Největší příčiny znečištění prostředí

Znečištění je ekologická újma, která znamená uvolnění environmentálních kontaminantů do přírodního prostředí.

Znečištění plastem

Co je to znečištění plastem? Plastové znečištění má různé formy, od makroplastů (kusy větší než 20 centimetrů) přes mikroplasty (kusy menší než 5 milimetrů) až po nanočástice, které nevidíme.

Většina tohoto znečištění pochází z země, například z úniku surovin z průmyslu a dopravy, neefektivního nakládání s odpady nebo opotřebení zařízení (pneumatiky, oděvy, barvy atd.).

Plastové odpadky se nacházejí na pevnině a také v oceánech, od hladiny až po dno, zavěšené ve všech vrstvách vodního sloupce a na mořském dně. Nejvíce plastových odpadků se nachází u pobřeží, blíže místu původu.

Na rozdíl od organických látek, jako je dřevo unášené oceánem, se plasty v oceánských podmínkách nerozkládají, ale pod vlivem UV záření a mechanických omezení se rozpadají na menší kousky. Jeho dlouhodobá přítomnost v mořském prostředí umožňuje, aby plastové znečištění pronikalo do biosféry, ovlivňovalo mořské ekosystémy.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Jak znečištění plastem ovlivňuje mořský život a lidi?

Dopady plastových odpadků na životní prostředí jsou obrovské. Velké kusy (makroplasty), jako jsou rybářské sítě a nákupní tašky, vedou k zamotání volně žijících živočichů, jejich udušení a fyzickému poškození. Menší kousky (mikroplasty) jsou pozřeny a následně procházejí celým potravním řetězcem.

Plasty jsou škodlivé, protože se z nich uvolňují toxické přísady (barviva, texturní látky atd.) a kontaminující látky z životního prostředí, které se na plastových podestýlkách koncentrují před jejich požitím.

V širším měřítku mohou plastové odpadky, které jsou unášeny mořskými proudy, přenášet bakterie nebo invazivní organismy do izolovaných oblastí a narušovat tak křehké ekosystémy.

Plastové odpadky mají vliv i na ekonomiku. V popředí stojí cestovní ruch, jehož klienty odrazuje estetická degradace pobřeží. Odpadky v mořích mají také dopad na rybolov a akvakulturu, protože poškozují rybářské náčiní a lodě, ale především ovlivňují rybí populace.

Na základě několika vnitrostátních úmluv a cílů udržitelného rozvoje OSN, zejména cíle 14 (Život pod vodou), cíle 14.1.1 (Index eutrofizace pobřežních a hustota plovoucích plastových odpadků), Evropská unie zavedla rámcovou směrnici o strategii pro mořské prostředí (MSFD), která se zaměřuje na zlepšení kvality evropských moří a kromě jiných programů se zabývá i bojem proti znečištění plastem.

Čtěte také: Jaderný odpad a Černobyl

Znečištění ovzduší

Znečištění ovzduší je naléhavým problémem, který má závažné důsledky na globální úrovni. Ovzduší obsahuje různé škodlivé látky, které mohou negativně ovlivnit lidské zdraví a životní prostředí.

Znečištěné ovzduší si může vybrat svou daň v různých podobách od respiračních onemocnění po kardiovaskulární problémy. Má vliv i na neurologický vývoj dětí. Účinná opatření k omezení emisí a podpora udržitelných postupů jsou nezbytné pro ochranu našeho zdraví a budoucnosti planety. Znečištění ovzduší představuje hlavní environmentální rizikový problém celého světa.

Zdravotní problémy mohou nastat v důsledku krátkodobého i dlouhodobého vystavení se znečišťujícím látkám v ovzduší. U některých látek přitom stačí pouze velmi malá expozice na to, aby se projevil jejich negativní efekt. Odhady WHO ukazují, že asi 6,7 milionu úmrtí způsobených převážně neinfekčními chorobami lze přičíst společným účinkům znečištění vzduchu v okolním prostředí a v domácnostech, WHO. V infografice můžeme sledovat zdravotní dopady znečišťujících látek na lidský organismus.

Znečištění ovzduší je rizikovým faktorem mnoha hlavních příčin úmrtí, včetně např. Přibližně 99 % světové populace dýchá ovzduší, ve kterém alespoň jednou v roce překračuje koncentrace jedné či více znečišťujících látek hodnotu doporučenou pokyny WHO.

