Největší had v Evropě

Přívlastek nejdelší evropský had bývá přisuzován štíhlovce kaspické (Dolichophis caspius), dříve systematiky řazené společně s blízkovýchodní a maloasijskou štíhlovkou východní (Dolichophis jugularis) a zakavkazskou štíhlovkou Schmidtovou (Dolichophis schmidti) do jediného druhu Coluber jugularis. V průběhu času byla štíhlovka kaspická označována také synonymy Zamenis gemonensis var.

Tento druh se vzácně ostrůvkovitě vyskytuje v Maďarsku (okolí Budapešti, podél Dunaje a na jihu země - Méczek, Villány) a ve středním Chorvatsku (Banja Luka), odtud je východně přes severnější části Balkánu rozšířen jihovýchodní Evropou a Malou Asií až do Povolží a ke Kaspickému moři.

V Evropě štíhlovky kaspické běžně žijí v Bosně-Hercegovině, Černé Hoře, Srbsku, Severní Makedonii, Albánii, Řecku, Rumunsku, Bulharsku, Moldávii, na jižní Ukrajině (včetně Krymu), v jižním Rusku a v evropské části Turecka. Štíhlovky kaspické nenajdeme na severozápadě Balkánu, na Peloponésu a Krétě, zde jejich niku obývají menší štíhlovky balkánské (Hierophis gemonensis), dále chybí na Rhodosu, kde je nahradily blízce příbuzné a stejně dlouhé štíhlovky východní.

Tito hadi osidlují rozmanitá místa - kamenité či křovinaté stráně, strže, staré kamenolomy, lesostepi, světlé listnaté lesy, vinohrady, olivové háje, zříceniny budov a skládky, podmínkou bývá vždy výskyt ještěrek či jiných ještěrů, kteří představují jejich hlavní potravu.

Potrava a chování štíhlovky kaspické

Štíhlovky loví i hlodavce - myši, myšice a hraboše, větší jedinci zvládnou sysly, křečky, potkany a krysy. Požírají příležitostně jiné hady, ptáky, ptačí a plazí vejce. Jsou to spíše pozemní hadi, přesto dokážou vyšplhat na strom či do křovin a vybrat ptáčata z hnízd, ale také např. mladé vlhy z jejich hnízdních nor ve strmých písčitých stěnách. Kořist umačkávají přitisknutím k zemi kličkou přední části těla nebo ji škrtí v nedokonalých závitech.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Štíhlovky kaspické obvykle dorůstají do délky 170-180 cm, mohou být delší než 2 metry (v muzeu v Sofii se nachází exemplář z Bulharska měřící 207 cm), některé zdroje zmiňují jedince dlouhé až rekordní 3 metry. Jedná se tak o nejdelšího evropského hada, ostatně rodové jméno Dolichophis znamená dlouhý had…

Dospělé štíhlovky jsou svrchu žlutohnědé, šedohnědé či olivové, každá z hladkých hřbetních šupin má světlý střed a tmavé okraje, které při pohledu splývají a vytvářejí tak dojem pruhování po celé délce těla. Břišní strana bývá žlutá. Starší jedinci mají často nápadně rezavě hnědou až oranžovou hlavu. Oči jsou velké, s kulatou zornicí - zrak hraje u všech štíhlovek při orientaci významnou roli.

Podle svých záznamů jsem je nalezl v Maďarsku, Rumunsku, Bulharsku, Srbsku, Albánii, Severní Makedonii a v Řecku - na severovýchodě země a na ostrově Korfu. Na místech výskytu štíhlovek jsem zaznamenal také přítomnost živočichů sloužících jim za potravu, nejčastěji to byly ještěrky rodů Podarcis a Lacerta, na lokalitách v rumunské Dobrudži také sysli obecní (Spermophilus citellus).

Chycení štíhlovek je někdy slušným výkonem, protože jsou velmi rychlé a před člověkem prchají, takže obvykle z nich zahlédneme jen ocas mizející v křoví nebo mezi kameny. Když nemůže utéci, štíhlovka útočí a kouše, někdy tak intenzivně a razantně, že to působí až dojmem, že proti nepříteli skáče. Údajně je při vyrušení schopna napadnout nejen člověka, ale i muly a koně. Není pochopitelně jedovatá, ale svou aktivní obranou si umí zjednat úctu - nějaký ten krvácející kousanec při odchytu patří k věci.

