Nejvíce znečištěné ovzduší Čína: Příčiny a dopady

Debaty o Číně a klimatické změně se většinou soustřeďují jen na dva protilehlé póly, z nichž ale ani jeden podle odborníků nereflektuje realitu. Jak přibližuje druhý díl seriálu webu iROZHLAS.cz (Ne)zelená Čína, problém je daleko komplexnější.

„Není to černobílé,“ uvozuje téma Eliška Soperová, která se jako stážistka expertního týmu Fakta o klimatu zaměřuje na klimatickou politiku Číny. „Určitě bych dala důraz na to, že se na to je potřeba dívat kriticky,“ dodává pro iROZHLAS.cz. Na obou prohlášeních je totiž trochu pravdy.

Emise skleníkových plynů

V počtu vypuštěných emisí skleníkových plynů je Čína skutečně na prvním místě na světě a to už od roku 2006, kdy překonala Spojené státy. Jen mezi lety 2000 a 2022 stoupl počet vypouštěných emisí oxidu uhličitého (CO2) v energetickém sektoru o 245 procent, uvádí Mezinárodní agentura pro energii. Další zdroje emisí, jako například úniky metanu, statistika kvůli složitosti sběru dat nezohledňuje.

Největší vliv na množství vypuštěných emisí mají uhelné elektrárny - v Číně stojí polovina všech uhelných elektráren na celém světě, spotřebovává se zde proto také nejvíc uhlí na světě, píše specializovaný server Carbon Brief. Při jeho spalování se uvolňují skleníkové plyny přispívající k oteplování klimatu. Její emise navíc každý rok rostou.

V roce 2024 dosáhly čínské emise dosavadního maxima. Podle vědeckého projektu Climate Action Tracker za to mohl strmý nárůst spotřeby fosilních paliv po roce 2023, kdy se země začala vzpamatovávat z dopadů pandemie koronaviru a po přestávkách se opět naplno rozjel místní průmysl. Roli hraje také energetická bezpečnost Číny, kterou stejně jako Evropu ohrozila ruská invaze na Ukrajinu.

Čtěte také: Aktuální data o znečištění ovzduší

Zelené zdroje energie

Emise však v porovnání s předchozími lety rostou pomaleji. Vliv na to má pokles využívání uhelné energie, loni šlo o výrazný skok dolů, a naopak nárůst využívání obnovitelných zdrojů. Těch v Číně přibývá víc než kdekoliv jinde na světě. Země je největším výrobcem i konzumentem energií z obnovitelných zdrojů - třetina na planetě se nachází právě v Číně a do roku 2027 tato hodnota podle předpovědí stoupne až na 50 procent, uvádí Carbon Brief.

Konkrétně to vypadá tak, že Čína ze všech zemí na světě vyrábí nejvíc energie pomocí vodních elektráren, v roce 2022 se v ní nacházelo 41 procent veškeré světové větrné kapacity a 37 procent světové solární kapacity. Co se týká jaderné energetiky, tak Čína má po Spojených státech hned druhou nejvyšší výrobní kapacitu na světě. V roce 2030 by však mohla mít už nejvyšší na světě.

V roce 2022 se Čína zároveň stala největším investorem do čisté energetiky. „Předstihla tedy Spojené státy i Evropskou unii. Za rok 2022 přidala více solární kapacity než celý svět,“ říká pro iROZHLAS.cz analytik Asociace pro mezinárodní otázky Jan Svoboda, který se věnuje energetické transformaci.

To pak mělo podle analytičky čínské energetické politiky Belindy Schäpe z Centra pro výzkum energie a čistého vzduchu (CREA) vliv na množství emisí skleníkových plynů. „Hlavně rozvoj sluneční energie v posledních letech vygeneroval velké množství energie, která v energetickém mixu nahradila uhlí, a tím pádem klesly emise. V první polovině letošního roku jsme viděli pokles emisí o jedno procento,“ prezentuje nejnovější data pro iROZHLAS.cz.

