Neustupný primární a sekundární odpad: Definice a kontext v archeologickém výzkumu

Sídlištní jámy a nálezy z jejich výplní představují nejpočetnější pramen pro zkoumání kultury s lineární keramikou (dále jen LnK, 5500/5400-4900 BC) a kultury s vypíchanou keramikou (dále jen VK, 5000-4500/4400 BC).

Funkční užití zahloubených prvků

Specifický tvar nebo prostorové rozmístění v mnoha případech determinují funkční užití jednotlivých zahloubených prvků.

Nápadné jsou těžební jámy určené primárně k exploataci hlíny k výrobě nádob (volně stojící hliníky) nebo impregnaci stěn staveb (stavební jámy).

Stavební komplexy a relativní chronologie

Ačkoliv kůlová konstrukce definuje prostorové dimenze domu, právě stavební jámy nacházející se v blízkosti konstrukcí jsou svým spojením s užíváním domu (stavební komplex) klíčovým prvkem relativně chronologického ukotvení (Pavlů 1977).

Nezřídka však je konstrukce torzovitá nebo se vlivem přírodních podmínek vůbec nedochovala (Kazdová 1996; Beneš a kol. 2004; 2019; Podborský 2011).

Čtěte také: Více o neustupném odpadu

V takových případech předpokládáme stavby z prostorového rozmístění těžebních jam, jejichž dna se v závislosti na mocnosti skrývky dochovala.

Předpokladem je největší aktivita kolem staveb a z toho vyplývající proces zaplnění jam, ať už nedlouho po skončení funkce jam (Stäuble 1997; Cladders - Stäuble 2003), nebo domu (Wolfram 2013; Květina - Hrnčíř 2017).

Samotné nálezy, především zlomky keramických nádob reflektují nejen relativně chronologické ukotvení z výzdobné tradice, ale navíc odrážejí trajektorii formování výplní a z toho vyplývající spolehlivost souborů.

Ačkoliv koncept stavebního komplexu je v současné době podrobován kritice (Květina - Končelová 2011a; Pilař - Květina 2023), alespoň některé jámy však zčásti byly formovány záměrně, i když již transformovaným souborem zlomků keramiky.

Cíle a metodologie výzkumu

Cílem tohoto příspěvku je rekonstruovat prostorové uspořádání osídlení a prozkoumat související nadzemní struktury, přestože se dochovalo jen minimum pozůstatků kůlových konstrukcí.

Čtěte také: Co jsou primární a sekundární emise?

Důraz je kladen na formativní procesy výplní jednotlivých sídlištních objektů, zejména z pohledu nálezů keramických zlomků.

Vedle relativní chronologie založené na těchto zlomcích je v rámci studie doplňováno absolutní datování prostřednictvím analýzy nalezených jam a hrobových struktur.

Archeologický výzkum v Praze-Ruzyni

V roce 1982 proběhl pod vedením J. Kováříka záchranný archeologický výzkum Muzea hlavního města Prahy, který byl realizován před stavbou retenční nádrže Jiviny v Praze-Ruzyni.

Zkoumaná plocha byla situována do míst s archeologickými nálezy na levém břehu Litovického potoka, souběžně s ulicí Netřebskou.

Terénní výzkum zachytil neolitické a halštatské osídlení, prozkoumáno bylo též kostrové pohřebiště ze 4. až 2. století př. n. l. (Sankot a kol. 2022).

Čtěte také: Primární emise akcií detailně

Neolitický sídlištní areál se nachází na levém břehu Litovického potoka v nadmořské výšce 325 m n. m. na mírně skloněném jihovýchodním svahu, ve vzdálenosti přibližně 120 m od vodního toku (Schindlerová 2022).

Geologické podmínky tvoří uloženiny české křídové pánve, především slínovce a jílovce.

Niva potoka je tvořena primárně fluviálními sedimenty, jako je písek, štěrk a hlína.

Příznivé přírodní a klimatické podmínky umožňovaly intenzivní vývoj osídlení již od počátku prvních zemědělských kultur.

Levý břeh Litovického potoka patří z hlediska neolitického osídlení mezi nejprozkoumanější oblasti v Praze (Turek 2005, 204).

Vývoj osídlení v oblasti

Nejstarší neolitické osídlení z počátku LnK se žlábkovanou tradicí bylo prozkoumáno při výstavbě bytovek Koospol mezi roky 1974-1981 v Libocké ulici čp. 10 (Olmerová - Pavlů 1991, 50).

Vývoj osídlení dále pokračuje přechodnou fází popsanou J. A. Jírou z cihelny Vídeňské bankovní jednoty na katastru Veleslavína (Soudský 1954) a zachycenou v prostoru bývalého Šestákova statku v ulici Krajní M. Burešem v roce 2004 (Schindlerová 2019).

Výrazněji je zastoupeno osídlení středního stupně LnK, zejména nálezy z prostoru Libocké ulice čp. 10 i Šestákova statku, ve Stochovské ulici čp. 140 a na několika místech v Rakovnické ulici (Havel - Rulf 1988; Olmerová - Pavlů 1991, 55-56).

