Věda zkoumající zákonitosti přírody: Definice a ekologie

05.03.2026

Věda zkoumající zákonitosti přírody je obsáhlá a komplexní oblast, která se neustále vyvíjí. Pro lepší pochopení této oblasti je důležité definovat klíčové pojmy a disciplíny, které se jí zabývají.

Ekologie jako věda o životním prostředí

Ekologie (z řeckého oikos = dům, prostředí) je vědní disciplína, která se váže k pojetí životního prostředí a environmentálních aspektů života společnosti. Je to věda o životním prostředí, biologie prostředí, oblast formování a fungování biologických systémů všech úrovní, od jednotlivých organismů až k biosféře, jejich vzájemného ovlivňování ve vztahu k vlastnímu prostředí. Jako vědu ji poprvé vymezil E. H. Haeckel v roce 1869. Nejběžnější je definice ekologie E. P. Oduma.

Ekologie se běžně vztahuje k ochraně životního prostředí nebo přírody, k péči o ně; někdy se přímo s těmito pojmy ztotožňuje. E. jako věda se vyznačuje typickými interdisciplinárními znaky. Využívá poznatků chemie, fyziky, matematiky aj., ale i společenských věd, zvláště filozofie, sociologie, ekonomie, psychologie, politologie atp. V současné době její význam neobyčejně vzrůstá se silným ohrožením životního prostředí nazývaným ekologickou krizí.

Rozvíjí se tzv. ekologické vědomí, ekologická etika, vznikají ekologická hnutí, politické strany (strany zelených). Problémem dnešní doby jsou střety ekologických a ekonomických zájmů, resp. nepochopení faktu, v dlouhodobější perspektivě nemůže jít o zájmy rozporné, neslučitelné. Do zemědělského hospodaření, zejm. hospodaření s půdou, intervenuje e. mimo jiné tzv. alternativním zemědělstvím.

Členění ekologie podle předmětu studia

Podle specifikace předmětu studia se ekologie člení na:

Čtěte také: Výuka ochrany přírody na ZŠ

Autoekologii, která zkoumá jednotlivé organismy.
Populační ekologii, zkoumající populaci určitého biologického druhu.
Synekologii, jejímž předmětem jsou skupiny organismů (společenstva).
Globální ekologii, vztahující se k biosféře.

Dále je možné hovořit o fyziologické ekologii, zabývající se fyziologickými změnami organismů v procesu jejich přizpůsobování ke změnám prostředí, a o biochemické ekologii, která si klade za úkol objasnit zákonitosti adaptace organismů na molekulární úrovni. E. lze rozlišovat i podle dalších kritérií. Pro sociologii a společenské vědy vůbec má význam zejm. ekologie člověka a tzv. hlubinná ekologie.

E. se překrývá s environmentalismem, tj. S-gie jednak vstupuje do e. jako přímá součást tohoto interdisciplinárního oboru, jednak studuje „zvenku“ některé ekologické jevy a souvislosti, např. utváření a fungování nátlakových ekologických skupin, intervenci ekologických hodnot v hodnotovém spektru různých skupin populace a v oblasti utváření a přetváření morálních norem, soc. předpoklady a dopady ekologické krize apod. Termín e. se ve spol. vědách používá k vyjádření studia dimenzí soc. prostoru (viz ekologie sociální). V rámci kult. antropologie se ve spojení s e.

Ekologické faktory

Všechny živé i neživé prvky prostředí působící na organismy se nazývají ekologickými faktory. Mají rozdílnou podstatu a specifiku působení a je možné je členit do těchto základních skupin:

Abiotické (fyzikálně-chemické): teplota, sluneční svit, vlhkost, plynné složení vzduchu, atmosférické vlivy atp.
Biotické: faktory vzájemného ovlivňování živých systémů.
Antropogenní: formy činnosti člověka přímo a nepřímo ovlivňující život organismů v prostředí.

Každý organismus, populace či společenstvo má určitou ekologickou valenci vůči jednotlivým ekologickým faktorům. Pohybuje se v určitém rozmezí od mezních hodnot k optimální hodnotě, která je pro existence organismů nejvýhodnější. Mezi ekologickými faktory jsou vždy některé limitující, jež ohraničují možnosti existence biol.

Čtěte také: 5. třída: procvičování přírodovědy pomocí pracovních listů

Čtěte také: Ekologie a digitální technologie – pracovní listy

tags: #nauka #zkoumajici #zakonitosti #prirody #definice