Největší Americká Skládka Odpadu: Od Problému k Přírodnímu Parku

Odpad patří k největším problémům moderního světa. Na nepříliš velké planetě Zemi totiž aktuálně žije přes sedm miliard lidí.

Po celém světě lze nalézt velké množství obrovských skládek, a to napříč světadíly, neboť lidstvo aktuálně produkuje cca 1,3 miliardy tun odpadu za rok! Mnoho z těchto skládek existuje (i vzhledem k počtu obyvatel) v jižní a jihovýchodní Asii, tedy v zemích, jako je Indie, Čína či Hongkong. Největší skládka v této oblasti a jedna z největších celosvětově se ovšem nachází jinde - v Jižní Koreji.

Na tzv. skládku Sudokwon, jež byla založena v roce 1992, přibyde každým dnem 18 až 20 tisíc tun odpadu, což činí cca 6,3 milionu tun ročně!

Pozadu nezůstává ani africký kontinent. V nigérijském Lagosu, mimochodem v jednom z největších měst Afriky, kupříkladu můžeme nalézt skládku Olusosun. Ta se rozrůstá o 9000 tun odpadu denně, a to včetně velkého množství nebezpečného elektronického odpadu, jenž sem putuje z rozvinutých zemí. Místním lidem tak např. při požáru hrozí závažná zdravotní rizika jako onemocnění dýchacích cest či rakovina.

Další obří skládky leží na obou amerických kontinentech. Mezi největší patří ta v Bordo Poniente v Mexiku (12 tisíc tun odpadu/den), nicméně mnozí „obři“ jsou k mání i na území Spojených států amerických. S Bordo Poniente je např. srovnatelná skládka v Puente Hills v Kalifornii. Na tom ostatně není nic podivného, neboť USA jsou největším producentem odpadu světa - vznikne jej zde 620 tisíc tun denně, to znamená 713 kg na osobu za rok!

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Jedna z největších skládek světa ovšem překvapivě „nekrášlí“ suchozemskou krajinu…

Velký pacifický odpadkový pás

Mezi největší a „nejoriginálnější“ skládky světa patří tzv. Velký pacifický odpadkový pás, jenž se nachází v blízkosti Havajských ostrovů. Samozřejmě že v tomto případě by měl být výraz „skládka“ v uvozovkách, neboť se nejedná o prostor pro ukládání odpadu vytvořený člověkem. Obrovské množství odpadků na mořské hladině o velikosti Španělska je výsledkem působení Severopacifického subtropického víru. Nicméně producentem tohoto smetí zůstává člověk.

Paradoxem je, že se Velký pacifický odpadkový pás nachází v mořské přírodní rezervaci, kterou vyhlásil bývalý americký prezident Georg W. Bush. To, že se v této části rezervace mořským živočichům nežije právě nejlépe, asi netřeba zdůrazňovat. Dle určitých propočtů by přitom vyčištění pásu trvalo zhruba pět let!

Každý rok lidstvo vyprodukuje víc než dvě miliardy tun odpadu a velká část z uvedeného množství končí v oceánu či na skládkách: Například americké smetiště Apex Regional má rozlohu téměř 9 km² a každý den tam přibude přes 10 000 tun materiálu.

U pobřeží Kalifornie plují vyhozené plasty zhruba o rozloze Texasu. Váží přes tři miliony tun a svou rozlohou se vyrovná státům střední Evropy - největší plovoucí skládka na planetě. Syntetický "ostrov odpadků" tvořený igelitovými taškami, plastikovými uzávěry, zapalovači a pneumatikami ničí život v Tichém oceánu mezi Kalifornií a Havajskými ostrovy už několik let.

Čtěte také: Jaderný odpad a Černobyl

Vědci se nyní vydali zkoumat největší plavoucí skládku odpadků na planetě, ležící v Tichém oceánu mezi Havajskými ostrovy a Kalifornií.

Minulý týden vyrazily dvě výzkumné lodě USA na zvláštní expedici: budou zkoumat obrovský ostrov odpadků plující v Pacifiku, velký jako všechny státy střední Evropy dohromady. Výprava potrvá měsíc. V těchto dnech by první posádka už měla dorazit na místo. Její účastníci by měli zjistit, jak "pevnina špíny" ovlivňuje životní prostředí a zda by se nedala recyklovat. Americké daňové poplatníky bude mise stát 1,1 milionu dolarů.

Vědci se domnívají, že obří odpadková zóna se navršila během mnoha let, a to z dvaceti procent z předmětů vyhozených ze zaoceánských lodí a z osmdesáti procent pak ze "suchozemského" odpadu z pláží Tichého oceánu. Odhady rozlohy se pohybují od 700 tisíc čtverečních km.

Fresh Kills: Od skládky k přírodnímu parku

Do Fresh Kills na západě Staten Islandu se svážely odpadky z New Yorku pět desetiletí. Dříve největší skládka světa je dnes přírodním parkem plným rostlin a zvířat. Experti se teď snaží, aby se uměle vzniklý ekosystém zachoval i do budoucna.

Úřady skládku zřídily v roce 1948 jako hlavní úložiště odpadu pro rostoucí metropoli. Během let se z Fresh Kills stala největší skládka na Zemi rozkládající se na ploše téměř devíti čtverečních kilometrů. Po jejím uzavření v roce 2001 došlo za krátkou dobu k přeměně na bující ekosystém.

Čtěte také: Ochrana australské přírody v Austrálii

„Opravdu mnoho volně žijících živočichů se sem začalo vracet a žít v tomto travnatém prostředí. Pro nás je to zajímavé sledovat, protože nejde o původní ekosystém,“ uvedla vedoucí sekce vědy a rozvoje parku Cait Fieldová.

