Návrh odpadu: Půdorys, rozměry a důležité aspekty

Při navrhování vnitřní kanalizace ve vysokých budovách je třeba věnovat zvláštní pozornost splaškovým odpadním potrubím. Všechna potrubí vnitřní kanalizace se zde musí dimenzovat výpočtem. Zásady pro návrh a dimenzování svodných (ležatých) potrubí jsou u vysokých budov stejné jako u budov s menším počtem podlaží.

Proudění odpadní vody a větrání

Odpadní voda proudí v odpadním potrubí po vnitřní stěně trub ve formě dutého válce (povlaku) se vzduchovým jádrem uprostřed. V místě většího přítoku z připojovacího potrubí se však vzduchové jádro uzavírá, a to je hlavní příčinou podtlaku v odpadním potrubí. Proudí-li odpadním potrubím větší množství odpadních vod, dochází k přisávání vzduchu větracím potrubím z vnějšího prostředí. Pokud je průtok vody malý nebo žádný, proudí vzduch odpadním a větracím potrubím nahoru do vnějšího prostředí. Tlaková ztráta při proudění vzduchu větracím a odpadním potrubím je další příčinou podtlaku v odpadním potrubí.

Problematická místa a změny směru potrubí

Problematickými místy jsou změny směru odpadního potrubí (odskok, zalomení a přechod do svodného potrubí). Pokud se směr odpadního potrubí mění o více než 45°, přestává mít proudění vody charakter dutého válce a mění se na proudění v částečně plněném ležatém potrubí. V místě zalomení svislého do ležatého potrubí vzniká tzv. hydraulický skok, způsobený náhlým zmenšením rychlosti proudící vody. Voda padající na stěnu kolena, které mění směr potrubí, způsobuje také hluk. Nad změnou směru vzniká přetlak, pod změnou směru podtlak. Proto je rychlost vody proudící ve spodní části odpadního potrubí v třípodlažní budově téměř stejná jako v odpadním potrubí v budově o sto podlažích. Navrhování "brzd" tvořených odskoky tedy není opodstatněné.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat změnám směru odpadního potrubí, kde potrubí mění směr o úhel větší než 45°. Aby při proudění vody v odpadním potrubí nedocházelo k velkým podtlakům, počítáme v odpadních potrubích s hlavním větracím potrubím se stupni plnění f = 0,16 až 0,25 a v odpadních potrubích s doplňkovým větracím potrubím se stupni plnění f = 0,19 až 0,29. U sekundárního větrání je možné stupeň plnění zvýšit až na f = 0,33, což je jeho horní hranice.

Systémy větrání

Existují různé systémy větrání odpadních potrubí:

Čtěte také: Analýza dopadů nového zákona

• Systém s hlavním větracím potrubím (primární větrání): splaškové odpadní potrubí pokračuje větracím potrubím nad střechu.
• Systém s přímým doplňkovým větracím potrubím (doplňkové větrání): odpadní potrubí s hlavním větracím potrubím je opatřeno ještě doplňkovým větracím potrubím spojeným přímo s odpadním potrubím.
• Sekundární větrání: u každého zařizovacího předmětu je připojovací potrubí spojeno s větracím potrubím.

Jestliže v budovách o malém počtu podlaží plně vyhovuje systém s hlavním větracím potrubím, potom u vysokých budov musíme někdy použít další uvedené systémy větrání. Sekundární větrání umožňuje oproti větrání primárnímu zatížit odpadní potrubí o stejné světlosti až o 40, respektive 60 % větším průtokem odpadních vod. Přívod vzduchu do odpadního potrubí ve více místech způsobuje zmenšení podtlaku. Větrané připojovací potrubí stejné světlosti může být zatíženo větším průtokem než připojovací potrubí nevětrané.

Dimenzování svislé kanalizace

Svislou kanalizací lze nazvat odpadní a připojovací potrubí splaškové vnitřní kanalizace. Splašková odpadní potrubí se dimenzují na celkový průtok odpadních vod Qtot vypočtený podle ČSN EN 12056-2 a ČSN 75 6760, který musí být menší nebo roven hydraulické kapacitě odpadního potrubí Qmax. Při dimenzování odpadního potrubí je třeba dodržet také minimální jmenovité světlosti podle ČSN 75 6760.

