Skládka Deponie Liberec: Provoz, Rizika a Rekultivace

14.03.2026

Staré skládky odpadů představují potencionální riziko pro životní prostředí, ekosystémy a v některých případech i pro obyvatelstvo. Vliv skládky na okolí je určován materiálovým složením deponie, fyzikálně chemickými a biochemickými podmínkami ve skládkovém tělese a také časem.

Obecně lze říci, že ve starých skládkách komunálních odpadů nebyl obsah biologicky rozložitelné hmoty majoritní a běžné bylo skládkování inertních a průmyslových odpadů. Další rizikovou skutečností bylo nedokonalé nebo téměř žádné hutnění odpadu, a tím větší možnost průniku atmosférického kyslíku do skládkovaného materiálu.

Vedle původního složení deponovaného odpadu je nutno zohlednit i materiálovou změnu skládkového materiálu vlivem geochemických a biochemických reakcí v tělese skládky. V případě starých skládek průmyslových odpadů závisí jejich vliv na horninové prostředí především na typu skládkovaných odpadů, respektive druhu a koncentraci rizikových látek.

Jen výjimečně lze nalézt jednodruhové skládky průmyslových odpadů (např. skládky neutralizačních kalů, kalů z rafinace ropy pod.).

Rekultivace Skládek: Cíle a Přístupy

Rozhodujícím požadavkem rekultivace je především začlenění deponie do krajiny a možnost alespoň omezeného využití jejího povrchu. Staré skládky komunálních odpadů jsou v mnoha případech lokality s vysokou druhovou diverzitou. Území je totiž většinou ponecháno přirozené sukcesi a pestré stanovištní podmínky podmiňují i existenci druhově bohatých společenstev.

Čtěte také: Kladenská skládka: Vše, co potřebujete vědět

Často používanou metodou je zatěsnění povrchu, které bezpochyby významně snižuje negativní dopad skládky na podzemní vody. Je třeba vždy odpovědně zvážit skutečnou potřebu instalace těsnící vrstvy. U většiny lokalit lze proto předpokládat odeznění negativního vlivu na horninové prostředí.

Při rekultivaci je možno doporučit co nejmenší zásahy do tělesa deponie, nutností je však přetvarování povrchu bez bezodtokých oblastí, zabránění nátoku povrchových vod do tělesa skládky a vynechání těsnícího prvku, který významnou měrou komplikuje následnou péči o skládku.

Odhlédneme-li i od nemalých nákladů na vybudování těsnícího a drenážního prvku, vyvstává tu i problém do budoucnosti, tj. Návrhy rekultivací starých skládek bez užití těsnicího prvku, podle našich zkušeností, bohužel narážejí na byrokratickou bariéru státních úřadů, které vyžadují plnění státních norem, ačkoliv se jedná o staré skládky a o skládky s prokazatelně minimálním vlivem na životní prostředí.

Financování a Legislativa

Zkoumání a rekultivace starých skládek je poměrně finančně náročná činnost a její intenzita jednoznačně závisí na množství dotací uvolňovaných státem či EU. Příjemci těchto dotací jsou nejčastěji územně správní celky (obce, kraje), výjimečně další subjekty. Dotace jsou zaměřeny na průzkum skládek a jejich uzavření (ať již rekultivací nebo sanací).

V některých případech je hrazen i krátký monitoring. Podle platné legislativy však doba následné péče o uzavřenou skládku nesmí být kratší než 30 let. Pro toto období však není k dispozici žádný dotační titul, který by umožnil alespoň částečnou kompenzaci nákladů. Obce tyto náklady musí hradit ze svých rozpočtů, což pochopitelně vede ke snaze o jejich minimalizaci.

Čtěte také: Kvalita dřeva a skladování

Státní správa nemá ve většině případů žádné relevantní nástroje pro uložení nápravných opatření a účast na takovém projektu je v podstatě dobrovolná. Navíc náklady na následnou péči v celém svém časovém horizontu mohou dosáhnout hodnoty investice do rekultivace.

Případová Studie: Stará Skládka Odpadů Kozly

Stará skládka odpadů Kozly byla původně založena v pískovcové roklině. Sklon čela skládky byl značný, nejvyšší mocnost skládky přesahovala 30 m a objem uložených odpadů se odhaduje na více jak 1 mil. Hlavním problémem následné péče byl úhyn vegetace z důvodu nestabilizované struktury půdy. V plochých částech deponie docházelo k periodickému zamokření a vysoušení zemin a tím i k odumírání sazenic.

Ztráty během 1. roku dosahovaly na většině těchto ploch až 100 %. Dvě kola dosadeb situaci nevyřešila, úhyn se opakoval.

Havárie Způsobená Přívalovými Dešti

Při přívalových deštích v létě roku 2010 došlo k poškození odvodňovacího příkopu na nejnižší terase skládky, jeho sesuvu a protržení fólie a průniku srážkových vod do tělesa. Došlo k vyplavení značného množství skládkového materiálu do přilehlého lesa a vytvoření rozsáhlé kaverny pod fólií.

Náprava této havárie proběhla až v létě 2012 za relativně značných finančních nákladů.

Čtěte také: Slzí Plačice: Co skrývá tato skladba?