Pod pojmem emise označujeme množství škodlivin vypouštěných daným zdrojem do ovzduší. Uvádí se v jednotkách hmotnosti za rok (např. t/rok). Pojem imise vyjadřuje stav znečištění, tedy koncentraci škodlivin v ovzduší. Imise vznikají rozptylem a promícháním emisí v atmosféře.

Čtěte také: Ochrana australské přírody v Austrálii

Hlavní znečišťující látky v ovzduší

Tyto zkratky označují polétavý prach “particulate matter”. Jedná se o částice s nejvýznamnějším rizikem pro zdraví. Částice jsou značeny podle velikosti v mikrometrech (µm) a právě částice menší než 10 µm jsou pro naše zdraví nejškodlivější, protože se nezachytí v horních cestách dýchacích (např. v nose), ale pronikají hluboko do plic a mohou se dostat až do krevního oběhu. Důsledkem jsou respirační dopady a kardiovaskulární a cerebrovaskulární onemocnění: ischemická choroba srdeční a mozková mrtvice. V roce 2013 byly tyto částice zařazeny také jako příčina rakoviny plic.

Ve venkovním prostředí jsou hlavními zdroji znečištění vzduchu lokálně specifické zdroje především z dopravy, průmyslu, elektráren, ze stavenišť, spalování odpadů, z požárů nebo z práce na polích.

Jedná se o skupinu látek, o polyaromatické uhlovodíky, z nichž řada má toxické, mutagenní či karcinogenní vlastnosti. Mezi jejich hlavní zdroje v Česku patří vytápění domácností tuhými palivy a silniční doprava (nedokonalé spalování). Patří mezi tzv. endokrinní disruptory, látky poškozující funkci žláz s vnitřní sekrecí, tlumí náš imunitní systém a u těhotných žen ovlivňují růst plodu. Prenatální expozice PAU pak může souviset s výrazně nižší porodní hmotností a pravděpodobně také s negativním ovlivněním kognitivního vývoje dětí.

Oxid dusičitý je agresivní prudce jedovatý plyn, jehož koncentrace nad 200 μg/m3 může způsobovat vážné záněty dýchacích cest a souvisí s výskytem bronchitidy a astmatu u dětí. Vzniká ve spalovacích motorech a v domácnostech v kotlích, krbech, plynových sporácích a troubách. Jeho koncentrace v ovzduší proto kulminuje v dobách dopravní špičky.

Přízemní ozon je jednou z hlavních složek fotochemického smogu. Vzniká fotochemickou reakcí slunečního svitu a nečistot (např. oxidů dusíku) v ovzduší. Proto je znečištění ozonem nejčastější během slunečných dní. Koncentrace ozonu v ovzduší může způsobovat dýchací problémy, astma, omezovat činnost plic nebo způsobovat plicní choroby.

Oxid siřičitý vzniká spalováním fosilních paliv nebo zpracováváním minerálních rud obsahujících síru. SO2 ovlivňuje dýchací soustavu a funkci plic a způsobuje podráždění očí. Koncentraci převyšující 500 µg/m3 by např.

Radon je radioaktivní plyn, který vychází z určitých skalních a půdních útvarů a soustřeďuje se v suterénech nebo v přízemí domů. Radon může být jednou z hlavních příčin rakoviny plic. Studie v Evropě, v Severní Americe a v Číně navíc potvrdily, že zdravotní rizika představuje i nízká koncentrace radonu. Tento plyn, který se běžně vyskytuje v rezidenčních zařízeních, totiž přispívá k výskytu rakoviny plic po celém světě.

Smog a jeho dopady

Smogová situace je stav mimořádně znečištěného ovzduší, kdy úroveň SO2, NO2, částic PM10 nebo O3 překročí některou z tzv. informativních prahových hodnot uvedených v Zákoně o ochraně ovzduší.

Upozornění se vyhlašuje, když je hodnota 12hodinového průměru těchto škodlivých látek překročena na většině měřicích stanic v dané oblasti a dosahuje hodnoty 100 μg/m3.

Krátkodobá i dlouhodobá expozice látkám znečišťujícím ovzduší je spojována s dopady na zdraví. Závažnější dopady postihují lidi, kteří jsou již nemocní. Děti, senioři a chudí lidé jsou náchylnější. Dlouhodobé dopady znečištěného ovzduší podle statistik zkracují lidský život v průměru až o deset měsíců.