Tabulky s hydraulickými kapacitami odpadních potrubí uvedené v ČSN EN 12056-2 se smí pro dimenzování použít, pokud součet výšky odpadního a hlavního větracího potrubí nepřekročí 70 m. U odpadních potrubí opatřených pouze hlavním větracím potrubím nemá být překročen maximální počet připojených záchodových mís dle ČSN 75 6760. Pokud je součet výšky odpadního a hlavního větracího potrubí větší než 70 m, můžeme podle tabulek s hydraulickými kapacitami uvedených v ČSN EN 12056-2 provést pouze předběžný návrh.

U navržené světlosti odpadního potrubí je pak nutné posoudit, zda nedojde k překročení největšího podtlaku v odpadním potrubí Δpmax a zda nebude překročena maximální hodnota tlakové ztráty při proudění vzduchu přisávaného do odpadního potrubí Δpop. Při součtu výšek odpadního a větracího potrubí nad 100 m se posouzení provede výše uvedeným postupem, ale místo Δpmax je kritériem Δp'max. Platí, že Δp'max ≤ 464 Pa.

Doplňkové větrací potrubí má ve vysokých budovách mít nejblíže nižší jmenovitou světlost než je jmenovitá světlost odpadního potrubí. Vhodné je tedy volit větší světlosti doplňkových větracích potrubí, než je předepsáno v ČSN EN 12056-2.

Čtěte také: Ochrana přírody: analýza zákona

Speciální tvarovky

Speciální tvarovky ovlivňují hydrauliku odpadního potrubí. Nejznámější z nich je tvarovka Sovent. Při napojení připojovacího potrubí na odpadní potrubí tvarovkou Sovent může být odpadní potrubí zatíženo větším průtokem, takže pro větší průtok je možno bez doplňkového či sekundárního větrání použít odpadní potrubí o menší světlosti, než by bylo nutné při použití běžných odboček. Speciální tvarovky není vhodné na jednom odpadním potrubí kombinovat s běžnými odbočkami.

Připojovací potrubí

Předpisy pro dimenzování obsažené v ČSN EN 12056-2 a ČSN 75 6760 je možné použít i pro připojovací potrubí ve vysokých budovách. větrací potrubí, dimenzují se připojovací potrubí opatřená na horním konci větracím potrubím jako připojovací potrubí větraná. Oproti nevětraným připojovacím potrubím je možné větraná připojovací potrubí zatížit větším průtokem. Světlost společného větracího potrubí je ve vysokých budovách možné předběžně navrhnout podle tabulky v ČSN 75 6760.

potrubí větší než 70 m, musí se při posouzení světlosti odpadního potrubí zahrnout při určování tlakové ztráty prouděním vzduchu přisávaného do odpadního potrubí .pop také tlaková ztráta ve společném větracím potrubí. Splaškové odpadní potrubí a případně doplňkové větrací potrubí vedeme v instalační šachtě společně s vodovodním potrubím. Instalační drážky nejsou vhodné.

budovách je vhodné navrhovat více odpadních potrubí, aby se při poruše jednoho odpadního potrubí nevyřadily z provozu všechny hygienické místnosti. Pokud je odpadní potrubí nad zalomením vyšší než 30 m, řešíme zalomení pod úhlem větším než 45° vždy s obtokovým potrubím a připojovací potrubí v místě zalomení napojujeme na obtokové potrubí. Při použití obtokového potrubí ve vysokých budovách není třeba v místě zalomení zvětšovat jmenovitou světlost odpadního potrubí. Jmenovitá světlost obtokového potrubí je stejná jako jmenovitá světlost odpadního potrubí, nejvýše však DN 100.

Zalomení odpadního potrubí je nejvhodnější umístit do instalačního podlaží nebo mezistropu. Připojovací potrubí je nejvhodnější vést v dutině předstěnové instalace, která poskytuje dostatek prostoru i pro případná sekundární větrací potrubí. potrubí napojuje shora, aby při běžném provozu nemohlo docházet k zatékání splašků do větracího potrubí. potrubí musí být ležaté části větracího potrubí vedeny nejméně 150 mm nad horním okrajem zařizovacích předmětů, jejichž připojovací potrubí je větráno. Při volbě materiálu, zejména odpadního potrubí procházejícího stropními konstrukcemi, je třeba brát v úvahu také hlediska požární bezpečnosti. Může být požadováno potrubí z nehořlavého materiálu.