Dvojuhlíkový cíl

Čínská komunistická strana vnímá klimatickou změnu jako problém a aktivně ji řeší, země je totiž jednou z nejohroženějších klimatickou krizí. V roce 2020 se proto prezident Si Ťin-pching zavázal k tzv. První říká, že k vrcholu vypuštěných emisí oxidu uhličitého dojde v roce 2030. Druhý cíl se týká uhlíkové neutrality, tedy stavu, kdy země vypustí jen tolik emisí, kolik je příroda schopná pohltit nebo kolik dokáží zachytit jiným způsobem. K tomu by mělo dojít v roce 2060.

Čtěte také: Nejvíce zastoupený plyn v atmosféře

Prvního z cílů by země ale mohla dosáhnout dřív, možná už letos. „Climate Action Tracker předpovídá, že pokud ho už nedosáhly, tak se čínské emise CO2 blíží vrcholu. Čína se zavazuje plnit klimatické cíle. Obnovitelné zdroje nejsou podle Climate Action Tracker dostatečně rychle integrované, aby mohly nahradit fosilní paliva, nedostatečné cíle si vytyčila země i k tomu, aby dodržela závazky, ke kterým se upsala v rámci Pařížské dohody z roku 2015. Ta říká, že se státy pokusí udržet nárůst průměrné teploty oproti předindustriální době pod dvěma stupni Celsia, ideálně však pod 1,5 stupněm.

Země od projektu proto dostala hodnocení „vysoce nedostatečné“.

V porovnání s Evropou se však může zdát, že je Čína úspěšnější, protože plní dílčí cíle. Soperová ale vysvětluje, že tomu tak úplně není. „Evropská unie si dává hodně ambiciózní cíle, které se mohou zdát nereálné, zatímco Čína si vždycky dá spíš volnější a méně ambiciózní cíle. Jisté podle Svobody není ani to, co se stane, až se růst emisí v Číně zastaví. „Pokud se podíváme na Pařížskou dohodu a ten 1,5stupňový cíl, tak určitě potřebujeme, aby se emise začaly rapidně snižovat, a tam ten potenciál úplně nevidím. Čína stále přidává obrovské množství fosilní kapacity do své soustavy. Nedokážu si představit, že ty emise budou do budoucna klesat tak rychle, jak potřebujeme.“

Může proto podle něj dojít ke stagnaci bez dalšího pozitivního vývoje.

Na původní otázku, zda je Čína klimatickým přeborníkem, nebo naopak strůjcem všeho špatného v otázkách klimatické změny, proto neexistuje podle oslovených odborníků jednoduchá odpověď. „Nemůžeme Čínu brát jako nějaký model nebo perfektní příklad, jak má environmentální politika a řešení klimatu vypadat. Zároveň ji nemůžeme odsuzovat, jako že nic nedělá, protože toho dělá opravdu hodně,“ shrnuje Soperová.

Čtěte také: Ropné plošiny a emise

„Kdybych si měla vybrat mezi aktuálními činy vlády Spojených států a činy čínské vlády, tak s ohledem na klimatickou změnu bych řekla, že čínská je na tom lépe,“ hodnotí americká odbornice Shapiro.

Dopady znečištění ovzduší

Čína sama i okolní svět mají dobré důvody věnovat pozornost rodící se ekologické katastrofě obřích rozměrů. "Ekologické problémy Číny mají ničivý dopad na zdravotní stav čínského obyvatelstva, v některých oblastech země omezují ekonomickou produktivitu, produkují milióny ekologických uprchlíků a přispívají k sociálním nepokojům," řekla v rozhovoru pro HN expertka americké nevládní Rady pro zahraniční vztahy Elizabeth Economyová.

V Číně žije pětina lidstva a čínská ekonomika má již nyní nezanedbatelnou váhu v celosvětovém měřítku. Proto je znečišťování prostředí v Číně také ekologickou hrozbou pro svět, soudí odborníci.

