Setonův závod: Historie a stanovisko

06.03.2026

Po poklidném podzimu a části zimy přišel první výrazný zlom. Díky kamarádství několika vedoucích, které vzniklo na letních táborech v Kaprouně, jsme se rozhodli, že spojením našich oddílů vytvoříme jeden velký. V lednu se Brontosaurus (pod vedením Hanči) spojil se Severkou (dnes už říkáme se "starou" Severkou, pod vedením Pavla Zieglera).

Tím pádem se rázem rozšířily řady vedoucích o Pavla a Bobra a instruktory/čekatele Míšu a Ríšu (13 a 14 let). Jen škoda, že z těch pár členů staré Severky ještě časem většina odešla. Naštěstí přibyli nějací nováčci a tak to nakonec dopadlo tak, že náš oddíl vstupoval do nového školního roku s novými kamarády, vedoucími i názvem. 28.1. Opět nás přibylo.

Ve středu i ve čtvrtek byly schůzky a bylo nás moc. Hanča, Bobr, Laďa, Ivan, Ríša, Míša, Mirek - samozřejmě zase kamarádi z tábora, tentokrát už ze Senotína. No a zase výpravy - ty už byly převážně třídenní - pro ty, co je pamatují, připomenu Rokytno, Rájec - v chatě u rybníka a na závěr Ivančice - bez našich kluků, ale zato s Balvanem a Radečkem, tehdy ještě jako hostem. Rokytno I.

Opět změna ve vedení - přichází slavná doba legendární SEVERÁCKÉ PĚTKY - Hanča + Laďa + Radeček + Riči + Michal (sestupně podle věku o jeden rok od sebe). Složení dětí od spojení nové Severky různorodé. Základ tvoří zakládající členové Brontíků (kdysi prvňáčků, dnes už šesťáků ! ), doplňují je různí členové všeho věku. O prázdninách vyrážíme na dobrodružnou nezapomenutelnou týdenní výpravu na Šumavu - Šavlový výlet.

Touto dobou už se bohužel projevuje krize ve vedení a po táboře odcházejí Laďa, Riči a Michal. Občas se objevuje Bobr, ale nic stálého. Pilířem Severky se na dlouhou dobu stává tandem Hanča - Radeček. Máme svůj oddílový šátek, svůj slib a nováčkovskou zkoušku. Začínáme na sobě pracovat.

Čtěte také: Nízké emise

Na každou výpravu je jiná motivovaná hra, na děti jsou kladeny větší nároky, pomalu rozjíždíme základy oddílového systému zkoušek. Na každou výpravu je připravena motivovaná hra. Aby toho nebylo málo, na jaře vyhráváme první ročník Setonova závodu v kategorii starší holky.

V létě se poprvé větší část oddílu zúčastnila skupinového tábora - indiánského Senotína. Přesto zažíváme plno dobrých akcí - snad nejlepší a nejnezapomenutelnější akcí za dosavadní historii oddílu jsou "Jarňáky na sněhu" na lovecké chatě v Beskydech. Sněžné šílenství. Nemá cenu komentovat. Hromadně se účastníme tábora TAIA.

Nejsme příliš nadšeni programem a hecuje nás to k tomu, abychom se "trhli" a příští rok si udělali svůj - Severácký tábor. Jinak ale na táboře užíváme legrace, jen ponorková nemoc pokračuje. Přes všechno dobré s obavami přemýšlíme, co bude dál. Jako blýsknutí na lepší časy vypadal letní týdeňák - lovecká chata Beskydy. Pár členů Severky + hosté ze Stopy tu zažilo super týden, ze kterého se nám absolutně nechtělo domů.

Naše obavy se naplnily. Odchod z 8.třídy, třenice mezi členy oddílu a zároveň spolužáky, nepovedený tábor - v září přicházejí mnozí členové oddílu vrátit šátek. Do vánoc se potácíme od ničeho k ničemu. Děláme všechno možné a nic, prohlubujeme družbu s Ivčou (bývalý Severák) a Mařou, Davym, kteří přicházejí od Stopy.

