Jsme proti přírodě maličkati

Tady si povíme, jak vznikl oceán a moře. To je asi věc, která mnoha lidem vrtá hlavou. Jak tohle vůbec vzniklo, takové hrozné množství vody?

Vznik oceánů a moří

Odpověď je taková lehká, ale těžce uvěřitelná. Kdysi, když se vytvářela Země, tak tu pršelo na Zemi 100 let. 100 let pršelo a vytvářela se mezi tím fáze, kdy to byly jenom kapičky ledu, později déšť bez nějaké soli, a pak se vytvořil klasický déšť. Ano, má na to každý svůj názor. Ale kde by jste si představili, že by se ukázala tato hrouda vody?

Kdysi jsme byli podobní Neptunu, pak se začali vytvářet postupem času pohoří. Kde byla jenom jedna pevnina a malá souš. Později se to rozšiřovalo to pohoří, vznikl nějaký organismus, z kterého začal tento vývoj, pak bylo ještě větší pohoří a vytvářeli se stromy, byli dinosauři, byli zvířata v ohromných velikostech. Až když bylo vytvořeno veliké pohoří, tak se začali pohybovat tektonické desky, které rozlamovali to obrovské pohoří, a byli zase prozměnu opice. A běhěm několiku milionů let, se vytvořil tento současný svět.

Pohoří, tím mám na mysli celou naši Zemi, tak se pohybuje za 1 rok o 1 cm. Tohle se tak říká, mám dojem že to jde o něco málo rychleji, ale né o dost. Řeknete si co to je 1 cm, to není nic. Ale třeba 1000 let, je 1 km. Třeba tu změnu nepoznáte na mapě z roku 1600 a teďkom 2012. Ale třeba už z roku 100 a 2012. Nejlépe třeba ještě se podívat na Zemi před naším letopočtem, a tímto rokem. Země je pořád v pohybu, jenom si to až tolik neuvědomujeme. Třeba jsem slyšel že na Antarktidě tají ledovce. Což je tak katastrofální průšvih, že to může mít velké dopady. Na Japonsku je čím dál víc zemětřesení.

A vědci se domnívají, že na Japonsko se v budoucnu svrhne obří Tsunami. Nikdy nic nemůžeme očekávat, co se týče přírody a Vesmíru. Proti tomuto jsme maličkatí a bezmocní. Proto by jsme měli se k naší Zemi chovat více ohleduplněji, a popřemýšlet nad tím, jak my se budem chovat k Zemi, tak ona se bude chovat takhle k nám. A myslím si že v budoucnu nám to někdy oplatí, a budou všichni hledět co za katastrofy fakt existují. Jenže s tímto nic bohužel nenaděláme, za všechno si budem moct sami.

Čtěte také: Článek o Bohu, člověku a přírodě

Je rasa zapsána v genech?

Pojem rasa či plemeno se netýká jen zvířat. Každý z nás reprezentuje nějakou rasovou skupinu a mnohé má na svědomí lidská genetika. Přirozené dělení lidstva na různé rasy se však v historii často i zneužívalo! V souvislosti s rasovou problematikou se objevují rozmanité vědecké názory, které chce 21. STOLETÍ přiblížit. Velkým překvapením bylo tvrzení nedávno zveřejněné studie amerických vědců, že žádná lidská rasa vlastně není, tedy alespoň z biologického hlediska. Proč? Protože rasa člověka se neodráží v jeho genech! Tento názor nyní stále více podporují antropologové i genetici.

