Nebezpečí jaderné katastrofy a jaderný odpad

Jedním z nejdiskutovanějších druhů průmyslového odpadu je nebezpečný odpad z jaderných elektráren. Radioaktivita v lidech přirozeně budí obavy s ohledem na havárie posledních desetiletí na Ukrajině a v Japonsku. Podobně nebezpečný odpad však produkuje řada dalších průmyslových oblastí. Na rozdíl od mnoha chemických katastrof, kterých jistě každý čtenář dokáže z hlavy vyjmenovat hned několik, dochází k nebezpečným situacím při manipulaci s jadernými materiály v moderní době minimálně.

Legislativa a bezpečnost

Dne 1. 1. 2017 vstoupil v účinnost nový atomový zákon č. 263/2016 Sb. a jeho prováděcí předpisy, které přinesly v oblasti radiační ochrany nové změny týkající se regulace ozáření fyzických osob z přírodních zdrojů záření. Atomový zákon transponuje novou evropskou legislativu - tedy směrnici 2013/59/Euratom.

• Z působnosti atomového zákona je však výslovně vyjmuta například problematika obsahu přírodních radionuklidů v pitné vodě určené k individuálnímu zásobování, konzumace minerální vody a také ozáření z přírodního pozadí.
• Tato ozáření nejsou regulována, pro jejich míru nejsou právnímu předpisy stanovena žádná závazná kritéria.

Jaderný průmysl po celém světě už navrhl, vyvinul a zavedl do praxe většinu jednotlivých technologií, jež jsou nutné pro likvidaci nebo bezpečné uskladnění veškerého odpadu, který produkuje. Otázkou je však přijetí veřejnosti a nikoli technologická proveditelnost. V Česku se například řeší už od 90. let, ale neustále naráží na odpor a strach místních obyvatel a samospráv.

Nebezpečný odpad vzniká při většině důležitých průmyslových procesů, a je často následně převážen z místa vzniku do zařízení na zpracování nebo k likvidaci. Celosvětově je každý rok přepraveno asi 15 milionů kontejnerů radioaktivního materiálu ať už po silnicích, železnicích nebo loďmi. Kontejnery a další ochranné obaly, ve kterých se odpad přepravuje, jsou navrženy tak, aby odolaly i při závažné nehodě a nic neuniklo ven. Podle Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) se musí například nízko nebo středně aktivní odpad převážet v robustních 125tunových kontejnerech. S veškerým toxickým odpadem je třeba nakládat bezpečně, nejen s radioaktivním odpadem.

Radioaktivita jaderného odpadu se však přirozeně rozpadá a má omezenou radiotoxickou životnost. Jeho nebezpečí pak více závisí na tom, jak je koncentrovaný. Například ostatní průmyslové odpady, jako kadmium či rtuť, zůstávají nebezpečné po neomezenou dobu.

Čtěte také: Vliv znečištění ovzduší na zdraví

Dělení radioaktivního odpadu

Radioaktivní odpad se dělí na plynný, kapalný nebo pevný.

Podle aktivity se odpady dělí na:

• Nízkoaktivní odpady
• Středně aktivní odpady
• Vysokoaktivní odpady

Většina vyprodukovaného jaderného odpadu je kvůli své radioaktivitě silně nebezpečná několik desítek let a běžně se ukládá do zařízení v blízkosti zemského povrchu. Podle dat Světové jaderné asociace je 97 % celosvětově vyprodukovaných odpadů klasifikováno jako nízko nebo středně aktivní odpad.

Geologická úložiště pro radioaktivní odpad jsou navržena tak, aby zajistila, že škodlivé záření nedosáhne povrchu ani v případě silných zemětřesení nebo v průběhu času. Odpad je zapouzdřen ve speciálně technicky upravených sudech ve stabilní, vitrifikované formě a je umístěn v hloubkách hluboko pod biosférou. Taková dlouhodobá geologická úložiště jsou navržena tak, aby zabránila jakémukoli pohybu radioaktivity po tisíce let.

Způsoby nakládání s radioaktivním odpadem

Vzniklé radioaktivní odpady je třeba roztřídit a zpracovat tak, aby je bylo možné bezpečně uložit. Tedy bezpečně oddělit od životního prostředí na dostatečně dlouhou dobu, dokud se v důsledku samovolných procesů radioaktivní látky nepromění na látky jiné, stabilní. Podle typu odpadu je zvolen i způsob ztužení. Odpady z provozu jaderných elektráren jsou většinou zpevněny jejich zamícháním do bitumenu a v sudu uloženy v dukovanském úložišti. Institucionální odpady jsou obvykle zabetonovány do sudu o objemu 100 litrů, který je vložen do 216 litrového sudu. Prostor mezi oběma nádobami je vyplněn betonem, sud je uzavřen víkem, natřen protikorozním nátěrem a putuje do úložiště Richard nebo Bratrství.

