Největší emise při rychlosti vozidla

Emise, emise a zase emise. Neustálý boj nejen mezi Bruselem a automobilkami, ale také mezi fanoušky elektromobilů a spalovacích vozidel.

Doprava je v současnosti jedním z hlavních zdrojů znečištění životního prostředí, na pomyslném žebříčku předběhla i průmysl. Doprava je v dnešní době jeden z hlavních zdrojů znečištění životního prostředí.

Vidátor a doktor geologie Václav Vávra popisuje, jakou souvislost má automobilová doprava, emise oxidu uhličitého a skleníkové plyny. V roce 2018 se v České republice podílela doprava na emisi skleníkových plynů téměř 15 %, z toho 2/3 tvoří osobní automobilová doprava.

Spalovací motory při své činnosti neprodukují pouze už zmíněný oxid uhličitý, ale také jiné skleníkové plyny jako jsou oxidy dusíku, oxidy síry a vodní páru.

Zatímco u nových motorových vozidel se produkce emisí razantně snižuje, průměrné emise CO2 z automobilové dopravy se zatím stále zvyšují. U nových osobních automobilů registrovaných v České republice klesly průměrné emise CO2 z 154,0 g/km v roce 2004 na 134,6 g/km v roce 2013 a od roku 2020 jsou v platnosti přísnější limity pro emise u nově prodaných automobilů, které mají v průměru dosahovat 95 gramů CO2 na ujetý kilometr.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Celkový počet motorových vozidel ve světě se v roce 2018 pohyboval kolem 1,3 miliardy a do roku 2040 se odhaduje nárůst na 2 miliardy. Motorových vozidel je tedy zhruba 10krát méně než obyvatel planety Země. Nejvyšší úroveň motorizace je v USA a v některých zemích západní Evropy (např. Velká Británie, Německo, Itálie, Francie).

V zemích, jako je Bangladéš, Burundi nebo Mosambik, připadá na tisíc obyvatel pouze jeden automobil. Roční celosvětová produkce automobilů obnáší 91 milionů vozů nejrůznějších kategorií. V Evropě se ročně vyrobí téměř 20 milionů automobilů, z toho 1,3 milionu v České republice. V roce 2020 bylo ve 27 zemích Evropské unie v provozu 229 montážních závodů automobilového průmyslu, kde pracovalo 2,6 milionu zaměstnanců.

Složení zemské atmosféry je významným faktorem, který určuje teploty na naší planetě. Průměrná celosvětová teplota atmosféry těsně nad zemským povrchem je 15 °C. Kdyby byla atmosféra bez skleníkových plynů, snížila by se tato teplota na pouhých -18 °C. Jde o zcela přirozený proces, ve kterém hlavní roli „skleníkového plynu“ hraje vodní pára, jakožto přirozená součást atmosféry.

Je změřeno, že za posledních asi 200 let (od začátku průmyslové revoluce) narostl obsah CO2 v atmosféře z 280 ppm na současných 410 ppm. Je prakticky jisté, že nárůst hodnot je v současné meziledové době přirozený proces, ale je také pravda, že tak rychlý růst jeho obsahu v atmosféře způsobuje lidstvo svojí nešetrnou a často bezohlednou činností.

Hlavní příčinu zvyšujících se obsahů CO2 v atmosféře představuje spalování fosilních paliv (ropa, uhlí, zemní plyn), některé průmyslové činnosti produkující oxidy dusíku, metan a dříve také freony a samozřejmě i doprava.

Čtěte také: Jaderný odpad a Černobyl

Dopad zvyšujících se teplot atmosféry v globálním měřítku je velmi široký, uveďme jen několik příkladů. Teplejší atmosféra více ohřívá mořskou vodu, což negativně ovlivňuje nejen vodní organismy (např. korály), ale teplejší oceánská voda umožňuje snazší vznik tropických cyklón nebo může narušit přirozený běh mořských proudů.

Celý cyklus probíhá na planetě prakticky od jejího vzniku, tak jak ho známe dnes, funguje asi 3,5 miliardy let, kdy se objevily první fotosyntetizující organismy. Uhlík je prvek, který je zcela zásadně obsažen v živých organismech, velké množství je uloženo v litosféře a nezanedbatelně je obsažen také v atmosféře a hydrosféře.