Jedním z odborníků, kterého se 21. STOLETÍ na genetiku ras zeptalo, je přední světový expert z USA, prof. Jaroslav Červenka, MD, PhD. Tento třiasedmdesátiletý pražský rodák, jenž v roce 1968 emigroval do USA nám řekl: „Chybné je tvrdit, že některé takzvané rasy jsou méněcenné. Rasy mají stejné genetické IQ, tedy inteligenční kvocient. Ovšem musím hned dodat, že dvacet procent IQ je ovlivněno vývojem dítěte v prostředí a asi deset procent geneticky určenou povahou. Tak osoba, která je hodná, klidná, víc přemýšlí, čte, má IQ asi o deset procent vyšší než někdo, kdo je nesoustředěný, hyperaktivní. Je to tedy komplikovanější než se snad zdá.“

Své poznatky opírá prof. Červenka i o četné osobní zkušenosti, protože jako vědec procestoval celý svět, včetně tajemných koutů Afriky či Jižní Ameriky. Publikuje v prestižním vědeckém časopisu Nature.

Kam sahá genetika?

Genetika neboli věda o dědičnosti je nejsložitější právě u člověka. Genetická databanka je uložena ve vajíčku a spermiích, které se vhodně (občas i nevhodně) potkávají, aby tak zplodily nový život. Lidský plod tím dostává do výbavy vklad po rodičích a dalších předcích. Časem ho zas v nekonečné štafetě života předá svým potomkům. Zákony genetiky však nejsou jednoznačné, přímočaré jako dálnice, ale připomínají spíš venkovské silničky se zatáčkami, kdy předem nevíme, co nás kde čeká.

A myšlení filozofů, vědců, umělců i prostých lidí se ubíralo mnoha zákrutami, když hledali odpověď na otázky: Co je (to) člověk? Jaký je smysl jeho existence? Jak se objevil na této planetě? Kam směřuje? Co ho čeká v budoucnosti?

Čtěte také: Výlety do přírody v Česku

Není proto divu, že při hledání pravdy se nacházely rozmanité souvislosti, často až nečekané. Od někdejší snahy o pouhé přežití a zachování rodu až po dnešní klonování, genetické inženýrství, úsilí o odstranění zhoubných nemocí. Jsme svědky toho, jak se i s tímto ohledem plánují cesty na vzdálené planety…

Víme, odkud pocházíme?

Podle nejnovějších názorů se dnešní forma člověka (Homo sapiens= člověk rozumný) objevila před více než 100 000 roky. Nové antropologické nálezy (Hemanthropus v Číně či Homo habilis a Homo ergaster v Africe) vedou k předpokladu, že zástupci lidstva obývali svět již před dvěma miliony let!

V souvislosti s problematikou lidských ras se zas pátrá, jak vlastně člověk vznikl. V prapravěké společnosti lidí - sběračů a lovců - vládla představa, že vznikli ze zvířat, ovšem výjimečných pokud jde o velikost, sílu, hbitost, vynalézavost. Starověké civilizace (např. Egypťané) ve 3. tis. př. n. l. už o lidském těle věděli mnohé a jejich umění mumifikování dosud nikdo nedostihl.

Starověcí Číňané a Mongolové věřili, že předkové pocházejí ze žluté hlíny jejich domoviny, což se, jak věřili, projevuje i na barvě pleti. Také staří Řekové odvozovali svůj původ z přírodního materiálu, kamene. Největší starověký přírodovědec Aristoteles (asi 384 - 322 př. n. l.) jako první tvrdil, že člověk není v přírodě nic výlučného. Je to zoon politikon čili živočich žijící ve společnosti.

Člověk ve víru evoluce

Významný italský badatel, ale hlavně slavný malíř, sochař a architekt Leonardo da Vinci (1452 - 1519) v dílu „ Poznámky“ bez jakékoli nadsázky řadil člověka do stejné řady s paviány a jinými opicemi! Novým světlonošem se pak stal anglický přírodovědec (biolog, geolog a paleontolog) Charles R. Darwin (1809 - 1882) se svou evoluční teorií, která se mimo jiné rodila při objevné plavbě na lodi Beagle po různých končinách světa. Připomeňme alespoň daleké Galapágy, kde v „posledním ráji“ dosud žijí živočišné druhy, které již nikde jinde nenajdeme!

