Náboženství a ohrožení internetu

V předchozích článcích jsme hovořili o tom, jak je to ve skutečnosti s pověstným českým ateismem, a načrtli jsme si obrázek současné české náboženské scény. Víme už, že u nás nalezneme kromě etablovaných církví a individuálního duchovního hledačství také uskupení, která odborně nazýváme nová náboženská hnutí.

Nová náboženská hnutí

Jejich „novost“ spočívá v tom, že vznikají, aby přinášela nové impulzy do duchovního života, obnovovala ho a podněcovala. Ve své podstatě se jedná o protest proti aktuálnímu stavu společnosti. Členové takových uskupení přistupují ke svému záměru obrátit společnost na správnou cestu s velkým entuziasmem a emocemi, které dávají novým náboženským hnutím obrovskou vnitřní i vnější dynamiku.

Vnitřní dynamika se nejvíce projevuje ve velmi intenzivních vztazích (někdy i partnerských a sexuálních) mezi členy hnutí. Obvykle se navzájem znají, mívají nějaké poznávací znamení, které je odlišuje od „těch ostatních“, a nezřídka naprosto podřizují i velmi privátní sféry svého života společnému cíli. Vnější dynamika nových náboženských hnutí se pak projevuje taktéž ve vztazích, jednak ve vztazích s nejbližším okolím jednotlivých členů (s jejich rodinou, přáteli a sousedy) a jednak ve vztazích s většinovou společností jako celkem.

Výsledkem součtu obou těchto dynamik může být buď tzv. To, co blízké osoby i veřejnost nejčastěji zajímá, jsou nebezpečí, která s sebou členství v novém náboženském hnutí může přinést. Některé protestně motivované formy smýšlení mohou například ohrozit zdraví nebo i život. To se děje spíše výjimečně, například tehdy, je-li vyhledání lékařské péče vnímáno jako důkaz slabé víry a vzdorování Boží vůli. Známé jsou také případy odmítání některých druhů lékařských zákroků či léčiv.

Z hlediska duševního zdraví bývá v souvislosti s působením nových náboženských hnutí často zmiňována otázka závislosti následovníků na jejich vůdci. Mediálně atraktivní je toto téma hlavně ve vztahu k několika tragickým událostem hromadných vražd a sebevražd, případům sexuálního zneužívání a někdy i velmi vysokých finančních darů ve prospěch některého hnutí nebo jeho vůdce. V tomto momentě obvykle zaznívají nejostřejší odsudky směrem k vedení takových hnutí a řadoví členové bývají naopak vykreslováni jako oběti.

Čtěte také: Klimatická krize jako náboženství

Tento úhel pohledu na roli následovníků má však jednu velmi stinnou stránku, a sice to, že jsou degradováni do role nesvéprávných, nerozumných jedinců, kteří nenesou odpovědnost za své životy. Jak už ale bylo řečeno v předchozím článku, jsou to právě řadoví členové hnutí, kdo zakladatelské osobnosti přisuzuje nějaké výjimečné, někdy dokonce nadpřirozené vlastnosti a schopnosti. Následovníci velmi často sami touží předat odpovědnost za své životy do rukou nějaké autority.

Jejich potřeba bezvýhradně se odevzdat je sice obvykle výrazem nějaké psychické či sociální lability, dělají to však zcela spontánně a dobrovolně, aniž by k tomu byli nuceni. Tento proces, odborně označovaný termínem charismatizace, je tedy potřeba vnímat jako oboustranný. Na jedné straně následovníci přidělují svému vůdci výlučné postavení a touží k někomu vzhlížet, na druhé straně se vůdce ocitá v pokušení onomu grandióznímu obrazu sebe sama podlehnout a svěřenou moc zneužít ve svůj prospěch.

Výsledek a reálně hrozící nebezpečí vzniku a důsledků závislosti tak nakonec záleží na kombinaci mnoha faktorů. Klíčová je vždy úroveň sebevědomí jednotlivých členů hnutí i samotného vůdce. Výrazně napomoci může i přístup okolí, pokud dokáže jejich sebevědomí spíše posilovat než ponižovat (například právě stavěním členů do role nemyslících zmanipulovaných obětí). Někdy mohou svou roli sehrát také úřady, sdělovací prostředky, neznalost a předsudky veřejnosti.