Zejména v městských oblastech v roce 2020 vedla expozice PM2,5 v koncentraci nad úroveň směrnic WHO (z roku 2021) k 238 000 předčasných úmrtí v EU-27. V roce 2020 poklesla předčasná úmrtí připisovaná expozici PM částicím o 45 % v EU-27 ve srovnání s rokem 2005.

Znečištění ovzduší rovněž poškozuje suchozemské a vodní ekosystémy. V první části infografiky uvádíme procentuální podíl emisí (znečišťujících látek) v ovzduší v EU v roce 2020. Ve druhé části infografiky najdeme oblasti Česka, kde byly podle ČHMÚ v roce 2021 překročeny imisní limity (bez zahrnutí přízemního ozonu). Tyto oblasti představují 6,1 % území státu a jsou domovem přibližně 20 % obyvatel, ČHMÚ. Vymezení těchto oblastí je v naprosté většině zapříčiněno překročením ročního imisního limitu pro benzo[a]pyren.

Vývoj úrovně znečišťování ovzduší je úzce spjat s ekonomickou a společensko-politickou situací i s rozvojem poznání v oblasti životního prostředí. Historicky mělo Česko v období těžkého průmyslu problémy se znečištěním ovzduší, zejména oxidy síry a oxidy dusíku. Po roce 1989 docházelo ke snižování emisí znečišťujících látek díky modernizaci průmyslových zařízení a k přizpůsobení ekonomiky evropským standardům. Významný vliv měla též plynofikace lokálních topných systémů. V současnosti jsou v Česku hlavním zdrojem znečišťujících látek PM částice, které vznikají při vytápění domácností při spalování dřeva, uhlí nebo odpadů. Následují emise z průmyslu a dopravy. Mezi další znečišťující látky, které vyvolávají velké obavy, patří přízemní ozon (O₃) a polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU).

Evropská komise roku 2020 zveřejnila strategii pro udržitelnost v oblasti chemických látek usilující o prostředí bez toxických látek. Roku 2021 přijala Akční plán EU: „Vstříc nulovému znečištění ovzduší, vod a půdy.“ Tohoto cíle má být dosaženo do roku 2050, přičemž jsou stanoveny přechodné cíle do roku 2030.

Normy, které bývají převážně právně závazné, musí zohledňovat technickou proveditelnost, náklady a přínosy jejich dodržování. Evropská unie v minulosti přijala řadu opatření, kterými se se znečištěným ovzduším snaží vypořádat. Z evropských opatření vychází Imisní limity vyhlášené pro ochranu zdraví lidí a maximální počet jejich překročení v Česku, ČHMÚ. Tyto limity sice do značné míry reflektují poznatky a pokyny WHO, i tak ale mnohonásobně Evropské limity převyšují a připouští tak vyšší míru znečištění.

Graf zobrazuje vývoj podílu úmrtí (ze všech příčin) připisovaných znečištění ovzduší v Česku, v Evropě a ve světě v letech 1990-2019. Poskytuje také bližší vhled do specifických trendů pro znečištění vnitřního ovzduší a expozici prachovým částicím či přízemního ozonu. Jedná se o věkově standardizovaná data.

V celosvětovém měřítku můžeme vidět, že se dopady znečištěného ovzduší na úmrtnost dlouhodobě snižují, pouze v podílu úmrtí způsobených PM částicemi ve venkovním prostředí je ve světovém průměru mírně stoupající trend, ačkoli v Česku i Evropě je trend spíše klesající. Celkově lze také říci, že zatížení znečištěným ovzduším je v Česku a v Evropě nižší než světový průměr.

Znečištění ovzduší je jedním z hlavních rizikových faktorů úmrtí. Ve studii Global Burden of Disease je znečištěné ovzduší (ve vnitřním i venkovním ovzduší v kombinaci s přízemním ozonem) celosvětově 3. nejrizikovějším faktorem úmrtí, Our World in Data. V roce 2019 zemřelo po celém světě v důsledku působení znečištěného ovzduší přibližně 6,7 milionu osob.