Vzrostlí jedinci si navíc vybírají „nedobytné“ úkryty - nacházel jsem je např. ve starých vyschlých studnách, na skládce velkých kusů stavební suti, v masivních kamenných zdech nebo v rozsáhlém neproniknutelném trnitém křoví.

Čtěte také: Jaderný odpad a Černobyl

Nejdelší exemplář „kaspiusky“ jsem ulovil na Chalkidiki v severním Řecku, byl to vykrmený samec, mohl mít tak 180 cm, a to mu ještě chyběl kousek evidentně umláceného ocasu - patrně se ho místní vesničani (Řekové mají obecně k hadům velmi negativní vztah) snažili neúspěšně zlikvidovat. Po uchopení za ocas se had dokázal vymrštit ze země a zakousnout se mi do trička těsně pod krk, jeho vzteklé hlasité syčení vyvolávalo u manželky nedůvodné obavy. I přes nepříjemnost, kterou bylo seznámení se mnou, zůstal tento samec své lokalitě věrný a za několik dní jsem ho tam znovu potkal, jak pátrá po kořisti.

Ale tu největší štíhlovku jsem viděl při své první návštěvě divukrásné oblasti řecké Meteory v květnu roku 1994, připadala mi třímetrová, takže přes 200 cm měřila určitě - bohužel na odchyt a změření nepočkala.

Pro úplnost je třeba uvést, že také štíhlovka východní patří okrajově do evropské herpetofauny, neboť obývá několik řeckých ostrovů (geologicky však náležejících k Malé Asii) u pobřeží západního Turecka. Mně se podařilo v květnu 2016 na ostrově Rhodos chytit na stejné lokalitě po pěkné honičce kolem 180 cm dlouhého černého samce a asi 130 cm dlouhou hnědou samici, další dva dospělé černé hady jsem tam viděl. Tehdy jsem skutečně zalitoval, že není možné si takto přirozeně sestavený pár přivézt letadlem domů - tyto krásné akční plazy chová málokdo.

Užovka stromová

Užovka stromová je náš největší a nejvzácnější had. Její přítomnost je opředena tajemstvími a teoriemi, které sahají až do dob starověkého Říma. Užovka stromová je velmi vzácný had, najdete ji jen na určitých místech, rozesetých po Evropě jak výjimečné ostrůvky. Několik izolovaných míst ve Španělsku, Francii, Rakousku, Polsku a Německu. I u nás se dají takové ostrůvky najít. Tomuto našemu absolutně nejvzácnějšímu a nejohroženějšímu hadovi se líbí na jižní Moravě v Podyjí a u řeky Ohře na Karlovarsku.

Proč v Evropě žijí takhle izolované populace užovek stromových dosud nikdo nedokázal uspokojivě vysvětlit. Na Karlovarsku třeba panuje pověra, že populaci užovek tu vysadila na konci 19. století slavná rodina Mattoni, co je přivezla z Itálie. Ale že by členové rodiny Mattoni rozsévali po celé Evropě užovky? To je přece jen dost nepravděpodobné.

Čtěte také: Ochrana australské přírody v Austrálii

Podle jiné teorie souvisí výskyt užovky stromové s dávnými Římany. Ti ji totiž uctívali jako symbol lékařů, ostatně v některé literatuře ji nejdete i jako užovku Aeskulapovu. A jak Římané expandovali na sever, užovka se šířila s nimi. Důkazy této teorie bohužel zatím nemáme.

Dlouhá až nejdelší Užovka stromová je také náš zdaleka největší či nejdelší had. Obvykle měří obvykle kolem 120 centimetrů, dospělí samci i jeden a půl metru. Největší v Česku změřený jedinec měl 196 cm, ale přesto se občas v médiích objeví zprávy o dvoumetrových hadech na našem území. To je ale klasická novinářská kachna, tedy užovka. Přesto jsou užovky stromové obvykle tak dvakrát delší než zmije a také větší než běžnější užovky obojkové.