Rostoucí tlak zvenčí může ještě umocnit obvykle už excitované emoce, posílit vztahy uvnitř skupiny a tím celé hnutí radikalizovat. K předcházení výše zmíněným nebezpečím, která nová náboženská hnutí provázejí, vede nesporně velmi dlouhá cesta. Začít můžeme například u citlivě vedené prevence napříč společností, založené především na otevřeném dialogu a přístupu k informacím.

Vliv internetu na úbytek věřících

Za 20 let ztratilo náboženskou víru asi 25 milionů Američanů. Podle práce Allena Downeyho z univerzity MIT jejich proměnu v nevěřící způsobilo více faktorů, ale nejvíc internet. Jak je to možné? Tento expert na počítačová data analyzoval sociologické údaje shromážděné na University of Chicago od roku 1972. Z několika faktorů odvodil, jak moc vzestup internetu v posledních 20 letech omezil sílu víry a náboženství. Celkově měl Downey k dispozici údaje asi 9000 osob, a to už je vzorek víc než mohutný.

Čtěte také: Příroda a náboženství

Analytik zjistil, že nejvíc o náboženském cítění rozhoduje výchova. Lidé, kteří byli vychováni v náboženském prostředí, se nejčastěji identifikují s danou vírou i po zbytek života. Ale přestože počet lidí, kteří se narodili v rodinách bez věřících rodičů, poklesl, pořád to ještě nevysvětluje tak dramatický úbytek věřících. Změna rodinné výchovy může podle Downeyho jen za čtvrtinu případů.

Dalším faktorem, který se podílí na ubývání náboženského cítění je vysokoškolské vzdělání. Mezi vysokoškolsky vzdělanými bývá věřících nejméně. A protože počet těch, kdo na lepší vzdělání dosáhnou, přibývá, logicky musí ubývat věřících. Jde ale jen o pět procent případů…

Když Downey porovnal data o rozšiřování internetu ve Spojených státech s křivkou ukazující úbytek víry, našel výraznou shodu. Downey má vysvětlení, tedy spíše hypotézu. „Lidé, kteří žijí v uzavřených komunitách, získali v internetu pozoruhodně účinný nástroj, jak se dostat k informacím o jiných životních postojích a filozofiích.“

Vědec samozřejmě zvažoval i možnost, že mu něco uniklo a internetu jen přičítá působení nějakého jiného, neznámého faktoru. Po důkladné analýze dat však tuto možnost vyloučil: „Zmapovali jsme všechny další možnosti, které přicházejí v úvahu - příjem, vzdělání, socio-ekonomický status i zvyšování počtu obyvatelstva ve městech a naopak úbytek ve vesnickém prostředí.“ Vše marné, jediná korelace, která opravdu vychází, je mezi internetem a vírou…

Pokud opravdu existuje nějaká další příčina, je zcela záhadná a zřejmě i mimo dosah vědy. „Je těžké představit si, co by to jen tak mohlo být,“ dodává Downey.

Čtěte také: Klimatické změny a náboženské perspektivy

Internet jako nástroj pro šíření plurality a utváření kultury

Internet a s ním související elektronickou poštu lze dnes už s určitostí pokládat za vymoženosti techniky, které nemají charakter přechodné módy či hračky pro zpestření života dospělých, ale které se stávají mnohým stálou součástí jejich života, pracovními nástroji a standardními prostředky komunikace. Charakteristickou známkou tohoto prostředku pak je, že je v principu přístupný a otevřený každému a tedy všem; jeho užití není limitováno společenským postavením, politickou orientací, kulturní vyspělostí, do jisté míry ani ne stupněm vzdělání, protože přinejmenším u nejmladší generace se považuje počítačová gramotnost za standardní součást základního vzdělání.

Z uvedených důvodů a vzhledem k rostoucímu počtu těch, kdo mohou internetu užívat, je možné označit ho za prvek, který se už dnes významně podílí na utváření kultury v životě postmoderní společnosti a jehož vliv bezpochyby poroste. Tím ovšem není ještě řečeno, kdy jde o vlivy kladné a kdy záporné. V dalším textu nebudeme sledovat technické možnosti internetu jako takové ani výhled na jejich rozšíření, ale spíš možnosti vlivu internetu na utváření kultury, hodnotové orientace lidí, na podporu a kvalitu mezilidské komunikace a zajímat nás bude také způsobilost internetu k předávání duchovních hodnot.