Čtěte také: Lamacentrum a skřítci: Zajímavosti

Ve stěžejním díle (z roku 1859) On the Origin of Species by Means of Natural Selection (O vzniku druhů přírodním výběrem) vyložil svou evoluční teorii. Podle ní rostlinné a živočišné druhy (i rasy) vznikají a vyvíjejí se přírodním výběrem. Tak popřel dosavadní učení o stálosti a neměnnosti druhů. A žádnou výjimkou není ani člověk, který rovněž podléhá evolučnímu procesu. Proti tomu však někteří vědci (hlavně v USA) i nyní staví kreacionismus, který (v souladu s Biblí) tvrdí, že všechna flóra i fauna bylo stvořena.

Začalo to hrachem v Brně

Darwin se již ve své teorii zmiňoval o faktoru dědičnosti (dědičné proměnlivosti), ačkoli o jejím principu a mechanismu ještě příliš nevěděl. Zákony dědičnosti totiž jako první na světě až později odhalil opat augustiniánského kláštera v Brně Johann Gregor Mendel (1822 - 1884), jenž dokazoval dědičnost křížením různých rostlin (hlavně hrachu). Tak objevil zákon dědičného přenosu znaků z rodičů na potomstvo. Rodila se genetika jako věda o dědičnosti a proměnlivosti organismu a metodách jejich řízení.

Ovšem to už se zase z dob zavátých závějemi času dostáváme do žhavé současnosti, kterou v úvodu zdůvodnil prof. Jaroslav Červenka. Právě genetický výzkum nyní dostává zelenou.

Čtení v knize DNA

Geny, jako základní stavební kameny života každého z nás, nesou zásadní dědičné informace. Od předsedy Akademie věd ČR a ředitele Ústavu molekulární genetiky AV ČR prof. RNDr. Václava Pačese, DrSc., se 21. STOLETÍ dozvědělo: „Gen je sled několika set až tisíců chemických sloučenin zvaných nukleotidy. Jsou to poměrně jednoduché sloučeniny. Rozeznáváme čtyři typy, spojené do dlouhého řetězce zvaného DNA. Důležité je pořadí a kombinace těchto sloučenin. V jejich pořadí je zapsána dědičná informace, podobně jako informace obsažena v psaném textu. Jen místo písmen v knize máme v DNA nukleotidy. DNA je v každé buňce všech živých organismů. Některé části DNA vyšších organismů, například člověka, ale nenesou informaci. Ve skutečnosti u člověka jen asi pouhá dvě až tři procenta mají smysl. To jsou právě geny. Ovlivňují stavbu našich buněk a tkání, řídí látkovou výměnu, odpovídají za náš vzhled a vrozené vlohy.“

První dojem někdy klame

Ze zásady, že rasa člověka se neodráží v jeho genech vycházel i nedávný výzkum brazilských a portugalských badatelů. Vybrali obyvatele Brazílie, která je pestrobarevnou mozaikou lidí evropského, afrického i indiánského původu.

Nejprve odborníci zkoumali vždy po 20 dobrovolnících, pocházejících ze severního Portugalska a z ostrova Svatého Tomáše u západního pobřeží Afriky. Zjistili deset genetických variací, které spolehlivě odlišovaly obě skupiny. Ovšem žádná z nich neměla souvislost s barvou vlasů či kůže. Největší překvapení vědci zažili při zkoumání samotných Brazilců. Zjistili totiž, že ti z nich, kteří se označovali za bělochy, měli v průměru 33 % genů indiánského a 28 % afrického původu.

Naopak lidé suverénně označovaní (už na první pohled) za černochy, měli skoro polovinu genů neafrického původu. Proto studie mj., ukázala že v Brazílii je barva kůže jen slabým ukazatelem toho, že její vlastník má africký původ.

