Věda venku: Vaše venkovní laboratoř

Učíme se venku i na 2. stupni. Někdy více prší, jindy se nám voda zase vypařuje zpět do ovzduší. Se změnami klimatu se předpokládané úhrny srážek nezmění, ale budou jinak a více nerovnoměrně distribuovány. Očekáváme období, kdy prší a nastávají povodně a stejně tak delší období sucha. Dvouleté sucho z let 2018-2019 způsobilo například nejrozsáhlejší kůrovcovou kalamitu v historii českých zemí. Sucho představuje nebezpečí v podobě vysychání studní a nedostatku pitné vody, bývají ohrožené mokřady, snižuje se hladina potoků a řek, dochází k úbytku kyslíku v rybnících, ale i pitné vody, dochází k rozvoji škůdců (např. kůrovce).

Vodní bilance

Rozdíl mezi srážkami, které naprší a které se vypaří, se nazývá vodní bilance. Zjednodušeně řečeno: tam, kde je dlouhodobě bilance nulová nebo záporná, je poušť. A nám stačí miska s vodou a můžeme výpar z hladiny pohodlně sledovat. V přírodě evaporaci ovlivňuje spousta faktorů. Třeba právě vlhkost, stín nebo transpirace stromů (voda vypařená listy). K vodní bilanci patří i odtok (povrchový nebo vsak půdou). Voda, která se vsákne nebo odteče, se samozřejmě nemůže následně vypařit.

Naším úkolem je budovat krajinu takovou, aby přestála jak velmi kladné bilance (tedy abnormální srážky), tak i srážkový deficit (extrémní sucha). Zkuste s dětmi po tomto pokusu vyhledat taková opatření. Na ukázce toho, jak funguje vodní hladina, pochopíme, že budování velkých přehrad není řešením.

Měření srážek a výparu

Pojďme zjistit, kolik vody vám za jeden měsíc (doporučujeme květen, červen a září, nebo i prázdniny) ve škole naprší a kolik se naopak vypaří. Na jedné straně potřebujete srážkoměr. Pokud srážkoměr nechcete každý den vylévat a měřit, můžete hladinu pokrýt olejem, ten zabraňuje vypařování vody a viditelně odděluje hladinu vody (napadaných srážek) od oleje. Takovému srážkoměru říkáme totalizátor. Tento přístroj najdete na vrcholcích hor a nepřístupných místech, kam se nedá chodit každý den.

Na druhé straně budeme sledovat evaporaci, budeme mít venku umístěný lavor nebo třeba hluboký plech, ve kterém budeme sledovat výpar (sem také prší, takže sledujeme srážky i výpar). Takovému zařízení profesionálního střihu se říká výparoměr čili evaporimetr.

Čtěte také: Jak popsat obrázky přírody?

Plankton a kvalita vody

Využijeme toho, že ve školách máte binokulární lupy, mikroskopy a případně i techniku, která umí vzorky z krycích sklíček vyfotografovat nebo promítnout na zeď. Podle množství a podle vyskytujících se druhů mikroskopických tvorečků se dá usuzovat i na kvalitu vody. Tohle rozdělení je pro laiky opravdu jen orientační. A vůbec neplatí, že řasy a sinice vyhledávají čistější vodu. Je tomu právě naopak. Čím více živin voda má, tím víc planktonního života v ní najdete.

Planktonkou chytejte drobné korýše, řasy a sinice na hladině i ve vodním sloupci. V hlubší bílé misce planktonku promyjte (otočte ji na rub a obsah smyjte do misky). Když to budete opakovat několikrát, miska se bude jen hemžit planktonem. Přes jemné čajové sítko můžete obsah misky přecedit a vyklepnout na Petriho misku, kde necháte jen trochu vody. Pokud máte podložní sklíčko s jamkou, můžete přiložit i krycí sklíčko. Pokud ne, pozorujte přímo kapku vody s planktonem. Doporučené zvětšení mikroskopu je 10 x 20 až 10 x 40. Pozor, ať vám kapka vody během pozorování nevyschne. Jaká je úloha planktonu v ekosystému vod?

Hospodaření s dešťovou vodou

Velký problém našich měst je hospodaření s dešťovou vodou. Všechna ta parkoviště, střechy, betonové plochy, hřiště… odvádí vodu do kanalizace. Ta se proto při bouřce velmi rychle naplní vodou, kterou hrkne do nejbližší řeky. Navíc se kvůli klimatické změně očekává větší nerovnoměrnost v distribuci srážek. Bude tedy pršet v součtu stejně, ale budou delší období sucha na úkor silných srážek. Nutností je tak posílit zadržení vody nejen v krajině, i ve městech.