"Čína významně přispívá prakticky ke každému celosvětovému ekologickému problému: ke globálním klimatickým změnám, ztenčování ozónové vrstvy a ztrátě biodiverzity. To, co Čína dělá na poli životního prostředí, ovlivní navždy ekologickou situaci Země," podotkla Economyová, která minulý týden vypovídala o ekologických potížích Číny v americkém Kongresu.

Vesnicí Šang-pa v severočínské provincii Kuang-tung teče říčka, která na první pohled není v pořádku. Má totiž barvu rzi. Zdání v tomto případě neklame. Úroveň toxických látek ve vodě čtyřiačtyřicetkrát přesahuje povolenou hranici. Místní rolník si novináři z časopisu Economist stěžuje, že po práci ve vodě na rýžovém políčku jej svědí nohy. Jeho žena si musí každý měsíc kupovat novou pánev, protože voda s agresívními látkami způsobuje korozi kovu.

Čtrnáct z jednatřiceti obyvatel, kteří loni ve vesnici Šang-pa přišli o život, zemřeli na rakovinu. Šang-pa si proto vysloužila přezdívku Rakovinová vesnice. Šang-pa je krajní případ, ale se špatnou kvalitou vody se potýká většina obyvatel Číny.

"Přibližně 700 miliónů osob tam denně pije kontaminovanou vodu," řekla Economyová. Odpovědní úředníci na venkově za prioritu považují vytváření pracovních míst a zvyšování státních příjmů z odváděných daní. Proto chrání továrny, které již léta znečisťují prostředí, napsal deník The New York Times.

Ani se vzduchem na tom Čína není lépe. Jeho kvalita patří k nejhorším na světě. Šestnáct z 20 měst s nejznečištěnějším ovzduším na světě leží v Číně, sdělila v roce 2001 Světová banka. Žít v takovém čínském městě je pro lidské plíce horší než vykouřit dvě krabičky cigaret denně, varovala čínská agentura pro životní prostředí.

Do značné míry za to může uhlí. Jeho spalováním Čína kryje až tři čtvrtiny svých energetických potřeb. Při spalování uhlí vzniká oxid siričitý a není překvapením, že jeho emise v Číně jsou největší na světě. To vede k tomu, že kyselé deště sužují čtvrtinu země, včetně třetiny vší zemědělské půdy.

Ekonomické myšlení a budoucnost

"Nebude-li Čína své ekologické problémy řešit, utrpí hospodářsky. Na svém zdraví a životní úrovni to pocítí i její obyvatelé," uvedla Economyová. Čínské vedení si podle ní začíná uvědomovat, že znečišťování má hluboce negativní vliv na ekonomiku.

Světová banka odhadla, že škody způsobené znečištěním životního prostředí dosahují osmi až dvanácti procent hrubého národního produktu. Jde o ztracené pracovní dny, kontaminovanou úrodu, uzavírání podniků kvůli nedostatku vody způsobenému znečišťováním, odlesňováním a rozšiřováním pouště. Možná i proto prezident Chu Ťin-tchao a premiér Wen Ťia-pao kladou nyní důraz na vyvážený rozvoj a ne pouze ekonomický růst.

Okolní svět má proč sledovat další vývoj.

Vývoj v přístupu Pekingu k enviromentální politice

Postupný nárůst významu přikládaného enviromentální politice ze strany Pekingu je možné pozorovat od začátku druhé dekády 21. století, kdy se do jeho pětiletých plánů začaly dostávat první konkrétní environmetální cíle. V roce 2020 pak Čína překvapila na Valném shromáždění OSN svět závazkem, že dosáhne uhlíkové neutrality do roku 2060. A co víc, mezi současné čínské ambice zařadila transformaci země z průmyslové na ekologickou civilizaci, což lze označit za koncept dalece přesahující udržitelný rozvoj. K pochopení toho, jak moc vážně to Peking se svou environmetální politikou a jejími cíli reálně myslí, je důležité zaměřit se na to, jaké konkrétní trendy ji dlouhodobě provází.