Děláme bombastický nábor - výsledek - ŠOK !!! Tři děti. Tomáš Franzki a holky Strašilovy. To jsou základní kameny nové generace Severky. Držíme si je u nás a časem se na ně "nabalí" pár dalších. Na výpravy jezdíme se Skarabeem, který má taky málo dětí. Veškerý přebytečný elán vkládáme do našeho prvního samostatného tábora. Tábor překonal všechna naše očekávání. Byl bezvadný a výborně semknul kolektiv.

Čtěte také: Proč je důležitá ekologická likvidace?

V září se oficiálně spojujeme se Skarabeem. Radečka už máme doma z vojny, starší část Severky dosahuje počtu 11 a později zakládá Elitku - zvláštní družinu, kde si pro sebe organizují nejrůznější dobrodružné hry. Je nás tedy přes 30 a snažíme se navázat na to dobré, co kdysi v Severce bylo. Jde to špatně, protože je mezi námi řada problémů.

Novou okolností, která bude na dlouhou dobu ovlivňovat oddílového ducha, je definitivní rozchod Hanči a Radečka. Kupodivu nenásleduje odchod jednoho z nich ze Severky, ale hledáme nové cesty a způsoby, jak uspořádat oddíl. Zatím nenacházíme, ale naštěstí Severka už nestojí jen na těchto dvou vedoucích. Jsou tu i další a tak se nám daří vést oddíl dopředu přes spoustu výprav a veselých zážitků.

Hrajeme celoroční hru Cesta tam a zase zpátky. Děti jsou moc fajn a jejich počet roste, šátkujeme spoustu nových Severáků. Tábor je opět velkou zkouškou našich vztahů. Pro děti a po stránce programu dopadl výborně, rytíři a hlavně mniši se právem řadí k tomu nejlepšímu z naší historie. Jen mezi vedoucími to trochu skřípe. Odchází Mařa - a to rovnou k Mustangům, kde jak doufá, se mu bude dařit lépe. Výprava Ivančice III.

V září 1994 slavíme 10 let Severky - výstavou a táborákem v Pivovaru a následně v sobotu slezinou vedoucích v Blažkově. Účastníme se aktivně akcí SPTO Brno - Brněnské bloudění (tam moc velkých úspěchů nedosahujeme), Uzlařská regata (to už je lepší - mimo jiné 3.místo) a samozřejmě Setonův závod. Ten jsme tentokrát vyhráli na celé čáře! Získali jsme první, druhé a třetí místo a řadu dalších, což nám vyneslo velký bodový zisk a v celkovém bodování úplné vítězství.

Počet vedoucích řídne, mnozí mají málo času. Aktivní zůstává Hanča, Radeček, Pavel, Davy (ale už jednou nohou pryč). Od vedení dětí odchází Ivča, ale zaučují se dva budoucí vedoucí - Beryk a Chovik. Beryk ne nadlouho. Mezi vedoucími se začíná objevovat i dosavadní dítě-externista, z Troubska dojíždějící Ďoubalík. Stav členstva se pohybuje stabilně kolem 25 dětí. Činnost pokračuje bez výrazných změn.

Čtěte také: Pražské Služby a odpad

I letos se v létě vydáváme putovat, tentokrát bez vozíků. Koncem léta přestavujeme "kancl" v klubovně na Bažinu. Starší část Severky (vedoucí) ovládl Warhammer, zvláštní hra, která požírá našim klukům všechen čas a peníze. Nelze říct stručně, co to Warhammer je, ale je jisté, že se stává součástí našeho dění a to součástí nepřehlédnutelnou. Ale uvážíme-li heslo "kdo si hraje, nezlobí", dopadá to tak, že tato hra získává i náčelníkovu podporu. Velká sběrová akce ( téměř 2000 Kč !