Zajímavosti o užovce stromové

• Zatímco užovky obojkové opouští své zimoviště již v březnu, užovka stromová se neodvažuje vynořit dříve než koncem dubna nebo začátkem května.
• Samice užovky stromové pak hledají vhodné místo k nakladení vajec. Preferují místa mírně vyhřátá, odborně řečeno s mírně vlhkým fermentačním teplem, tedy třeba hnijící trávu, hromady kompostu na zahradě nebo i hromady pilin.
• Malá háďátka jsou při vylíhnutí dlouhá už asi 30 centimetrů.
• Jako zimní úkryt volí většinou myší chodby, za letní byt jim slouží duté pařezy stromů, ale i včelí úly, sklepy nebo zahradní kůlny.

Užovka a Aesculap

Podle pověsti zasáhla roku 293 př. n. l. starověký Řím velká epidemie neznámé nemoci (asi cholera). Naštěstí se slitoval a zasáhl římský bůh lékařství Aesculap, který se vtělil právě do podoby užovky stromové. Římané užovkám z vděčnosti postavili chrámy a začali je v nich chovat. Aesculapova hůl s ovinutou užovkou je od těch dob symbolem lékařů i farmaceutů.

Ve svých několika málo aktivních letních měsících se užovka stromová živí hlavně hlodavci. Na jejím jídelníčku najdeme ale i ptáky a ještěrky. Užovka je škrtič, ke své kořisti se pomalu připlíží, pak ji rychlostí blesku omotá smyčkami svého štíhlého těla, udusí a sežere hlavou napřed. Pro člověka je užovka samozřejmě úplně neškodná, dokonce i v obraně nerada kouše, radši se dá moudře na ústup.

Užovky stromové výborně slyší, tedy přesněji vnímají vibrace vnitřním uchem, protože ušní bubínek a vnější ucho jim chybí, jako všichni hadi mají výborný čich a jsou velmi obratní lezci. Odborníci říkají, že boční šupiny užovky stromové jsou tak drsné, že když je pohladíte, tak se o ně zachytíte prsty. Užovka díky nim může šplhat po stromech téměř kolmo vzhůru a lovit tam v ptačích hnízdech. Ráda se také prozkoumává myší chodbičky a hledá mladá myšata v jejich hnízdech. Když přelézá přes otevřenou plochu, třeba čerstvě posečenou louku, umí se vztyčit téměř jako kobra a nejprve vyhodnotit situaci. Ale obecně se zdá, že se jí líbí v blízkosti lidí a lidských obydlí. Lidí se obvykle nebojí a neprchá před nimi.

Geneticky unikátní užovka

Na skalnaté stráni nad řekou Ohře v severních Čechách objevili vědci geneticky unikátní populaci užovky stromové. Kriticky ohrožený had, jeden z největších hadů v Evropě, zmizel z většiny střední Evropy před několika tisíci lety. Je to jako najít živou fosilii, míní přírodovědci z Akademie věd ČR.

Genetické analýzy odhalily, že část jedinců z nalezené populace užovky patří k západní genetické linii, na rozdíl od všech ostatních populací v Česku, které spadají do linie východní. „Populace tak obsahuje genetickou rozmanitost obou hlavních linií tohoto druhu, což z ní činí výjimečný případ v celé Evropě,“ uvedl vedoucí týmu genetiků z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky Akademie věd Petr Kotlík.

Nález je první svého druhu v České republice a teprve druhý v celé Evropě. Podobné genetické spojení bylo zatím známé jenom z jediné lokality v jižním Bavorsku.

Kriticky ohrožená užovka známá také jako užovka Aeskulapova se vyskytuje v teplých a členitých lokalitách, jako jsou skalnaté svahy, křoviny nebo kamenné zídky, často v říčních údolích. Patří mezi největší hady v Evropě, může měřit až 225 centimetrů.

Živí se především hlodavci a dalšími drobnými obratlovci a pro člověka je zcela neškodná. V současnosti se v České republice vyskytuje jen na několika málo lokalitách.

tags: #největší #had #v #Evropě

Oblíbené příspěvky:

• Jak vybrat odpadkový koš
• Zábavné pohybové aktivity pro děti
• Krásy Japonska
• Udržitelnost ve Švédsku
• Letecká doprava a ekologie