Velký důraz klade konstantě např. na snižování míry znečištění ovzduší. V této oblasti lze pozorovat výrazný progres, jelikož v předešlé dekádě došlo k poklesu míry znečištění ovzduší v Číně přibližně o 63 %. Velkého pokroku bylo doposud dosaženo rovněž ve snižování uhlíkové náročnosti ekonomiky, v programech spojených se zalesňováním krajiny a v oblasti zelených technologií a energetické transformace. Čína se postupně stala předním světovým investorem do obnovitelných zdrojů energie. V současnosti produkuje výrazně více solární energie než kterákoli jiná země světa. Dominantní postavení zastává také ve vývoji elektromobilů.

Oblastí, v níž ovšem zaostává, je snižování energetické závislosti na uhlí, jehož spotřeba se řadí mezi největší zdroje emisí v Číně. Ačkoli prezident Si Ťin-pching postupný odklon od uhlí opakovaně označuje za prioritu, tento nečistý zdroj energie nadále zůstává pojistkou pro případ selhání postupného přechodu na obnovitelné zdroje. To se projevilo např. v květnu 2021, kdy Peking reagoval na rozsáhlý nedostatek energie zavedením politik příznivých pro využívání uhlí, jejichž součástí bylo otevření nových dolů. Koncem téhož roku dosáhla jeho roční produkce v Číně historicky nejvyšších hodnot.

Vývoj v přístupu Pekingu k enviromentální politice tak vzbuzuje vzhledem k významnému pokroku optimismus, ale také obavy o to, jestli bude možné vyvážit protichůdné ekologické a ekonomické požadavky. Jak ukazují modely vytvořené Světovou bankou, dlouhodobé náklady přechodu Číny na uhlíkovou neutralitu nejsou nezvládnutelné. Naopak, tato změna může do budoucna otevřít dveře novým příležitostem pro rozvoj. Investice do zelené infrastruktury by mohly vytvořit řadu kvalifikovaných pracovních míst a podpořit růst čínského technologického sektoru, který je už nyní, co se vývoje zelených technologií týká, v mezinárodním srovnání na špičkové úrovni.

Za hlavní motivaci pro aktivní přístup Pekingu k řešení environmetálních problémů lze považovat fakt, že změna klimatu představuje významnou hrozbu pro národní bezpečnost a zapříčiňuje svými konkrétními důsledky zranitelnost Číny. Mezi nejvíce znepokojivé faktory lze zařadit rostoucí hladinu oceánu ohrožující nízko položené pobřežní oblasti včetně nejlidnatějšího města Šanghaj a dále také extrémní meteorologické jevy, s kterými se země ostatně potýká již v současné době čím dál častěji. Jedná se především o extrémní povětrnostní jevy a rekordní vlny veder, sucha a srážek. Tyto extrémy rozšiřují povědomí o změně klimatu a jejích následcích mezi tamní společností, a zároveň tak navyšují podporu pro státem plánovaná environmetální opatření.

Klimatická změna však může také prohloubit i další problémy, s jimiž se země dlouhodobě potýká. V tomto ohledu jde zejména o desertifikaci, vodní nejistotu, kontaminaci půdy, a především notoricky známé znečistění ovzduší, které má výrazně negativní dopady na zdraví čínské populace. Špatný stav životního prostředí opakovaně vzbuzuje nespokojenost obyvatelstva, které zvyšuje tlak na vládu se snahou situaci zlepšit. Pokud by environmetální politika Pekingu selhala, mohlo by případně dojít k zpochybnění politických elit a systému ze strany společnosti. Pozitivní a účinný přístup k environmentálním hrozbám ovšem může Komunistické straně Číny naopak posloužit k posílení vlastní legitimity. Klimatická změna totiž ohrožuje každého bez rozdílu. Boj s ní tak může představovat nový ideální sdílený cíl celé společnosti, přičemž má potenciál ji i sjednotit. Sucha a povodně způsobily Číně v roce 2022 škody za desítky miliard dolarů.

