Návrat zpět k přírodě

Od nepaměti bylo soužití člověka s přírodou velmi důležité. Příroda nám vždy dávala vše, co jsme potřebovali. Ale položme si otázku... Určitě Vám babičky vyprávěli, jak se žilo kdysi.

Každý měl svůj domek, sice malý a skromný, protože peněz v té době nebylo na rozdávání, ale bylo to místo, kde si lidé mohli odpočinout a načerpat nové síly, zahřát se po těžké práci venku, nebo se jen tak popovídat u hořícího krbu nebo svíčkách jako rodina. Kromě domku měl každý nějaký ten svůj statek, kde si pěstoval vše, co potřeboval na přežití, po dvoře pobíhala drůbež a každý byl šťastný.

Dnes je všechno jiné, to je pravda. Doba se vyvinula, začali jsme stavět paneláky, různé továrny a najednou se všude spěcháme. Nemáme už pomalu čas ani na obyčejnou procházku v přírodě. Nejhorší je, že pomalu zapomínáme, co všechno nám příroda může dát. Raději si podíváme v počítači, nebo na telce fotky přírody, jako jsme měli vydat nějakou energii k tomu, abychom se šli projít. Žijeme ve virtuálním světě místo toho, abychom žili v realitě.

Co myslíte, proč jsme tak často nemocní? Proč máme stále více a více zdravotních problémů? Proč se tak velmi rozvinuly psychologické a psychiatrické problémy?

Jak se vrátit k přírodě zpět?

Položme si spolu otázku ... Jak se vrátit k přírodě zpět? Jednoduché to rozhodně nebude. To Vám řeknu už teď. Měli bychom na to jít postupně. Nelze vše najednou a hned. V první řadě bychom se měli vyhýbat nekonečnému sezení před televizí, počítačem či telefonem. Co kdybyste místo sdílení videí a fotek na sociálních sítích šli na procházku? Pokud byste si spočítali čas za celý den, tak si myslím, že by se ty 2-3 hodinky určitě nasbírali. Právě tento čas Vám může pomoci cítit se lépe, protože čas, který ztrácíte nesmyslnou virtuální komunikací můžete využít v přírodě, kde se vaše tělo cítí jako ryba ve vodě. Ne nadarmo se při psychiatrických pacientů dbá o to, aby byly venku v přírodě. Nebo slyšeli jste už o terapii koňmi? Ta se dokonce využívá i zde na Slovensku. V Hronovcích, v psychiatrické léčebně tuto terapii využívají a má vynikající výsledky.

Čtěte také: Romantický návrat k přírodě

Další věc, kterou bych chtěla pozvednout je čerpání z přírody. Kdysi nebyly léky, sice se umíralo na již dnes banální nemoci, ale lidé si uměli vyrobit vše, co potřebovali. Zda to byl sirup na kašel nebo nějaká mastička na bolavá kolena. Neříkám, že pokrok vědy a moderní doba nám to jen stěžují. Díky pokroku vědy a techniky se dají transplantovat srdce, vyměňovat klouby, na chřipku se už neumírá ... no brát při obyčejné rýmě antibiotika je podle mě příliš silná káva.

V neposlední řadě, cesta, jak se vrátit k přírodě by měla vést i přes pěstování si svých produktů. Vím, že času je málo, ale pokud si na jaře zasadíte nějakou zeleninu, ostříháte ovocné stromky, následně budete v zahrádce okopávat a zalévat, budete mít nejen více energie, ale si i zasportujete a budete mnohem zdravější. A až tak mnoho času to zase nezabere, pokud si pěstujete sami pro sebe. A proč bychom si měli pěstovat vlastní zeleninu a ovoce? Protože Vy si svou úrodu určitě nepotřísnili pesticidy, naproti tomu, jak to je u ovoce a zeleniny, které najdete v obchodech. Pokud i obsahují nějaké vitamíny a minerály, tak pouze v zanedbatelném množství.

Nejedna studie prokázala, že člověk může čerpat energii z přírody, a to hlavně ze stromů. Určitě jste už párkrát viděli lidi, kterých byste považovali za blázny, protože objímají stromy. Víte, proč to dělají? Právě kvůli tomu, aby načerpali energii! Často si o takových lidech myslíme, že jsou jiní, nebo že možná užívají nějaké ty "podpůrné látky" právě kvůli jejich blaženým úsměvem. Ale co když jsou takoví právě díky záplavě takové energii, což načerpají ze stromů? Co když je to opojí vždy natolik, že ten úsměv ani nevědí skrýt? Podle mě je toto záviděníhodné.

