Definice ohrožených druhů a jejich význam v ochraně přírody

Jeden živočich čistí vodu, druhý je životně důležitým zdrojem potravy pro tři další druhy. V následující fotoreportáži badatele National Geographic uvidíte, jak se záchrana jednoho zvířete promítne do záchrany mnoha dalších.

Když se zeptáte badatele National Geographic Joela Sartoreho na téměř 700 ohrožených a ohrožených druhů, které průběžně zachycoval na svých fotografiích, okamžitě se rozpovídá o sladkovodních mlžích, kteří jsou jedním z nejohroženějších druhů na Zemi: 75 procent jich ve Spojených státech chrání federální zákon, který je letos v platnosti už 50 let.

Níže uvádí některé z méně známých, ale zásadních druhů, které jsou ve Spojených státech ohroženy, a síť dalších živočichů, kteří by byli ohroženi, pokud by ti první vyhynuli: závislost podobné jedné kostičce domina padající na druhou.

Co jsou ohrožené druhy?

Jeden význam sousloví ohrožené druhy poukazuje na ty, které mají sníženou šanci na přežití, a to jak z důvodu počtu jedinců, tak problémů s fluktuací početnosti během času, známým hrozbám,…

Tyto druhy jsou uvedeny v červených seznamech, které připravují vědci, odborníci na dané skupiny, v nějakých rozumných časových intervalech (čti: když na to někde seženou peníze).

Čtěte také: Červený seznam

Na rozhodnutí, jak na tom daný druh je, existuje celosvětově standardizovaný postup podle pravidel IUCN (Mezinárodního svazu ochrany přírody).

Každý druh dostane jednu z nálepek: běžný, vyžadující další pozornost, ohrožený, silně ohrožený, kriticky ohrožený, nejasný, nezvěstný či vyhynulý. Osobně se mi na tom moc líbí jak vědecký přístup, tak možnost přiznat, že prostě nevíme.

Zní to jednoduše, ale - červené seznamy se připravují pro různě velká území. Např. květena jižních Čech, Česka, Evropské Unie, Evropy, Euroasie, celosvětová… A v každém z těchto seznamů může dostat druh jiné hodnocení.

Ocún jesenní je v jižních Čechách velmi vzácný, kdežto jinde v republice je mnohem běžnější. Šafrán karpatský/spišský je u nás kriticky ohrožený, kdežto v sousedním Slovensku je to celkem častý druh s nejnižším ochranářským hodnocením „vyžadující další pozornost“.

Upřímně řečeno, máme jen velmi málo druhů, které jsou na červeném seznamu v širším měřítku. Na druhou stranu, pokud se nechceme jezdit dívat na vlky, koukol polní a podobně v lepším případě do Rumunska, v horším až do Ruska, musíme jim věnovat prostor a pozornost i u nás.

Čtěte také: Seznam ohrožených druhů

Ohrožených druhů podle výše zmíněné definice jsou u nás tisíce. Chráněných však jen stovky, a i to je pro někoho moc.

Zákon používá podobné názvosloví jako červené seznamy - ohrožený, silně ohrožený a kriticky ohrožený. A z toho pak občas vznikají zmatky, co je vlastně ohrožený a ohrožený druh.

Výčet chráněných druhů ne úplně sedí na vědecké výsledky (i když třeba ve Švédsku vycházejí při přípravě seznamů chráněných druhů z červených seznamů).

U nás tam rozhodně nejsou ani všechny kriticky ohrožené červenoseznamové druhy, a naopak, občas se tam potuluje něco, co červené seznamy nepovažují za povšimnutí hodné.

Výčet druhů chráněných zákonem je u nás dán jak odbornými podklady, tak historickými (občas až hysterickými) a politickými vlivy.

Čtěte také: Jak zařadit odpad do Zeleného seznamu?

Mnoho lidí třeba udivovalo, proč jsou kormoráni stále chráněni zákonem, když jsou u nás „všude“. Jenže u nás bývá mnoho kormoránů v zimě, třeba v roce 2013 bylo sečteno 7 827 jedinců.

Ovšem hnízdní populace je mnohem menší, v tom roce 2013 čítala pouhých 266 párů. A především - vyškrtnutí kormorána z vyhlášky aktivně bránili rybáři, kteří pak mohli žádat o náhradu škod způsobených chráněným zvířetem.

A dobře, že se tak dělo (a zase děje, ale je to trochu komplikovanější). Reálně totiž žádný boj proti náletům kormoránů nepomáhá a ničení naší pidi hnízdní populace nic nezmění na tom, že zimní přepadové letky budou stále početné.

Zákonem chráněné druhy požívají speciálních výhod a narušování jejich prostředí i života jedinců podléhá určitým pravidlům.

A to je ten důvod, proč chráněné nemůžou být všechny kriticky ohrožené druhy. Vzácné druhy jepic a pošvatek si zaslouží naši ochranu a ohleduplnost, ovšem nemůžeme ji vyžadovat zákonem, neb mnohdy vlastně nevíme a) kde všude žijí, b) kde jsou možné kompromisy mezi lidským hospodařením a jejich životními potřebami, c) nemáme dost odborníků na tyto skupiny, abychom to teď věděli.