Důvodů pro kladení velkého důrazu na environmetální politiku Číny lze tedy nalézt mnoho. Environmetální politika Pekingu se v současnosti nezaměřuje pouze na řešení dílčích problémů, ale zakládá se na konceptu tzv. ekologické civilizace. Jedná se o strategii pevně zakotvenou v čínské ústavě a ideologii Komunistické strany, jejímž cílem je harmonizovat ekonomický a sociální rozvoj s ochranou životního prostředí. Společnost by tak měla vstoupit do pokročilejšího stádia vývoje, který se bude vyznačovat především harmonickým soužitím s přírodou. Tato vize však obsahuje některé slabiny. Nezpochybňuje například potřebu pokračujícího hospodářského růstu a zakládá se na předpokladu, že jeho rozpor s environmentální udržitelností bude možné překonat. Za problematické lze označit také zdůraznění potřeby změny spotřebních návyků jednotlivců a zmírnění jejich ekologické stopy. To je v rozporu s čínskými snahami o snížení své závislosti na exportu a vytvoření silného domácího trhu, čímž by se však poptávka Číňanů po zboží výrazně navýšila, stejně jako jejich ekologická stopa. Příkladem dokazujícím toto tvrzení může být zvyšující se zájem o automobily.

Potenciální transformace v ekologickou civilizaci představuje ambiciózní cíl, o jehož dosažitelnosti jsou vedeny pochyby. Peking však prokazuje svými plány v oblasti environmetální politiky vůli pokusit se své ambice skutečně naplnit. Mezi současné závazky Číny se řadí především dosažení maxima emisí oxidu uhličitého do roku 2030 a dosažení uhlíkové neutrality do roku 2060. K jejich splnění, ale také k celkovému zlepšení stavu životního prostředí a zachování biologické rozmanitosti, je výrazně spoléháno na investice do obnovitelných zdrojů energie, restrukturalizaci průmyslu, rozsáhlé zalesňování krajiny, četné vládní předpisy o vypouštění emisí a znečišťování krajiny a přísný kontrolní systém jejich dodržování podniky i samotnými občany. Přísná kontrola obyvatelstva s cílem zajistit dodržování všech nařízení je v Číně běžnou praxí. V souvislosti s ekologickými pravidly vláda své dohledové pravomoci ovšem rozšiřuje, čímž dochází k ještě většímu pronikání státu do života lidí. Nicméně i občané jsou do určité míry do monitorování stavu životního prostředí a poskytování informací o kvalitě ovzduší, vod a zdrojích znečištění zapojeni prostřednictvím různých digitálních platforem, jako např. mikroblogů.

Co se podniků týče, zejména ty státní by mohly vládě posloužit jako důležitý nástroj ke splnění cíle dosažení uhlíkové neutrality. V zemi zastávají klíčovou roli v oblasti energetiky a dopravy a vzhledem k jejich provázanosti s vládními strukturami u nich teoreticky lze regulovat spotřebu energie a vypouštění emisí mnohem jednodušeji než u podniků soukromých. Na druhou stranu představuje podstatný faktor existence rozsáhlé korupce ve veřejném sektoru, vlivem čehož mohou být určité politiky, které jsou pro některé společnosti nevýhodné, ohroženy. V praxi tak dochází k případům, kdy je se státními podniky zacházeno, co se dodržování vládních nařízení týká, shovívavěji než s těmi soukromými.

Lze tak konstatovat, že autoritářské prvky režimu a výrazný státní vliv v ekonomice se v Číně plně projevují právě i v environmetální oblasti. V určitých ohledech mohou poskytnout Pekingu výhodu při plnění jeho klimatických cílů a při pokusech zlepšit stav životního prostředí. Problém však představuje korupce a netransparentnost čínského veřejného sektoru, ale také lidskoprávní dopady související mj. Pro zvládnutí klimatické krize je kromě domácích opatření jednotlivých aktérů klíčová také mezinárodní spolupráce. Peking klade na klimatickou diplomacii velký důraz, úzce ji však spojuje s politickými otázkami a bilaterálními vztahy jako celkem. To bylo možné pozorovat např. po cestě bývalé šéfky americké Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosi na Tchaj-wan, v reakci na což Čína dočasně přerušila klimatický dialog s USA.

