Kroužkovci: Charakteristika a význam v přírodě

Ať už lidé chtějí nebo ne, sdílejí své prostředí či často dokonce obydlí se všelijakými živočichy. Pokud nepočítáme mikroskopické roztoče, kteří se živí organickými zbytky, tak jsou to obvykle již pouhým pohledem viditelní jiní bezobratlí (plži, mlži, kroužkovci a různé skupiny členovců - např.korýši, pavoukovci či šestinozí - hmyz) a obratlovci, kterých si všímáme asi nejvíce.

Kroužkovci: Základní charakteristika

Kroužkovci jsou mořští, sladkovodní i druhotně suchozemští živočichové. Stavba jejich těla zahrnuje tři zárodečné listy. Velikost těla se pohybuje od 0,5 mm do 1 m, přičemž tvar těla je válcovitý. Povrch těla kryje jednovrstevná pokožka, která vylučuje kutikulu, chitin a sliz. Kutikula a chitin mají ochrannou funkci, zatímco sliz má funkci pohybovou. Kroužkovci dýchají celým tělem.

Nervová soustava a smysly

Nervová soustava kroužkovců je gangliová a žebříčkovitá. Ganglia se opakují v každém článku a jsou vždy na břišní straně těla. V každém článku jsou 2 ganglia, která jsou spojena příčnými a podélnými spojkami. Mezi hlavní vyvinuté smysly patří hmat.

Rozmnožování a vývoj

Kroužkovci jsou většinou odděleného pohlaví s nepřímým vývojem. Jejich plovoucí larva trochofora má zprvu kulovitý tvar, dva věnce vířivých brv, krátkou trávicí trubici a základy vnitřních orgánů. V oblasti řitního otvoru odškrcuje postupně tělní články a mění se v dospělého jedince. Mohou se rozmnožovat i nepohlavně.

Zástupci

Mezi zástupce patří například naidky, které mají sklovitě průhledné tělo, dlouhé štětinky a žijí běžně v rybnících.

Čtěte také: Českého Středohoří

Žížaly: Užiteční půdní inženýři

Žížaly jsou dobře známí kroužkovci, kteří ovlivňují půdní podmínky hned několika způsoby. V mírném pásu jich na metru čtverečním žije až tisíc jedinců vytvářejících biomasu 300 gramů (Edwards 2004). Některé druhy se živí na povrchu čerstvým rostlinným spadem, který zatahují do stálých chodeb v půdě, jiné si podzemní labyrinty nebudují.

„Vyrubané“ zeminy se tito pozoruhodní živočichové zbavují úplně jednoduše: požírají ji a v ní obsažené organické látky dokáží strávit. Podle střízlivých odhadů projde za 24 hodin zažívacím traktem žížaly množství půdy odpovídající 36násobku hmotnosti jejího těla, navíc důkladně obohacené chemickými prvky, nezastupitelnými pro výživu rostlin.

Výsledky podrobných výzkumů potvrdily, že trus žížal je ve srovnání s okolní půdou dvakrát bohatší na vápník a hořčík. V případě dalšího biogenního prvku, dusíku, je uvedený poměr 5:1. Nejvíce ale žížaly obohacují půdu o draslík: jeho koncentrace v žížalích výkalech je dokonce jedenáctkrát vyšší než v půdě (Carpenter et al. 2007). Protože trávicí soustavu žížal osídlujedruhově pestré společenstvo mikroorganismů, vykazují jejich výměšky větší mikrobiální aktivitu než okolní půda.

Uvádí se, že žížaly v Evropě každoročně vynesou na povrch na jediném hektaru až 40 tun exkrementů, představujících 0,4 cm horní vrstvy půdy (Feller et al.). Nestrávené zbytky žížalí potravy totiž zlepšují strukturu půdy, stabilizují půdní organickou hmotu a podílejí se tak na tvorbě důležité složky půdy - humusu, tedy souboru odumřelých organických látek v půdě, rostlinného i živočišného původu, v různém stupni rozkladu a syntézy.

Vzniklými chodbičkami mohou pronikat hlouběji do půdy kromě vzduchu a s ním kyslíku jak kořeny rostlin, tak vláha. Provzdušňováním a převrstvováním půdy tak žížaly nezanedbatelným způsobem ovlivňují vodní režim, mj. zmírňováním odtoku vody. Zdá se rovněž, že v půdě urychlují rozklad znečišťujících organických látek a omezují spotřebu pesticidů tím, že zvyšují odolnost plodin proti škůdcům a chorobám (Blouin et al. 2013, Bertrand et al.).

Čtěte také: Látky znečišťující ovzduší a jejich vliv na zdraví

Podrobná meta-analýza potvrdila, že průměrná početnost žížal v zemědělské krajině zvyšuje výnos plodin o čtvrtinu a nadzemní biomasu o 23 %. Rozsah tohoto účinku závisí na přítomnosti zbytků plodin, hustotě žížal a půdním typu (van Groenigen et al. 2014).

Termín ecosystem engineer označuje v ekologii a ochranářské biologii organismus, činností ovlivňující prostředí do té míry, že mění jeho fyzikální, chemické a biologické vlastnosti (Jones et al. 1994). Uvedené sousloví se často překládá doslova jako ekosystémový inženýr. Protože slovo engineer má v angličtině trochu jiný význam než v češtině, a to nemáme na mysli označení strojvůdce, bude vhodnější hovořit o ekosystémovém tvůrci nebo staviteli ekosystému.

