobody (§ 58) či dokonce upuštění od potrestání (§ 12 odst. 2), neboť je v tomto případě značně snížena závažnost tohoto činu.

Zabití

Tento trestný čin spadá spolu s trestným činem vraždy (§ 140), vraždy novorozeného dítěte matkou (§ 142), usmrcení z nedbalosti (§ 143) a trestným činem účasti na sebevraždě (§ 144) mezi trestné činy proti životu, které jsou spolu s trestnými činy proti zdraví upraveny v hlavě I zvláštní části trestního zákoníku (díl 1 a 2 této hlavy).

Trestný čin zabití je samostatnou privilegovanou skutkovou podstatou, která je oproti trestnému činu vraždy, vůči kterému je ve vztahu speciality, mírněji trestná, neboť pachatel jiného usmrtí sice úmyslně, avšak v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného. Přičemž je nutné, aby existovala příčinná souvislost mezi spácháním trestného činu a těmito okolnostmi. Jednání pachatele může záležet shodně jako u trestného činu vraždy jak v konání, tak v opomenutí, kdy pachatel poruší zvláštní povinnost zabránit smrti v úmyslu osobu usmrtit.

Subjektivní stránka

Subjektivní stránka musí záležet v úmyslu (alespoň eventuální úmysl, kdy je pachateli lhostejné, zda následek v podobě usmrcení jiného nastane nebo ne). V případě trestného činu vraždy a zabití je forma zavinění pachatele určující kritérium, na základě kterého probíhá právní kvalifikace činu. Úmysl směřující k usmrcení dané osoby je mnohdy velmi těžké prokázat a je proto nutné zkoumat okolnosti konkrétního případu, například zda pachatel úmyslně útočil na životně důležité orgány. Tyto okolnosti hodnotíme jednotlivě i ve vzájemné souvislosti (§ 2 odst. 6 tr. řádu). Přičemž k prokázání úmyslu pachatele směřujícího k usmrcení jiného člověka zpravidla nestačí jeho demonstrativní chování, teatrální příprava činu či jeho tzv. „silácké řeči“ o provedení činu. Podobně není možné tento úmysl pachatele vyvozovat z výhružky usmrcením, kterou daná osoba vyslovila během hádky.

Pachatel spáchá trestný čin zabití v silném rozrušení (v afektu), pokud takové rozrušení „bylo vyvoláno jeho emotivními stavy takové povahy, že je lze obecně označit za omluvitelné hnutí mysli“, přičemž tyto emotivní stavy pachatele mohou být jak krátkodobého, tak dlouhodobého charakteru. Obecně lze silné rozrušení definovat jako spontánní afektivní reakci pachatele. Tento fakt však nemá vliv na obecné podmínky trestní odpovědnosti, pachatel není nepříčetný, ani nejedná ve stavu zmenšené příčetnosti.

Pachatel trestného činu zabití mohl čin spáchat v silném rozrušení přestože dokázal rozpoznat protiprávnost svého činu a ovládnout své jednání. Emoce pachatele jsou zde vystupňované, v důsledku čehož se pachateli značně zúží jeho vědomí a jsou oslabeny jeho zábrany. Jedná se o silné rozrušení, které má původ ve vnějších závažných důvodech, a proto je částečně společensky pochopitelné a ospravedlnitelné, nicméně nemůže se jednat o rozrušení pramenící z hněvu či chuti po pomstě, v takovém případě by nešlo o obranu, ale o útok, přestože by mohl být vyprovokovaný.

Omluvitelné hnutí mysli

Za jiné omluvitelné hnutí mysli lze považovat například žárlivost za podmínky, že mezi osobami existovala silná emoční vazba pramenící z úzkého, vzájemného a většinou dlouhodobého pouta.

Ublížení na zdraví

Tento trestný čin je v trestním zákoníku systematicky zařazen mezi trestné činy proti životu spolu s trestným činem vraždy (§ 140), zabití (§ 141), vraždy novorozeného dítěte matkou (§ 142) a účasti na sebevraždě (§ 144).

Ublížení na zdraví trestní zákon rozumí způsobení takového zdravotního stavu (onemocnění, poranění), který znamená porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí a znesnadňuje nikoli na krátkou dobu výkon obvyklé činnosti nebo má nepříznivý vliv na obvyklý způsob života poškozeného a zpravidla vyžaduje lékařské ošetření.

Trestněprávní praxe se sjednotila na názoru, že se z hlediska následku jedná o trestný čin, pokud byla poškozenému způsobena porucha na zdraví, jež ztížila jeho obvyklý způsob života nebo výkon obvyklé činnosti po dobu 7 a více dnů. Jednání pachatele může být posouzeno jako trestný čin i v případě kratší doby poruchy na zdraví. Rozhodující je způsob jednání, motiv a zda prokazatelně hrozila závažnější újma, než byla způsobena.