Jediný gen může za barvu naší pleti

Vědci z Pensylvánské státní univerzity (USA) nyní dokázali, proč lidé, kteří kdysi dávno přišli z afrického kontinentu do Evropy, mají světlou barvu pokožky. Důvodem bylo to, že tak mnohem lépe přijímali paprsky ze slunce, které v mírném pásmu nepálí jako v Africe. Sluneční paprsky přitom potřebujeme pro výrobu vitaminu D. U člověka se gen světlejší varianty pokožky vyskytuje ve dvou variantách. Liší se jediným písmenem genetického kódu. Tak Evropané ve své DNA mají jednu variantu, díky přírodě druhou verzi mají obyvatelé subsaharské Afriky.

Kdy asi vznikly lidské rasy?

Moderní člověk (Homo sapiens) zanechal své první stopy před více než 100 000 roky. Rozšířil se po celé Evropě, Asii i horké Africe. Dosud archeologové nacházejí kostry z tohoto období.

Antropologové na nalezených kosterních pozůstatcích zjišťují výrazně odlišné charakteristické rysy. To je důkazem, že dělení tohoto druhu člověka na rozmanitá plemena (rasy) muselo začít již dříve. Bohužel, zatím se nedá přesně určit, kdy se tak stalo. Někteří badatelé dokonce vyslovují hypotézu, že rasová diferenciace (vznik praras) existovala již u pračlověka!

Adam a Eva nebyli jediní!

Genetický výzkum ukazuje, že všechno lidstvo má stejný původ a liší se pouze vnějšími znaky. Mezi nimi dominují barva kůže, typ vlasů a rysy v obličeji.

Mnohé ovšem nasvědčuje tomu, že vývoj lidských ras se neděl tak jednoduše a přímočaře, jak předpokládala většina hypotéz. Světovou antropologickou kapacitou v tomto oboru je náš prof. dr. Josef Wolf, DrSc., autor více než 50 vědeckých publikací přeložených do 15 jazyků, který upřesňuje: „Tento proces musel mít chronologicky alespoň několik vývojových fází a prostorově musel vést k modelování většího počtu typů, z nichž se snad větší část ještě zachovala nebo je lze alespoň částečně rekonstruovat.

Dějiny celého sporu v antropologii lze rozdělit na dvě etapy. V první stály proti sobě názory monogenistů a polygenistů, ve druhé především monofyletistů (vše pochází z jediného druhu) a polyfyletistů.“

Monogenismus vyvozuje, že lidstvo pochází z jediného páru lidí (podle biblické představy jím byli Adam a Eva). Naproti tomu nemálo polygenistů se domnívalo, že lidé vznikli z více párů či skupin prarodičů (Praeadamité). Za takovéto „kacířství“ se ve středověku i upalovalo! Historický vývoj dal ale postupně přednost monogenismu.

Darwin působil jako rozbuška

Je jisté, že nový mocný impuls znamenala Darwinova evoluční teorie z roku 1859. Z monogenistů se tak rázem stali monofyletisté a polygenisté se jako mávnutím kouzelného proutku změnili na polyfyletisty. Ve žhavé současnosti se tak dosud přou už jen zastánci těchto dvou směrů. Oč jim jde?

Prof. Josef Wolf vysvětluje: „Polyfyletická teorie obhajovala názor, že lidská plemena jsou samostatné biologické druhy, pocházející samostatně od různých prehominidních předchůdců.“

Naproti tomu monofyletismus odvozoval veškeré lidstvo (vyhynulé i současné rasy) od jediného prehominidního druhu, ať ho již označovali jakkoliv. Někteří antropologové se domnívali, že to byl nižší primát - antropoid. V poslední době se jako bezprostřední živočišní předchůdci člověka uvádějí tzv. předlidé. Monofyletisté se shodují v tom, že předpokládají jedinou tzv. kolébku lidstva na zemi.

Už Egypťané znali čtyři rasy

Různé objevy dokazují, že o existenci jakýchsi lidských ras měli lidé ponětí již ve starověku, zejména když se setkali s někým, kdo vizuálně nevypadal jako oni. Prvotním, na první pohled viditelným, kritériem odlišnosti se od úsvitu civilizace stávala barva kůže.

