Nejvíce znečištěné státy odpadem a situace v České republice

15.03.2026

Znečištění vody odpadem je stále větší problém. Nová studie popsala, které regiony nezvládají odpadové hospodářství nejvíc. Vědci a experti na ochranu životního prostředí se snaží, aby se do roku 2030 přestaly odpady dostávat do životního prostředí. Nová studie ale ukazuje, že to není realistické - největším problémem jsou čtyři oblasti planety, které samy situaci nezvládají. Autoři nového výzkumu v Nature Communications tvrdí, že bez globální spolupráce se tato naléhavá otázka nevyřeší.

Únik smetí do vodních ekosystémů je velkým problémem, který ohrožuje biologickou rozmanitost i lidské zdraví. Nevhodnou likvidaci odpadu, hlavně plastového, vědci zdokumentovali ve všech hlavních oceánských povodích, na plážích, v řekách, jezerech, a dokonce i v místech tak vzdálených od civilizace, jako jsou Arktida a Antarktida.

Globální analýza celosvětového problému

Předchozí studie, které se snažily tento fenomén popsat, se zaměřovaly na odhad toho, kolik konkrétních druhů odpadů se dostává do oceánů. Žádná studie ale zatím komplexně nehodnotila úniky smetí do vodního prostředí z hlediska nakládání s odpady.

Vědci se pokusili identifikovat ohniska úniku odpadů z pevniny a tak určit, které řeky, jezera a pobřežní oblasti jsou nejvíc ohroženy. Výsledky podle nich naznačují, že je třeba začít urychleně jednat, pokud má mít lidstvo šanci na neznečištěná moře a oceány.

„Naše studie ukazuje, že většina úniků tuhého komunálního odpadu - tedy předmětů denní potřeby, které lidé odhazují - do vodního prostředí se vyskytuje v Africe, Číně, Indii a jižní Asii. V těchto nejhůř postižených oblastech je nutné začít se zaměřovat na zlepšování systémů nakládání se smetím,“ vysvětluje hlavní autorka studie Adriana Gomez Sanabriová.

Čtěte také: Aktuální data o znečištění ovzduší

Její studie zdůrazňuje, že když se vědci zaměří jen na jeden druh odpadu, může to přinášet zkreslené výsledky. Proto je podle vědců zásadně důležité nastavit cíle, které se týkají zdrojů více druhů odpadu. Studie navíc zdůrazňuje význam univerzálního sběru smetí, který by měl fungovat jako hlavní strategie pro prevenci úniku odpadů do životního prostředí.

„Naše analýza ukazuje, že je naléhavě nutné vytvořit standardizovaný rámec pro sledování produkce, složení a toků smetí.

Plastový odpad v mořích

Celé ostrovy volně plujících plastů hyzdí světové oceány. Celkem se jedná o více než 268 000 tun plastového odpadu. A to jde pouze o váhu plastů plovoucích na hladině, celkové množství plastů včetně těch na dně moře, je odhadem 150 milionů tun! Jedná se o 5,2 bilionu plastových kusů! Alarmující stav moří a oceánů zjistili během celkem 24 výprav realizovaných v letech 2007 až 2013 vědci v čele s oceánografem Marcusem Eriksenem. A to pozor! Další studie totiž odhadují, že až 70 % plastů končí na mořském dně, a to dokonce až 6 000 metrů pod hladinou. Na jižní polokouli je pak nejznečištěnějším místem Indický oceán.

Jistě jste někdy slyšeli o Velké tichomořské odpadkové skvrně, která si „brázdí“ vody Tichého oceánu. Jedná se o těžko uvěřitelných 96 400 tun plastového odpadu (1 990 mld. kusů plastu). Co do velikosti následuje ostrov v Indickém oceánu (59 130 tun, 1 300 mld. kusů), těsně stíhaný ostrovem v severním Atlantiku (56 470 tun, 930 mld. kusů). Další ostrovy nalezneme ve Středozemním moři (23 150 tun, 247 mld. kusů), v jižní části Tichého oceánu (21 020 tun, 491 mld. kusů) a v jižním Atlantiku (12 780 tun, 297 mld.