Kromě podobných výkyvů lze v kooperaci Pekingu s dalšími aktéry při řešení globálních environmetálních problémů shledat také silné stránky. Zrovna čínsko-americká spolupráce byla zejména za prezidenství Baracka Obamy na poměrně vysoké úrovni. V roce 2014 obě země společně učinily závazky týkající se snížení emisí. Po nástupu Donalda Trumpa do prezidentského úřadu se spolupráce výrazně omezila, nicméně současný prezident Joe Biden po svém zvolení klimatický dialog s Čínou opětovně rozšířil. Problém a zdroj sporů ve vzájemných vztazích nicméně představuje stanovisko Pekingu, že USA mají vyšší klimatický dluh, jelikož jsou rozvinutou zemí a jejich ekonomika mohla historicky růst bez enviromentálních omezení.

Zahraniční politika Pekingu pak byla dlouhodobě z environmentálního hlediska ze strany Západu terčem kritiky zejména kvůli projektu nové Hedvábné stezky (také známo jako Belt and Road Initiative, BRI). Jedná se infrastrukturní projekt, jehož cílem je propojit Čínu, Afriku, Asii a Evropu. V jeho rámci plynulo nejvíce investic do dopravního a energetického sektoru, přičemž financovány byly v minulosti ve velké míře výstavby uhelných elektráren. V roce 2019 se však Čína zavázala, že její investice do BRI budou více zaměřené na budování kapacit obnovitelných zdrojů energie. V následujících letech byly závazky vůči zelenějšímu rozvoji BRI rozšířeny o oznámení úplného pozastavení investování do uhelných elektráren v zahraničí.

Otázkou zůstává, jestli jsou současné čínské závazky a vize ke zmírnění dopadů klimatické změny dostatečné. Často jim totiž bývá vyčítáno, že postrádají smysl pro naléhavost. ,,Sto let je jen mrknutím oka,“ říkávají čínští analytici, což odkazuje na dlouhou historii země a vypovídá o velkém důrazu kladeném zejména na dlouhodobé cíle. Podle kritiků se však čas krátí a k úspěšnému vypořádání se s klimatickou výzvou je potřeba energetickou transformaci a dosažení nulových emisí urychlit. Aby bylo možné splnit cíle Pařížské dohody, měla by Čína podle některých studií dosáhnout uhlíkové neutrality nejpozději do roku 2025.

Pařížská dohoda představuje právně závaznou mezinárodní smlouvu přijatou v roce 2015, kterou ratifikovala většina zemí světa včetně Číny. Všichni signatáři deklarovali, že společným úsilím udrží nárust průměrné globální teploty pod 2 °C oproti předindustriální úrovni, přičemž se budou snažit dostat se pod hranici 1,5 °C. Aby těchto hlavních cílů této dohody bylo dosaženo, musely by se emise celého světa do roku 2030 snížit o 43 %. Pokud se však globální oteplování v dostatečné míře omezit nepodaří, svět pravděpodobně silně pocítí závažné důsledky změny klimatu, jako např. intenzivní sucha a vlny veder.

Co se čínských závazků týká, optimismus může vzbuzovat obecná tendence Pekingu přistupovat ke svým slibům a závazkům velmi střízlivě, aby tak bylo možné je reálně splnit nebo dokonce plnit s předstihem. Zároveň může dojít k posílení čínských ambicí v reakci na nedávné odvážné klimatické sliby dalších rozvojových zemí, např. Indie a Vietnamu. Peking má totiž jednoznačný zájem zastávat roli lídra rozvojového světa.

tags: #nejvíce #znečištěné #ovzduší #Čína #příčiny #dopady

Oblíbené příspěvky:

• České zákony o obnovitelných zdrojích
• Nový zákon o měření emisí
• Využití kompostérů v zahradě
• Změna klimatu očima Miroslava Trnky
• Šetrné prací prostředky