Situace v Česku je oproti světu poněkud příznivější. Zde v roce 2019 došlo k poklesu v počtu úmrtí z důvodu znečištěného ovzduší od roku 1990 o 51,50 %. V roce 2019 došlo k přibližně 6 607 úmrtím v důsledku znečištěného ovzduší, z toho 6 255 úmrtí bylo přičteno přítomnosti prachových částic ve venkovním ovzduší a pouze 352 vnitřnímu.

Znečištěné ovzduší lidem odebírá nejen roky života, ale má také velký vliv na kvalitu jejich života. V roce 2020 vedlo znečištění ovzduší k významnému počtu předčasných úmrtí ve 27 členských státech EU (EU-27). Expozice jemným částicím nad úrovní směrnice WHO (z roku 2021) měla za následek 238 000 předčasných úmrtí, expozice oxidu dusičitému nad příslušnou směrnou úroveň vedla k 49 000 předčasným úmrtím.

Znečištění ovzduší kromě předčasných úmrtí způsobuje nemocnost. Znečištění ovzduší je zdravotní a ekologický problém ve všech zemích světa, ale s velkými rozdíly v závažnosti. Nejvyšší úmrtnost na znečištění ovzduší evidujeme v zemích s nízkými až středními příjmy.

Znečištění vzduchu v interiéru je jedním z největších světových ekologických problémů zejména pro nejchudší obyvatelstvo světa, které často nemá přístup k čistým palivům na vaření. Přibližně 1/3 světové populace vaří na otevřeném ohni nebo na neefektivních kamnech poháněných petrolejem, biomasou (dřevo, zvířecí trus a rostlinný odpad) a uhlím, což způsobuje škodlivé znečištění ovzduší v domácnostech.

Ženy a děti, které jsou obvykle odpovědné za domácí práce, jako je vaření a sběr dřeva, nesou největší zdravotní zátěž z používání znečišťujících paliv a technologií v domácnostech. Děti jsou zároveň významnou rizikovou skupinou. Téměř polovina (44 %) všech úmrtí na infekce dolních cest dýchacích u dětí do 5 let je způsobena vdechováním pevných částic (sazí) ze znečištěného ovzduší domácností. Rozdíl úmrtnosti (počet úmrtí na 100 000 lidí) v důsledku znečištění vnitřního ovzduší je mezi zeměmi i více než 100násobný, např.

Ačkoli je nyní náš vzduch znečištěn mnohem méně, než tomu bylo před několika desetiletími, každoročně v Evropě v důsledku znečištění ovzduší předčasně zemře přibližně 300 000 lidí. Evropanům nejvíce škodí jemné částice (PM2,5)Jsou tak malé, že se mohou dostat do plic a dokonce do krevního oběhu a způsobit vážné zdravotní problémy. Může se jednat o pevné částice i o kapky různých velikostí.Prach a pyl lze pozorovat pouhým okem, ale částice vznikající spalováním jsou menší než 2,5 mikrometru (μm). To je velikost bakterie.1 mikrometr (μm) je 1 miliontina metru.

Emise látek znečišťujících ovzduší se od roku 1990 snížilyOd 80. let 20. Nicméně podle nejnovějších údajů Evropské agentury pro životní prostředí bylo 97 % městské populace EU v roce 2021 stále vystaveno koncentracím jemných částic (PM2,5) nad rámec nejnovějších pokynů Světové zdravotnické organizace (WHO).

Zdroje látek znečišťujících ovzduší

Největšími zdroji látek znečišťujících ovzduší jsou zemědělství a spotřeba energie.Přes 50 % částic PM2,5 pochází ze spotřeby energieGraf znázorňuje procentuální zastoupení různých znečišťujících látek v ovzduší, jako jsou jemné částice (PM2,5), částice (PM10), amoniak, oxid siřičitý, nemethanové těkavé organické sloučeniny (NMVOC) a oxidy dusíku. Sloupcový graf znázorňuje procentuální zastoupení různých znečišťujících látek v ovzduší, jako jsou PM10, PM2,5, amoniak, oxid siřičitý, nemethanové těkavé organické sloučeniny a oxidy dusíku. Ozon se neuvolňuje přímo do ovzduší.

Každý člověk vdechne přibližně 14 kg vzduchu za den. Oxidy dusíku (NOX) a amoniak (NH3) z ovzduší se usazují v půdě a ve vodních plochách. V rámci procesu nazvaného eutrofizace nadměrné množství těchto chemických látek v řekách, jezerech nebo mořích podporuje rychlý růst řas a vodních rostlin, které mohou při odumírání a rozkladu snižovat obsah kyslíku. Toto vyčerpání kyslíku poškozuje ryby a jiné vodní organismy.