Charakteristické znaky internetu

• Anonymita: Autor může dát k dispozici na stránkách své produkty, aniž uvede jméno, adresu či jiné identifikační znaky. Podobně je tomu u elektronické pošty. Do řady diskuzí lze vstupovat zcela anonymně, a přece je možná trvalá obou- či vícesměrná komunikace.
• Snadnost přístupu: Kdo je napojen na síť, má stejně snadný přístup ke stránkám fyzicky vzdáleného nebo blízkého autora, k textům důležitým i triviálním. Podobně je každý účastník, nechrání-li se záměrně hesly apod., dostupný komukoliv.
• Možnost snadné a v zásadě okamžité interaktivity: Ten, kdo vstoupí do sítě, může ihned reagovat jak na obsah stránek, tak na obsah elektronické pošty.
• Rychlost přenosu informací, snadnost přenosu i větších objemů dat: Např. listování v katalogu vzdálené i blízké knihovny pomocí internetu je neskonale snadnější a rychlejší, než podniknout cestu do knihovny a vyhledávat v lístkovém katalogu.
• Naprostá otevřenost přístupu k volně prezentovaným informacím.
• Nemožnost efektivní cenzury.
• Snadné vyhledávání informací k zadanému tématu pomocí vyhledavačů a odkazů na stránky.
• Vlastní "internetový jazyk": Jako v jiných oborech užívá se mezi tvůrci a uživateli internetu a elektronické pošty určitá speciální více či méně odborná terminologie - jazyk, který je vázán hlavně na angličtinu.

Svět internetu lze označit za určitý nový prostor k životu, za "nový světadíl", který je a bude obydlován. Na rozdíl od světadílů poznávaných a dobývaných v minulosti není zabydlen původním obyvatelstvem a nemá svou původní kulturu, kterou by bylo možno přijmout nebo také ničit. Objevil se jako skutečná "terra ignota" a jeho "obyvatelstvo", kultura, život jsou tvořeny bez zásadního předchozího plánu těmi, kdo na něj vstupují a kdo se na něm usidlují.

Internet není a priori ideově nebo mocensky ničemu uzavřen, hranice jsou dány vlastně jen stupněm technických možností (obecně) a technického vybavení (na straně uživatele). Výsledná kulturní charakteristika tohoto "světadílu" tedy je a bude dána souhrnem toho, co na něj uživatelé vnesou stylem, kterým na něm budou komunikovat.

Málokterý prostředek komunikace (nebo snad žádný, s výjimkou městské zdi, na kterou se čmárá) skýtá takové možnosti k realizaci plurality. Je to dáno možností prezentovat na webu prakticky cokoliv. Eventuální regulační zásahy jsou jednak technicky obtížné, jednak nepatří k podstatě internetu jakožto komunikačního prostředku.

Kulturotvorný význam internetu

Není přehnané, jestliže tomuto postmodernímu technickému prostředku přiřkneme kulturotvorný význam? A jakou kulturu potom vlastně bude vytvářet, jaké budou její charakteristiky? Aby nedošlo k nedorozumění, je třeba hned říci, že slovem "kultura" zde nerozumíme kulturní projevy v užším slova smyslu (divadlo, literatura, malířství atd.), ale používáme je jako souhrnné sociologické označení pro způsob cítění, myšlení a konání, které je charakteristické pro lidi v dané zemi, v určité společenské vrstvě nebo komunitě.

Internet tvoří kulturu komunikativní. Je nástrojem spojení lidí bez ohledu na jejich vzdálenost, národnost, věk, náboženství atd. a umožňuje nejen přijímat různé výtvory druhých, ale reagovat na ně zpravidla bezprostředně a jednoduše. Jeho charakteristikou je tedy oboustranná komunikace, interaktivita. Jinak řečeno: internet může (ale nemusí!) být užíván k obousměrné komunikaci, k aktivnímu, nikoliv jen pasivnímu přijímání informací.

Druhou charakteristikou internetu je kreativita. Protože internet umožňuje jak interaktivitu (tedy okamžitou reakci na to, co uživatel na stránkách nebo v poště přijal, viděl, našel), tak tvorbu vlastních textů, stránek, obrázků, chatů, konferencí, otevírá prostor kreativitě. Není nutné vše jen přijímat. Dokonce umožňuje publicitu i těm, kdo (zatím) nemají šanci publikovat ve sdělovacích prostředcích nebo v nakladatelstvích.