Ve Středozemním moři končí každý rok 229 000 tun plastového odpadu. Celkově se na dně Středozemního moře nachází podle odhadu IUCN zhruba 1,2 milionu tun plastu. Nejvíce k znečistění plastovým odpadem přispívá Egypt s 74 000 tunami ročně. Následují Itálie (34 000 tun ročně) a Turecko (24 000 tun ročně). Rozpočítá-li se množství na hlavu, pak jsou v čele žebříčku balkánské země jako Černá Hora, Albánie či Bosna a Hercegovina.

Čtěte také: Čína a kvalita ovzduší

Množství odpadu, jež končí v moři, ale představuje jen zlomek celkové výroby plastu v regionu. "Znečištění plastovým odpadem může vést k dlouhodobým škodám na suchozemských i mořských ekosystémech," uvedla Mina Eppsová z IUCN. Ke snížení množství plastového odpadu, jež končí v moři, může přispět zlepšení recyklace a odpadového hospodářství. Zavedení nejvyšších standardů nakládání s odpadky by vedlo ke snížení množství až o 50.000 tun ročně.

Více než polovina všech plastů, které skončí v mořích, pochází z Číny, Indonésie, Filipín, Thajska či Vietnamu. Tři čtvrtiny plastu pocházejícího z těchto zemí je odpad, který lidé jen tak vyhodí ven. Většina lidí totiž nemá možnost využívat komplexní systém pro zpětný odběr obalů, jako je tomu v ČR.

Německá studie z loňského roku uvádí, že 90 % veškerého plastu přitéká do oceánů z deseti velkých řek. Ptáte se, jaký druh plastového odpadu hraje v mořích prim? U větších kusů se pak jedná o zubní kartáčky, skákací míče, plastové láhve a pantofle. Mikroplasty tvoří celých 92 % z více než pěti bilionů kusů plastového odpadu. Tragédií je, že mikroplasty jsou všude. Dokonce i v tělech mořských živočichů, kteří pak končí na našich talířích.

Jednoduchá rovnice: velký vliv má omezení používání plastů. Mnoho zemí a společností již přistoupilo k regulaci některých jednorázových plastových výrobků, případně k jejich naprostému nahrazení šetrnější variantou. Igelitové tašky - ty byly nejen v ČR zpoplatněny. V některých zemích platí dokonce absolutní zákaz jejich používání.

Znečištění ovzduší

Znečištění ovzduší je dnes povážováno za největší světovou zdravotní hrozbu pro životní prostředí, na které ročně zemře sedm milionů lidí po celém světě. Společnost IQAir sleduje globální kvalitu ovzduší a v nové zprávě uvádí, že průměrné roční znečištění ovzduší v každé zemi a 97 % měst překračuje směrnice Světové zdravotnické organizace pro kvalitu ovzduší (WHO), které byly navrženy tak, aby pomáhaly vládám vytvářet předpisy na ochranu veřejného zdraví.

Čtěte také: Nejvíce zastoupený plyn v atmosféře

Světová zpráva o kvalitě ovzduší, zveřejněná koncem března, čerpá z dat z více než 30 000 monitorovacích stanic ve 134 zemích, územích a regionech. Podle pokynů Světové zdravotnické organizace (WHO) bylo zjištěno, že 124 z nich porušuje bezpečné úrovně PM2,5 (jemné částice). Tyto mikroskopické částice o průměru menším než 2,5 mikronu mohou být vdechnuty hluboko do našich plic a dokonce se dostanou do našeho krevního řečiště.Částice PM2,5 pocházejí ze spalování fosilních paliv, prachových bouří a lesních požárů. Jejich velikost se rovná přibližně 1/20 šířky lidského vlasu.

Sedmi zeměmi, které splnily bezpečnostní směrnici pěti mikrogramů na metr krychlový vzduchu (µg/m3) nebo méně, byly Austrálie, Estonsko, Finsko, Grenada, Island, Mauricius a Nový Zéland.