Vytyčte si podle mapy plánek území, které budete mapovat. Nejlépe takové, které je přístupné, není za plotem. Nejlepší jsou školní pozemky, veřejný prostor, jako je park nebo náměstí. Zjistěte celkovou plochu jednotlivých plošek typu 1-3. Zkuste navrhnout, jak místa označená číslem 3 přeměnit na plochy propustné či polopropustné, případně jak vodu sbírat.

Jaký objem vody naprší na jeden metr čtvereční plochy, když naprší 1 mm? Zjistěte při dešti, kolik vody naprší pod stromem a kolik na volném prostranství. Při velkém dešti zkuste změřit jeho intenzitu: množství srážek (mm) za hodinu. Při velké bouřce si stopněte, jak dlouho prší, a po dešti změřte množství srážek. Vydělte počtem hodin deště a získáte hodinovou srážku. Předpovědi takových dešťů najdete na www.chmi.cz nebo v aplikaci ČHMU. Kolik vody odteče za rok ze střechy (parkoviště, hřiště…) vaší školy? Zjistěte, kam voda z vašeho pozemku odtéká.

Čtěte také: Voda a příroda: Důležité informace

Voda v půdě a její vlastnosti

Pro zadržení vody v krajině je zásadní voda v půdě. Tady přinášíme několik pokusů, díky nimž zjistíme třeba obsah půdní vody, vodní kapacitu nebo jímavost či vzlínavost vody.

Vodní kapacita půdy (pokus trvá dva dny)

Půdu na daném místě pořádně prolejeme vodou z kropicí konve, až se půda zasytí. Půdu zakryjeme a druhý den z ní odebereme vzorek. Zjistíme jeho přesnou váhu. Vzorek následně vysušíme na slunci (nebo použijeme sušičku na ovoce) a znovu zvážíme. Z rozdílu vah a přepočítáním na procenta zjistíme vodní kapacitu.

Vodní jímavost

Vodní jímavost měříme úplně stejně. Jen nabereme z vybraných míst aktuální vzorky půdy a zvážíme je. Pak vložíme vzorky půdy do perforovaných PET lahví a ty ponoříme do akvária s vodou tak, aby byla hladina v úrovni hlíny (můžeme zatížit kameny, aby nevyplavaly). Až se půda v lahvích zcela naplní vodou, vyndáme je a necháme odtéct přebytečnou vodu na misce. Opět vzorek zvážíme (včetně PET lahve, kterou následně odečteme).

Vzlínavost půdy

Zjistíme, jak rychle stoupá voda v různých druzích půdy. Opět využijeme malé PET lahve s perforovaným dnem, které naplníme až po okraj vybranými vzorky půdy. Několika nárazy o desku stolu částečky setřeseme, aby netvořily vzduchové bubliny. Lahve postavíme současně do misky s vodou (kterou doléváme, když ji půda vypije). Zjišťujeme, do jaké výšky voda v lahvích vystoupá za 5 / 10 / 15 / 20 / 30 a 45 minut. Vzlínavostí stoupá voda z nižších vrstev do těch vyšších. Utužené půdy mají špatnou vzlínavost i vsakovací schopnost. Víte, jak vysoko umí voda v půdě vyvzlínat?

Propustnost půdy

Další důležitou veličinou je propustnost. Zjistíme ji tak, že perforované lahve s čerstvě odebranými vzorky zavěsíme nad odměrky a do každé nalejeme 200 ml vody. Zkuste vodu, kterou do půdy naléváte, obarvit inkoustem.

Čtěte také: Více o rostlinách

Stromy a CO2

Podle údajů dostupných v literatuře i na internetu zjistíte, že průměrný strom za svůj život (100 let) absorbuje 1 tunu CO2. Cíl: Žáci spočítají, kolik uhlíku zadrží kmen stromu na zahradě, v lese či před školou. Změří výšku stromu i jeho průměr a z tabulek zjistí, kolik dřeva kmen obsahuje. Čas: 45-60 minut Věk: 8-9.

Inspirace CO učit z fyziky venku?

• Aktivita: ODRAZ KULIČKY

  Vyzkoušej, měření účinnosti odrazu pružné kuličky a zda je schopna odrazit se alespoň 5x.

• Aktivita: VÁHA

  Vymyslet a sestavit prototyp funkční váhy z klacíků. Zvážit v terénu na vlastní váze co je lehčí, a co těžší.