Podzim 96 je ve znamení nástupu třetí oddílové generace. Nabíráme nové špunty a po letech rozdělujeme oddíl na dvě družiny. Kindoši ve středu a starší část ve čtvrtek. Definitivně odchází Davy a ostatní Old už se objevují opravdu jen málokdy. Vedení tvoří trojice Hanča, Radeček a Pavel, zaučovat se začínají "Záchvati" Eva, Marika, Ďoubalík, Honza a Karel.

Z výprav stojí za zmínku nové akce : drsná a náročná víkendovka pro Záchvaty, vedoucí a hosty - Challenge, kde si každý vyzkouší, co všechno dokáže. Poprvé jsme také vyrazili na vánoční výpravu a moc se nám povedla, čímž je zřejmě založena další nová oddílová tradice. Vypadá to, že tento rok je ve znamení vymýšlení nových specialit. I tábor nebude letos jen tak obyčejný.

Prázdniny jsme zakončili stěhováním klubovny. Z naší staré nás majitelé vyhodili a tak jsme se po 12 letech málem ocitli na dlažbě. Naštěstí nám nakonec nabídli útočiště hned vedle - vchod zároveň s knihovnou. Už jsme se zabydleli, klubovna je sice malá, ale útulná a naše, nemusíme do ní pouštět žádné jazykové školy kvůli placení nájmu.

V září se Hanča pokusila o dočasný odchod, který plánovala už od června za účelem odpočinku a získání jiného pohledu na věc a lidi. Ostatní vedoucí zapojili své síly, aby Hančina dovolená nepoznamenala chod oddílu a tak se školní rok rozběhl tradičně. Jenže další rána přišla koncem září, kdy jsme vyprovodili Pavla na vojnu. Tím pádem je po dovolené, Hanča se okamžitě vrací ke kormidlu a oddíl šlape dál jako by se nic nestalo. Do našich řad se definitivně přidávají Michal (delší dobu se účastnil akcí a už k nám prostě patří) a taky Jirka Buchta - po více než čtyřleté pauze.

Zatímco ve středu vede Radek s novopečeným rádcem Ďoubalíkem Kindoše, ve čtvrtek patří klubovna Hanči a starší části oddílu pod nově zažitým názvem Gumídci. Samozřejmě se stále účastníme akcí PTO s někdy více a někdy méně dobrými výsledky. Navíc v únoru 98 spolu s 32.Severkou pořádáme pro PTO uzlovací soutěž Dračí smyčka. Tábor se letos opět vrací do Senotína, bez účasti Radečka (ale Pavla nám z vojny pustili) a hrajeme si na pravěk - "Ugha - ugha ! Dosahujeme rekordního počtu členstva, který se přehoupl přes padesát lidiček. Stav "Pětky" se po odchodu Honzy Baklíka ustálil na 11.

Protože podle rozhodnutí majitele louky jsme loni byli v Senotíně naposled, stěhujeme se opět na naši základnu z roku 1997 (MASH) - k rybníku Kalichu. Tábor na motivy Tajuplný ostrov se moc povedl, hlavně po stránce kolektivu dětí a vedoucích, bylo pořádně veselo. Během tábora získává Severka hned 3 budoucí vedoucí. Na hradě Landštejně byly pasovány Lu a Leňa na starší táborníky - tedy poloviční instruktory, no a bývalý člen Severky Pavel Roháček byl natolik nadšen táborem a dětmi, že na počkání složil nováčkovskou zkoušku, dostal šátek a po 9 letech se vrátil mezi nás.

První zářijový víkend je definitivně srovnána se zemí stará táborová základna v Senotíně. To, co z ní zbylo, je buď spáleno nebo převezeno na novou louku ke Kalichu. Při pohledu na prázdné místo po táborové kuchyni vzpomínáme na prožité chvíle a mnohá přátelství, která zde vznikla během 11 let a později ovlivnila naše životy i celou Severku.

