Analýza poslaneckého a senátního návrhu zákona o ochraně přírody

Hodnocení činnosti poslanců a senátorů v oblasti ochrany životního prostředí zveřejňuje ke Dni Země 22. dubna asociace ekologických organizací Zelený kruh.

Z hodnocení, které probíhalo na základě 15 vybraných hlasování, vyšel nejzeleněji poslanecký klub KDU-ČSL, který využil 72,1 % svých hlasů ve prospěch životního prostředí. Poslanci ODS takto využili jen 8,9% svých hlasů. Nejzelenější jsou lidovci; občanské demokraty ekologie nezajímá.

„V roce 2004 nebyl přijat žádný nový zákon na ochranu životního prostředí, ale hlasovalo se o několika podstatných novelách,“ uvedla ředitelka Zeleného kruhu Zuzana Drhová.

Mezi nejdůležitějšími schválenými návrhy jsou novela zákona o ochraně přírody a krajiny, která umožňuje implementovat Směrnici o ptácích a Směrnici o stanovištích a vytváří podmínky pro ustavení soustavy území Natura 2000 na českém území.

Dalším významným počinem byla ratifikace Aarhuské úmluvy, o přístupu k informacím, účasti veřejnosti a přístupu k právní ochraně v otázkách životního prostředí.

Čtěte také: Analýza dopadů nového zákona

„Přestože parlament souhlasil s ratifikací, již tradičně přicházeli poslanci i senátoři s návrhy na omezování účasti veřejnosti a práva na informace,“ podotkla Drhová. Jednalo se např.

V desítce nejzelenějších poslanců jsou zástupci KDU-ČSL (např. L. Ambrozek, L. Hovorka či I. Vykydal), ČSSD (I. Šedivá, R. Bömisch či M. Kužvart) a US-DEU (T. Fisherová).

Skupinu nejméně zelených poslanců tvoří čtrnáct poslanců (třináct z ODS a jeden z ČSSD), kteří nevyužili ani jediný ze svých hlasů z našeho hlediska prospěšně. Jsou to např. P. Bratský, M. Cabrnoch či J. Pešán (ODS) a Břetislav Petr (ČSSD).

Mezi nejzelenější senátory lze zařadit O. Febera či J. Rumla z US, Z. Bártu či M. Mejstříka za nezávislé a P. Janatu či P.

Celé hodnocení (publikace Pověz mi, kdo je nejkrásnější VI aneb Parlament ČR a životní prostředí v roce 2004) je ke stažení na www.zelenykruh.cz v rubrice Dokumenty - Publikace (PDF).

Čtěte také: Senátní verze a ochrana přírody

Novela stavebního zákona a účast spolků

Senátorky a senátoři se budou na středečním jednání zabývat kontroverzní novelou stavebního zákona, kterou připravilo Karlou Šlechtovou (ANO) vedené ministerstvo pro místní rozvoj. Návrh zákona prošel během legislativního procesu značnými proměnami.

Ty nejspornější jsou dílem poslanců Jaroslava Foldyny (ČSSD), Ladislava Oklešťka (ANO) a sněmovního Hospodářského výboru. Návrhem zákona se v minulých dnech zabývaly senátní výbory. Ústavně-právní výbor jej ve svém stanovisku doporučil zamítnout.

Naopak Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu Senátu doporučil novelu schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který byl určen jako výbor garanční, se stavebním zákonem zabýval v úterý.

„Za zásadní považuji vypuštění práva spolků účastnit se správních řízení. Nejedná se o vládní návrh. Jde o poslanecký pozměňovací návrh. Ač je někdy toto právo zneužito a jeden člověk může vytvořit sdružení a zdržovat stavbu, tak na druhé straně vidíme spousty případů, kdy občané naopak postupovali správně. Je to vylévání dítěte i s vaničkou. To se totiž netýká jen ekologických organizací, ale všech, celé občanské společnosti. Zkrátka to vypuštění nepovažuji za šťastné a rozumné,“ řekla senátorka Seitlová.

Dodala pak, že naopak podporuje zapojení spolků a neziskových organizací do správních řízení.

Čtěte také: Senát vs. Poslanecká sněmovna: Ochrana přírody

Senátor Jan Horník (STAN) se naopak vůči zapojení veřejnosti do správních řízení vymezil. „Mám negativní zkušenost s těmi, kdo zdržují stavby a ani v té oblasti nežijí. Spolky svého práva zneužívají. Dělají si z toho byznys. Investor raději dá nějakému šťourovi sto tisíc korun na činnost, než aby se s ním hádal. Ten systém je vyděračský,“ ohradil se Horník proti slovům své kolegyně Seitlové.

Stejnou pozici zaujal i bývalý ministr pro místní rozvoj v Paroubkově vládě Radko Martínek. „Chtěl bych, abych zákon hájil slušné lidi a ne zájmové organizace. Hnutí, co hájí ekologii, jsou kverulanti a potížisté. A proto jsou nejvíc slyšet.