• Aktivita: POLOČAS ROZPADU PĚNY

  Jakým způsobem bude klesat pivní (nebo jiná pěna, jar…) pěna, půjde o lineární závislost na čase, nebo bude klesat logaritmicky či snad exponenciálně.

VIDEO: MECHANIKA V čem se liší trn růže a trnky? Jak rostliny využívají „fyzikální“ zákony? Kde v přírodě najdeme eliptický, „U“ či „I“ profil?

VIDEO: FYZIKA NA ZAHRADĚ Zdánlivě obyčejná nářadí nabízí mnoho fyziky. Objevte z jiného pohledu RÝČ, MOTYKU, LOPATU, VIDELO, KOLEČKO či NŮŽKY

VIDEO: KŘIVKY Objevte hyperbolu na hladině nebo ve slunečních hodinách. Vyrobte si venku paraboloid. Pomocí řetězu či lana sledujte sinusoidy, šroubovice a vlnění v přímém přenosu.

VIDEO: HYDRODYNAMIKA Objevte v terénu záhady poletujících semínek, tekoucí vody, levitujícího míčku nebo létajícího talíře.

Historické fotografické procesy

V posledních letech zaznamenáváme zvláštní vzestup zájmu o staré fotografické techniky. Digitální fotografie je dnes schopna informovat a dokumentovat velmi snadno a klasická fotografie jí v tom již stěží může konkurovat. Sledujeme-li ovšem možnosti digitální fotografie jako individuální umělecké tvorby, všimneme si, že jednotně vytvořené počítačové programy pro úpravu snímků a podobnost digitálního tisku i u snímků zcela rozdílného typu vedou k určité konformitě výsledků. Fotografie jsou sice dokonalé, ale všechny dost podobné.

Jedním ze základních rysů klasické fotografie založené na citlivosti stříbrných solí ke světlu je, že mnoho procesů si může dělat fotograf sám a vkládat tak do nich své vlastní tvůrčí prvky. Konečná fotografie pak může mít mnoho různých podob. Každý obraz je svébytným originálem. Právě ona rozmanitost práce, zcela individuální charakter výsledků a skutečnost, že dostáváme vždy originál, zřejmě umožní klasické fotografii udržet se i nadále, nyní již ale jako technika umělecká.

Ohlédneme-li se za hranice, zjistíme, že stále větší oblibu získávají takzvané alternativní fotografické techniky. Jsou to vlastně oživené historické fotografické techniky z dob počátků fotografie. V USA pozorujeme vzestup zájmu již od 80. let 20. století, v posledních několika letech se však ještě zvýšil. Jsou zde k dispozici na trhu zpracovatelské sady téměř pro všechny kdysi používané procesy. Přestože některé jsou docela drahé, lidé je kupují. Zvláště oblíbená je zde platinotypie, navzdory tomu, že sada chemikálií k jejímu zpracování stojí asi 130 dolarů. Staré fotografie mají své kouzlo. Jsou neopakovatelné, každá je vytvořena zcela individuálně a i když jich bylo zhotoveno z jednoho negativu více, nenalezneme dvě zcela stejné.

Proč lidé tak dlouho zůstávali u těchto pracných a zdlouhavých procesů? Zdá se že proto, že jejich větší „tvárnost“ jim přinášela větší radost a uspokojení z výsledku. Zájemci o individuálně zaměřenou tvorbu nacházejí v historických fotografických procesech ještě větší možnosti než v klasické fotografii- zde si mohou volit nejen techniku (slaný proces, kyanotypii, platinotypii, olejotisk atd.), ale i způsoby provedení (zcitlivovací roztok, druh papíru, způsob zpracování atd.).

Digitální technika dnes umožňuje vytvořit negativ bez temné komory. Mnozí autoři soudí, že právě tato skutečnost přispěla k tak velkému vzrůstu zájmu o historické techniky v posledních několika letech. Historické fotografické techniky jinak klasickou temnou komoru nevyžadují. Citlivý papír se připravuje a zpracovává při obyčejné slabé klasické žárovce (s wolframovým vláknem). K expozici není třeba zvětšovací přístroj, stačí dřevěný kopírovací rámeček se sklem. Expozice může být venku, třeba na balkóně.