Nás zajímá především jeho obsah v atmosféře, budeme tedy sledovat procesy, které obsahy uhlíku snižují (tzv. sinky) a procesy, které naopak obsahy oxidu uhličitého v atmosféře zvyšují. Na kontinentech jsou molekuly CO2 odebírány z atmosféry rostlinami při fotosyntéze a vznikají z nich složitější uhlíkaté sloučeniny (bílkoviny, cukry, tuky). Rostliny pak slouží jako potrava živočichům, kteří tyto energeticky bohaté uhlovodíky dále zpracovávají.

Všechny organismy dýchají, takže část uhlíku se vrací do atmosféry jako CO2. Pokud rostlina nebo živočich odumře, mikroorganismy jejich tělo rozloží a na konci vznikne voda a oxid uhličitý. Do tohoto cyklu však vstupuje člověk, který do atmosféry přidává oxid uhličitý především spalováním fosilních paliv.

Do atmosféry se ale vrací jen menší část, protože velké množství oxidu uhličitého je využíváno mořským fytoplanktonem (řasy a sinice). Ten je základem potravního řetězce směrem k vyšším živočichům.

Čtěte také: Ochrana australské přírody v Austrálii

Všechny uvedené procesy jsou po milióny let v rovnováze, i když rychlost a objem některých reakcí se může měnit v závislosti na klimatických změnách. Evropská unie vyvíjí značný tlak na snižování emisí skleníkových plynů a to i v oblasti dopravy. Zatím se většina automobilových koncernů ubírá směrem k elektromobilitě nebo hybridním typům automobilů.

Vzrůst prodeje elektromobilů je v posledních letech nepřehlédnutelný. Podle Mezinárodní agentury pro energii (IEA) jezdilo v roce 2019 po silnicích celého světa 7,2 milionu elektromobilů, z toho 47 % v Číně. Přechod ke kompletnímu elektrickému vozovému parku není úplně snadný a levný.

I tak je cena vozu téměř dvojnásobná v porovnání s konvenčním, protože bateriové články tvoří 30 až 50 % ceny vozu. Abychom mohli bez omezení používat elektromobily, potřebujeme dostatečně silnou elektrickou infrastrukturu - zejména síť dobíjecích stanic. Dosavadní statistiky ukazují, že více jak 90 % všech dobíjení se děje doma nebo v zaměstnání.

Masivní zavádění elektromobilů vyžaduje adekvátní technická řešení. Můžeme to ukázat na příkladu České republiky. Odborníci předpokládají, že v roce 2030 zde bude jezdit 250 - 500 tisíc elektromobilů. To bude vyžadovat instalaci až 40 000 dobíjecích stanic, což představuje náklady kolem 40 miliard korun.

Kromě přechodu na elektrovozidla existují i jiné postupy, které vedou ke snižování dopravních emisí. Některá evropská města zakázala nebo zpoplatnila vjezd starším automobilům a vozidlům s dieselovým motorem. Velké rezervy jsou také v objemech dopravovaného zboží, je mnohem efektivnější využívat lokální produkty a výrobky, než vozit prakticky stejné přes polovinu světa.

Alternativou k elektrické mobilitě jsou vozidla na vodíkový pohon. Na základě zprávy Evropského účetního dvora (EÚD) vypouští většina spalovacích aut na evropských silnicích stále tolik oxidu uhličitého jako před 12 lety.

Podle zprávy Evropského účetního dvora zůstaly skutečné emise z dieselových vozidel za poslední desetiletí konstantní, zatímco u benzínových aut mírně poklesly (o 4,6 %). To ale negativně kompenzuje vyšší hmotnost vozidel (v průměru okolo +10 %) a také vyšší výkon motoru (průměrně +25 %). Stejné zjištění platí také pro hybridní vozidla.