Seitlovou naopak podpořili Ladislav Kos (HPP 11) a Renata Chmelová (bezp. za KDU-ČSL). Chmelová se odvolávala na studii Masarykovy univerzity, která dle jejích slov říká, že spolky se účastní pouhých šesti procent správních řízení. „Nelíbí se mi to paušalizování a házení všech spolků do jednoho pytle. Nemůžeme je přece všechny vyloučit z řízení,“ řekla.

Její kolega Kos navrhl, aby Senát zákon jako celek zamítl. Což osobě považuje za to nejlepší, co s ním lze dělat.

„Chci se ohradit proti útokům na spolky. Spolky jsou zástupci občanů v dané lokalitě. Je to přístup, který uplatňoval Andrej Babiš - všeci kradnú. Je to kolektivní vina. Proto je všechny vyloučíme.

Závěrečné hlasování o pozměňovacích návrzích, které měly za cíl vrátit práva občanů vyjadřovat se ke stavebním projektům v jejich okolí, vyznělo do prázdna. Ač se Seitlové podařilo prosadit dva návrhy odstraňující nejspornější části zákona, výbor návrhy jako celek neschválil.

Na plénum Senátu tak žádné stanovisko nakonec nepostoupil. Senátorky a Senátoři tedy budou ve středu hlasovat o návrhu na zamítnutí zákona jako celku nebo jeho schválení ve stávající podobě. Případně je možné načíst pozměňovací návrhy přímo na schůzi.

Bude-li novela stavebního zákona Senátem zamítnuta, je velice pravděpodobné, že senátní zamítnutí Sněmovna přehlasuje. Za předpokladu, že se podaří schválit pozměňovací návrhy, existuje naděje, že je poslanci a poslankyně akceptují.

Role Senátu v legislativním procesu

„Cokoliv vychází od Senátu, je od ďábla,” nešetří kritikou na adresu horní komory prezident Miloš Zeman, který patří k jejím dlouhodobým odpůrcům a navrhuje její „vyhladovění“. Zrušení Senátu prosazuje také premiér Andrej Babiš z hnutí ANO. Je podle něj „zbytečný a drahý“ mimo jiné proto, že ho Poslanecká sněmovna může snadno přehlasovat.

Unikátní data o hlasováních, která prošla Senátem od roku 1996, nyní ukazují, že Senát „opravil“ v průměru každý čtvrtý návrh zákona postoupený sněmovnou. Má tak v legislativním procesu nezastupitelné místo. Vlastní iniciativou Senátu prošlo ke schválení 47 návrhů zákonů. Častěji tedy návrhy opravoval, než vytvářel.

„Být opravářem zákonů není hanba, neboť to je podstatou legislativního poslání Senátu,“ upřesnil pro server iROZHLAS.cz expert na ústavní právo Jan Kysela.

„Vedle těch zásadních zákonů, jež vyžadují souhlas Senátu kvůli garancím stability státní moci, Senát prostě je orgánem legislativní korekce, přičemž používá ‚červeného a oranžového praporku‘, jimiž signalizuje, že by měl být ten který zákon zastaven (zamítá) nebo změněn (vrací s pozměňovacími návrhy),“ dodává.

Tloušťka jednotlivých toků je určena počtem návrhů, které tou to cestou „protekly“ v absolutních číslech. V případě výsledku ve sněmovně není rozlišeno, v kolikátém čtení byl zákon schválen.

U výsledků hlasování v Senátu není rozlišováno mezi tím, kdy Senát vyjádřil vůli se zákonem nezabývat a kdy nepřijal usnesení. Jen v sedmi analyzovaných případech Senát návrh zákona neprojednal a zákon prošel dále automaticky, jsou proto zahrnuty také do této neutrální kategorie.

Konečná odpovědnost je ale na Poslanecké sněmovně, která po vrácení Senátem znovu hlasuje o sněmovní nebo senátní verzi návrhu zákona. „Červený“ praporek padl na 127 návrhů, úspěšnost zamítnutí byla okolo 30 procent.

Senát za svou třiadvacetiletou historii přijal více než polovinu postoupených návrhů - konkrétně 1241. U 342 návrhů se rozhodl jimi nezabývat, nepřijmout usnesení nebo je neprojednal.

Senátoři posuzují návrhy ve výborech, na schůzích pak mohou odhlasovat postoupení dolní komoře s pozměňovacími návrhy. „Opravených“ návrhů vrátili 532, senátních verzí pak bylo schváleno 302.

Právě postoj Poslanecké sněmovny k těmto pozměňovacím návrhům může být indikátorem toho, jaký vliv Senát v českém zákonodárném procesu má. Sněmovně se naopak podařilo schválit 289 návrhů v původní verzi bez posvěcení horní komory.

Data ukazují, že Senát jde často „na ruku“ vládní koalici, pokud v něm má koalice většinu. V takovém případě méně často návrhy končí ve sněmovně s pozměňovacími návrhy - z celkových 1056 jich bylo „opraveno“ 197, tedy 19 procent.