Můžeme volit z mnoha různých procesů, samozřejmě ovšem s ohledem na naše finanční možnosti. Zhotovíme-li si dírkovou komoru a budeme-li pracovat slaným procesem, dostaneme obrazy za cenu nižší než při klasické fotografii. Zvolíme li ale ušlechtilejší platinotypii, zaplatíme za ni asi desetkrát více. Jisté je, že obrázky jsou zajímavé a pěkné, ať jsou provedeny jakoukoli z těchto technik, třeba nejlevnější kyanotypií. Zřejmě zde hraje roli velký podíl ruční práce, vzbuzující nádech určité “uměleckosti“.

Typy historických kopírovacích procesů

1. Procesy založené na citlivosti solí stříbra ke světlu

Citlivou látkou je chlorid stříbrný a výsledný obraz je tvořen částicemi stříbra. Chlorid stříbrný může být rozptýlen v pojivu různého druhu.

Slaný proces

Vhodný papír se natře roztokem chloridu sodného (kuchyňské soli) a po zaschnutí se potře roztokem dusičnanu stříbrného. Vznikne tak chlorid stříbrný, citlivý na světlo. Obraz vzniká již přímo při expozici (proces přímo kopírující). Po expozici se vypírají zbytky dusičnanu stříbrného a chloridu stříbrného ve vodě, ustaluje se thiosíranem. Obraz je tvořen jemnými částicemi stříbra zakotvenými bez pojiva přímo ve hmotě papíru. Díky skutečnosti, že stříbrných částic je mnoho a jsou jemně rozptýleny, obraz má barvu hnědočervenou (jako u všech ostatních přímo kopírujících procesů). Slaný proces použil jako první Talbot v roce 1834. Slané papíry se používaly nejvíce v letech 1840 až 1850 (souběžně s daguerrotypiemi).

Albuminový proces

Tenký papír se položí na hladinu vaječného bílku s rozpuštěným chloridem sodným. Po zaschnutí se potírá roztokem dusičnanu stříbrného. Obraz je jako u slaného procesu tvořen jemnými částicemi stříbra, nikoli ale přímo ve hmotě papíru, ale ve vrstvě pojiva z vaječného bílku nanesené na povrchu papíru. To umožňuje sytější čerň, vyšší brilanci a kontrast. Albuminový proces se používal nejvíce v letech 1855 až 1895 - většina fotografií dochovaných z těchto let je na albuminových papírech. Obraz je stejně jako u slaného procesu červenohnědý. Často je tónován zlatem nebo platinou. Tím se zvyšuje odolnost proti vlivům prostředí. Albuminové fotografie jsou ale téměř vždy zažloutlé ve světlech vlivem stárnutí samotného pojiva - vaječného bílku.

Kolódiové papíry

Chlorid stříbrný je v pojivu ze směsi kolódia a kafru. Kolódium je tetranitrát celulózy rozpuštěný v roztoku alkoholu a éteru. Pojivo s chloridem stříbrným (emulzní vrstva) je na papírové podložce pokryté vrstvou síranu barnatého se želatinou. Obraz je tvořen jemnými částicemi stříbra ve vrstvě pojiva a podobně jako u ostatních přímo kopírujících procesů je červenohnědý. Povrch může být lesklý nebo matný. Kolódiové papíry byly byly velmi oblíbené a používaly od r. 1865 až do 20.let minulého století. Většina ateliérových portrétů z té doby je provedena právě na kolódiových papírech. Často jsou opět tónovány solemi zlata nebo platiny.

Želatinové papíry

Vzhledem jsou téměř k nerozeznání od kolódiových papírů. Jako pojiva je ale místo kolódia použita želatina. Používaly se od r.1884 do 20. let minulého století souběžně s papíry kolódiovými, jimž ale nemohly konkurovat svou vyšší cenou. Obraz měl opět barvu červenohnědou a býval tónován zlatem nebo platinou.

Všechny zatím uvedené procesy jsou tzv. přímo kopírující. To znamená, že obraz vzniká již v průběhu expozice a dalším zpracováním se již jen zvýrazní a stabilizuje. Tím se liší od druhé skupiny procesů, nazývané „vyvolávací“, při nichž vzniká obraz při expozici jen slabý (nebo dokonce neviditelný), a vyvolává se až následným zpracováním. Na vyvolávací procesy dále v textu upozorníme.