Čtěte také: Využívání obnovitelných zdrojů energie

Materiály kanalizačního potrubí

Kanalizační potrubí se realizuje z materiálů plastových a neplastových. Do neplastových řadíme ocel, litinu a olovo (kovy) a kameninu, vláknocement a beton (nekovové materiály). Tyto materiály se nejčastěji používají pro kanalizaci vnější (venkovní). Ta je však podmíněna výrobcem, výrobky musí být kvalitní. Oproti potrubím z plastu však mají tyto materiály mnohem větší hmotnost a také větší pracnost při spojování jednotlivých dílů (hrdlo + provazec + zálivka), pokud nejsou použité moderní roury, které mají hrdlové či bezhrdlové spoje těsněné těsnícím kroužkem.

Z plastových materiálů nejčastěji používáme PVC (polyvinylchlorid), PE (polyetylen), PP (polypropylen) a ABS (terpolymer akrylonitril-butadien-styren). Pokud se pro venkovní kanalizaci použijí plasty, konkrétně do kanalizačních stok velkých průměrů, použijeme nejčastěji polyesterové pryskyřice, plněné skelnými vlákny (GPR, GFK). U vnitřních rozvodů, které nás v našem seriálu zajímají nejvíc, použijeme nejčastěji PVC, PP a PE.

Plastová potrubí odolávají korozi a inkrustaci, snadno se montují a jsou lehká. Nevýhodou je jejich malé tlumení hluku, proto se používají i speciální zvukově izolační potrubí z ABS. Dalšími nevýhodami jsou velká teplotní délková roztažnost spojená s malou odolností proti požáru.

Konkrétně platí, že pro svodná potrubí odpadní a dešťové vody se nejčastěji používá kamenina, litina a litina bez příruby a PVC (DIN 91534). Pro odpadní potrubí se nejčastěji používá litina, ocel, PVC (DIN 19531), tvrzený PE, PP a litina bez příruby. Pro sběrná potrubí a přípojky se používají stejné materiály jako pro potrubí odpadní. Pro větrací potrubí nepoužíváme pouze kameninu, beton, PVC (DIN 91534) a olovo.

Druhy odpadních vod

Odpadní vody se dělí na splaškové (odpad z kuchyně, koupelny, záchodu, bidetu, pisoáru, …), dešťové (veškerá voda, co odtéká ze střech, komunikací a jiných odvodňovacích systémů a ploch) a další (průmyslové, infekční, …).

Likvidace odpadních vod

Můžeme-li svůj dům napojit na kanalizaci pro veřejnou potřebu, máme vyhráno. Jednodušší forma odvodnění objektu neexistuje, a proto je vhodné na tuto kanalizaci napojit všechny objekty, u kterých je to vůbec technicky možné a kde odpovídá i kapacita stokové sítě. Dle zákona č. 274/2001 Sb. je kanalizace pro veřejnou potřebu souborem staveb a zařízení, která zahrnují kanalizační stoky, které odvádějí odpadní a srážkové vody, a to včetně čistíren odpadních vod.

Vždy jde o vodní dílo, které podléhá vodoprávnímu úřadu. Veřejné kanalizace vlastní buď obce, nebo je jejich provozování obcemi svěřeno soukromým firmám. Veřejné kanalizační stokové sítě jsou budované buď jako jednotné, nebo oddělené. Jednotné sítě odvádějí zároveň vodu splaškovou i srážkovou až do čistírny odpadních vod. Oddělené kanalizační sítě odvádějí dešťové a splaškové vody odděleně. Pro každou z těchto vod je vedeno samostatné potrubí a vody pak navzájem nelze míchat.

Jelikož je venkovní kanalizační systém někým spravován, opravován, rozšiřován a je nutné i investovat a udržovat v provozu čističky odpadních vod, platí se za užívání této sítě takzvané STOČNÉ.

Pokud však v dané lokalitě kanalizace pro veřejnost vybudovaná není, je nutné likvidovat odpadní vody přímo na vlastním pozemku, na náklady majitele nemovitosti. Vodu dešťovou likvidujeme vsakováním. Je tedy svedena na vhodné místo pozemku, kde se vsakovat může. Je dokonce velmi vhodné, zůstane-li tato voda na pozemku, čili se na vhodném místě pozemku vsákne do země.

Stejně tak je kromě vsakování vhodné vyřešit i způsob schraňování srážkových vod, které pak můžeme použít k zalévání záhonů s květinami, užitkovými rostlinami a k zalévání dřevin.