V září 1999 slavíme 15 let založení oddílu. Výstava v prostoru Pivovaru, sele, 3 dorty, proslovy a blahopřání. Účast … lidiček, bývalých i současných členů a jejich rodičů. Plánů je plno, víkendů málo. Přicházejí malí nováčci (někteří úplní mrňousové) a my vedoucí zvědavě a napjatě čekáme, jak to bude dál s nadšením staronového Severáka Pavla Roháčka a jak vydrží Lucka a Leňa. Je nás přes padesát a těšíme se na další společný život. Co přinese Severce rok 2000 ? Sejdeme se na oslavách 20 let oddílu ? Držte nám palce.

Schůzky pokračují jako v minulém roce - máme 4 družiny. Zatímco špuntů je stále víc a zdají se výborní, pro nejstarší Gumídky se (podle očekávání) tento rok stává rokem posledním. Postupně se přestávají někteří pravidelně objevovat a v červnu už se o schůzkách nedá ani mluvit. V únoru opět spolupořádáme Dračí smyčku, na Setonově závodě s "blýskneme" s naší Bobinou, ve které vaříme br-gul pro více než 500 účastníků Setonu.

Hangár, který byl postaven u startu, pak s sebou vezeme i na sraz PTO a také na Bambiriádu, celobrněnskou akci v Lužánkách, kde stavíme a prezentujeme náš tábor MASH. K vedoucím, střídajícím se u nejmenších dětí, se přidává "druhá" Eva, která s námi jede i na tábor. Pavlin v práci směnuje, což způsobuje jeho menší účast na schůzkách. Společně s Merlinem, Michalem a Radečkem však neúnavně připravují program na letošní tábor ve stylu KINOBOX 2000.

Zatímco většina dětí zůstává a přicházejí další, řady vedoucích jsou ochuzeny o dvě Evy (maturita) a další vedoucí se stahují "do klidu". Na vedení schůzek zůstává silná čtyřka Radeček, Ďoubalík (starší družina) a Hanča, Pavlin (dvě mladší družiny), doplněná o začínajícího, leč nadějného Bocmana. Ostatní vedoucí zaujímají pozici "Fan club" - objevují se v klubovně a na některých akcích. Přes počáteční obavy oddíl nestagnuje, naopak se rozvíjí.

Menší děti (čtvrtá generace…) jsou velmi živé a zvídavé (… a Hančóóó… ?), ale moc milé (aspoň Hanča si to myslí) až roztomilé a překvapivě šikovné. Starší družina balancuje na hraně mezi zblázněnými puberťáky a chytrou samostatnou oporou oddílu, přičemž oba vedoucí se snaží připravit náplň opravdu extra.

Setonův závod se letos konal 25. dubna v okolí brněnské přehrady a byl zorganizován Zeměpisnou společností. Akce byla motivovaná indiánskou tématikou a nesla název Poklad na Stříbrném jezeře. Celý den mezi sebou o nejlepší tábornické znalosti soupeřily trojčlenné týmy, jež se snažily co neúspěšněji absolvovat několik kontrol, na kterých je čekali „indiáni“ se záludnými úkoly a otázkami z oblasti botaniky, zoologie, zdravovědy, orientace v přírodě apod. Závodu se zúčastnilo 99 hlídek, tj. téměř 300 dětí. Z toho 12 zeeskových hlídek.

Jednoho krásného slunečného dne se uskutečnil Setonův závod, který byl u Hájenky u Jezírka u Soběšic. Sraz byl brzo ráno na Merhautově ulici, odkud jsme jeli autobusem 57 a 43 k Jezírku. Tam začal Setoňák!!! Vyfasovali jsme čísla (my jsme měli číslo 1) a vyběhli jsme v 8:30 hodin. Nejdříve jsme došli ke stanovišti azimut, které ale mělo být naše poslední stanoviště. Od něj jsme se ale napojili na správnou trasu. Pak následovalo plno dalších stanovišť - např. uzlování, stavba stanu,…Pak jsme dorazili, cesta nám trvala tři hodiny až jsme doběhli tak bylo jídlo - párky (hot dogy, pozn.