2. Procesy založené na citlivosti solí železa ke světlu

Používají se železité soli organických kyselin, které se světlem (UV složkou v něm obsaženou) redukují na železnaté. Například šťavelan železitý se redukuje na šťavelan železnatý. Vzniklý šťavelan železnatý se chová jako redukční činidlo, které redukuje ionty ušlechtilých kovů jako stříbro, platina nebo palladium do pevného kovového stavu, čímž se tvoří obraz. Citlivý roztok se nanáší přímo na papír, takže obraz je zakotven přímo ve hmotě papíru bez pojiva. U kyanotypie se k vytvoření obrazu používá místo soli ušlechtilého kovu hexakyanoželezitan draselný, který tvoří s železnatou solí (vzniklou působením světla ze soli železité) modré barvivo.

Kyanotypie

Zcitlivovací roztok obsahuje citran železitoamonný a hexakyanoželezitan draselný. Vyvolává se ve vodě. Podle použitého postupu je obraz tvořen buď Turnbullovou, nebo Berlínskou modří. Obraz vzniká přímo při expozici, je to tedy proces přímo kopírující. Používal se od 1842. Kyanotypie je proces relativně velmi jednoduchý, rychlý a levný. Mnoho lidí, kteří se pouštějí do historických fotografických technik dnes, proto zkouší jako jeden z prvních procesů právě kyanotypii. Je-li obraz tónován, může mít mnoho různých podob. Tónovat je možno čajem, kávou, taninem po předchozím vybělením alkálií. Používají se i soli olova nebo mědi. Podle použitého tónování můžeme získat různé odstíny barvy šedé, černé, hnědé, červené nebo žluté.

Kallitypie

Zcitlivovací roztok obsahuje šťavelan železitý a dusičnan stříbrný. Obraz je tvořen kovovým stříbrem. Při expozici vzniká obraz jen velmi slabý, zesílí se následným vyvoláním v roztoku boraxu nebo vinnanu sodno-draselného. Jedná se tedy o proces vyvolávací . Uvedena do praxe r. 1844.

Platinotypie

Zcitlivovací roztok obsahuje šťavelan železitý a chlorplatnatan draselný. Vzniká slabý obraz, který se vyvolává v roztoku šťavelanu draselného nebo jiné soli organické kyseliny. Obraz je tvořen částicemi kovové platiny zakotvené přímo ve hmotě papíru (od 1873). Platinotypie je proces velmi oblíbený v USA, a to i navzdory tomu, že je relativně docela nákladný. Zřejmě zde hraje svou roli tamnější tradice - řada známých fotografů v minulém století zde vytvořila touto technikou mnoho působivých fotografií, s nimiž se lidé setkávají na výstavách, což zcela přirozeně povzbuzuje touhu udělat si platinotisky své vlastní. Dalším důvodem může být skutečnost, že touto technikou vytváříme zcela ojedinělé a cenné unikáty, které mohou přežít v nezměněné kvalitě nejen nás, ale snad i několik dalších generací.

Sepiový tisk Van Dyke (Van Dyke Brownprint)

Zcitlivovací roztok obsahuje citran železito-amonný a dusičnan stříbrný. Obraz vzniká již při expozici - proces přímo kopírující. Následuje vypírání ve vodě a ustalování v thiosíranu. Obraz je tvořen kovovým stříbrem červenohnědé barvy bez pojiva přímo v papíru. Používá se od r. 1889.

Tipy pro amatérské fotografování

Pokud občas fotografujete, pokusím se vám ukázat pár užitečných fíglů, jak pořídit co možná nejlepší fotografie do vašeho rodinného alba. Nejedná se o nějaké umělecké fotografie nebo něco podobného, ale spíš o co možná nejlepší výsledek amatérského fotografování. Vše, co zde budu uvádět, jsou mé vlastní zkušenosti a mé vlastní fotografie.

Přisvícení bleskem

Jedna z důležitých věcí při fotografování je správné nasvícení scény. Pokud máte příliš velký rozdíl osvětlení fotografovaného objektu a okolního prostředí, je možné přisvítit fotografovaný objekt bleskem. Použití blesku ve zdánlivě nesmyslných případech nemusí být od věci. Jen je důležité si uvědomit, že blesk (obzvláště u kompaktů s malým bleskem) má jen omezeně účinný dosvit. Typické je použití blesku při fotografování z podhledu proti obloze nebo fotografování osoby či předmětu stojícího u okna. Obzvláště ve slunný den bývá okolí jasnější než u okna stojící objekt, který chceme vyfotit.

Zdůraznění fotografovaného objektu

Ne vždy, když je fotografie celá krásně ostrá ještě znamená, že je fotografie dobrá nebo, že vystihuje přesně to, co chtěl fotograf vyjádřit. Pomocí hloubky ostrosti se dá zdůraznit, na co se má divák zaměřit nebo co je hlavním motivem obrazu. Je zapotřebí použít větší ohniskovou vzdálenost a menší clonu. Pak se hloubka ostrosti zmenšuje a lze bez problémů vytvářet takovéto fotografie.

