Přechod na obnovitelné zdroje energie v České republice

Tato analýza zkoumá možnosti rozvoje obnovitelné energie v Česku. Ten je jednak klíčový pro dekarbonizaci naší společnosti a jednak snižuje naši závislost na fosilních palivech, a tím posiluje naši energetickou bezpečnost a chrání nás před budoucími výkyvy v cenách energií.

Jednotlivé členské země EU si stanovují své vlastní cíle v rámci Vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu (National Energy and Climate Plan, NECP). Aktualizace tohoto plánu se v Česku právě připravuje, přičemž tento dokument by měl ambice REPowerEU reflektovat. Podíl obnovitelných zdrojů energie na celkové spotřebě v Česku by do roku 2030 měl stoupnout ze současných přibližně 18 procent na 30 procent. Počítá s tím aktuální návrh Vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu. Ten však zatím nereflektuje novou směrnici EU, podle níž by průměrný podíl obnovitelných zdrojů měl být v celé EU 42,5 procenta, vyplývá ze zjištění ČTK. Podle kritiků návrhu by tak měl být tuzemský cíl vyšší.

Návrh je v současnosti v meziresortním připomínkovém řízení. Během října by ho měla projednat vláda a následně odeslat k posouzení Evropské komisi, s níž by ho měla poté dál konzultovat a případně opravovat. Návrh obsahuje několik možných scénářů. V preferovaném scénáři chce navýšení podílu obnovitelných zdrojů energie stát dosáhnout zejména rozvojem solární a větrné energetiky. Plán proto předpokládá výstavbu nových 10,1 gigawattu (GW) instalovaného výkonu fotovoltaických elektráren připojených do sítě a nových 1,5 GW výkonu větrných elektráren do roku 2030. Plán ovšem zatím nezahrnuje cíle nové směrnice, kterou nedávno schválily unijní instituce. Směrnice počítá do roku 2030 s podílem čisté energie na celkové evropské spotřebě v EU ve výši 42,5 procenta. Tento cíl by měl být průměrem celé EU, nevztahuje se na jednotlivé státy. V současnosti je celounijní podíl kolem 22 procent. Podle kritiků však podíl 30 procent není dostačující.

Potenciál obnovitelných zdrojů v ČR

Zcela klíčový je pro Česko rozvoj solární a větrné energetiky, která je dnes celosvětově nejlevnějším zdrojem elektřiny a kromě toho má u nás mnohonásobně větší potenciál, než jaký dosud využíváme. Výroba elektřiny ze slunce a větru může i v českých podmínkách pokrýt podstatnou část spotřeby. Do roku 2030 lze takto zvýšit výrobu obnovitelné elektřiny až o 20 TWh ročně, aniž by to ohrožovalo bezpečnost dodávek elektřiny. Proměnlivou výrobu z OZE mohou zpočátku jako dosud doplňovat řiditelné uhelné a plynové elektrárny. S výrazným rozvojem solární energetiky se bude postupně snižovat hodnota takto vyrobené elektřiny. Tím bude klesat návratnost investic do solární energetiky.

Obnovitelné zdroje energie nabízejí ekologicky udržitelnější a nezávislejší cestu. I v ČR se stávají stále významnější složkou energetického mixu, ačkoli za evropským průměrem značně pokulháváme. Je tu však jistý potenciál pro další rozvoj. Navzdory výzvám spojeným s vyššími počátečními investicemi a potřebou integrace do stávající infrastruktury.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Výhody a nevýhody obnovitelných zdrojů

Hlavní výhodou je snížení emisí skleníkových plynů a dalšího znečištění. Obnovitelné zdroje energie jsou prakticky nevyčerpatelné a snižují závislost dané země na dovozu fosilních paliv. Výroba a distribuce také podporují místní ekonomiku vznikem nových pracovních míst. Mezi nevýhody patří nepředvídatelnost. Velká část těchto zdrojů totiž závisí na počasí. Výstavba potřebných zařízení vyžaduje vyšší počáteční investici a často i větší prostor, třeba pro větrné farmy nebo solární parky.

Fosilní paliva jsou citlivá na změny cen na světových trzích, což může vést k cenovým šokům a nejistotě. To však neplatí u obnovitelných zdrojů. Obnovitelné zdroje mají nižší dopad na životní prostředí než těžba a spalování fosilních paliv. Samá pozitiva, říkáte si. Nic ale není černobílé, tak se pojďme podívat i na nějaká ta negativa obnovitelných zdrojů energie. Slunce ne vždy svítí, vítr ne vždy fouká, a voda ne vždy proudí. Například instalace větrných turbín nebo solárních panelů může měnit celkový vzhled krajiny.