Průmysl jako zdroj znečištění

Přestože továrny u nás dnes až na výjimky nechrlí černý dým a do řek z nich neteče prestrobarevná břečka, průmysl je pořád významným zdrojem znečištění životního prostředí. S vývojem nových chemických látek, které se používají v průmyslu, se mění i škála škodlivin dostávajících se z továren do životního prostředí.

Problémy průmyslového znečištění patří už od vzniku Arniky v roce 2001 mezi naše největší priority. Dlouhodobě sledujeme hlavně Integrovaný registr znečišťování (IRZ), který umožňuje přístup veřejnosti k přesným datům o množství látek vypouštěných konkrétními podniky, a snažíme se, aby nebyl omezen podle přání průmyslové lobby a aby sledoval co největší množství látek. Každoročně na základě dat z IRZ vyhlašujeme největší znečišťovatele v Česku.

Zabýváme se i konkrétními kauzami. Jednou z těch nejdéle trvajících byla nebezpečná výroba chloru za využití rtuti v neratovické Spolaně a ústecké Spolchemii. Naše mnoho let trvající kampaň byla nakonec úspěšná a Spolana musela v roce 2017 se zastaralým procesem skončit. Změnu technologie musela provést i Spolchemie Ústí nad Labem, která používala podobný postup.

Angažovali jsme se také v řešení otravy Labe kyanidy, kterou v roce 2006 způsobila Draslovka Kolín nebo v podobné kauze na Bečvě v roce 2020, kdy došlo k havárii nebývalého rozsahu. Labe i Bečva se staly mrtvými řekami na úseku desítek kilometrů a rybáři v obou případech vylovili desítky tun mrtvých ryb.

Dlouholeté zkušenosti z Česka již řadu let sdílíme s nevládními organizacemi v dalších zemích (zejména Thajsko, Indonésie, Kazachstán, Ukrajina nebo Arménie), kterým pomáháme získávat potřebná data, navrhovat opatření ke snížení znečištění nebo vyjednávat s průmyslem. Často jde o první analýzy tohoto druhu v dané zemi, protože české laboratoře, s nimiž spolupracujeme, jsou lépe vybavené než ty dostupné občanskému sektoru v dané zemi.

V Thajsku jsme tak poznali, jakou cenu platí místní komunity za průmyslový růst země. Poznali jsme tvář této země, kterou český turista z pohodlného ubytování v hotelu a po cestě na pláž těžko pozná. Jsou zde průmyslové komplexy čítající několik desítek Spolan Neratovice kumulovaných na jedno místo. V Arménii jsme se zase zabývali problémem výroby mědi v závodě, jehož technologie odpovídala výbavě hutí z devatenáctého století.

Průmysl byl a je také zdrojem kontaminace vody a půdy a vytváří trvale kontaminovaná místa například rtutí, dalšími těžkými kovy anebo látkami, které se v přírodě nerozkládají a kumulují se trvale v půdě anebo sedimentech. Kontaminovaná místa jsou velkým problémem, protože dokud nejsou bezpečně vyčištěná, jsou trvalými zdroji znečištění životního prostředí toxickými látkami.

Naše mapování takového znečištění v zahraničí vedlo k odhalení významných zdrojů znečišťování. Vyčištění kontaminovaných míst samo o sobě je dnes již také průmyslovou činností. Pokud se provede špatně vybranou technologií, může dojít k novému znečištění. O tom se přesvědčili lidé v okolí Pozďátek na Třebíčsku, ve které byla špatně likvidována ekologická zátěž z přerovské Prechezy. Havarovaná skládka pak zničila životní prostředí v údolí potoka pod ní. Arnika se zasadila o rychlejší vyřešení tohoto problému. Stejně jako o dekontaminaci starého skladu pesticidů v Klatovech.

tags: #největší #příčiny #znečištění #prostředí

Oblíbené příspěvky:

• Sisyfos a změna klimatu
• Stanislav Gross: Kauzy
• Letecké neštěstí a Boeing 747
• Italský odpad u Máchova jezera
• Okouník Mořský: Druh v Nebezpečí