Často si přeji být šťastná stejně, jako takoví lidé. Co však není, může být. Sama pracuji na tom, abych se vrátila k přírodě. V Rusku právě kvůli této studii ohledně čerpání energie ze stromů nařizuje několik firem svým zaměstnancům, aby na přestávce chodili objímat stromy. Aby nebyly zaměstnanci vystavováni takovému stresu.

Pokud jste si dosud mysleli, že příroda je pro nás nepodstatná, zkuste nahlédnout do Vašeho nitra. Jsem přesvědčena o tom, že když se do svého těla lépe zahledíte, zjistíte, jak přírodu velmi potřebujete. Neříkám, že zanevřel na všechno moderní.

Čtěte také: Rizika návratu vyhynulých zvířat

Věděli byste si například představit, že by příroda neexistovala? Že by bylo všechno kolem nás zastavěné, bez zeleně, jen samý panel, zdi, mosty, vysoké budovy .... Nebo, že byste byli zavřený celý život v nějaké budově, místnosti? Já tedy vůbec ne! Ale právě tam spěje tento svět. Ničíme všechno, co bychom měli chránit zuby nehty. Co bude ze světa o pár let, pokud to takhle půjde dál? Nuže, bojím se na tuto otázku odpovědět. Bojím se, že se celá Země promění na jednu ošklivou betonovou džungli.

Například, nezkazíme nic ani takovou obyčejnou přírodní kosmetikou. Říkají Vám něco Manna mýdla ? Jsou to 100% přírodní mýdla, které začala vyrábět maminka pro své dítě právě kvůli tomu, že chemikálie obsažené v kosmetice z obchodů obsahovaly látky způsobující její dítěti ekzém. Stejně přírodě pomůžete, pokud budete používat přírodní prací prostředky, například hypoalergenní prací prášek , který přírodě neškodí.

Ekofarma Bílsko: Příklad návratu k přírodě

Na statku postaveném ve venkovském barokním stylu v obci Bílsko u Bavorova hospodaří rodina Špatných od poloviny 17. století.

„Revoluční doba nás s manželkou zastihla v JZD Chelčice, kde jsme pracovali jako ovocnáři. Ale již několik let předtím jsem se při pohledu na používání velkého množství pesticidů do půdy i na stromy zařekl, že pokud se mi někdy poštěstí soukromě hospodařit, tak jedině ekologicky. A to jsem do puntíku splnil“, usmívá se spokojeně František Špatný.

Ačkoliv ho v té době spousta kolegů z JZD přezdívaného „české Slušovice“ před soukromým hospodařením varovala, nenechal se odradit. Cítil silnou potřebu vrátit se na rodný statek a dát ho do pořádku. Jelikož v minulosti absolvoval kurz stříhání ovcí, pořídil si nejprve několik ovcí plemene merino. Cena vlny však brzy velmi klesla, proto se rozhodl pro kozy. Spolu s manželkou navštívili mnoho rodinných farem v Nizozemí, Francii, Německu a Rakousku a snažili se načerpat zkušenosti. Obzvláště Rakousko a tamní malé rodinné farmy je naprosto nadchly.

Čtěte také: Jednorázové pleny šetrné k přírodě

Začínali se sedmi kozami a dojili ručně, jakmile jich bylo 13, přešli na strojní dojení.

„Hospodařit jsme začínali velmi skromně, bez půjček a dotací, s 25 hektary navrácených luk a pastvin. Samozřejmě nám dotace později velmi pomohly a mohli jsme tak do farmy více investovat, nikdy jsme však na nich nebyli závislí. Bohužel jsem přesvědčený, že velké podniky, které vlastní spousty hektarů a dostávají na ně velké dotace, tyto peníze zpátky do půdy nedávají. A to je ten největší malér“, říká František Špatný.

O návštěvu Ekofarmy Bílsko byl vždy, zejména ze strany cizinců, velký zájem. Hlavně celé skupiny Nizozemců využívaly často kemp, který Špatní nabízejí přes léto na louce za statkem. Pro zájemce o rekreaci a agroturistiku zde vybudovali i kuchyňské a hygienické zázemí. Po několika letech si však mnozí ze stálých návštěvníků koupili v České republice své vlastní kempy a v současné době jezdí na farmu za agroturistikou spíše tuzemští zájemci. Pravidelně třeba nadšená parta mladých tatínků s dětmi, které si zdejší pobyt v přírodě nemohou vynachválit.