Vodu splaškovou můžeme schraňovat pouze v nepropustných jímkách, které jsou pravidelně vyvážené (žumpy), případně můžeme zainvestovat do malé domovní čistírny odpadních vod (ČOV). Dříve se používaly i takzvané bilogické septiky, kde odpadní voda prochází fázemi usazování a vyhnívání a postupně je do přírody vypouštěna. Pro svou malou účinnost se však dnes tyto septiky už nepovolují. Běžně se s nimi ale nadále setkáme třeba v dříve založených chatových oblastech a zahradních koloniích.

Po naplnění odpadní jímky (žumpy) její odpad vyveze fekální sběrný vůz. Jelikož se takový odvoz musí hradit, je nutné mít žumpu dostatečně dimenzovanou, jelikož nejdražší z celého úkonu je práce obsluhy a doprava. Vyplatí se proto, aby musel fekální vůz přijíždět v co nejmenší frekvenci.

Malé biologické čističky odpadních vod jsou v nabídkách firem jako plastové nádrže s průměrem cca 1,5 m a veškeré potřebné zařízení pro čištění odpadních vod už v sobě mají instalované. Na nás už jen je přivést k čističce elektřinu a postavit jednoduchý stánek pro provzdušňovací kompresor.

Účinnost takových biologických čistíren je až 95%, čemuž septik nemůže konkurovat. Vodu, která je takto pročištěna, pak lze vypouštět do takzvaných vodotečí či vsaků (vsakovat na svém pozemku), nebo ji můžeme akumulovat ve vsakovací jímce a používat k zalévání zahrady. Pokud bychom pak opravdu chtěli cyklus odpadních vod na svém pozemku uzavřít, můžeme vybudovat samostatné potrubí pro odpadní vody, ty ze vsakovací jímky odvádět na WC a použít ke splachování. Samozřejmě jde o dražší, ale velmi ekologické řešení.

Vnitřní domovní kanalizace: Současné trendy

Vnitřní kanalizaci dělíme na svislé a ležaté svody (takzvaná ležatá kanalizace, která se pokládá hned po vylití základových spár) a připojovací potrubí od konkrétních zařizovacích předmětů (vany, dřezy, umyvadla, WC, bidety, pisoáry, pračky, myčky, sprchové kouty, …). Svislé svody se lidově (a nevhodně) také nazývají stoupačky. Ležatá kanalizace se pokládá po vylití základových spár a je velmi důležité, jak kvalitně je provedena. V případě porušení nám totiž může podmáčet základy domu. Zapomenout samozřejmě nelze ani na místa pro čištění a revizní šachty ležaté kanalizace.

Vedení kanalizace by mělo být co nejjednodušší, bez zbytečně složitých detailů, kde by se nám potrubí mohlo ucpávat. Vedeme ji v jednoduchých tvarech a pokud možno v jedné nebo ve dvou rovinách. Při realizaci se ve směru toku zásadně připojují větší trubky za menší, opačně to není možné. Veškeré průměry odpadních trubek vnitřního odpadního vedení jsou dané mezinárodními normami a označené písmeny DN a číslem, které označuje konkrétní průměr konkrétního druhu potrubí (v mm).

Průměry připojovacího potrubí jsou závislé na celkovém počtu a druhu zařizovacích předmětů. V žádném případě nemůže být potrubí poddimenzované. Nejmenší průměr může mít připojovací potrubí k malému umyvadlu, konkrétně DN 40 (40 milimetrů). Odpady mají nejmenší průměr DN 70 a záchod musí mít minimálně DN 100 atd.

Zároveň platí pravidlo, že vnitřní průměr svodových trubek má být oproti průměru odpadních trubek o stupeň větší. Pro vnitřní kanalizaci se dříve nejčastěji používané trubky z PVC spojují lepením, dnes však tento materiál nejčastěji nahrazuje tvrzený polypropylen (označený HT), vyznačující se šedou barvou. Ovšem pro ležaté vnitřní svody (ležatá kanalizace) se nadále nejčastěji používají trubky z tvrzeného PVC (označeného KG). Tyto trubky se spojují mechanickým zasouváním a spoje jsou izolované gumovým těsněním (tzv. ´O´ kroužky, umístěnými v drážkách hrdel).

Teprve v posledních letech se začala používat a rozšířila se potrubí z vysokohustotního polyetylenu (HDPE).

tags: #navrh #odpadu #pudorys #rozmery

Oblíbené příspěvky:

• Úklidové akce Praha 10
• Nivea: složení a dopad na životní prostředí
• Zábavná a Vzdělávací Encyklopedie Ekosystémů
• Analogie v článku o ženě, muži, přírodě a kultuře
• Úsporné vytápění domácnosti