Těžké ublížení na zdraví

Aby bylo možno jednání pachatele trestného činu Ublížení na zdraví podle § 146 tr. zákoníku kvalifikovat podle přísnějšího ustanovení § 145 tr. zákoníku, nepostačuje pouze následek těžké újmy, ale musí být prokázáno, že pachatel měl skutečně v úmyslu svým jednáním těžkou újmu způsobit, případně byl s takovým následkem srozuměn (úmysl eventuální). V případě že těžká újma na zdraví nebo smrt poškozeného byla nedbalostním následkem trestného činu v základní skutkové podstatě, užije se speciální ustanovení uvedené v § 146 tr. zákoníku, odstavec 3, a v případě smrti poškozeného v odstavci 4.

Co trestní zákoník považuje za těžkou újmu je možno nalézt v ustanovení jeho § 122 odst. 2. Jedná se o:

• zmrzačení (trvalé tělesné poškození)
• ztráta nebo podstatné stížení pracovní způsobilosti
• ochromení údu
• ztráta nebo nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí (zrak, sluch, čich, chuť, hmat)
• poškození důležitého orgánu (například rozmnožovacího)
• zohyždění (například popáleniny obličeje)
• vyvolání potratu nebo usmrcení plodu
• mučivé útrapy (nejen fyzické, ale i psychické, které je nutno objektivizovat znaleckým posudkem)
• delší dobu trvající porucha zdraví (zpravidla pokud trvá více než 6 týdnů, avšak podle okolností se může jednat i o dobu kratší, zejména pokud se jednalo o velmi vážný útok, který nevedl ke smrti poškozeného pouze vlivem příznivých okolností).

Trest odnětí svobody na doživotí

Trest odnětí svobody na doživotí patří v České republice mezi nejpřísnější možné tresty. Je určen pro pachatele nejtěžších zločinů, jako jsou vícenásobné vraždy či teroristické útoky. Přestože je v právním řádu poměrně vzácný, zůstává životním osudem pro desítky odsouzených.

Soud může doživotí uložit pouze v případech, kdy je nebezpečí pro společnost mimořádně vysoké a kdy není naděje, že by pachatele šlo napravit běžnějším trestem. Podmínky, za jakých může být tento trest uložen, jsou přísně vymezeny zákonem a týkají se především brutálních nebo vícenásobných vražd, vlastizrady, genocidy a dalších zvlášť závažných zločinů.

Doživotí lze udělit za taxativně vymezené trestné činy, což znamená, že jsou přesně stanoveny zákonem. Pro možnost uložení tohoto trestu je důležité, aby čin byl proveden obzvláště zavrženíhodným způsobem nebo z obzvláště zavrženíhodných důvodů. Zákon vyžaduje, aby jednání pachatele vybočovalo svou brutalitou nebo bezcitností z běžného rámce a aby představovalo mimořádné riziko pro společnost. Rozhodnutí o uložení doživotí je tedy zásadní a vyžaduje důkladné posouzení, zda je pachatel tak nebezpečný, že jeho náprava není reálná.

Doživotní trest je v České republice udělován poměrně vzácně. Na základě dostupných statistik se každoročně tento trest uděluje jen několika málo pachatelům. Ke konci roku 2023 bylo v Česku celkem 49 doživotně odsouzených vězňů, z toho tři ženy.

Výkon trestu doživotního vězení v České republice podléhá přísným pravidlům. Odsouzení na doživotí tráví svůj trest ve speciálních odděleních věznic, kde platí zpřísněná bezpečnostní opatření. Většinu času tráví osamoceně, často i v samostatných celách, a mají omezené možnosti pohybu a kontaktu s ostatními.

Na druhou stranu ale platí, že i když je trest doživotí udělen, nemusí nutně znamenat, že odsouzení stráví zbytek života ve vězení. Po dvaceti letech totiž mohou zažádat o podmíněné propuštění. Žadatel musí prokázat, že během výkonu trestu dosáhl výrazné nápravy, což se posuzuje například psychologickými testy.

Trestné činy v dopravě

Porušení některých pravidel silničního provozu má natolik závažné následky, že vyvození pouze přestupkové odpovědnosti by nebylo dostačující. V takovém případě může být dána odpovědnost za trestný čin. Trestné činy jsou projednávány soudy, které mohou jejich pachatelům uložit mj.

• Ohrožení pod vlivem návykové látky
• Usmrcení z nedbalosti
• Těžké ublížení na zdraví
• Ublížení na zdraví
• Obecné ohrožení
• Poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení
• Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání

tags: #trest #za #ohrožení #života

Oblíbené příspěvky:

• Založení kompostu
• Denkmit: Ekologické prací prášky
• Alternativní pohon v Opavě
• Slunné stanoviště a vhodné květiny
• Kde Příroda Ubírá, Tam I Dává