Nejvíce znečištěné země světa

Mezi země s nejhorším znečistěním, které překročily směrnice nejméně 10 krát patřily Indie, Pákistán a Bangladéš. Země s nejhorší kvalitou ovzduší lze najít, poněkud nepřekvapivě, v jižní a střední Asii, kde se nachází 10 nejvíce znečištěných měst na světě. Devatenáct z dvaceti nejvíce znečištěných měst na světě se nachází v Asii, uvádí nová studie švýcarské společnosti IQAir. Například v indickém městě Byrnihat byly normy stanovené Světovou zdravotnickou organizací (WHO) překročeny více než 25krát.

Bangladéš a Pákistán, státy sousedící s Indií, kde žije dohromady přibližně 400 milionů lidí, byly podle studie druhou, respektive třetí nejvíce znečištěnou zemí na světě, alespoň pokud jde o molekuly PM2,5.

Bohaté arabské státy ležící u Perského zálivu, jako Saúdská Arábie, Katar, Kuvajt či Spojené arabské emiráty, patří mezi nejvíce znečištěné státy světa. Například Saúdská Arábie, která patří mezi největší producenty ropy, nedělá prakticky nic pro získávání energie z obnovitelných zdrojů, i když má například pro solární průmysl takřka ideální podmínky. I když je pořád jedním z největších znečišťovatelů ovzduší na světě, do roku 2020 hodlá investovat do obnovitelných zdrojů kolem 250 miliard dolarů.

Kvalita ovzduší v Evropě a v České republice

Nejjedovatější evropskou zemí bylo Lucembursko, které trpí silným znečištěním ze sousedních zemí Německa a Belgie. V závěsu se drží Bulharsko a Bosna-Hercegovina. K silně znečištěným zemím výzkumníci řadí také Českou republiku spolu se Slovenskem. Nejméně toxickými jsou podle zprávy většinou africké země, jako je Keňa, Mosambik, a Etiopie, kde nedostatek industrializace vedl k méně znečištěnému ovzduší.

Mnoho evropských zemí přitom spadalo do zelené kategorie, označující úrovně až do dvojnásobku bezpečného standardu. Počínaje nejméně znečištěnými lze mezi tyto země zařadit Švédsko, Irsko, Norsko, Portugalsko, Lichtenštejnsko, Dánsko, Spojené království, Andorru, Lotyšsko, Ukrajinu, Nizozemsko, Lucembursko, Švýcarsko, Německo, Belgii, Francii, Rakousko, Španělsko a Rusko.

V oranžové kategorii, tedy až pětkrát nad bezpečnými úrovněmi, byly Moldavsko, Rumunsko, Albánie, Řecko, Turecko, Srbsko a Černá Hora.

Podle nové studie ale na tom v případě znečištění ovzduší na tom není nejlépe ani Česká republika. Podle odborníků z The Eco Experts patříme až do poslední třicítky nejvíce znečištěných států. Česko se umístilo na 87. místě. Co se týče našich sousedů, Německo je 103., Polsko 75., Slovensko 83. a Rakousko 95. Co se týče měst, umístila se Praha na 2205. místě z 8954 zkoumaných. Ostrava, která se mnohdy potýká se smogem, obsadila 1559. místo. Česko v některých svých regionech ještě pořád trpí vysokým znečištěním ovzduší, což se projevovalo i v posledních týdnech při inverzi.

Chorvatsko vykázalo v roce 2023 největší pokrok ve snižování úrovní PM2,5, roční průměr země klesl o více než 40 % ve srovnání s rokem 2022. Pokroku Chorvatsko dosáhlo zvýšením využívání obnovitelných zdrojů energie, které zatím tvoří více než 31 % energetické potřeby země, což je hodnota výrazně nad 23% průměrem EU.

Studie se zaměřila nejenom na samotné znečištění, ale i na to, co se proti tomu dělá. Odborníci z britské organizace The Eco Experts připravili analýzu podle pěti faktorů ze 135 států světa. Porovnávali emise CO2 ze spalování paliv, spotřebu energie na jednoho obyvatele, úroveň znečištění ovzduší, počet úmrtí, které lze připsat na vrub znečištění ovzduší a výrobu energie z obnovitelných zdrojů.