Dvě konečné hodnoty (zákon prošel bez nebo s posvěcením Senátu) jsou založeny na tom, jestli bylo respektováno zamítnutí sněmovního návrhu, respektive zda byly přijaty senátní pozměňovací návrhy, nebo jestli sněmovnou zákon prošel v původním znění Senátu navzdory.

„Senát je mnohem aktivnější, pokud je složení komor opačné - tedy vláda má důvěru a zároveň vládní koalice nemá většinu v Senátu. V opačném rozložení sil Senát projednal 1193 návrhů, vrátil jich 335. Tedy o deset procentních bodů více, než pokud je ovládán vládní koalicí. Sněmovna přijala 54 procent senátních verzí.

„Odlišné složení se promítá ve vyšší aktivitě Senátu, avšak v menších úspěších v Poslanecké sněmovně. Kdyby měla vláda trvale většinu v obou komorách, bude dvoukomorová struktura fungovat jinak, Senát se omezí jen na technické opravy. Z vnitřního hlediska je dobře, když se v Senátu obtížněji skládá většina, když je třeba jednat a hledat shodu,“ vysvětluje Kysela.

Senát svým složením kopíroval vládní koalice od svého založení za doby vlád Václava Klause, Josefa Tošovského i Miloše Zemana - díky opoziční smlouvě zde počítáme jako koalici spojení ČSSD a ODS. U úřednických vlád jsou jako strany koalice posuzovány ty, které většinově hlasovaly pro vyslovení důvěry těmto vládám.

Většina v Senátu je posuzována podle stranické příslušnosti senátorů a jejich členství v klubech, i když víme, že stranická příslušnost s hlasováním souvisí velmi volně. Posouzení, jestli má vláda v Senátu většinu, je vztažena k datu, kdy byl návrh zákona v Senátu projednáván.

Většinu tyto strany ztratily po senátních volbách 2000, kdy posílila na jejich úkor Čtyřkoalice. V Senátu následně za vlád ČSSD posilovala ODS, která v roce 2006 pod vedením Mirka Topolánka také složila vládu.

Dominance občanských demokratů (spolu s lidovci a zelenými) v obou komorách pak končí rokem 2010, kdy většinu v Senátu přebírá ČSSD, a Senát je tak navolen „opozičně“.

K opětovné jednobarevnosti obou komor dochází opět s vládou Bohuslava Sobotky, kdy je ČSSD i hlavní stranou vládní koalice.

Podle Kysely se situace příliš nezmění ani na konci letošního roku, kdy se po volbách obmění třetina křesel. „Voliči levice k senátním volbám příliš nechodí, proto bývá pravostředová orientace typická. Výjimkou je několikaleté období ‚oranžového Senátu‘, jemuž napomohl odpor k vládním stranám. Na podzim se dá očekávat další oslabení ČSSD, jinak se mi nezdá, že by tu měl být nějaký hegemon,“ říká.

Ačkoliv je Senát navolen opozičně, horní komora neslouží jen jako systematická opozice vládě, což mu bývá často vytýkáno jeho odpůrci. Kritikou nešetří například prezident Miloš Zeman či premiér Andrej Babiš.

Volit se bude ve 27 obvodech, jejich přehled nabízíme zde. ČSSD obhajuje 10 mandátů, KDU-ČSL 5, ANO 3, Zelení, STAN a ODS 2, SPOZ, Soukromníci a SLK po jednom mandátu.

„Útoky na svobodu pokračovaly i v uplynulém roce a jako vždy byly zdůvodňovány těmi nejlepšími úmysly,“ reagoval na kontroverzní výrok v novoročním projevu nedávno zesnulý šéf horní komory Parlamentu Jaroslav Kubera z ODS.

Zpochybňování dvoukomorového uspořádání Parlamentu ale zdaleka není pouze záležitostí poslední prezidentské kanceláře, podle Kysely Senát už s touto zátěží vstupoval do života.

„Stále častěji se však obecné a kontinuální výtky omezily na povolební povzdechy těch politiků, kteří v senátních volbách nebyli příliš úspěšní,“ říká.

Veřejnost útoky na horní komoru podle Kysely vnímá, což kritice otupuje ostří. „Jediná možná reakce je pracovat a vysvětlovat,“ dodává.

Kontroverze Senát nevyvolává pozměňovacími návrhy, ale svou zákonodárnou aktivitou. V roce 2014 senátoři omezili pracovní dobu velkých obchodů během některých svátků, o dvanáct let dříve vetovali do té doby největší veřejnou zakázku - nákup stíhaček Gripen za 60 miliard korun.

V reakci na mnohé výtky připomínají politologové úlohu Senátu jako ochrance ústavních zákonů. „Bez Senátu nemůžete změnit zásadní podobu ústavního či volebního systému. Podle něj má Senát unikátní pravomoc předejít volebnímu inženýrství právě díky nutné shodě obou komor na ústavních a volebních zákonech.

tags: #poslanecký #senátní #návrh #zákon #o #ochraně

Oblíbené příspěvky:

• Černá a přírodní police
• Charakteristika mořských ekosystémů
• Ceny slovenských sběratelských mincí
• Práce environmentálního manažera v severních Čechách
• Ekologie a móda