Čtěte také: Průvodce recyklačními kódy

Za nejbezpečnější způsob zneškodnění radioaktivních odpadů nepřijatelných do přípovrchových úložišť se celosvětově považuje uložení do hlubinného úložiště. Na základě dlouhodobého vývoje byl navržen multibariérový koncept. Jeho základní bariérou je ukládací obalový soubor, další bariérou jsou nepropustné materiály s těsnící a tlumící funkcí (buffer) a třetí bariéru tvoří stabilní horninové prostředí cca 500 metrů pod povrchem země.

Úložiště radioaktivního odpadu v ČR

V České republice se nachází několik úložišť radioaktivního odpadu:

• Podzemní lom Alkazar u Hostími (okr. Beroun) - uzavřeno v roce 1997
• Důl Richard II u Litoměřic - stále v provozu
• Důlní komplex Bratrství u Jáchymova - výhradně k ukládání odpadů s přírodními radionuklidy
• Úložiště v areálu jaderné elektrárny Dukovany

Provozní odpady vznikají v provozech jaderných elektráren. Povlaky paliva, konstrukční materiály palivových souborů atd. jsou lisovány a posléze fixovány tak, aby neznečišťovaly okolní prostředí.

Úložiště v areálu jaderné elektrárny Dukovany je tvořeno 112 jímkami ve 4 řadách. Soustava inženýrských bariér s dlouhodobou životností zabraňuje rozptýlení radioaktivních látek do životního prostředí.

Budoucí hlubinné úložiště

Jedním z hlavních úkolů v oblasti nakládání s radioaktivními odpady je vybudování konečného hlubinného úložiště. V současnosti v ČR probíhá výběr lokalit vhodných pro budoucí úložiště. Na těchto lokalitách by proto v současnosti měla proběhnout tzv. první fáze výběru, tedy povrchový geofyzikální průzkum, který se skládá z odběru vzorků půdy v hloubkách od jednoho do pěti metrů.

Čtěte také: Předcházení problémům v přírodě

Vrtání do takové hloubky by pak mělo zabrat zhruba 4 měsíce. V budoucnosti bude o úložišti radioaktivních odpadů v ČR ještě zajisté hodně slyšet, protože rozhodnutí o finálním umístění, stejně jako následná stavba a uvádění do provozu je otázkou následujících desítek let.

V úvahu přicházejí solné formace, krystalické horniny a jíly. Důležitou roli hraje konstrukce úložiště. Nejdříve se buduje podzemní laboratoř. Cílem je zkoumání vlastností hornin, plynoucích z uložení kontejneru s vysoce aktivním odpadem. Jsou prováděny testy in situ ke zjištění dalších vlastností potencionální hostitelské horniny.

Financování

O použité jaderné palivo se podle tzv. atomového zákona přijatého Parlamentem ČR v roce 1997 musí postarat provozovatel jaderného zařízení, který toto palivo používá, v ČR energetická společnost ČEZ. Ta nese veškeré náklady spojené s manipulací s radioaktivními odpady od vzniku přes jejich uložení až po zabezpečení úložišť. Záruky za bezpečné uložení včetně použitého jaderného paliva nese stát, který proto založil Správu úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO).

Činnosti, které zajišťuje SÚRAO, jsou financovány z tzv. jaderného účtu, který je zřízen u České národní banky a je spravován Ministerstvem financí ČR. Pro zajištění ukládání všech vzniklých i budoucích radioaktivních odpadů na něj provozovatel pravidelně odvádí finanční prostředky. Konkrétně jde o cca 50 Kč z každé MWh elektřiny vyrobené v jaderné elektrárně.

Alternativní metody likvidace

Často se v souvislosti s vyhořelým odpadem z elektráren hovoří o možnosti jeho přepracování, nebo zpracování v reaktorech 4. generace. Nová generace reaktorů, které by měly přijít do komerčního provozu ještě v první polovině tohoto století, se ukazuje jako výhodnější z hlediska radioaktivních odpadů.

tags: #nebezpeci #jaderne #katastrofy #a #jaderny #odpad

Oblíbené příspěvky:

• Činnost Agentury ochrany přírody a krajiny ČR
• O Kolovratech a životním prostředí
• Kovový odpad Horšovský Týn a okolí
• Směrnice EU o přírodě
• Zemědělství v Česku a klima