Výzva k akci

Zprávy o kvalitě ovzduší svým způsobem fungují jako výzvy k akci na omezení úrovní znečištění, které je obvykle nejhorší v oblastech, kde žijí zranitelné a nedostatečně zastoupené skupiny lidí. Čisté, zdravé a udržitelné životní prostředí je univerzálním lidským právem. Z minulosti je rovněž patrné, že údaje o kvalitě ovzduší skutečně zachraňují životy. Tam, kde je kvalita ovzduší hlášena, jsou přijímána opatření a kvalita ovzduší se tak pozvolna zlepšuje.

Kvalita vzduchu ovlivňuje miliony životů po celém světě. Mnoho zemí se potýká se znečištěním a každé nadechnutí tady představuje zdravotní riziko. Míra znečištění se měří podle koncentrace jemných částic v ovzduší. Jedná se o prachové částice různého chemického složení, které nejčastěji vznikají lidskou činností - jako odpad spalovacích procesů, těžby, na svědomí je má i průmysl nebo silniční doprava. Tyto drobné částečky do velikosti 2,5 mikrometru se pak vdechováním dostávají do našich plic, nebo dokonce do krevního řečiště.

Každý rok se na celém světě vyrobí miliony tun plastů. Mohlo by se zdát, že země, které produkují nebo spotřebovávají nejvíce plastů, jsou zároveň těmi, které nejvíce znečišťují moře. Podle studie tomu tak ale není. Země s malou geografickou rozlohou, delším pobřežím, vysokými srážkami nebo špatným systémem nakládání s odpady častěji vyhazují plasty do moře.

Například Čína produkuje desetkrát více plastového odpadu než Malajsie. Na Filipíny - souostroví s více než 7 000 ostrovy s 36 289 km pobřeží a 4 820 řekami - připadá 35 % plastů v moři. Autoři studie odhadují, že více než 75 % plastů hromadících se v oceánu pochází ze špatného nakládání s odpady v asijských zemích, jako jsou Indie, Malajsie, Čína, Indonésie, Myanmar, Vietnam, Bangladéš, Thajsko a Filipíny.

Roční množství plastového odpadu končícího v oceánech podle jednotlivých zemí (v tunách)

Na zbytek světa připadá 176 012 tun.

Většina obyvatel evropských měst žije v prostředí s vysokou koncentrací škodlivých látek v ovzduší, a to i přes zlepšení v posledních dvou desetiletích a snížení znečištění v loňském roce. Podle EEA je znečištění ovzduší největším zdravotním rizikem pro životní prostředí v Evropě. Jemné prachové částice způsobily v roce 2019 v Evropské unii 307 000 předčasných úmrtí, což je však o 33 % méně než v roce 2005.

Přibližně 97 % městské populace EU čelilo v roce 2019 koncentracím jemných prachových částic, které překračovaly hodnoty stanovené Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Předběžná data z loňského roku naznačují určitý posun. Karanténní opatření kvůli covidu v Evropě zlepšila ovzduší, protože v mnoha zemích se kvůli restrikcím významně snížily emise z dopravy a průmyslu. Až 95 % stanic monitorujících kvalitu ovzduší zaznamenalo ve 27 členských státech EU a dalších evropských zemích včetně Turecka a Kosova koncentrace jemných prachových částic překračující hodnoty WHO. V roce 2020 klesl jejich počet na 92 %. Celkem 79 % stanic registrovalo koncentrace oxidu dusičitého překračující normy WHO.

EEA ve zprávě upozornila, že limity stanovené WHO jsou mnohem přísnější než ty, které určuje EU. Pouze jedno procento stanic monitorujících kvalitu ovzduší zaznamenalo v loňském roce hodnoty jemných prachových částic nebo NO2 nad unijní limity. Jemné částice vznikají hlavně z dopravy a průmyslu. Země ve střední a východní Evropě, kde řada domácností používá k vytápění pevná paliva, bojují s nejvyšším množství prachu ve vzduchu. Mezi země s největšími hodnotami patří Bosna, Turecko, Polsko a Bulharsko.