Už v 15. stol. př. n. l. staří Egypťané rozlišovali čtyři rasy. Dokazuje to nalezená staroegyptská malba, ze které shlížejí hlavní etnické skupiny tehdy známého světa: cihlovou (červenohnědou) barvou je vykreslen Egypťan, bílou (světlou) barvou Libyjec (s výrazným tetováním), žlutě Asyřan z Přední Asie a ještě se tam černá ploskonosý a tluskopyský Núbijec z jihu Egypta a z centrální Afriky. To je jedno z nejstarších známých vyobrazení lidských ras na světě. Časem se začal objevoval i nahnědlý Palestinec.

Kdo není běloch, je barbar!

Prof. Josef Wolf upozorňuje: „Staří Egypťané se zřejmě výrazně odlišovali od ostatních etnik nejen barvou pleti, ale také tvarovými znaky, což se o současných obyvatelích Egypta říci nedá. Jsou sice potomky starých Egypťanů, ale v průběhu tisíciletí byli mnohonásobně promíšeni a ovlivněni přistěhovalci z Arábie, Přední Asie i severovýchodní Afriky. Svoji roli sehrály i klimatické a geografické změny, kdy tropická fauna a flóra ustupovala k jihu.“

Egypťané tedy znali čtyři rasy. Historicky mladší Bible mluví jen o třech lidských rasách, lidech bílých, žlutých a černých. Starověcí Řekové a Římané se považovali za vyvolené, pravé. Ostatní obyvatelé světa považovali za barbary, jen u vyspělých Egypťanů učinili časem výjimku a postavili je na svou úroveň. S pokročilejší dobou nebyla pro Evropany žádnou neznámou ani snědší či žlutší pleť Arabů a Židů, protože ti na náš kontinent přicházeli jako obchodníci. Zapeklité to však měli černoši, které běloši dokonce považovali za tvory podobné šimpanzům či gorilám bez „lidské duše“. To se pak projevilo v době, kdy se z černochů stávali otroci.

Považovali indiány za zvířata

Antropolog RNDr. Tomáš Dacík uvádí, že první vědecká klasifikace lidských ras pochází z roku 1684 a zasloužil se o ní francouzský badatel F. Bernier. Jako kritérium použil barvu pleti a vlasů, tvar obličeje, nosu, oční štěrbiny, vlasů a výšku těla. Uznával „čtyři skupiny“ lidstva:

1. Evropané a západní Asiaté
2. Afričané (černoši)
3. východní Asiaté
4. Laponci

Z toho nakonec vyplývá, že tento učenec ještě neměl potuchy o Austrálii a Americe.

Další podnět pak přinesl novověk a jeho zeměpisné objevy, poznávání exotických lidských skupin a jejich kultur. Nejrůznější rasové teorie se objevovaly jak houby po dešti, když se mořeplavci, zejména Španělé a Portugalci, vydávali na objevné plavby do vzdálených končin světa. I oni na novém území, např. v Americe, považovali indiány za zvířata a nikoli za lidi. Podle toho se k nim také chovali. Ostatně ještě v 19. století byli jihoafričtí Hotentoti a černí obyvatelé Sahary zpodobňováni jako nejbližší příbuzní goril.

Kavkaz nebo Afrika?

Podle současných nálezů se v toku času měnilo i hledání kolébky lidstva. Také tady vznikly dva zásadní rozdílné náhledy. Monocentrismus tvrdí, že se člověk vyvinul na jednom přirozeně ohraničeném území, odkud se postupně šířil dál po celé Zemi. Velmi dlouho přežívala domněnka, že to byl Kavkaz, kde žije asi 200 etnických skupin. Navíc tu došlo na hoře Ararat i k nálezu údajných zbytků biblické Noemovy archy. Tato hypotéza vydržela až do poloviny 20. století. (Dosud po ní zůstalo anglické označení bílé rasy - Caucasoid.)