Letošní Setonův závod jsme organizovali jako Zeeska. A jelikož většina vedoucích byla již na místě a připravovala závod, měli všechny čtyři oddíly společný sraz na Staré osadě. Odtud jsme přejeli autobusem do Mariánského údolí, v jehož okolí se závod odehrával. Počasí bylo slunečné, což nám krásně vyšlo přesně na den závodu. Sestavili jsme hlídky a vyrazili na trať podle mapy, kterou jsme dostali na startu. Po cestě nás čekali nejrůznější stanoviště, která byla přizpůsobena obtížností odlišným věkovým kategoriím. Stanoviště byla na nejrůznější tábornické dovednosti, jako vázání uzlů, stavění stanů, zoologie, první pomoc, využití mapy a buzoly a další. Poté co jsme doběhli nás čekalo občerstvení v podobě profesionálních hotdogů, které nám připravil Gastrochef. Následovalo vyhlášení. Jedna z našich hlídek byla natolik šikovná, že se umístila na prvním místě! Byla to hlídka složená 1. a 4. oddílem a byl to Oskar Škampa, Oskar Brunecký a Lukáš Bulička.

Pionýrský kroj

Tradiční kroj je slavnostní uniformou, kterou pionýři oblékají při slavnostním ohni na táboře, nebo při příležitosti setkání na srazech oddílů a závodech. Součástí lorienského kroje je pionýrská hnědozelená košile, tmavé kalhoty (ne křiklavé barvy) délkou odpovídající počasí a šátek s turbánkem. Kdo ještě nebyl šátkován, nosí košili bez šátku. Šátek je trojcípého tvaru zelené barvy. Pod krkem si ho připevňujeme turbánky vyrobené ze žluté kůže.

Kromě šátku nosíme na košili různé nášivky, které získáváme za umístění na závodech, za aktivitu, za znalosti a dovednosti nebo odbornou kvalifikaci. Zde najdeš všechny nášivky, které mohou zdobit i tvoji košili. Každá nášivka nebo prvek kroje mají na košili své místo. Na košili se nášivky přímo našívají.

Domovenka je ve stejných barvách jako nášivka rodu tj. Hobitů, Trpaslíků, Lidí, Etnů, Elfů, Čarodějů, Maiar, Vala nebo Valar. Našívá se na horní část levého rukávu cca 1 cm - 1,5 cm nad nášivku rodu. Nášivky rodů se liší tvarem, velikostí, symbolem i barvou. Podkladové barvy nášivek nižších rodů jsou přírodní a tvary jednodušší. Směrem k vyšším bytostem se mění tvary ve složitější a barvy k výraznějším až po majestátní výraznou fialovou. Valar tj. pokladovou barvu černou a Vala tj. bohyně nejvyšší bytostí si může vybrat mezi výrazně růžovou nebo zůstat také u černé varianty. Nášivce Hobitů, Trpaslíků, Lidí a Entů dominuje lorienský oranžový strom. Nášivka rodu se nosí v horní části levého rukávu jak je znázorněno na obrázku.

Nášivky cestiček mají velikost 40 mm x 16 mm. Našívají se nad levou prsní kapsičku obvykle v pořadí, v jakém je držitel cestičky získal. Na pořadí se nekladou žádné zvláštní podmínky. čtyřech vedle sebe v závislosti na velikosti košile. Každá cesta má čtyři úrovně. Za splnění každé části cesty se získává nášivka nová, která nahradí nášivku nižší úrovně stejné cesty. Např. původní první úrovně.

Na konci školního roku získávají účastníci Zelené ligy, kteří reprezentovali oddíl a umístili se v první sedmičce. Získáním této nášivky také zasednou náčelníci oddílu následující rok do štábu PTO. Nášivky se nosí nad pravou náprsní kapsičkou košile. Podobu nášivky předepisuje PTO.

Tabulka: Úspěchy hlídek Zeeska v Setonově závodu