Kvalita životního prostředí v České republice

Mezikrajské rozdíly ve vybraných charakteristikách kvality životního prostředí jsou poměrně velké. Pro porovnání kvality životního prostředí jsme vybrali údaje za emise do ovzduší, odpady a investice do životního prostředí.

Nejvíce emisí trápí Prahu a Ústecký kraj

Na kvalitě životního prostředí se pozitivně projevuje pokles emisí. Objem emisí sledovaných znečišťujících látek (tuhé znečišťující látky, oxidy síry, dusíku a oxid uhelnatý) pocházejících ze stacionárních zdrojů REZZO*) 1 až 3 v Česku z dlouhodobého pohledu klesá.

V porovnání roku 2015 s předběžnými údaji za rok 2024 se měrné emise emitované stacionárními zdroji snížily o 64,0 % u oxidů síry (SOX), o 52,3 % u tuhých znečišťujících látek (TZL), o 39,6 % u oxidů dusíku (NOX) a u oxidu uhelnatého (CO) byly nižší o 35,6 %. Obdobně výrazné poklesy byly zaznamenány i u NOX a CO emitovaných z mobilních zdrojů REZZO 4. Jejich měrné emise se od roku 2015 snížily u CO o 44,9 % a v případě NOX o 35,5 %. K poklesu došlo rovněž u měrných emisí TZL. Tento pokles ale vlivem meziročních nárůstů v letech 2021, 2023 a 2024 nebyl tak vysoký a činil pouze 7,8 %. Zvýšení měrných emisí u mobilních zdrojů nastalo mezi lety 2015 a 2024 v případě SOX, a sice o 21,1 %.

Ve většině krajů jsou největším znečišťovatelem ovzduší stacionární zdroje. Výjimku představuje hlavní město Praha, kde v případě TZL, NOX a CO převažují zdroje mobilní. Vyšší emise NOX emitované mobilními zdroji v porovnání se stacionárními vykázaly v roce 2024 ještě kraje Liberecký, Jihomoravský a Zlínský. Nejvíce znečištěnými kraji jsou hl. m. Praha, Moravskoslezský a Ústecký kraj. Nejvyšší měrné emise CO ze zdrojů REZZO 1 až 4 byly v roce 2024 zaznamenány v Moravskoslezském kraji, Ústecký kraj byl krajem nejvíce zatíženým emisemi oxidů síry. Nejvyšší měrné emise TZL a NOX zatěžovaly v roce 2024 hl. m. Prahu, kde zároveň byly druhé nejvyšší emise CO.

Nejméně odpadů produkují obyvatel krajů Libereckého a Karlovarského

V roce 2024 se v Česku celkem vyprodukovalo 40 242 tis. tun odpadu, meziročně jeho objem vzrostl o 2 292 tis. tun (o 6,0 %). Celková produkce odpadu v letech 2018 až 2024 kolísala s tendencí k nárůstu. V porovnání s rokem 2018 se předloni vyprodukovalo o 5,8 % odpadu více.

V přepočtu na obyvatele se v Česku v roce 2024 vyprodukovalo 3 696,5 kg odpadu. Pomyslného prvenství z pohledu produkce odpadu na obyvatele dosáhl v letech 2018, 2019 a 2022 až 2024 Jihomoravský kraj, v roce 2024 se zde vyprodukovalo 4 677,9 kg odpadu na obyvatele. Naproti tomu nejnižší objemy odpadu jsou dlouhodobě vykazovány v Libereckém kraji, který byl v letech 2018 až 2024 krajem s nejnižší nebo druhou nejnižší produkcí odpadů na obyvatele. Méně odpadu vykázal v letech 2021, 2022 a 2024 pouze Karlovarský kraj, kde v roce 2024 připadalo na obyvatele 2 756,0 kg odpadu.

Stejně jako celková produkce odpadů rostla v Česku i produkce komunálního odpadu. V období 2018 až 2024 docházelo s výjimkou roku 2022 k meziročním nárůstům jeho celkového objemu. V roce 2024 bylo v Česku vyprodukováno 5 888 tis. tun komunálního odpadu, meziročně o 8,9 % více. V porovnání s rokem 2018 to bylo o 12,2 % více.