Průzkum v těchto místech kromě osídlení ze středního stupně LnK identifikoval i několik jam ze středního a mladšího stupně VK (Havel - Rulf 1988).

Četné sídlištní nálezy doplňují i ojedinělé pohřební aktivity.

Kromě třinácti hrobů situovaných v prostoru Šestákova statku (Schindlerová - Přichystal - Kyselý 2022) byly pohřební aktivity zachyceny A. Knorem na poli pana Hammerníka (Zápotocká 1998, 186) a ve Stochovské ulici čp. 138 (Havel - Rulf 1988).

Mimo pozdní stupeň S. Vencl zmiňuje z hradiště Šárka a Šestákovy skály nálezy téměř z celého období neolitu (Vencl 1961, 96-97).

Z bezprostředního okolí zkoumané lokality pocházejí především doklady osídlení kultury s VK.

Západně od křížení ulice Drnovské s železniční tratí v roce 1983 P. Konopa odkryl několik sídlištních objektů (Turek 2005, 232).

Západně od zkoumané plochy v poloze Za Poustkami proběhl v roce 1999 při stavbě silničního okruhu záchranný archeologický výzkum, který zachytil dvě jámy VK.

V jednom z nich byl ve výklenku uložen depot 11 kamenných nástrojů (Baštová - Šmolíková - Zavřel 2011).

Při záchranném archeologickém výzkumu z let 2003-2008 v místech bývalých uhelných skladů při ulici Na Hůrce a severně od ulice Drnovské bylo prozkoumáno kontinuální osídlení od přelomu starší a střední fáze až do pozdní fáze VK.

Kromě půdorysů staveb a zásobních jam byl odkryt rondel (Kostka - Kuchařík - Řídký - Švácha 2011; Blažková 2013; 2015; 2020).

Zachycené archeologické situace představují pouze spodní části struktur, které prošly fází budování, užívání a zániku.

O původní podobě sídlištních objektů víme jen velmi málo, veškeré dostupné informace souvisejí pouze s fází zániku, odrážející se v povaze výplní a nálezů movitého inventáře (Květina - Končelová 2011).

Analýza neolitických sídlištních jam

Z 23 neolitických sídlištních jam je celkem 11 možné rámcově přiřadit LnK, pět jam lze datovat do období VK.

Ve čtyřech případech sídlištní jámy obsahovaly pouze keramický materiál, který je možné datovat obecně do neolitu.

Již z tohoto přehledu je patrné intenzivnější osídlení v období starého neolitu.

K výčtu neolitických jam počítáme i tři sídlištní objekty obsahující smíšený keramický materiál obou neolitických kultur.

Dále budou označovány jako smíšené (obj. XXVII, XXXVI, XLIV).

Vzájemný vztah jam lze sledovat pouze v případě objektů XLIV a XLIII a není vyloučeno, že se jámy pouze dotýkají.

Zahloubené jámy plnily celou řadu funkcí a jejich význam není vždy zcela jasný, navíc řada z nich mohla během trvání funkci změnit.

Analýza formálních, prostorových a kontextuálních vlastností neolitických sídlištních jam umožnila u větší poloviny komponent určit jejich primární funkce.

Sekundární funkce je spjata především s deponováním sídlištního materiálu, ať už jako odpadu vzniklého ze zničených předmětů, uložením pro jeho budoucí případnou reutilizaci nebo přírodními vlivy (Květina 2007; Kuna - Němcová a kol.

Zánikový mechanismus vzhledem k absenci vrstevnatosti v sídlištních objektech sledován být nemohl.

Hodnocení vrstev objektů

Hodnocení makroskopicky rozpoznatelných vrstev objektů je značně ovlivněno dochovanou dokumentací.

Jediným zdrojem informací k vrstvám byla kresebná dokumentace profilů a stručná zmínka v terénních poznámkách, uvádějící: „Jednotlivé objekty se rýsují na žlutém podloží velice výraznou sytě černou barvou - při oschnutí šedou.“ (Kovářík bez data, dokumentační fond OAS MMP - Archeologie po roce 1945, sv. XV).

Z dostupných zdrojů vyplývá, že v rámci každé jámy byla dokumentována pouze jedna vrstva výplně.

Do analýzy primární funkce byly zahrnuty všechny jámy bez ohledu na zachování jejich dokumentace, především z toho důvodu, že i u komponent bez dokumentace bylo možné interpretovat jejich funkci alespoň na základě morfologických vlastností (tab. 1).

Primární funkci objektů bylo možné identifikovat u 14 (z celkového počtu představují víc než polovinu) sídlištních komponent.

Zbylé nevykazovaly dostatek znaků, aby bylo možné primární funkci určit, a jsou zde označeny pouze jako sídlištní jámy a dále se jimi budeme zabývat z hlediska jejich sekundárního využití.

tags: #neustupný #primární #sekundární #odpad #definice

Oblíbené příspěvky:

• Odpadkové koše pro venkovní použití
• Alan a udržitelná řešení v průmyslu
• Minerály v Přírodě
• Použití těsnicího tmelu
• Jak Vybrat Mycí Prostředek?