Druhy obnovitelných zdrojů energie v ČR

• Solární energie: Tento obnovitelný zdroj energie využívá sluneční záření k tvorbě tepla či elektřiny.
  • Fotovoltaické (PV) panely: Když sluneční záření dopadá na fotovoltaický článek, dochází k uvolnění elektronů a vytvoření elektrického proudu. Tento proud pak může být shromážděn a využíván pro napájení elektrických spotřebičů nebo dodáván do elektrické sítě.
  • Sluneční tepelná energie: Tato energie se využívá pro ohřev vody nebo vzduchu za pomocí slunečního záření.
• Vodní energie: Vodní elektrárny jsou v Česku významným zdrojem obnovitelné energie a přispívají k celkovému energetickému mixu země. Přesto je důležité zmínit, že toky v České republice nemají potřebný spád ani dostatečné množství vody. Proto je podíl výroby elektrické energie ve vodních elektrárnách na celkové výrobě v ČR poměrně nízký.
• Větrná energie: I větrná energie je důležitou součástí obnovitelných energetických zdrojů České republiky. Větrné elektrárny využívají pohyb vzduchu k pohánění větrných turbín, které generují elektrickou energii. Na našem území se nacházejí především na kopcovitých územích a na hřebenech hor.
• Biomasa: V České republice je biomasa využívána především ve formě pevného paliva (např. dřevní pelety nebo štěpky) a biomasy tekutých paliv (např. biolíh, biopaliva). Biomasa může být spalována pro vytápění, elektřinu nebo teplou vodu, což ji činí všestranným zdrojem obnovitelné energie.
• Bioplyn: Bioplyn je u nás využíván k výrobě elektřiny a tepla v bioplynových stanicích. Jde o plynnou směs, která vzniká anaerobním rozkladem biomasy za přítomnosti bakterií a enzymů. Bioplynové stanice jsou často postaveny na zemědělských farmách nebo například skládkách odpadů.

Současný stav a výzvy

V ČR se k výrobě energie využívají oba druhy, ale výrazně převažují neobnovitelné zdroje - uhlí, jádro a zemní plyn. Zdroje obnovitelné energie představují především vodní a větrné elektrárny, solární panely a biomasa, přičemž žebříčku popularity vévodí biomasa. Kromě dřeva a výrobků z něj sem patří také energetické plodiny, biopaliva a organická část komunálního odpadu. Udržitelné využití biomasy však vyžaduje pečlivé řízení, aby nedošlo k nadměrnému využívání těchto zdrojů.

Česká republika má před sebou nyní pěknou výzvu. Budoucí politická rozhodnutí a změny v legislativě logicky mohou a musí ovlivnit směřování tuzemské energetické politiky. Za zmínku na konec stojí to, že povolovací procesy pro stavbu např. větrných elektráren dnes v Česku mohou trvat i víc než 7 let.

Ekonomické a environmentální dopady

Mezi státy zpracovanými ve studii je také Česká republika. Konkrétně pro ČR by přínosy přechodu na čistou energetiku znamenaly zabránění 4,3 tisíce úmrtí, roční úsporu 42 milionů dolarů v důsledku snížení znečištění ovzduší a roční úsporu 68 miliard dolarů ve snížení škod v důsledku změn klimatu (více než 1,5 bilionu korun; čísla se vztahují ke střednímu scénáři k roku 2050). Pro ČR také nechybí vyčíslení ekonomických přínosů v podobě vzniku 108 tisíc nových pracovních příležitostí, které v sobě skýtají finanční přínos necelých 9 miliard dolarů ročně (téměř 200 miliard korun).

Čtěte také: Výzvy recyklace plastů

„Státy, včetně České republiky, mohou díky přechodu na obnovitelné zdroje uspořit obrovské prostředky v podobě výdajů za řešení zdravotních následků a dopadů na životní prostředí vznikajících v důsledku spalování fosilních paliv. Vlády by proto měly ve svých energetických strategiích akcelerovat rozvoj využití šetrných zdrojů energie,“ shrnul klíčová zjištění studie Martin Sedlák z Aliance pro energetickou soběstačnost.

Globální perspektiva

Všech 139 států, na které připadá celých 99 % produkce emisí oxidu, může do roku 2050 přejít na obnovitelné zdroje energie. Tvrdí to studie vědců ze Stanfordovy univerzity. Řešením je podle nich zejména přechod na dva způsoby získávání elektřiny - z větru a slunce. Základem změny, která je podle zprávy nutná, je kompletní elektrifikace všech energetických sektorů - tedy co nejrychlejší opuštění plynu, ropy a dalších fosilních paliv. Elektřina pro dopravu, vytápění a další sektory by se pak měla získávat především ze slunečních a větrných farem.

Autoři uvádějí, jaké příznivé důsledky to bude mít:

• vytvoření více než 24 milionů pracovních míst;
• úspora 22,8 bilionů dolarů ročně v podobě uspořených výdajů v oblasti zdravotnictví a řešení dopadů na životní prostředí;
• úsporu 28 bilionů dolarů ročně za škody, které by vznikly v důsledku změn klimatu;
• zabránění 4-7 milionům předčasných úmrtí ročně a onemocnění stovek milionů lidí, které vyvolávají dopady spalování fosilních paliv.