Průměrně se na obyvatele v Česku v roce 2024 vyprodukovalo 540,8 kg komunálního odpadu. Z regionálního porovnání vychází, že nejvíce komunálního odpadu v přepočtu na obyvatele se v roce 2024 vyprodukovalo v Moravskoslezském kraji (651,5 kg). V předchozích letech patřilo prvenství Středočeskému kraji s výjimkou roku 2022, kdy jej předčil Olomoucký kraj. Nejnižší produkcí komunálního odpadu na obyvatele se v roce 2024 mohl pochlubit Liberecký kraj (482,4 kg), v letech 2018 až 2023 se na obyvatele nejméně vyprodukovalo v Karlovarském kraji.

Ve výdajích na ochranu životního prostředí vede Praha

Objem investic vynaložených v Česku na ochranu životního prostředí vykázal v letech 2015 až 2024 mírně rostoucí trend. Největší část těchto prostředků směřovala do nakládání s odpadními vodami, s výjimkou let 2016 a 2017, kdy se více investovalo do ochrany ovzduší a klimatu a nakládání s odpadními vodami zaujalo až druhou nejvyšší příčku. Třetím nejčastějším cílem investic napříč všemi roky bylo nakládání s odpady.

V roce 2024 se v Česku na ochranu životního prostředí vynaložilo 35 156 mil. Kč v běžných cenách, z toho 27,6 % vynaložili investoři se sídlem v hl. m. Praze (9 718 mil. Kč). Nejčastěji investoři v jednotlivých krajích směřovali prostředky do nakládání s odpadními vodami. Nejvyšším procentem se tento účel podílel na celkových investičních výdajích u investorů se sídlem v Karlovarském kraji a Kraji Vysočina (80,0 %, resp. 78,7 %). Ve čtyřech krajích měla vyšší prioritu ochrana ovzduší a klimatu, nejvyšší v Jihočeském kraji, kde do této oblasti směřovalo 53,0 % investic. Investoři se sídlem v krajích Ústeckém a Královéhradeckém směřovali největší objem prostředků do nakládání s odpady (57,1 %, resp. 33,0 % všech výdajů v kraji).

V hl. m. Praze vynaložili investoři značný objem prostředků také do ochrany a sanace půdy, podzemních a povrchových vod. Na tento účel zde bylo určeno 20,9 % z celkových investic v kraji. Ochrana biodiverzity a krajiny měla vysokou prioritu u investorů v Královéhradeckém a Jihomoravském kraji, směřovalo do ní 22,8 %, resp. 19,6 % všech investičních prostředků na ochranu životního prostředí.

Neinvestiční náklady na ochranu životního prostředí v Česku dosáhly v roce 2024 celkem 100 679 mil. Kč, a jejich objem rostl. Při porovnání s rokem 2020 byly v roce 2024 vyšší o 41,6 %. V průběhu let 2020 až 2024 bylo nejvíce neinvestičních nákladů spojeno s nakládáním s odpady, podíl tohoto programového zaměření se na celkových neinvestičních nákladech v jednotlivých letech pohyboval mezi 63,7 % (rok 2020) a 67,6 % (rok 2021). Druhý nejvyšší podíl souvisel s nakládáním s odpadními vodami.

Na celkových neinvestičních nákladech do životního prostředí se v roce 2024 nejvíce podíleli investoři se sídlem v hl. m. Praze, a to z 21,9 %. I zde, stejně jako v ostatních krajích, souvisely neinvestiční náklady nejčastěji s nakládáním s odpady a druhým nejčastějším účelem bylo nakládání s odpadními vodami. Výjimku tvořily pouze dva kraje. V hl. m. Praze byl druhý nejvyšší objem neinvestičních nákladů spojen s ochranou ovzduší a klimatu a v Libereckém kraji měla druhou nejvyšší prioritu ochrana a sanace půdy, podzemních a povrchových vod. Ochrana ovzduší a klimatu byla rovněž důležitá v krajích Moravskoslezském a Ústeckém. Podíl neinvestičních nákladů, který s tímto programovým zaměřením souvisel, tam dosáhl 18,1 %, resp. 17,5 %.