Ale to nám nebrání v tom, zkoumat tyto druhy dál a časem tyto informace získat a začít se o ty druhy starat lépe.

Do té doby musíme doufat, že jsou chráněni díky jiným, tzv. deštníkovým druhům (ty, jejichž ochrana zaštiťuje ochranu celé řady dalších druhů žijících ve stejném prostředí, např. modrásek černoskvrnný na vlhkých loukách).

Perlička na závěr - jediný z našich druhů, který je kritický ohrožený podle celosvětového červeného seznamu, není u nás chráněný zákonem. Tušíte který?

Červený seznam IUCN

Jen málokdo nezná Červenou knihu - seznam ohrožených druhů rostlin a živočichů naší planety. Červená kniha je černým svědomím lidstva, a přesto začíná pomalu ztrácet důležitost.

Nápad sepsat veškerou ohroženou faunu našeho světa vznikl již v 60. letech minulého století, a to mezi zoology Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN).

Netrvalo dlouho a od slova se přešlo k činu. V roce 1966 bylo na světě první vydání. Spíš než knihu připomínalo první vydání jakousi kartotéku.

S názvem Červená kniha (red data book) přišel Peter Scott, syn slavného amerického polárního badatele a odvodil ho od barvy karet pro nejohroženější druhy živočichů.

Celá sepsaná fauna byla totiž barevně roztříděna - na červených kartách, jak jsme již zmínili, se nacházeli tvorové kriticky ohrožení, následovala je zvířata "zranitelná" (tedy taková, která nebyla ohrožena bezprostředně, ale tato situace mohla nastat) se žlutým pozadím a za nimi byly řazeny šedé karty, které značily málo početné populace, u nichž však nemuselo hrozit vyhynutí (např. panda velká).

Tuto první trojici potom doplňovaly ještě živočichové na bílé kartě, kteří symbolizovali faunu, o které nebylo mnoho známo, ale vědělo se, že na tom není populačně dobře a knihu zakončoval jediný "pozitivní" oddíl a to oddíl zelený.

Systém jedné Červené knihy byl poté časem opuštěn a IUCN začala vydávat tzv. Červené listy, věnované vždy jen určité taxonomické skupině živočichů.

Červené listy se také lokalizovaly, to znamená, že začaly vycházet i seznamy zahrnující živočichy na určitém území (známou je v tomto ohledu například Červená kniha SSSR).

Ustoupilo se také od kartotékového systému a dnešní červené listy (i Česká republika má své vydání) už dostaly podobu sešitu.

Červená kniha (Červené listy) se tak postupem času stala důležitým a uznávaným dokumentem.

Poslední vydání mezinárodních Červených listů vyšlo v minulém roce a vyvolalo mezi odbornou veřejností doslova poprask. V rámci kategorie "vulnerable" - tedy zranitelných druhů se totiž do seznamu dostali i živočichové jako je hroch obojživelný (Hippopotamus amphibius), jehož populace v Africe je bezproblémová.

Ubývání biodiverzity je jedním z nejzávažnějších globálních problémů současnosti. Biologickou rozmanitost lze posuzovat jedním ze základních hledisek - podle populací a druhů, nejčastěji se vyjadřuje jako počet druhů v určité oblasti.

Skutečně účinná druhová ochrana se neobejde bez důvěryhodných a objektivních znalostí činitelů ohrožujících současné a budoucí rozšíření a početnost planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a dalších organismů, kupř. hub.

Za měřítko stupně ohrožení jednotlivých druhů a za nejspolehlivější ukazatele pravděpodobnosti jejich vyhynutí či vyhubení jsou považovány tzv. Červené seznamy ohrožených druhů Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN).

Ty jsou nejúplnějším zdrojem informací o stavu ochrany živočišných a rostlinných druhů a hub na světě.

Z kritérií výběru druhů pro červené seznamy IUCN vychází celá řada dalších seznamů, které vznikají na úrovni států případně jejich regionů nebo na úrovni větších územních celků (např. evropský červený seznam).

Také Česká republika má aktuální červené seznamy živočichů a rostlin. Řada z nich byla publikována v odborném časopise Příroda.

Červený seznam ohrožených druhů zvířat z celého světa je známý taky jako Červený seznam IUCN. Kdo na něm je, tomu hrozí smrt.

IUCN, v němž pracuje řada odborníků z celého světa, tento seznam každé dva roky aktualizuje. Při poslední aktualizaci v něm bylo zapsáno téměř 64 tisíc druhů, z toho skoro 20 tisíc ohrožených vyhynutím.

Ohrožené druhy jsou v seznamu roztříděné do několika kategorií podle stupně ohrožení. V ABC 22/2017 píšeme o dvou (vyhynulý nebo kriticky ohrožený), ale celkem jich je devět, případně, zařadíme-li tam i kategorii druhy běžné či domestikované, tak jedenáct.