Autoři práce tvrdí, že pracují se zcela realistickými daty a přechod na solární a větrné hospodářství je uskutečnitelný. Věří, že tato změna by byla doprovázena výrazným poklesem spotřeby energie - využívání elektřiny je totiž výrazně úspornější než u fosilních paliv. Nejvíce energie se dá ušetřit na jejím transportu - celková úspora čistě elektrifikované energetiky oproti dnešku se odhaduje asi na 23 procent.

Budoucí energetický mix

Energetika blízké budoucnosti bude podle této zprávy značně diverzifikovaná. Měla by být založena na pestrém energetickém koktejlu tak, že 57 % elektřiny dodají různé formy solární energetiky, 27 % větrné turbíny a zbytek mix vodních, geotermálních a přílivových elektráren. Velmi důležitým zdrojem energie by měly být solární střechy, tedy panely umístěné na střechách, případně přímo tvořící střechy. Druhým zdrojem, který by mohl ještě výrazně narůst, jsou větrné elektrárny v příbřežních vodách. Nezabírají zemědělskou půdu, v posledních letech se podařilo zvýšit jejich odolnost vůči vlivům extrémního počasí a umí velmi účinně využívat silných větrů, které nad hladinou moře vanou. Navíc je může využívat 108 ze 139 analyzovaných států.

Čtěte také: Bioodpad a jeho význam

Naopak na své hranice narazila výstavba klasických vodních elektráren - vědci odhadují, že roku 2050 bude jejich kapacita přibližně stejná jako roku 2015. Může jich sice ještě přibývat, ale jejich účinnost může být omezena nižším množstvím srážek, které se v analyzovaných zemích v budoucnu očekávají. Přesto nám voda energii ještě dávat může, značnou a nevyužitou kapacitu má totiž ještě výstavba přílivových elektráren.

Nečekané je, že experti ze Stanfordovy univerzity vůbec neuvažují o jaderné energii. „Jádro“ je sice velmi účinné, ale autoři práce o něm neuvažují kvůli složitým externalitám, jež jsou s ním spojené. Především jde o dlouhou dobu schvalování i realizace jaderných elektráren - pohybuje se kolem dvaceti let, takže by do roku 2050 ani nestihly vzniknout.

Přínosy sice zní jednoznačně pozitivně, ale autoři analýzy přiznávají, že přechod na tento systém má i odvrácenou stránku. Je jí obří investice, která by byla pro vytvoření této změny potřebná: v globálním součtu se pohybuje kolem až 125 bilionů dolarů.

Možnosti financování

Česká republika má nyní jedinečnou možnost transformovat svou energetiku a podpořit tak konkurenceschopnost svého průmyslu i energetickou soběstačnost domácností. Podle nové studie poradenské společnosti Deloitte zpracované pro Svaz moderní energetiky je možné do roku 2030 postavit z evropských peněz přes 17 GW nového výkonu v obnovitelných zdrojích, pak už nemusí být tyto zdroje k dispozici a evropská dekarbonizační podpora může být přesměrována do jiných sektorů ekonomiky.

Studie tak zjistila, že každá investovaná 1 Kč z evropských dotačních fondů mezi roky 2023-2030 využitá na výstavbu FVE a VTE se několikanásobně vrátí. „Akcelerace výstavby obnovitelných zdrojů by přinesla České republice významné benefity. Během příštích sedmi let bychom navýšili HDP o 4,7 % a příjmů centrální vlády o 4,1 %. Stoupnou i příjmy obecních rozpočtů, protože právě v regionech se budou fotovoltaické a větrné elektrárny budovat. Mezinárodní firmy ze všech odvětví zaměstnávají statisíce zaměstnanců v ČR.

Zásadní bariérou výstavby obnovitelných zdrojů energie v Česku je nejednotnost podmínek, na jejichž základě obecní a stavební úřady umožňují jejich výstavbu. Obce a stavební úřady stanovují podmínky pro výstavbu obnovitelných zdrojů energie na svých územích na základě nejednotných, často subjektivních důvodů. Rozhodovací praxe u obdobných projektů v jiných částech země tak může být zcela rozdílná. Kvůli legislativě v ČR je v současnosti povolovací proces a výstavba větrných elektráren otázkou 10 let i více, u velkých solárních elektráren běžně přes 5 let. Zvláště u větrných elektráren tak jejich povolovací procesy výrazně přesahují horizont, po který jsou pro Česko k dispozici finance z Modernizačního fondu a dalších dotačních titulů.

Studie je dostupná na webu modernienergetika.cz.

tags: #muze #cr #prejit #na #obnovitelne #zdroje

Oblíbené příspěvky:

• Spor o oboru Radejov
• Kvalitní kompost
• Nádobí z cukrové třtiny: Ekologická alternativa
• Jak správně zlikvidovat ČOV?
• Přírodní léčba kašle