Potom však byly nalezeny nejstarší pozůstatky člověka v širokém prostoru východoafrických jezer a sopečné oblasti jihovýchodní Etiopie. A co víc, vznik celého rodu Homo, kam patří i každý z nás, zas nálezy posunuly do dávnověku - až za hranice 2 miliony př. n. l. První lidé se dočkali vědeckého pojmenování Homo habilis, tedy lidé obratní.

Rodilo se na více místech?

Existuje však i polycentrismus, jehož zastánci prosazují názor, že člověk nezávisle na sobě vznikl hned na několika místech Země, odkud se do jisté míry šířil dál. Tak by jedním z míst mohla být Afrika, jiným však třeba Čína, Rumunsko i jiné kouty světa. Americký antropolog, český rodák Aleš Hrdička (1869 - 1943), zastával názor, že všechny rasy jsou jednoho původu.

Dosud však odborníci nemají definitivně jasno, v jakém časovém období se asi jednotlivé rasy ustálily. Všeobecně vede názor, že to bylo přibližně před 12 000 - 20 000 lety. A to platí pro všechna tři velká geografická pásma Země - tropické, subtropické a m…

Psí blechy

Pokud máte doma psa či kočku, pravděpodobně jste o nich už slyšeli - a možná jste s nimi už i bojovali. Blechy. Ať se jedná o psí blechy, nebo jiný druh, ti maličkatí, neodbytní skokani dokážou udělat z každodenní procházky noční můru nejen pro vašeho mazlíka, ale i pro vás. Na světě existuje přes 2 500 druhů blech, ale všechny mají jedno společné - jsou malé, mrštné a neuvěřitelně odolné.

Jejich tělíčko měří 1 až 8 mm, je bočně zploštělé, což jim umožňuje snadno se pohybovat v husté srsti. Psí blechy mají drobnou hlavičku s tykadly a očima citlivýma na světlo. Jsou vybaveny třemi páry nohou a zadní jsou přizpůsobené k neuvěřitelným skokům. Psí blecha dokáže vyskočit až 20 cm do výšky a přes 30 cm do dálky, což je na tak malého tvora obdivuhodný výkon!

Blechy nejsou jen nepříjemní paraziti, kteří otravují naše domácí mazlíčky. Mohou se snadno dostat do vašeho domova a způsobit velké nepříjemnosti. Psí blecha není jen otravná, ale může být i nebezpečná. Přenáší parazity, například tasemnici psí, kterou se pes nakazí spolknutím blechy. Proto je důležité nejen bojovat proti blechám, ale také pravidelně odčervovat. Blechy také mohou způsobit alergickou dermatitidu, která vede k intenzivnímu svědění a kožním zánětům.

Blecha psí: Nejčastější druh u psů, ale může napadnout i kočky a jiná zvířata.

Blecha kočičí: Překvapivě častější než blecha psí - dokonce i u psů! Velmi rozšířený druh blechy, který se snadno přenáší mezi zvířaty.

Blecha lidská: Dnes už méně běžná, ale stále se vyskytuje. Napadá nejen lidi, ale i psy, kočky a jiné savce.

Blecha ježčí: Nachází se na ježcích, ale může přelézt i na psy nebo kočky.

Co odpuzuje blechy?

Prevence je vždy jednodušší než léčba. Používání antiparazitik jako pipet, obojků, tablet nebo sprejů dokáže blechy odpudit i zabít. Odčervení je důležité, protože někteří paraziti, jako jsou tasemnice, mohou být přenášeni právě blechami.

tags: #jsme #proti #přírodě #maličkati

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce výběrem drtiče
• Odborová rada
• Evžen Quitt - Klimatické Oblasti
• Cesty Šumavou a jejich ochrana
• Statistiky komunálního odpadu