Tipy pro focení mandloní

Rozkvetlé mandloně jsou nádherným a romantickým motivem pro focení. Hustopeče u Brna a příchod jara přepadnou sad a potvrdí, že se příroda probouzí ze zimního spánku. S prvními slunečními paprsky začínají mandloně rozkvétat, a to je okamžik, který stojí za zachycení.

• Správný čas: Mandloňové stromy kvetou na jaře, obvykle v březnu a dubnu.
• Místo: Hustopeče mají několik sad s mandloňovými stromy.
• Kompozice: Experimentujte s různými úhly a kompozicemi. Zkuste fotografovat zblízka, zespodu nebo z boku.
• Světlo: Nejlepší světlo pro focení kvetoucích stromů je ráno nebo večer, kdy je slunce měkké a teplé.
• Detaily: Zachyťte detaily, jako jsou květy, větve a listy.
• Model: Pokud máte možnost, požádejte někoho, aby se stal modelem.
• Postprodukce: Po focení si dejte čas na úpravu snímků.

Při fotografování objektivem 20-24-35 mm dostanete širší perspektivu a můžete pracovat s širším pozadím. Dovolí vám to zahrnout do popředí nějaký objekt - třeba květ nebo kmen stromu a pořád v pozadí budeme moci zobrazit další stromy nebo nebe. Na nebe si dejte pozor, aby v něm byl nějaký příběh nebo kresba. Pokud budete fotografovat nějakým delší ohniskem - v mém případě se mi hodil zoom 70-200 mm, zkuste do obrazu zakomponovat květny nebo kmeny a pak na pozadí nějaký další příběh. Mohou to být lidi na horizontu nebo další mandloně nebo klidně tmavý kmen stromu.

Hustopeče jsou známé také tím, že jejich Mandloňový sad je jeden z největších u nás. Mandloně jsou krásné stromy, které jsou majákem přicházejícího jara. Město Hustopeče spravuje dva mandloňové sady. Kamenec má rozlohu 1,7 ha a roste v něm asi 400 stromů. Na Hustopečském starém vrchu roste další sad s přibližně 530 mandloněmi na ploše asi 2,7 ha.

Trendy ve fotografii a designu

Díky sociálním sítím a bloggerům se poprvé objevuje určitá globální estetika. Chcete-li přilákat pozornost, vizuální obsah by měl vyniknout. Proto byste měli používat jasné, výrazné a někdy odvážné vizuální materiály.

„Stále více se díváme na fotografie a videa na cestách prostřednictvím mobilních zařízení, takže vizuální materiály, které automaticky nezmizí, když sjedeme dolů, budou úspěšné. Jen dokonalé obrázky nebo dokonalý design už nestačí. Hlavní je, aby si vás zapamatovali. A v naší době to znamená, aby publikum mluvilo o vašem projektu na internetu.

Některé z nejlepších fotografických projektů v Behance tento přístup praktikují, nabízejí kreativní řešení a publikují úžasné vizuální materiály, které motivují diskusi. Jak daleko se dají posunout hranice? Dokonce i před 5 lety se web design ve stylu 90. let mohl zdát jako chyba.

Použití barev, vzorů a fontů, které jsou charakteristické pro 90. léta ve web designu, může velmi efektivně fungovat. „Vracíme se do minulosti. Stále častěji vytváříme koláže a používají se staré fotografie k přidávání nového významu a kladení nových otázek o minulosti. Umělci, designéři a známé značky navazují na trendy minulosti, vracejí se do stylu událostí a slavných osobností posledních desetiletí.

Móda často čerpá inspiraci z minulosti a ukazuje nám, že staré trendy lze používat znovu a s nadšením. Quartz News nastínil první estetiku, která začíná být globální. Luxusní minimalismus. To je název pro univerzální minimalistický interiérový design v místech, kde jíme, pracujeme, trávíme večery.

tags: #na #obrazku #muze #byt #1 #osoba

Oblíbené příspěvky:

• Ekologické arašídy: Proč je zařadit do jídelníčku?
• Setkání s tygrem ve volné přírodě
• Unikátní publikace o Šumavě
• Odhlášení vozidla v jiném kraji
• Renault Talisman dCi: Diagnostika a oprava kontrolky emisí