Aby bylo možné lépe posoudit skutečné emise hybridních aut, navrhuje účetní dvůr, aby se proporcionální využití elektrických a spalovacích motorů evidovalo od roku 2025 přesněji. „Do té doby budou plug-in hybridní vozidla vnímána jako vozidla s nízkými emisemi ve prospěch jejich výrobců,“ uzavírají auditoři Evropské unie.

„Zelená revoluce v Evropě může nastat pouze v případě, že bude mnohem méně znečišťujících vozidel,“ řekl Pietro Russo, člen EÚD, který audit vedl.

Boj s emisemi CO2 není pouhý výmysl bruselských úředníků snažících se vnucovat průmyslu další normy. Ze zprávy Next Green Car vyplývá, že emise oxidu uhličitého u luxusních modelů dosahují až 200 g/km CO2. Abychom to shrnuli, v případě hatchbacku s dieselovým motorem budou emise CO2 na desetikilometrové vzdálenosti činit průměrně 940 g. Autol s hybridním pohonem přitom vyprodukuje o jednu čtvrtinu oxidu uhličitého méně.

Letecká přeprava má také významný vliv na to, co dýcháme. Většina, tj. asi 80 %, emisí CO2 pochází z letů, jejichž délka překračuje 1500 km. V přepočtu na jednoho cestujícího tento dopravní prostředek vypustí do atmosféry oxid uhličitý v mnohem větších množstvích než třeba vlak.

10kilometrová vzdálenost, to je trasa pro vytrvalce, ovšem pro potřeby našeho přehledu jsme zvolili stejnou vzdálenost pro každý z níže uvedených dopravních prostředků. Chodec kráčející rychlostí 5 km/h je schopen tuto trasu urazit za 2 hodiny.

Současně vypustí do atmosféry 53 g CO2. Například v Česku to v této oblasti nevypadá vůbec špatně. Cyklistika je totiž podle průzkumu portálu SportCentral nejoblíbenějším sportem v České republice a věnuje se jí více než 30 % dotazovaných. Nechává tak za sebou běh nebo fotbal. Je tedy velká šance, že i Češi budou více využívat kola na úkor aut při pohybu po městě.

V roce 2016 se emise CO2 v celé Evropské unii mírně snížily, jak vyplývá z předběžných odhadů zveřejněných Eurostatem. Tento pokles představuje 0,4 procent a největší podíl na tom měly Malta (-18,2 %), Bulharsko (-7 %) a Portugalsko (-5,7 %). Většina zemí EU však bohužel zaznamenala růst emisí tohoto nejvýznamnějšího skleníkového plynu.

Česká republika patří v Evropské Unii k průměru. Oproti loňskému roky se emise snížily o 0,7 % a na celkovém množství vypouštěných spalin jsme se podíleli 3 %. Největším „travičem“ ze všech zemí světa je Čína, která dle výpočtů Mezinárodní energetické agentury zodpovídá za více než 28 % světové produkce CO2.

Vědci mají v tomto případě jasno: sopky uvolňují do atmosféry asi 300 milion tun CO2 ročně, což je pouhé 1 % lidských emisí oxidu uhličitého. Ba co víc, silné erupce mají zanedbatelný vliv na koncentraci tohoto plynu v atmosféře.

Mechanismus přirozeného koloběhu oxidu uhličitého je poměrně prostý. Naše planeta představuje dobře navržený systém směřující k rovnováze. Zjednodušeně řečeno, zvířata, lidé a částečně rostliny vydechují CO2, přičemž rostliny jej absorbují a využívají ve fotosyntetických procesech k produkci kyslíku.

V ideálním systému by se emise oxidu uhličitého měla rovnat jeho spotřebě - lidská činnost ovšem rovnováhu narušila. O výfukových plynech a jejich škodlivosti na lidské zdraví i globální klima se mluví čím dál víc, ale ruku na srdce - jak moc se vyznáme v tomto tématu?

tags: #největší #emise #při #rychlosti #vozidla

Oblíbené příspěvky:

• Plastové znečištění oceánu a jeho dopady
• Jak správně kompostovat
• Plevel ve skleníku: jak na něj?
• Četnost měření emisí v ČR
• Nový život pro reklamní bannery