V posledních letech je téma ekologie všudypřítomné a nevyhýbá se ani oblasti umění. Mladí, ale i starší umělci reflektují klimatickou krizi skrze instalace, obrazy i performance, čímž otevírají prostor pro veřejnou debatu o budoucnosti naší planety.
Mezi hlavní globální problémy se jednoznačně řadí klimatické změny. Známé také jako globální oteplování. Za to může podle většiny vědců vypouštění skleníkových plynů (především oxidu uhličitého neboli CO2) do atmosféry.
Mezi další palčivé globální environmentální problémy se řadí odlesňování. Mizí lesy i velké deštné pralesy. Nahrazovány jsou infrastrukturou, novou výstavbou či masivním průmyslovým zemědělstvím.
K dalším těžkostem se patří degradace půdy způsobená těžkými stroji a chemickým hnojením v masivní míře. Znečišťující látky kvůli průmyslové výrobě, zemědělství a dopravě zaplavují svět. Asi nejhůře je na tom východní a jihovýchodní Asie a Latinská Amerika.
Nemalý vliv na životní prostředí má i spotřeba energie. Při její výrobě se do ovzduší vypouští skleníkové plyny a je z valné části zajišťována spalováním fosilních paliv. A bohužel ani energie z jiných, než fosilních zdrojů, není bez problémů. Nové výstavby například větrných či vodních elektráren zabírají mnohdy ornou půdu, musí se kvůli nim stěhovat část obyvatelstva z jejich obydlí a likvidují se původní porosty.
Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?
Výroba energie z obnovitelných zdrojů je i přesto v globálním měřítku lepší variantou.
Pozitivní je, že se přístup Čechů k životnímu prostředí za posledních roky výrazně změnil k lepšímu. O environmentálních problémech se mluví víc a víc.
Mezi hlavní problémy životního prostředí v ČR se podle ekologů řadí sucho. Postupné oteplování zemské atmosféry vlivem spalování fosilních paliv tady způsobila taková sucha, která tady ještě nebyla. V posledních letech je situace nejhorší. Suchem vyvolaná neúroda s sebou pak přinesla i zdražování základních potravin, jako je pečivo, zelenina či brambory. Navíc hrozí i další zhoršení stavu lesů. Především smrky kvůli jejich vysychání napadají kůrovci.
Obrovský problém je pro Česko i znečištění vzduchu spalováním ropy a uhlí. Mezi největší znečišťovatele se řadí tepelné elektrárny a průmysl, automobilová doprava, vytápění uhlím nebo spalování odpadu. Podle evropských statistik u nás špinavý vzduch předčasně zabije až jedenáct tisíc lidí za rok. A podílí se i na celé řadě zdravotních problémů. Od plicních onemocnění přes poškození mozku, rakovinu či cukrovku.
V neposlední řadě ekologové varují před přemírou plastů (a mikroplastů), hlavně těch jednorázových, nerecyklovatelných. Chybí totiž opravdu ekologická náhrada, mezi kterou se dřevěné a papírové nádobí neřadí. Naopak se znovu vracíme k výše zmíněné přemíře odlesňování.
Čtěte také: Jaderný odpad a Černobyl
Většina české populace vidí stav životního prostředí u nás jako dobrý. Vyplývá to z průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (z r. 2021), kde uvedlo 69 % dotázaných, že jsou životním prostředím v Česku spokojeni. S podobnými výsledky přišel v roce 2018 i neziskový výzkum STEM. Jako dobrý označila stav životního prostředí v ČR nadpoloviční většina dotázaných (57 %).
U obou průzkumů odpověděla zhruba čtvrtina lidí, že se o environmentální problémy v Česku aktivně zajímá.
U všech výše zmíněných environmentálních problémů platí, že by pomohlo prosazení účinných řešení, jako je snížení fosilních paliv a systémová změna, která by vedla k šetrnějšímu hospodaření v lesích a zemědělství, zákazu pesticidů či dbání na znovuvyužití obalů. V neposlední řadě se ale musíme chovat zodpovědně vůči životnímu prostředí především my sami. Třídit a minimalizovat odpad, zodpovědně zahradničit, nahradit jednorázové obaly za ty znovuvyužitelné či méně jezdit auty se spalovacími motory.
Zásadním současným problémem z pohledu biodiverzity v zemědělské krajině je intenzivní hospodaření na velkých blocích zemědělské půdy bez dostatečné tzv. zelené infrastruktury krajiny.
Člověk se k půdě, která zajišťuje jeho výživu, chová velmi nešetrně. Vlastní nešetrností budeme přispívat k devastaci krajiny, degradaci půdy a tím nepřímo i ke změnám klimatu.
Čtěte také: Ochrana australské přírody v Austrálii
Daří se udržet dostatečně početné populace planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů, a to nejen v chráněných územích, ale i ve volné hospodářské krajině. Tento úspěch zajišťuje i úzká spolupráce se zemědělci a dalšími subjekty hospodařícími v krajině, které mají správně nastavené podmínky podpory.
Společnost má dostatečnou odolnost vůči potenciálnímu nedostatku čisté podzemní vody. Je tomu tak díky průběžnému zvyšování retenční schopnosti krajiny, změně postupů obdělávání zemědělské půdy a ochraně vod před znečištěním.
Česká republika dbá na důsledné zlepšování druhové a věkové skladby lesa, a tím na výrazné zvýšení retenční schopnosti lesních porostů. Je stále mapován zdravotní stav lesa.
Do roku 2030 se předpokládá snížení emisí skleníkových plynů o 40 % oproti roku 1990, výrazné zvýšení podílu obnovitelných zdrojů a zvýšení energetické účinnosti.
Na první pohled vidíme v naší krajině často neregulované rozšiřování urbanizovaných území, označované často jako tzv. urban sprawl. Dnešní krajina se navíc vyznačuje vysokým podílem orné půdy a lesů na celkové rozloze státu, přičemž procento orné půdy v ČR je vysoké i ve srovnání s průměrem EU-27. Zemědělská půda tvoří zhruba polovinu rozlohy státu, lesní půda pak asi třetinu.
ČR patří v Evropě ke státům s nejvíce fragmentovanou krajinou, hůře je na tom pouze Lucembursko, Belgie a Nizozemsko a zhoršující se trend dále pokračuje. Fragmentace působí negativně na společenstva rostlin a živočichů, protože rozděluje krajinu na izolované části, mezi nimiž je pohyb organismů ztížený nebo nemožný.
tags: #největší #ekologická #témata #současnosti