Příliš intenzivní zemědělská výroba a pokračující změny ve využití území mohou vyvolat úbytek žížal. Použití glyfosátového herbicidu Roundup omezuje jak aktivitu žížal, tak jejich rozmnožování a vede k zvýšenému obsahu živin v půdě (Gaupp-Berghausen et al. 2015). Někteří odborníci proto vedle citlivého a současně udržitelného nakládání s půdou zejména při zemědělské výrobě doporučují při ochraně půdy mnohem více využívat žížalího kompostu (Blakemore & Hochkirch 2017).

Ten vzniká činností žížaly hnojní (Eisenia fetida) a příbuzné žížaly kalifornské (E. andrei) z organického odpadu, pocházejícího z domácností, už za sto dní a může být využit jako hnojivo v podobě vynikajícího substrátu a výživné tekutiny, tzv.

Popis žížaly Lumbricus terrestris

Velký druh žížaly o délce těla 90-300 mm. Tělo je válcovité, na průřezu téměř kulovité, článkované s drobnými štětinkami. Zadní část těla je dorzoventrálně zploštělá, dobře patrná u velkých jedinců. Čelní lalok (prostomium) jako u celého rodu Lumbricus tzv. tanylobický, protáhlý v chobotek. Tělo je bez očí. Mezi 20 - 30 článkem v přední části se nachází opasek.

Čtěte také: Životní Prostředí a Klimatické Změny

Možná záměna

Zaměnit lze tuto žížalu, zejména z ostatními druhy rodu Lumbricus (v ČR 5 druhů). L. terrestris je však nápadná svou velikostí. V ČR hojný druh po celém území.

Biologie a ekologie

Tato žížala se vyskytuje v půdě různých biotopů, většinou však dává přednost otevřeným stanovištím jako louky, pole, zahrady apod. Vzácněji se s ní můžeme setkat pod kameny. Stejně jako většina žížal žije skrytě v půdě. Její přítomnost prozradí kupičky trusu na povrchu půdy. Nejčastěji se s těmito žížalami setkáme v noci nebo za deštivého počasí, kdy vlivem nedostatku vzduchu vylézají z půdy.

Živí se různými organickými zbytky, zejména rostlinného původu. Žížaly jsou užitečné, protože se podílejí na tvorbě humusu a prokypřují půdu. Hrají tak důležitou funkci v ekosystémech. Jsou to hermafrodité (jedinci stejného pohlaví), avšak k oplodnění potřebují jiného jedince. Při páření se spojují dva jedinci v oblasti opasku.

Ochrana přírody a půdy

Není žádným tajemstvím, že stav půdy na naší planetě nemůžeme označit za příznivý. Třetinu všech půd a více než polovinu těch zemědělsky obdělávaných lidé již v celosvětovém měřítku stačili mírně nebo silně poškodit (FAO 2015, Plesník 2016). Problémy s klesající kvalitou půdy ještě umocňuje velkoplošný úbytek přírodního a přírodě blízkého prostředí, homogenizace živé složky ekosystémů a probíhající a očekávané změny podnebí (Davies 2017). Činnost žížal je pro půdu klíčová.

Živočichové Osoblažska

Na Osoblažsku se nachází pestrá škála živočichů, od ryb přes obojživelníky, plazy, ptáky až po savce a bezobratlé. Mezi ryby patří piskoř pruhovaný a mřenka mramorovaná. Z obojživelníků zde žijí čolek velký, čolek obecný, kuňka obecná, ropucha obecná, ropucha zelená, rosnička obecná a skokan hnědý, skokan skřehotavý a skokan zelený.

Plazi jsou zastoupeni slepýšem křehkým, ještěrkou obecnou, ještěrkou živorodou a užovkou obojkovou. Ptáci zahrnují potápku roháče, volavku popelavou, čápa bílého, káni lesní, poštolku obecnou, raroha velkého, chřástala polního, chřástala malého, kachnu divokou, labuť velkou, sovu pálenou, rorýse obecného, ledňáčka říčního, vlaštovku obecnou, jiřičku obecnou, datla černého a strakapouda velkého.

Mezi savce patří krtek obecný, rejsek obecný, rejsek malý, zajíc polní, králík divoký, netopýr velký, netopýr vodní, veverka obecná, křeček polní, norník rudý, ondatra pižmová, hraboš polní, hraboš mokřadní, hrabošík podzemní, myšice křovinná, myšice lesní, myšice temnopásá, myšice malooká, potkan obecný, plšík lískový, lasice kolčava, kuna lesní, prase divoké, srnec obecný a daněk evropský.

Z bezobratlých se zde vyskytuje rak říční, rak pruhovaný, střevlík fialový, zlatohlávek tmavý, chrobák lesní, páteříček lesní, tesařík pižmový, páchník hnědý, šídlo modré, šídlo pestré, lesklice zelenavá, klínatka obecná, vážka ploská a vážka čtyřskvrnná.

tags: #nase #priroda #krouzkovci #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Třídění odpadu v ČR
• Barevné kontejnery
• Sucho, lesy a klimatická změna podle Hrušky
• Organizování školy v přírodě
• Sběrný dvůr Lom Pecka