Kategorie ohrožení podle Červeného seznamu IUCN

Hlavních sedm kategorií má svou barvu a dvoupísmenovou mezinárodní zkratku:

• EX (Extinct) - Vyhynulý. A to jak v přírodě, tak v zajetí.
• EW (Extinct in the Wild) - Vyhynulý v přírodě. Znamená to, že několik jedinců ještě přežívá v zajetí.
• CR (Critically Endangered) - Kriticky ohrožený. Jsou to druhy, kterým hrozí vyhynutí v nejbližší době nebo možná už dokonce vyhynuly, ale jisté to není. Týká se to i druhů, jichž zbývá jen velmi malý počet, obývají jen velmi malé omezené území nebo byl zničen jejich biotop.
• EN (Endangered) - Ohrožený druh. Do této kategorie jsou zařazeny druhy, které jsou silně ohrožené vyhynutím ve velmi blízké budoucnosti. Přežívá jich jen malý počet nebo obývají malé omezené území.
• VU (Vulnerable) - Zranitelný. I tyto druhy jsou ohrožené vyhynutím a rychle v přírodě ubývají. Je ale čas změnit podmínky, které by zajistily jejich přežití a obnovily jejich rozmnožování a následný nárůst populace. To je snad nejpočetnější kategorie v seznamu, patří sem i tak známé druhy, jako je třeba slon africký, panda velká nebo lední medvěd.
• NT (Nearly Threatened) - Téměř ohrožený. V této kategorii jsou zařazeny druhy, které sice nesplňují podmínky pro zařazení mezi ohrožené druhy, ale v blízké budoucnosti se to může změnit. Nebo druhy, které obývají dostatečně velký areál, takže případné vyhynutí v určité oblasti ještě neznamená vyhynutí druhu.
• LC (Least Concern) - Málo dotčený. Tyto druhy jsou sice zařazeny v Červeném seznamu, ale stupeň jejich ohrožení je velmi nízký. Přesto je nutné věnovat jim pozornost a sledovat podmínky, v nichž žijí a jejichž změna k horšímu by mohla druh ohrozit.
• DD (Data Deficient) - Chybí údaje. Sem jsou zařazeny druhy, o nichž nevíme jak velká je jejich populace, jaká nebezpečí je ohrožují nebo chybí další informace nutné k jejich zařazení do jedné z předchozích kategorií.
• NE (Not Evaluated) - Nevyhodnocený. Do této kategorie se zařazují druhy, ke kterým chybí data k přesnějšímu zařazení, ale dosud jim vědci z IUCN nevěnovali pozornost.

Kompletní Červený seznam IUCN v nejaktuálnější verzi je dostupný na internetu na stránce www.iucnredlist.org.

Faktory ovlivňující ohrožení druhů

Aaron Hague a Kathryn Breonová z univerzity v americkém městě Salisbury se pokusili vyčíslit závažnost pěti faktorů obvykle považovaných za nejvýznamnější z hlediska působení na druhy a další taxony (Conserv. Sci. Pract., 4, e12670, 2022). Využili k tomu uznávaný červený seznam celosvětově ohrožených druhů, nejméně dvakrát za rok aktualizovaný Mezinárodní unií ochrany přírody (IUCN).

Protože odborníci zařazují podle předem daných kritérií druhy a další taxony do příslušných kategorií odrážejících stupeň jejich ohrožení vyhynutím nebo vyhubením, uvádějí pro ně i hlavní činitele, které mají uvedený stav na svědomí.

Hlavní hnací síly ohrožující další existenci druhů na naší planetě zahrnovaly rozpad, přeměnu a úplnou ztrátu biotopů v důsledku lidské činnosti, nadměrné využívání populací organismů lovem, odchytem, sběrem a sklizní včetně pytláctví, invazní druhy, nemoci a geny, znečišťování prostředí a změny podnebí, přičemž do poslední kategorie patří v tomto pojetí i dopady počasí.

Na 88,3 % z 20 784 druhů, u nichž byly k dispozici potřebné údaje, působilo ničení biotopů, zatímco 26,6 % negativně ovlivňovalo jejich nadměrné využívání lidmi. Čtvrtinu globálně ohrožených taxonů zasáhly dopady nepůvodních invazních organismů. Důsledky znečišťování prostředí se projevily u 18,2 % druhů, jež byly předmětem výzkumu.

Vůbec nejmenší podíl na ohrožení druhů vyhubením nebo vyhynutím, konkrétně 16,8 %, připsali experti změnám podnebí a působení počasí.

Již ze součtu výše uvedených procentuálních podílů dosahujícího 175 % je zřejmé, že některé druhy fauny a flóry a další organismy ovlivňuje současně více vnějších činitelů. Autoři proto v dalším kroku vybrali z celé databáze náhodně 2155 druhů a zjistili, který faktor považují hodnotitelé za do té míry dominantní, že je příčinou ohrožení příslušného druhu.

tags: #na #seznamu #ohrozenych #druhu #definice

Oblíbené příspěvky:

• Historie závodu
• Průvodce výběrem nádoby na bio odpad 3l
• Jak na ucpaný odpad vany
• Co jsou organické složky přírody?
• Klimatické změny a boj proti nim