Svět internetu je "zabydlován" jak kulturně cennými výtvory, tak brakem; humanisticky cennými výtvory i projevy antihumánními, zlými, ponižujícími druhé. Zatímco vnější projevy člověka mohou být regulovány zákony, výchovou, náboženstvím, ideály, s nimiž se dotyčný identifikuje, jsou "produkty" dosažitelné na síti tříděny na dobré a zlé pouze uživatelem, který si danou stránku vyhledá či stáhne.

Typickou vlastností internetové kultury, která není ovšem vždy stejně uplatněna, je její mezinárodní charakter. Nejenže je text či obrázek dosažitelný bez ohledu na hranice prakticky kdekoliv na světě, ale anglicky napsaný text bude velké části uživatelů srozumitelný. Je potom snadné, aby se lidé stejných zájmů z různých zemí světa snadno domluvili na společné akci a provedli ji.

Nakonec je třeba říci, že (zatím) se tvoří na internetu určitá speciální subkultura. Internet je rozšířen po celém světě, ale není dostupný zdaleka každému. Ti, kdo na něm komunikují, komunikují v určitém prostoru a prostředí (dá se říci ve vymezeném "světě"), které jsou všem ostatním nepřístupné, ať už z důvodů ekonomických, technických nebo nedostatečného vzdělání. Tato skutečnost bývá považována za významnější než ty námitky proti internetové komunikaci, které ji označují za neosobní či odosobňující.

Internet a duchovní hodnoty

Internet sám o sobě samozřejmě duchovní dimenzi nemá; je jen nástrojem, prostředkem komunikace. Záleží však na tom, kdo ho vezme do rukou. Pokud anděl, je nástrojem andělským, pokud ďábel, pak je nástrojem ďábelským, pokud člověk, pak je nástrojem člověčím, tedy nástrojem ve službách jeho intelektuální, duchovní, smyslové, pudové, atd. stránky. Zůstaňme ale u otázky, která je pro nás zásadní: totiž zda a jak je internet nástrojem ke zprostředkování duchovních hodnot.

S určitým vědomým zjednodušením lze říci, že za duchovní hodnoty považujeme ty, které se týkají niterné dimenze člověka a mají pro něho poslední důležitost, souvisejí s jeho nejhlubšími životními jistotami a netkví svou podstatou jen v tom, co tvoří, opatřuje si a konstruuje. Jinak řečeno, jsou to hodnoty, které jsou člověku blízké a vzácné a které překračují horizont jeho života.

Co internet sám nemůže? Nemůže navázat a tvořit vztah k oné přesažné skutečnosti právě proto, že ta přesahuje vše, co je tvořeno přírodou, člověka nevyjímaje. A nemůže ani vytvářet sám o sobě vztahy mezi lidmi; může být ovšem jedním z jejich prostředníků.

A může i více. Může člověku zpřístupnit jak informace o duchovních hodnotách a o cestách k nim, tak prvé kontakty s těmi, kdo mohou duchovní hodnoty osobně zprostředkovat díky svým zkušenostem, znalostem, díky ochotě k otevřenému lidskému vztahu, který se týká i hloubek lidské osobnosti, jeho víry a jeho náboženských zkušeností. A toto všechno může internet zprostředkovat pro někoho jedinečným způsobem díky možnosti anonymity, která však nemusí být trvalá.

Mnohý dospělý člověk totiž mívá zábrany, má-li se ptát na skutečnosti, o kterých ví málo nebo nic a o kterých si přitom myslí, že by je měl znát. Dále ten, kdo už nějaké náboženské zkušenosti má, je mnohdy považuje (právem) za něco velmi niterného, co by nerad vystavoval na odiv nebo vydal v nebezpečí zesměšnění nebo pohrdnutí. Anonymita internetu je mu opět pomocí. A konečně člověk, navazující těžko kontakty, mající zábrany studu, má-li mluvit s cizím člověkem o něčem důležitém, ten, kdo nezná nikoho, kdo by mu dal např. odpovědi na náboženské otázky, navazuje mnohdy své prvé kontakty pomocí internetu.

Nenahraditelnou vlastností internetu je okamžité zprostředkování děje a to na libovolnou vzdálenost a s možností interakce. Po stránce technické může být a bývá současný člověk těmito možnostmi často okouzlen. Ale pro předávání duchovních hodnot nemusí být právě tento soubor obdivuhodných vlastností vůbec užitečný.