Nyní chovají Špatní na farmě 130 bílých krátkosrstých koz, z nichž každá dá denně zhruba dva litry mléka, a 30 kůzlat. Dojí se dvakrát denně, vždy hodinu až hodinu a půl. Několik druhů sýrů v bio kvalitě vyrábí ve vlastní sýrárně Hana Špatná. O tom, že chutnají, svědčí nejen mnohá ocenění, z nichž mezi nejvýznamnější patří vítězství v celonárodní přehlídce ovčích a kozích sýrů v roce 2001 a druhá místa v soutěži Jihočeského kraje za sýr eidamského typu a za polotvrdý sýr v roce 2007 a 2008, ale i velký zájem spotřebitelů. Kromě prodeje ze dvora (Špatní mají v části farmy i malý obchod), prodávají sýry i na farmářských tržištích a rozváží je do prodejen nejen v Jižních Čechách, ale i do Prahy.

Velkou část práce na farmě (včetně rozvážení sýrů) má však již na starosti nejstarší syn Jakub. František Špatný tak v roce 2009 vyřešil svou starost o to, kdo se po něm stane správcem rodinného majetku, kdo půjde ve šlépějích jeho a jeho předků, kdo bude další roky velebit rodinný statek. Ve svých 60 letech převedl v rámci podpory Předčasného ukončení zemědělské činnosti farmu na syna Jakuba.

„Na svého syna jsem velmi pyšný“, říká František Špatný. „Hospodářství po mně převzal se vší zodpovědností, v mnoha směrech mě velmi příjemně překvapil, se vším si ví rady. Samozřejmě mu, zejména co se výroby sýrů týče, ještě velmi pomáhá má žena, které tímto děkuji za veškerou lásku, snahu, úsilí a energii, kterou do našeho společného podnikání i života vložila.“

„A tak to má být - spravovat rodinný statek pro další generace“, říká František Špatný a listuje rodinným fotoalbem a tlustou kronikou se zápisky návštěvníků ekofarmy, kterou vede již dvacet let.

Oči mi náhodně padnou na stránku s verši:

Pod Vaší starou lípou
prý sedávají Bozi.
Blaženě mhouří očka
a jedí Váš sýr kozí

Chuť vína na jazyku
vzdálenost k nebi měří.
Čas voní pohodou a krásně se mu věří

František Novotný (básník), 16. 5. 2003

František Špatný pak na chvilku spočine pohledem na staré košaté lípě na dvorku, kterou sázel se svou mámou před více než půlstoletím, a naši návštěvu uzavře: „Sami jste viděli, že princip našeho rodinného statku je v návratu k přírodě. Čisté prostředí, čisté potraviny. Co nemáme, to nepotřebujeme.

Návrat k sobě samotnému v tichu přírody

Pobyt v přírodě dnes mnozí vnímají jako vzácný luxus, přesto by měl být samozřejmou součástí života. V době, kdy nás obklopuje beton, obrazovky a neustálý hluk, představuje návrat k tichu a zeleni cestu zpět k sobě.

V přírodě se člověk dokáže snadněji zastavit a být plně přítomen. Není k tomu potřeba složitých technik, stačí se nadechnout a vnímat prostor kolem. Šum listí, zpěv ptáků nebo jemný vánek dokážou uvolnit napětí a otevřít všechny smysly. Pohyb venku pak přestává být povinností a stává se radostí. I drobné věci mají velký účinek. Chůze naboso po trávě nebo posezení na holé zemi uzemňuje a pomáhá srovnat si myšlenky. Tělo regeneruje rychleji, vnímáme sebe jasněji a nacházíme smysl, který se v každodenním shonu často vytrácí. Takové chvíle nic nestojí, a přesto dokážou proměnit náš den.

Příroda ale není prospěšná jen sportovcům. Každý může začít tím, že se zaměří na svůj dech. Tento jednoduchý proces nás provází celý život a vědomá práce s ním posiluje fyzické zdraví, zlepšuje psychickou odolnost a přináší klid.

Mnozí z nás mají svá oblíbená místa, kam se pravidelně vracejí. Mohou to být lesní cesty, horské hřebeny nebo poutní trasy, které v sobě nesou vzpomínky i pocit domova. V mém případě jde primárně horské výšlapy v Alpách. Zajímavým tipem pro vás může být i cesta Camino de Santiago (Svatojakubská cesta), která je spojena s putováním, ztišením a vnitřní proměnou. Každé takové místo dává prostor nadechnout se naplno. Stačí udělat první krok. Vyjít ven, ztišit se a dovolit si vnímat přítomný okamžik. Klid, který hledáme, totiž často čeká hned za hranicí města.

tags: #navrat #zpet #k #prirode #clanky

Oblíbené příspěvky:

• Regulace vodních toků: pohled ekologa
• Fosfor v přírodě
• Skladník Benátky nad Jizerou - nabídka práce
• Ekologické vaření s indukčními pecemi
• Simple Line 30l - recenze