Oblast u průlivu Arthur Kill byla původně přílivovými mokřady. Po navršení odpadků, zejména papíru, došlo k vytvoření umělých kopců a zároveň zpevnění celého podloží. Déšť zde pak vytváří zcela nové vodní nádrže, které přispívají k rozvíjení místní fauny a flory.

Park se stal domovem řady druhů zvířat.

„Máme zde asi osm hnízd, kde se úspěšně usídlil orlovec říční. Loví ryby v místních potocích. Letos tu máme také asi 45 párů strnadce pustinného, což jsme opravdu nečekali, protože jejich výskyt je poměrně vzácný. V zimě tu jsou i poštolky a můžete dokonce vidět sovici sněžnou. Máme tu i hodně savců,“ uvedla Fieldová.

Jméno Fresh Kills nepochází z angličtiny a nemá tak mít žádný negativní podtext. Název Kill má původ v holandštině ve slovu pro proud nebo vodní kanál. I tak ale místo tragicky dostálo svému volnému překladu, když se jen několik měsíců po uzavření muselo znovu otevřít, aby zde bezpečnostní složky mohly po 11. září roztřídit trosky Světového obchodního centra, včetně ostatků obětí, říká redaktor ČT Oliver Jahn.

I přes pohnutou minulost celý ekosystém prosperuje. Aby se zachoval i pro budoucí generace, pracuje na místě řada vědeckých týmů, které živočichy a stav jejich prostředí monitorují. „Ptáci se tady očividně i rozmnožují. Zaznamenali jsme mnoho čerstvě vylíhnutých jedinců, kteří se narodili toto léto. Čeká je tak jejich první zima nebo migrace a vedou si opravdu dobře,“ uvedla profesorka univerzity CUNY na Islandu Lisa Manneová.

Šestnáct let po poslední dovážce odpadu do Fresh Kills připomíná dlouholetý účel místa jen občasná výpusť pro sběr methanu. Toho se tam díky rozkladu pod povrchem vyprodukuje každoročně za 12 milionů dolarů.

Recyklace a její význam

Neuvíznout pod nekonečnou horou odpadků nám pomáhá recyklace, jenže její zavedení představuje i ve vyspělých industriálních zemích problém. Ve Spojených státech se v roce 2014 recyklovalo pouhých 34,6 % odpadu, v České republice jsme se v roce 2013 zastavili na 24 % a se smetím nakládáme hůř než například Polsko či Estonsko.

Ještě v roce 1975 přitom Švédové recyklovali „pouhých“ 38 % svého odpadu. Když ovšem počátkem 21. století vstoupila v platnost přísná omezení pro vznik nových skládek (EU chápe ukládání odpadu až jako krajní řešení), zareagovala severská země intenzivní recyklační revolucí. Dnes se tam sběrné stanice nacházejí maximálně 300 m od všech obydlených oblastí a většina občanů třídí odpadky do kontejnerů umístěných v každém bloku zástavby.

Z novin vzniká tzv. papírová hmota, láhve se taví a znovu využívají, z plastů se po přetavení stávají nové produkty, biologický odpad se kompostuje nebo hraje důležitou roli při výrobě bioplynu. Švédsko se navíc nebojí spalování (jež je pro mnohé státy kontroverzní), neboť si uvědomilo jeho energetický potenciál. Přibližně polovina smetí proto putuje do speciálních spaloven a mění se tam na elektřinu či teplo, které se následně rozvádějí do domácností.

I tamní spalovny jsou přitom relativně „zelené“: Namísto toxického kouře z jejich komínů vychází z 99,9 % pouze oxid uhličitý a pára. Z popela se posléze vyberou kovy a odešlou se k recyklaci. Další zbylé složky se přimíchávají do stavebních směsí při budování či opravách silnic. A teprve poslední 1 % odpadu putuje na skládky.

Pokud bychom však pominuli spalování, nakládá s odpadem nejlépe na světě Německo: Z roční produkce asi 50 milionů tun se mu daří vracet do oběhu až 87 %. Vynikajícího výsledku země docílila masivní vzdělávací kampaní, jež lidem vysvětlovala, jak poctivě a důsledně třídit.

V závěsu za Německem se drží Jižní Korea, která jednoduše musela se sílící ekonomikou a rostoucí populací zavést přísná recyklační opatření, protože neměla místo k budování skládek. Jihokorejské nařízení platí od roku 1995 a od té doby tam množství vyprodukovaného odpadu na osobu klesá závratným tempem: Zatímco v roce 1985 se jednalo o 2,2 kg denně, po zavedení nového systému šlo o pouhé 2 kg, a v roce 2010 dokonce jen o 0,95 kg.

Podobně jako Jižní Korea ani Japonsko nemá místa nazbyt - přitom ročně vyprodukuje přes 45 milionů tun odpadu. V ostrovním státě proto platí řada přísných recyklačních opatření, jež si však některá města berou k srdci až příliš: Například obec Kamikacu má pověst místa, kde vládne „recyklační fašismus“, protože nutí obyvatele třídit odpad do neuvěřitelných 44 kategorií.

tags: #největší #americká #skládka #odpadu

Oblíbené příspěvky:

• Dopad nakládání s odpady na životní prostředí
• Rizika spojená se skládkou Deponie Liberec
• Dopady Ostrova Odpadu
• Proč je třídění odpadu klíčové
• Odpadkové koše se senzorem: Zhodnocení