Je třeba poctivě přiznat, že tak, jako existuje nemalá řada ctitelů internetu, kteří mu připisují i v oblasti kultury a duchovních hodnot velký a rostoucí význam, tak existuje i nemalá řada jiných lidí, kteří se bojí určité dehumanizace, k níž může vést nadměrné užívání technických prostředků. Domnívám se, že teprve delší čas ukáže, zda a jak je pro předávání ryze humánních a duchovních hodnot internet opravdu vhodný, kdy a kde odosobňuje lidskou komunikaci, kdy ji naopak usnadňuje a prohlubuje, k jakému stylu života konkrétním typům lidí napomáhá. Už dnes je ale zřejmě možné říci, že význam bude v úhrnu dvojznačný - podle stylu použití a podle zaměření uživatele.

Rizika spojená s internetem

Pro "postmoderní charakteristiky" internetu (pluralita, liberálnost hodnocení, snadný a neregulovaný přístup ke všemu) lze předpokládat, že zejména pro ty, kdo jsou zvyklí si sami aktivně vyhledávat informace, je internet spíš branou otevřenou k různým (i duchovním) tématům a posléze i hodnotám než prostředkem, který by je odváděl od mezilidské komunikace ke komunikaci jen s počítačem, od kulturních hodnot k nic nepřinášející zábavě. Ale problém je zde také, nesouvisí však s nedostatkem vzdělání nebo inteligence, který by bránil v užívání internetu jakožto technického prostředku, ale s tím, že schopnost cíleně vyhledávat informace a cíleně navazovat kontakty je výsledkem určitého vzdělání, určitého intelektuálního i metodického výcviku.

Kyberagrese a mladí lidé

Mladí uživatelé internetu se stále častěji setkávají s předsudečnou kyberagresí, která se projevuje nenávistným a předsudečným obsahem šířeným prostřednictvím digitálních platforem. Tento typ chování na internetu může mít závažné důsledky nejen pro jednotlivce, ale i pro celou společnost. Předsudečná kyberagrese je široký pojem zahrnující různé formy škodlivého a toxického chování na internetu. Tento termín se vztahuje na jakékoli online jednání či projevy - ať už textové, zvukové, nebo vizuální - které jsou namířeny proti jednotlivcům nebo skupinám na základě jejich skupinových charakteristik či skupinové identity. Takové chování je často spojeno s negativními předsudky a stereotypy.

Většina dosavadních studií se soustředila na zkušenosti obětí, přičemž se převážně zaměřovaly na formy agrese související s etnickou příslušností, rasou, národností a náboženstvím. Zůstává tak mezera v pochopení zkušeností dalších skupin s vlastnostmi atakovanými předsudečnou kyberagresí, jako je například váha nebo postižení. Identifikace rizikových faktorů odhalila, že vystavení předsudečné kybernagresi a viktimizace jsou úzce spojeny s negativními psychologickými důsledky, jako jsou deprese, úzkost, stres a obavy. Vzhledem k průřezovému charakteru prezentovaných zjištění lze tyto psychologické následky považovat rovněž za faktory zranitelnosti.

Dalšími identifikovanými rizikovými faktory jsou příslušnost k menšině a intenzivní a rizikové používání internetu. Kromě toho jsme zaznamenali významné překrývání mezi zkušenostmi s předsudečnou kyberagresí a jinými formami viktimizace jak v offline, tak online prostředí. V neposlední řadě náš přehled odhalil, že naše znalosti o ochranných faktorech, které by mohly mladé lidi chránit před zapojením se do předsudečné kyberagrese, ať už jako oběti, nebo pachatelé, jsou stále velmi omezené. Další výzkum by se měl zaměřit na ochranné faktory, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat faktorům na sociální úrovni, kontextovým faktorům a strategiím zvládání (tzv.

Internet je mocné médium. V mnohém je pro neslyšící nástrojem pro boření bariér a zpřístupňování informací. Zároveň na nás však připravuje mnoho nástrah. Jednou z nich jsou nedůvěryhodné nabídky pracovních příležitostí za úplatu. Mnohokrát se stane, že neslyšící splní všechny podmínky uvedené v inzerátu, ale nabízená práce se rozplyne a s ním i zaslané poplatky. V zoufalství pak naletí na nabídku pyramidy - letadla, které je nyní opět na scéně.

tags: #náboženství #ohrožení #internetu

Oblíbené příspěvky:

• Odbor životního prostředí Jihlava - odpady
• DIY nápady na recyklaci košile
• Brousitelné lepidlo: detaily a aplikace
• Definice ekologické újmy
• Bioodpad: správný koš do kuchyně